Česneksmedem komentáře u knih
Možná by se někdo mohl domnívat, že rodokaps je čtení pod jeho úroveň. Jeho škoda. Například tyto tři příběhy jsou opravdu skvělé!
Zlatá prasátka
Vše zde začíná čísly. Číslo může být božské, nemravné nebo mravně odsuzující (25085).
Červený hedvábný šál
V tomto příběhu se Lupin zaslouží o slávu svého policejního „přítele“ Ganimarda.
Číhající smrt
Arsen Lupin zachraňuje před smrtí mladou a půvabnou slečnu.
Poslední dobou se mi zdají detektivky s Perry Masonem a Nero Wolfem daleko čtivější a přístupnější než ty s Hercule Poirotem. V tomto příběhu si PM žalobce opravdu vychutnal a závěr knihy je opravdová lahůdka. Asi jako špičky s whiskovým vaječňákem Arran Gold Single malt Cream. Zkuste oboje a uvidíte.
Tajemný dům, tajemná mrtvola, tajemný nájemce, tajemné rodiny. Jenom Monty Bickerstaffe je klasik. Klasický dědek důchodce, který má už jen jednu radost, a tou je whisky. Nevím sice, jakou pije, ale v tomto jsme si trochu podobní. Asi i on při sklence této božské tekutiny slyší v dálce protestovat játra, ledviny, doktora a své příbuzné. Mají to ale marné. Tuto radost už nám vezme jenom smrt. A o tu, stejně jako v životě i v každé detektivce, jde. A taky o trosky. A trosky mohou mít různou podobu...
„Koho maj jednou odprásknout,
ten neumrzne.“
Citát z knihy
Finkovky, jsou prostě jiný level, to je dobré si přiznat. Přesto i tyto dva příběhy se daly číst. V tom prvním se převrátí autobus, ve kterém je osm lidí. Dojde ale k nemilému překvapení. Ve druhém mají na stanici korunního svědka a věci se poněkud zkomplikují.
Nejprve jedna výtka. Na dědkovské oči, byť jsou zkrášleny brýlemi, je písmo v knize něco jako seskupení blešího trusu. A nyní zásadní plus. S očními kapkami a solidní lupou se dozvíte zábavnou formou hromadu věcí. Je jich tolik, že se tato kniha spíše jeví jako studijní. K tomu dopomáhá i obsahový rejstřík a také kapitola Vysvětlivky a výslovnost. Členové KMČ (Klubu mladých čtenářů) měli na zakoupení slevu celých 15 Kčs. Jak jistě víte, tento klub vznikl v roce 1964. Některá témata v knize byla ve své době jistě pro mládež přitažlivá a to například Adamovo jablko (dodnes nevím, kde vzal jeho syn Kain nevěstu), Bohatý jako Krésus, Eros nebo Sodoma a Gomora. Rozhodně je co studovat! A studovat se musí. Už slavný Ámos věděl, že mozek není obočí – nemáš, tak dokreslíš.
Knihy s tímto soudcem mě jaksi míjely. Abych to trochu napravil, začetl jsem se do této osmi povídkové knihy. Jako úředník mohl mít tenkrát legálně 4 manželky. Pokud byly o dost mladší, tak měl brzy parohy jako čtyřiadvacaterák za státní Poněšické obory.
Asi to v té Číně tenkrát lehce přehnali, neboť když pak měl někdo víc než jedno dítě, dostal po pérku...
Nebylo to vůbec špatné, takže výhledově zkusím další knihu se soudcem Ti.
Vzhledem k článku v „nezávislém“ idnes, kde jsem si přečetl větu: „Mně šlo o moji čest“, jsem se znovu začetl do knihy pana Kmenty (smekám bekovku). Nemám nejmenší pochyby o tom, že pokud by v ní bylo něco lživě napsáno, tak by ho právníci našeho opět budoucího premiéra dostali do tepláků. Tím je to celé čtení ještě daleko smutnější, zvlášť pokud to čtete jako já přes noc. Přišlo mi to takové symbolické...
Parafráze podle majora Halušky: "Je to všetko volaké čudné! Ešče v piatok politický proces a dněs tam majú hentaké nězávislé ministerstvo vnútra!" K tomu bych si ještě dovolil citovat úryvek z písně „Kdo ví jestli“ od skupiny Kabát: „Jak je to s pravdou? S pravdou se šetří, možná proto aby zbyla. Je flekatá jak dalmatin...“.
Bohužel čím dál, tím víc platí ono známé: „Každý svatý má minulost. Každý hříšník má budoucnost.“ (Oscar Wilde).
Národ houbařů a u této publikace prozatím žádný komentář. Velice divné.
Publikaci mám již mnoho let. Stála 91 Kčs, což ale není zdaleka podstatné. To podstatné je uvnitř (jako u každé knihy). Musím se přiznat, že jsem s knihou nesmírně spokojený. Jediný drobný problém může představovat formát 22 x 30 cm. Do kapsy to můžete zkusit vložit za pění písně: „...zkusíme to silou jako Chaňa s Rylou“. To jsem ale odbočil.
