Česneksmedem
komentáře u knih
Jak se kdy v Čechách tancovalo
Čeněk Zíbrt
(SPOILER) Četl jsem průběžně vydání z roku 1895, ve kterém je napsáno věnování spisovatelově tetě a pěstounce Marii Soulkové z Kostelce u Vorlíka. Jde o poměrně rozsáhlé dílo rozdělené do čtyř knih. První kniha se zabývá nejstaršími tanci v Čechách do 14. století. Druhá kniha popisuje hlavně 15. století. Z ní bych vyzdvihnul čtvrtou kapitolu, která se zabývá tancem svatého Víta a tancem smrti. Ve třetí knize (do konce první poloviny 17. století) jistě zaujme kapitola pátá s názvem „Tobiáše Mouřenína spis o líčidlech tancechtivých panen a paní z roku 1594“. Citát z pojednání: „S Lomnickým jiní mravokárci staročeští malují černými barvami, jak hrozný hřích je „mazati“ si líce „šerednými“ líčidly, co bude trpěti těm marnivým lidem, kteří se líčí, chtíce učiniti se spanilejší, než je Bůh chtěl míti, aby se zalíbili světu, zejména aby ženy vzbudily nalíčenou tváří lásku u mužů.“. A došlo i na poezii:
Okrasa při ženě nejlepší bývá,
když líčidla a mastí neužívá.
Staré ženy a baby ty se šlechtí,
mladým se rovnají, staré být nechtí...
Kniha čtvrtá pokračuje v 17. století až do „nové doby“. Zde je určitě zajímavá kapitola devátá, která nám ozřejmí „vynalezení“ polky (jako skladatel naší první polky je uveden Josef Neruda). Součástí knihy je 136 vyobrazení. Netroufnul bych si to číst najednou, ale po chvilkách je to rozhodně zajímavé čtení.
Jeho slovo je zákon
Ed McBain
Ten, jehož slovo je zákon, je v knize prezident gangu. Pokud je prezidentem magor, tak může mít problém nejenom město. Netradičně pojatá McBainovka, která se opět povedla. Teda trochu to kazí ty mladé mrtvoly.
Záhada v Pluckley
Jason Dark (p)
Ze série Na stopě hrůzy jsem přečetl díl, ve kterém se píše, že se ve vesnici Pluckley objevuje dvanáct strašidel jako například oběšený kantor, kouřící cikánka nebo rudá dáma. Pojmenováno je ovšem pouze jedenáct. Poslední strašidlo dosud nikdo nepojmenoval. Jen se ví, že je to žena. Chtěl bych toto tvrzení opravit. To poslední strašidlo se jmenuje Pávice a vyznačuje se tím, že se ráda fotí.
Bylo to takové průměrné.
Na mušce je Eisenhower - Úkladné vraždy významných vojenských a politických osobností II. sv. války
Charles Whiting
(SPOILER) Tak tohle je kniha opravdu nabitá informacemi, a to i o méně známých operacích. Uveďme si alespoň „Skok do dálky“ nebo „Mickey Mouse“. Velice zajímavé je pojednání o Rakušanu Otto Skorzenym, který je citován a uváděn ve velké části knihy. Z dalších zajímavostí prozradím, že během Hitlerovy politické kariéry od roku 1921 bylo v Německu provedeno 376 politických vražd. Docela pecka!
Ranč u Černého potoka
Jackie Merritt
(SPOILER) „Žena pozná, kdy ji
muž vidí jako ženu“
Citát z knihy
Poznámka k obrázku na titulce. Jeho pravá ruka celkem dobrý, ale hlava vypadá, jako kdyby dostal křeč do krku. Nebo se pletu a má na krku velmi citlivý ohryzek...
V tomto dušičkovém nečase jsem si říkal, že musím kouknout do něčeho, co vyloudí na mé tváři úsměv. Taky jsem už hleděl dopředu. Třeba mě na jaře poctí svojí návštěvou 128. míza, takže po přečtení tohoto skvostu budu jistě dobře připraven.
Culil jsem se už při první větě, kde je uvedeno jméno hlavního hrdiny – Nick Orion. Parťačkou do milostného příběhu je Drew LeBeauová.
Příběh má poměrně klasicky naivní strukturu, takže by se celá kniha dala vtěsnat do dvou citací: „Drew byla tak omámená, že celá místnost jako by se s ní otáčela ve víru. Plameny v krbu jí připadaly vyšší a žhavější, jako by je rozdmýchávala neviditelná ruka...Pohlédla mu do očí a poslední zbytky jejího hněvu byly pryč.“.
