Populární knihy
/ všech 60 knihNové komentáře u knih Jiří Wolker

„20. únor
Světový den sociální spravedlnosti
Kdybych zdědil miliony,
co bych s nimi počal?
Lidských bolů, lidských žalů
vysušit bych močál.
Ti, co skutečně zdědili miliony ( miliardy), tehdy jako dnes, žili ovšem a žijí v přepychu, tehdy trávili zimu v luxusních hotelích na francouzské Riviéře, dnes na Floridě a na Maledivách, a tu a tam ke své slávě i úspoře na daních a dnes hlavně za přítomnosti kamer předvedou svou dobročinnost; " hodí žebrákům almužnu".
!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!
Wolkerovi šlo o svět, ve kterém nebude žebráků, lidí a dětí bez domova.
Tedy ani potřeba vždy lidskou důstojnost ponižující charity.
!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!
Za "nejnaléhavější otázku dnešního života" označil Wolker už v r. 1922 " otázku sociálního soužití lidstva".
V čase globalizace je to otázka, jak každý den vidíme, ještě palčivější než v době Wolkerova života.
V r.1923 napsal Josefu Horovi ze sanatoria " je zde nestydatě a vyděračsky draho" vystihuje přesně, jak je u nás už zase....
Díky Jiřímu Wolkerovi však víme, jak nakonec končí milionáři, kteří kradou lidem slunce.....
( bohužel ne).
Umírající básník napsal, že až umře. "na světě nic se nezmění" jen on " ztratí svou bídu" a " snad stanu se stromem, snad děckem, snad hromadou kamení".
Wolker se po smrti nestal stromem ( kéž by se stal ptákem v knize pana Rudiše), stal se trvale živým poslem a symbolem lidské naděje.
Jak moc bych si to přála...
Pokora
Jiří Wolker
Po ránu, na louce, v létě
po kvítku vztáhnu se nejmenším.
" Chlapečku bosý,
nebe dlaň o tebe opřelo si
kapičkou rosy,
aby nespadlo."
Krása“... celý text
— uxor

„Tábor, popisovaný v deníku se uskutečnil v roce 1916 ve Vorlovských lesích u Lipnice. Místy je jeho vyprávění docela poetické: „Mlha snesla se až k zemi. Slunce zapadlo, jen trochu růžového zlata chvělo se na západě.“. Popisuje zde celkem 41 táborových dnů a končí opět poeticky, a to statí s názvem „Na poslední hlídce“. Knihu doplňují kresby a fotografie. Na jedné z nich je Wolker se svojí maminkou.“... celý text
— Česneksmedem

„Hodně dobré básně ,které navodí melancholickou náladu.
Velmi se mi líbil předzpěv k Námořníku.
Bez konců širé moře je,
jde vlna za vlnou
hrob jedné vlny druhé je
zelenou kolébkou.
Kdo první vlnu vytvořil,
ten stvořil také poslední.
Hlubinou srdce, vichře, zní!
Bůh zůstaň nade mnou!“... celý text
— jiri77

„Skvělá kniha, která mi u kávičky navodila pohodu.
Nevím...
...Nevím, snad je to známkou mé slabosti, ale strašně toužím mít
na světě lidi, kteří věří ve mně tak, jako já věřím v ně.“... celý text
— jiri77

„Je zvláštní se po letech k této knížce vrátit. Člověk to vidí jinýma očima v patnácti, jinýma v dospělosti. V pozdějším věku je v básních možná více cítit sentiment i palčivost.“... celý text
— aktijnov
Jiří Wolker knihy
1975 |
![]() |
2008 | ![]() |
2008 | ![]() |
1999 | ![]() |
2004 | ![]() |
1964 | ![]() |
1986 | ![]() |
1954 | ![]() |
1958 | ![]() |
1964 | ![]() |
Štítky z knih
první světová válka (1914–1918) pohádky přátelství, kamarádství deníky dopisy korespondence povídky vlastenectví česká literatura lyrika
Wolker je 96x v oblíbených.