Z obsahu bych uvedl alespoň kapitoly: Zajímavosti ze života hub, Kam a kdy na houby nebo Slovníček základního mykologického názvosloví. Musím také vyzdvihnout ilustrace Bohumila Vančury. Ještě chci upozornit, že v knize nejsou recepty. Je to prostě nadčasová kniha, ke které se budete rádi vracet.
Tentokrát pan Šmíd vypráví o oblasti Francie, kde jsem osobně nebyl. Mrzí mě to o to víc, že tamní víno Romanée Conti lze označit klasickým moravským „dá sa“. U nás ho taky koupíte, a to za zhruba 100 000 Kč. Znak Burgundska má stejné barvy jako naše vesnička středisková a navíc máme společně ve znaku zlaté lilie. Údajně bylo tamní území obydleno již před 90 000 lety. Tenkrát ještě asi v Dijonu hořčici nedělali. Každopádně další velice zajímavá a poučná kniha!
Taková zvláštní směska krátkých textů a básní s Helmutem. Většinou nejsem na rozdávání pěticípých hvězdiček skoupý, ale tady mám volume docela dost vlevo. Nejvíc jsem se bavil u vyprávění s názvem „V hodině občanské nauky“.
Čtvrt tunový Nero Wolf s Goudwinem a se svými dalšími pomocníky opět v akci. Je to všechno poněkud zamotané, takže jdou až na hranu. Nutno jim ovšem přiznat, že i inspektor Cramer je takřka v koncích. Jak by konstatoval Nero Wolf a Pepa4081 – velmi uspokojivé!
„Z Uher se stala divočina...“
Citát z knihy
Nejenom z Uher. Dějiny se prý opakují...
Tato série se opravdu povedla a to ještě nevíme, co bude dál. Tentokrát z oblíbené trojice měl sólo Bohdan Jaroš a přesto musím konstatovat, že se kniha těžko odkládala. Jedinou drobnou slabinou je lehce odhadnutelný pachatel.
Zvláštní agent Lojzík zvládne všechno. To ví už skoro každé malé dítě. Přes tyto nadlidské vlastnosti je velmi galantní, zvláště k ženám. I v tomto díle to dokazuje naprosto zřetelně.
Další velice dobrý díl, ve kterém se podíváte i do bažin. Jóžin ale tentokrát chybí.
Další kniha od pana Šmída, která vyvolává nostalgické vzpomínky z dovolených v Normandii – Le Havre, Rouen, Étretat, Alabastrové pobřeží, Arromanches a rozhodně jedno z nejkrásnějších míst – Mont Saint Michel. Tam jsme byli při odlivu. K této knize se často vracím, protože už se do těch míst znovu jinak nepodívám. Prostě paráda!
Drobná publikace z nevydané knihy Okřídlená paleta seznamuje čtenáře se životopisem tohoto malíře. Moc rád jsem si o něm přečetl, protože mám několik pohlednic s jeho obrazy. Jak se zde dozvíte, uměleckou krev zdědil po svém „tatíčkovi“.
Vždy, když začínám číst příběh s Perry Masonem a Dellou Streetovou, musím se oprostit od tváří a figur televizního seriálu. Zde to bylo o to důležitější, že jeli do Las Vegas. Víc už neprozradím. Hodně dobrý díl, u kterého jsem se velice bavil.
Velice, velice příjemné překvapení. Bylo to čtivé, místy humorné, docela akční a hodně klučičí. Jak jistě tušíte, to poslední není žádná diskriminace, ale když to vypráví „kluk“, tak je to prostě klučičí. My starší si ještě moc dobře pamatujeme, jak „chutná“ taková rána rákoskou. A nemyslím si, že by nám to uškodilo. Škoda, že je to tak krátké.
Tak jsem se dovzdělal prvním dílem a musím konstatovat, že to bylo o malinko slabší než díl druhý. Přestože samozřejmě všechno vyřeší, tak dva vyšetřovatelé jsou na první dobrou něco jako Pat a Mat. Velice poklidná detektivka, která vás ale v podzimním počasí asi moc nezahřeje.
Neuvěřitelně čtivé! Navíc se dozvíte, co je to Fairbairnův systém, jinak řečený Defendu.
Velice akční thriller, který skoro nemá hluchá místa. Doporučuji!
(SPOILER) Tak tady bylo krve na několik velkých kbelíků čili kýblů.
Pár děvčat zde působilo poněkud divně. Jsme prostě to, komu a čemu věříme a ony věřili bezmezně.
Slabším jedincům nedoporučuji u čtení ani popcorn, natož krvavou tlačenku. I při čtení takové knihy jsem se dvakrát pousmál. Aby byla moderní a „in“, měl tam jeden pán manžela a pak paní americká spisovatelka hodila do textu jako propagaci i své dva kolegy Toma Clancyho a Johna Grishama. Docela síla.