Za občasný úsměv dávám jeden Orion.
Encyklopedie Larousse pro mládež - I. díl ( A-G)
kolektiv autorů
Jenom jedno hodnocení a žádný komentář? To je teda šok. Již od svého mládí jsem se snažil získat co největší základní přehled o všech možných tématech, abych se mohl zapojit do rozhovoru prakticky o všem. Tuto knihu jsem už sice četl pozdě, neboť vyšla v roce 1992. Přesto se k ní pořád rád vracím, a to prostě proto, neboť dědek už zapomíná. Zapomíná, ať už jde třeba o Bastilu, nebo Gutenberga. Pokud byste mohli vidět moji knihu, tak uvidíte opravdu hodně záložek, ke kterým se vracím. Prostě pořád paráda!
Kuchyně a stůl našich předků
Zikmund Winter
„Ocas sprav za horka, ať stojí jako kolo...“
Citát z knihy
Tak nevím, nějak si to neumím představit...
Kniha nás provádí historií psaných kuchařek. Je to čtení zajímavé a poučné.
Našinec zná většinou jenom kaši bramborovou, krupičnou nebo ty „maximálně“ zdravé obilné. A co třeba tato: „Ošlejch oblup, zetři na pánvici, rozpusť vínem a bude dobrá šalše“. Pokud vám ošlejch nic neříká, tak jde o pórek.
Při sledování, jak vaří Jirka Bé někdy nechápeme ty geniální postupy a poměry. I ve starých kuchařkách se objevují věty, nad kterými je nutné se hluboce zamyslet. V této knize například najdete: „Vezmi švestek tak mnoho, až bude dost“. My na Moravě víme, že švestek prostě není nikdy dost. Možná někoho překvapí, kolik druhů koření naši předkové používali. Hlavně zázvor, šalvěj a šafrán. Na památku té poslední přísady se mnohým místům dosud říká Šafranice.
Velice zdařilá publikace!
Fenomén Trump - Poslední vzpoura bílých mužů
Tomáš Klvaňa
(SPOILER) „Doba je nervózní, protože se začínají
hroutit jistoty a nikdo neví, kde to skončí.“
Citát z knihy
Nedbal jsem poměrně nízkého hodnocení a přečetl si knihu, ve které je jedním z témat staronový prezident USA. Musím konstatovat, že to bylo čtení poučné. Například jsem se dozvěděl, že pokud někdo blbě kouká, vypadá jako Václav Klaus vystavený veřejné kritice. Také jsem se dozvěděl, co znamená „měkká bigotnost“. Prozradím jen to, že to má něco společného s menšinami i obyvateli Prahy. Samozřejmě se také probíralo téma rasismu. Kdysi se za rasismus považoval rasismus. Dneska se za rasismus považuje prakticky všechno. Navíc se vždy najdou Eskymáci, kteří ochotně poradí, jak přežít horko. Možná to ale vidím moc tmavě šedě.
Kniha pro každého Moravana
Vincenc Brandl
Další kniha z mé malé skromné knihovničky, ke které se často vracím. Mám druhé vydání z roku 1892. Kniha vyšla nákladem Matice Moravské. Obsahuje stručný přehled k jednotlivým obcím. Nechybí zde ani naše vesnička středisková. Součástí je „Seznam jmen místních“, který ulehčuje hledání.
Legionáři na Boskovsku
Jan Jelínek
Autor na této publikaci pracoval čtyři roky. Mimo dat k jednotlivým legionářům obsahuje publikace tabulky i dobové fotografie, a to včetně Eduarda Beneše nebo Tomáše Masaryka. A právě prezident Masaryk má v Boskovicích svůj pomník, který vytvořil Leopold Schmidt. Další prezidentovy pomníky v okolí jsou pak třeba v Letovicích nebo Kunštátě.
Pro regionální milovníky historie a badatele jde o potřebnou literaturu.
Samojedi: Na Sibiři mezi Samojedy
Kai Reinhold Donner
Nejprve chci vyjářit obdiv k cestovatelům, jakým byl i Donner. Ta jeho houževnatost a disciplína byla základem pro přežití v hodně drsných podmínkách. Jak je z knihy patrné, Rusi neměli (překvapivě) Samojedy rádi. Neustálé zatlačování do ještě horších míst, to muselo být dost deprimující. Nepřekvapí, že Rusové si pálili domácí vodku, která měla 90%. Jak takové pití působí na lidské zdraví a intelekt, to asi není třeba rozebírat. Navíc tou vodkou opíjeli Samojedy, které pak okrádali. Hodně zajímavá a čtivá kniha!
