Česneksmedem
komentáře u knih
Obrázky z Bretaně podruhé
Jan Šmíd
Hlavní obrázek na titulní straně je opravdu perfektní!
Oproti prvnímu dílu je zde daleko více povídání, a to hlavně díky malíři Zrzavému. Některá popisovaná místa jsou méně známá, takže paráda. A dozvíte se i to, kde se narodil slavný Jules Verne.
Omyl komisaře Palmua
Mika Waltari
Musím se přiznat, že jsem se docela těšil na detektivku od MW, s vědomím, že jdu do druhého dílu série. Rozhodně nemůžu říct, že bych si komisaře nějak zvlášť oblíbil, neboť jsem si občas připadal, jako kdyby soudruh Jakeš vysvětloval teorii relativity. Zřejmě to byl ale záměr pana spisovatele. Lhal tam snad úplně každý, přitom je zjevné, že ptát se lháře na pravdu je naprosto zbytečné. Přesto to rozhodně nebylo úplně špatné, takže se postupně dovzdělám prvním dílem.
Čáp nejni kondor
Radůza (p)
Skoro až dětské povídání, nebýt občasných silnějších výrazů. Líbil se mi trochu melancholický nádech. Jako zpestření, například mezi detektivkami, je to velmi dobré.
Klub masek
John Dickson Carr
„Mozek je větší lhář než člověk,
dovede oklamat i svého majitele.“
Citát z knihy
Postarší detektivka s celkem nenápadným detektivem Bencolinou, která nás zavede do muzea voskových figurín v Paříži.
Je to obrovský rozdíl oproti dnešním detektivkám. Možná právě proto je tím pádem docela přitažlivé takové knihy číst.
Impulz: Krvavou stopou sexuálního vraha
Michael Weaver
Nenápadná obálka i název a přesto je to fakt mazec! Nejde jen o ten násilný sex, ale o magora, který se cítí být roven Bohu. Pokud jde o pojmenování jeho matky, tak zde má výhodu kostlivec. Má totiž o mnoho hříchů méně, neboť nemůže říci písmeno „p“. Nemůže, i kdyby v tu ránu moc chtěl, neboť nemá pysky...
Viníci mají strach
James Hadley Chase (p)
Klasická americká drsná škola, která pobaví. Dcera milionáře tupá jak motyka po sezóně, zkorumpovaní policajti a politici, takže taková normální fauna ze života.
Poslední sbohem
Tim Weaver
504 stran, to už je špalek. A špalek je vlastně násilně přervaný život, který má na řezu spoustu kruhů, jenž vypráví zajímavý, ale i složitý život. Podobná je i tato parádní kniha. Počtu stran se není třeba lekat, protože odložení knihy je spojeno s jistými problémy. A problémů se většina z nás chce vyvarovat. Takže čtete, čtete a najednou je závěr, který se snaží vehnat slzu do očí. Skvělý díl!
Falešná hra
Lincoln Child
Hlavní knižní hrdina to má prostě těžký. I když po něm neprávem jdou úplně všichni a to třeba včetně slepého kuřete, nikdy se nesmí vzdát, protože pak už by nebyl hrdina a navíc by pánům chyběl vzor pro jejich mimořádné činy a čtenářkám by ubylo erotických snů.
V této knize je naštěstí všechno v naprostém pořádku, takže obavy nejsou na místě. Jen pozor na opičí neštovice!
Technologie dubnového večera
Václav Kahuda (p)
Jako dědek v důchodu se snažím chodit na vycházky a pozorovat okolí. Není to žádná pomluva, ale pokud se sejdou tři ženy nebo tři muži, jejich pokec vypadá zcela jinak. Dámy, jdoucí z nákupu ševelí jedna přes druhou a prakticky vůbec nevnímají, co která říká. Pak se rozejdou a všechny tři jsou spokojené, jak si krásně povykládaly. Když u naší benzinky stojí tři chlapi s lahváči v rukou, vypadá debata často následovně. První říká: „Ta má ale krásný kozy!“. Následuje zasněné ticho. Druhý se po chvíli přidá: „To pivo je nějaký mdlý, dám si k němu rumiště.“. Skoro ticho, jen slyšíte glogloglo a říhnutí. Třetí to rozhrábne: „Dneska ráno jsem se málem posral.“.
V této knize je to trochu jiné. Jde o hospodský pokec dvou chlapů s apoštolskými jmény Jan a Petr. Slovy ani tématy nešetří, ale hlavně jde o sex v jakékoliv podobě. Mimo hrabalovskou poezii jsou to takové vianovsky laděné a ulítlé vlny. I přes občas drsný hospodský slovník jde o žízeň, a to i o žízeň po naplněném životě. Životě se vším všudy.
