Mladistvé práce veršem
Jiří Wolker
https://www.databazeknih.cz/img/books/24_/240777/mid_mladistve-prace-versem-4Fn-240777.png
3
2
2
Wolkrovy mladistvé práce veršem ukazují, jakou složitou cestou a jakým hledáním prošel mladý básník, než dospěl k Hostu do domu a k Těžké hodině. I když Wolker svým dalším vývojem toto své přípravné období překonal, jsou v jeho mladistvých pracích básně, které svědčí o velké síle jeho básnického talentu a které i pro pravdivost básnického poznání jsou schopny podstatně rozmnožit živý odkaz tohoto tvůrce socialistické poesie u nás, jsou dokladem poctivosti růstu velkého básníka, který postupně překonává vlivy starého světa a probojovává se k pravdivějšímu chápání života i umění. - Svazek shrnuje básně od r. 1915 do r. 1920, t. j. do vzniku sbírky Host do domu. Verše jsou uspořádány chronologicky do oddílů, podle celků označených Wolkrem již samotnými názvy sešitů, do nichž básně přepisoval. K těmto časově uspořádaným veršům jsou připojeny básně sokolské, básně ze školy, epigramy a verše satirické, básně do památníků, koncepty, fragmenty a překlady. Svazek doplnuje bohatý (100 str.) poznámkový aparát.... celý text
Přidat komentář
Autorovy další knížky
| 2008 |  Těžká hodina |
| 2008 | Host do domu |
| 1999 |  Básně |
| 2004 | Balady |
| 1964 | Balada o námořníku |
On byl Wolker nadaný a když se člověk dostane k něčemu jinému než k socialistickým výborům z díla, není to špatné. Ale zkoušela jsem číst jeho prózu a nabyla jsem dojmu, že autor měl v začátcích tvorby tak trochu nějaký mindrák a nějak mě od sebe prostě odradil, takže u jeho poezie jsem se už měla pocit, že se pročítám nadějnými začátky, ale obsahově mě Wolkerovy básně spíše míjí. Nic moc si z nich nepamatuji, nejčastěji mě zaujaly jeho básně na antické motivy a jeho občasná syrovost na úkor formy, která dává tušit, že kdyby autor měl možnost dozrát alespoň do těch Kristových let, hodnotila bych jeho pozdější díla mnohem výše, než jeho (post)pubertální začátky. Ovšem i velmi mladý uměl Wolker vkládat do milostných veršů sexualitu lépe než třeba později ve 20. století Žáček. Rozhodně mě ale víc bavila lyrika (haji třeba Déšť) a i drobné experimenty s příběhem (Romance o princezně a loupežníku) než jakékoliv "rudé" verše. Obě jmenované básně přidávám jako ukázku.
-------
Déšť
-------
Tys přišel zvečera v mlh bledém závoji.
Krok tiše ztlumil jsi, když krášels po chvojí
a skoro neviděn jsi stoup až na můj práh.
Já seděl ve světle, – tys čekal v temnotách.
Viď, – ty jsi myslil si, – že už jsem zapomněl,
jak kdysi v nížinách jsi vlídně se mnou šel,
viď, – tys se obával, že nepoznám tě již,
když z šerých údolí jsem dostih horskou výš?
– Oh, – druhu smutků mých a bolestivých chvil,
já mnoho dnes se smál, – já prudce šťasten byl,
já volně z výšiny se díval v údolí
a na nic nemyslil, co časem zabolí,
já, – přiznávám se ti, – jsem zde tě nečekal, –
však ty jsi přišel sem, – nuž příteli – pojď dál!
Své dlaně nastav mi! Chci si v nich zaplakat.
Pojď, dešti stříbrný, – pojď dále, – mám tě rád...
--------------------------------------------------
Romance o princezně a loupežníku
--------------------------------------------------
Princezna jedna rozmilá
kdys v černém lese zbloudila.
Kdo sám jde, často pyká.
Tak ona náhle v křovisku
spatřila sobě nablízku
mladého loupežníka.
Tu jal ji náhle hrozný strach
a pronikavě vzkřikla: »Ach!«
Však loupežník děl: »Tiše!
Noc dala mně vás do moci
a není vám už pomoci.
Jste zajatcem mé říše.«
»Jste rytíř?« ptá se princezna,
co její ruka líbezná
se marně, marně brání.
»Já, rytíř? Kdež. – Ah bohudík,
jsem pouze mladý loupežník
a lovím milování.«
Princeznu chyt a pak ji ved
hned nahoru a hned zas zpět.
až došli na mýtinu.
»Zde do samého svítání
noc stráviti chci v líbání
a v měkkém vašem klínu.«
»A co se potom stane mi,
až jitro provlá stráněmi?«
ptá princezna se znova.
Loupežnik jenom zchmuřil lic
vzhlížeje mlčky na měsíc
a neřek ani slova.
Noc bližila se k svítání
v divokém, žhavém líbání.
Princezna děla v mdlobě:
»Nuž vezmi si mě, vezmi, vem,
jsi krásný, jsi mým milencem,
chci věčně patřit tobě.
V tvém divotvorném náručí
se srdce moje rozpučí.
Ach nic nás nerozdvojí!«
Však loupežník se neozval
a líbal prudce dál a dál
v horečném nepokoji.
Když jitro bylo na dosah,
loupežník zvolna, zvolna sáh
svou rukou na pistoli.
Natáhl tiše kohoutek
a téměř neslyšně pak řek:
»Vždy rozchod trochu bolí.«
Když spouštěl, hlavu odvrátil,
když vracel se, už klidný byl
a zpíval v mlhy ranní.
»Já nejsem rytíř, – bohudík
jsem pouze mladý loupežník
a honím milování.«