Páni z Boskovic a potomní držitelé hradu boskovického na Moravě
Alois Vojtěch Šembera
Vlastním druhé vydání, které vyšlo ve Vídni v roce 1870, do kterého byl připsán popis hradu, města a okresu Boskovického. Jen pro upřesnění, Alois Vojtěch Šembera byl profesorem řeči a české literatury na vídeňských vysokých školách, redaktorem Českého zákoníka, rytířem císařského ruského řádu svaté Anny (druhý stupeň)... Prostě velice aktivní a zajímavý člověk. Studia v Praze ukončil v roce 1830.
Dějiny pánů z Boskovic začínají počátkem XIII. století, takže je to historie dlouhá a rozmanitá. Měli svá oblíbená jména, která dávali svým novorozencům, a to například Velen (u Boskovic najdete obec s názvem Velenov), Jimram, Oldřich, Ješek (dnes Jan), Vaněk (dnes Václav), Jaroslav a Ladislav. A právě Velen (1207 - 1228), prý „ptáčník chudobný“ je považován za praotce rodu. Úžasná kniha od úžasného muže.
80 milionů očí
Ed McBain
Dva příběhy, které rozhodně nejsou špatné, ale TOP pana EM to není! Přesto se to četlo velice dobře a lehce. Na světě neustále přibývá magorů a whisky s rumem jsou prozatím pořád ještě o trošku dražší než máslo.
Rozhledny Čech, Moravy a Slezska
Jan Nouza
Pro lepší rozhled jsem si přečetl a nakoukal tuto knihu o rozhlednách. Mimo zajímavého textu musím ocenit i nádherné historické pohlednice. Zajímavé jsou také tabulky a mapy. Vzhledem k roku vydání (1999) zde samozřejmě některé novější rozhledny nenajdete, jako například tu u obce Veselice v okrese Blansko.
Hostinec duchů
Jason Dark (p)
Ghoulové smrdící po mršině! I slušným komentářem lze vyjádřit ohavné věci. Tohle byla fakt blbina. Jako by to napsal Trump z Temu. Pokud bych tuto knihu chválil, byl bych v pozici kapra, který hlasuje pro Vánoce.
Proč se říká 222x
Stanislava Kovářová
Jednotlivé termíny jsou uvedeny v abecedním pořadí, takže jako první se dozvíte, či si připomenete, pojem „Achillova pata“ a na závěr pak „Žít na vysoké noze“. O mně je termín „Starý jako Metuzalém“. No, co nadělám!
Na konci knihy jsou volné stránky, do kterých si čtenář může psát své poznámky.
Přežít!
Len Cacutt
Další studijní kniha. Aniž bych chtěl šířit nějaké poplašné zprávy, není na škodu si připomenout, jak se vyhlašují varovné signály, jak postupovat při ochraně proti tlakové vlně nebo třeba, jak zvládnout roli „šedivé myšky“. Je toho k nastudování opravdu hodně. Doporučuji!
Případ zděšené servírky
Erle Stanley Gardner
Další příjemná detektivka, kde jde o ukradené prachy. Do soudní síně se dostaneme tentokrát docela málo. Gardner je prostě v detektivkách opravdový klasik s dobrou stavbou příběhu a s lehkým humorem. Je na nich poznat, že dříve pracoval jako právník.
Vzorec pro vraždu
Hasso Plötze
Tady se to pářilo jako kobylky v krabičce. Občas se někomu dostalo ochuceného pití nebo setkání s broky. Taková celkem příjemně plynoucí detektivka, která v době vydání přišla na 14 Kčs.
Světová encyklopedie vín
Tom Stevenson
Nejprve varovaní. Decentní pití vína způsobuje dobrou náladu! Takové pití chce ovšem jistou kulturu. Pokud ji někdo zná jenom z jogurtu, může to dopadnout bledě.
Ke knize. Pouze dvě hodnocení, to není věru mnoho. O co přicházíte? Více než stovka map, přes 300 barevných fotografií a 850 etiket. Fakt je, že to chce již jistou znalost tématiky. A tím nemyslím pití krabicového vína. Na druhou stranu, hlavně milovníci vín z Francie, mají možnost si přečíst mnohé zajímavosti, které pomohou, pokud si třeba na konci roku hodláte dopřát něco nového a hlavně chutného. Tom Stevenson je v informacích zárukou kvality. Mimo jiné napsal i knihu Champagne.