Hostina sedmi mudrců
Plútarchos
(SPOILER) „Neboť tyran, který chce spíše vládnout
otrokům než mužům, neliší se nijak od
rolníka, který chce sklízet býlí a plevel
místo pšenice a ječmene.“
Citát z knihy
To není marná myšlenka, že? Kniha se čte poměrně málo, takže vykecám trochu víc. Některé zvyklosti u tohoto sezení by dnes mohli vést minimálně k velké nevoli, možná i k vymření mudrců. Z poháru vína si vypil první svou dávku a poté předal sousedovi, a ten sousedovi... Chudák ten poslední. Ten si už asi jen čichnul k prázdnému poháru, ale zase nepochytil od kolegů kde co. Taky se zde probírají hádanky a nejsou vůbec lehké. Například Měsíc chtěl, aby mu ušili trencle, které mu budou sedět. Jak to ale udělat, když je pořád jiný? Zajímavý spisek.
Dívka na vdávání
Miloslav Švandrlík
Naprostá lahůdka! Nádherné postavy – španělský rytíř Juan byl houževnatý jako list kaktusu, Jitka stále při kopulační chuti a medovina tekla proudem...
Na závěr se hvězdy přívětivě seskupily, Bůh se blahosklonně usmál, touha po moci a pomsta zvítězila. Zdravím do literárního nebe mistra Švandrlíka a děkuji za příjemné chvíle při čtení jeho knihy.
Osudová cesta
Kathy Reichs
Velká spokojenost. Dvě linky – letecká nehoda a sekta. Ti pánové byli velká hwda. No jo, sekta mocných s velkým guru. Koho mi to jenom připomíná??? Další zdařilý díl od KR.
Na tenkém ledě
Felix Francis
Docela dobré spojení dvou sportů, psychické poruchy a sázkařské vášně. Ve druhé půlce knihy už se to dost opakovalo. Závěr naopak dost dobrý.
Jeptiška pro markraběte
Naďa Horáková
V knize je víc postav než blech na kočce, takže než se to rozjelo, měl jsem z nich guláš jak od Jirky „Béé“. Jinak docela zábavné i poučné čtení.
Praktické a úsporné zavařování ovoce, zeleniny, příprava ovocných šťáv, rosolů, vína atd.
Anuše Kejřová
V rámci zavařovací sezóny si rád počtu v těchto starých knihách. Mnoho věcí si člověk připomene a také se občas pousměje nad změnou v tehdejších možnostech a tím, co máme dnes. Například taková úschova dříve: „Láhve, plněné ovocnými šťávami, uschováme v chladném suchém sklepě ležmo, nejlépe na jemném písku položené.“. Hezké, že? Nebo: „Láhve občasně podrobíme prohlídce, a co pění neb i jen lehce plesniví, ihned spotřebujeme. Přiznávám, že třeba takové pivo pění celkem často.
Obrázky z Bretaně
Jan Šmíd
Bylo to takové vzpomínkové čtení a prohlížení. Některá místa jsem důvěrně poznával (Vannes, Carnac, Point du Raz nebo Saint-Malo), jiná zůstávala tajemně neznámá. V době, kdy jsme tam jezdili, byla ale situace poněkud jiná. Tehdy jsme se obohacovali pouze krajinou, historií, vodním živlem nebo netradiční gastronomií.
Posedlost
Blake Pierce
Dva souběžně řešené případy, ale oba se zdály být hodné jednoduché, ploché až moc přímočaré, bez většího překvapení. Snad jen psychologické úvahy odsouzeného Matchera jsou docela zajímavé. Navíc opravdu bídný překlad.
Uloupené dívky
Angela Marsons
Nejprve musím pochválit Andělu za postavu Alex. To děvče dokáže čtenáře tak dojmout, že by se k ní člověk hned vyjadřoval v superlativech. Tady se ale, z důvodu slušnosti, jeden musí krotit. Prostě svině se najde v každém stádu.
Jinak další povedený díl série, který samozřejmě bude způsobovat do určité doby absťák.
Mrazení
Sharon J. Bolton
To teda byla sada exotů! A ty ženy byly takové nějaké divné. Možná to ale bude tím, že už jsem stařec. Jsou totiž jen tři druhy mužů, co nerozumí ženám. Mladí, dospělí a starci…
Mahlerův čas
Daniel Kehlmann
Na první dobrou bych si možná mohl myslet, že v té dobré polévce nebyla kuřátka, ale lysohlávky s kapkou Maggi z vraního oka. Ono to ale zdaleka tak není. Tento filozoficko vědní příběh se sci-fi prvky je daleko hlubší a je ho možné chápat i v kontextu jiných oborů, kde se mnozí snaží i přes nepřízeň osudu prosadit „svoji pravdu“. Po dočtení jsem si položil otázku, jestli na opuštěné hvězdě pětset světelných let od nás má čas stejnou důležitost jako na tom našem šutru. Moc se mi to líbilo.
