Mít pro koho žít
Marcia Willett
Další z „rodinných“ románů populární anglické spisovatelky. Bohatý Henry Morley žije šťastně ve svém rodinném sídle Nethercombe. Nell, jeho nová sousedka, kdysi milovala svého švagra víc, než svého manžela, a musela se smířit se smrtí obou. Henryho žena Gillian se zase těžko smiřuje s životem na venkově. Samotářský Guy se zamiluje do Nell, zatímco ta má čím dál víc blízko k Henrymu. Ale ani v nejtragičtější životní situaci není třeba ztrácet naději.... celý text
Literatura světová Romány Pro ženy
Vydáno: 2011 , Ikar (ČR)Originální název:
Courtyard, 1995
více info...
Přidat komentář
Kdo vezme do ruky knihu paní Willettové dočká se příběhů rodinných přátel v jednom anglickém sídle, které životní osudy svedly dohromady. Osudy to byly i tragické, lidé byli chybující, ale náruč úžasného sídla s jeho majitelem mírnila bolest a došlo i na štěstí. Bylo tam krásně.
Mám moc ráda romány z prostředí anglické vesnice, v tomto případě z anglického venkovského sídla. Líbil se mi i tento, napsaný dle standardního schématu takovýchto příběhů - hrdinové prožijí pár těžkých chvil, osud však je k nim posléze přívětivý a knihu lze zavřít s pohodovým pocitem.
I zde se vše nakonec vcelku vyřešilo, pravda, byla i nějaká úmrtí, ale ta byla nutná ke zdárnému konci.
Docela bizarní byl konec padoucha Sama, musím říct, že tam jsem se pobavila. Až půjde pan Ridley zase do lesa, já rozhodně zůstanu doma!
Román z anglického venkova v současnosti. Ani ten, kdo je majitelem panského sídla nemusí být boháč, ale má starosti jak udržet obydlí, aby mu nespadlo na hlavu. Příběh je plný přátelských obyvatel i nájemníků, trochu problémů s láskou, ale je to příjemné počtení.
Mila kniha plna milych lidi. Psano noblesnim jazykem. Clovek si obcas rad pocte takovou peknou cestinu.
Tak tam bych se alespoň chtěla podívat do toho sídla.Krásně se mi to četlo Být mezi lidmi co jim na nás záleží je největší poklad.Román mě příjemně naladil.
Krásný román, jehož příběh se odehrává na starobylém venkovskem sídle v Anglii. Příběh o přátelství, lásce a potřebě obyčejného štěstí, který ve vás zanechá příjemný pocit pohody a autorčin styl psaní krásný čtenářský zážitek.
A možná si jako já budete přát, aspoň na chvíli se ocitnout mezi tolika milými a přátelskými lidmi.
Krásně napsaný příběh z anglického venkova. Postavy jsou věrohodné a brala bych všechny jako své přátelé. Proto se kniha moc dobře četla a na konci jsem litovala, že vše skončilo. Doporučuji
Krásně psaná kniha, úplně mě pohltilo prostředí, úžasní lidi, nejraději bych tam žila s nimi.
Pěkný román z anglického venkova. Hlavně mne ale okouzlil nádherný noblesní styl psaní paní Willettové. Při čtení jsem se zcela zasnila. Určitě bych si od ní ještě ráda něco přečetla. Díky literárnímu stylu, řadím knihu mezi mých TOP TEN.
Príbeh sa čítal veľmi pekne, dej sa odvíja každou stránkou. S čím však v anotácii nesúhlasím, je záver tejto vety: Samotářský Guy se zamiluje do Nell, zatímco ta má čím dál víc blízko k Henrymu. Nič také sa v príbehu nevyskytovalo ani obrazne. Niekomu sa možno bude zdať príbeh nudný, lebo je o všednom živote a ľudských potrebách, ale pri čítaní nemáte pocit, že musíte jednu dve stránky preskočiť, lebo sa autorka motá na jednom mieste.
Autorovy další knížky
| 2011 |  Mít pro koho žít |
| 2004 |  Mlýn na řece |
| 2006 | Dům nad strží |
| 2003 | Kouzelný týden |
| 2007 |  Rodinné sídlo |
(SPOILER) Štěstím je moci někomu říci, že si ho váží pro to a pro ono, že ho mám ráda, přestože je zřejmé, že to tak cítíme...
Slova zahřejí po letech i toho, kdo je vyřknul, dříve dokud je ještě čas... Na lásky plná slova je vždy ten správný čas, nejen na Valentína...
Autory nevybírám podle národnosti, ale ze zvědavosti... a někteří mi poskytnou zážitek, oduševnělou myšlenku, rozšíří obzor, tak je tomu i zde nad stránkami psané autorčiným srdcem. Příběh připomíná plavbu po známé řece, nudit se nebudete.
Doporučuji věnovat čas četbě této knize, kde čekají nové životní příležitosti z prostředí venkova. Rázem se přestávám starat o své starosti.
/ než posedávání u televizních reklam, pro ně zapomenu, oč se tu v nezáživném ději jedná, asi intenzivně i když podprahově vnímám módní signály..., které mě tak vyčerpávají, že u TV pospávám/.