Česneksmedem komentáře u knih

Neskoncujeme-li s válkami,
války skoncují s námi.
Herbert George Wells

Literatura faktu zaměřená na raketovou historii v německé armádě během druhé světové války.
Spoiler! Snad každý někdy slyšel zkratku V-1. Bylo to označení rakety, ale nebylo původní. To znělo Fi-103. Až na základě Goebbelsova osobního přání se začalo ke zbrani přidávat adjektivum „odvetná“, německy „Vergeltung“. A tak z Fi-103 vzniklo V-1. Dále se v knize například dozvíte o jednom našem všeumělovi, který se jmenoval Jan Chaloupka. Byl to opravdu borec a je škoda, že své znalosti nesepsal.
Je zde i mnoho faktických dat, takže snad jen toto: „Mezi 13. červnem – 5. září 1944 odpálili Němci na Londýn 9 017 letounových bomb. Z katapultů odstartovalo 8 647 střel V-1, zbytek z paluby letadel He-111 (Heinkel). 2 340 střel dopadlo na území Londýna.
Závěrečný politický dovětek knihy se netýká raketové techniky. Poukazuje na střet dvou světových politických ideologií a ukazuje, která z těch dvou je ta jediná hodná a užitečná pro svět.
Přes ten závěr je to kniha čtivá a poučná, takže ji doporučuji.

22 27.11.2018

„Už vím, že chuť do života a radost z bytí
může člověk načerpat snáz z počínání přírody
než z počínání lidí.“

Jan Werich

Tato kniha je něco jako bohatě pestrý švédský stůl. A díky kuchaři je to pokrm podobný maně nebeské. Je to kniha plná mouder a tím pádem (jak jinak) i moudrá. Ale to vlastně od pana Wericha už tak nějak samozřejmě i očekáváme. Je to zároveň i kniha inspirující pro nás, co se ke knihám pokoušíme psát komentáře či dokonce recenze. U těch je ale docela důležité, aby byly veskrze seriózní. My, co píšeme pouze komentáře, můžeme být daleko více werichovější, čtvrtkovější nebo čapkovější.
SPOILER!
Dostávám se k těm moudrům z knihy. Pár pro ty, kteří nemají možnost si přečíst celou knihu:

-U sochy Davida: „Kámen. Kus mramorové skály o mnoha tunách hovoří o věcech křehčích skleněného vlasu. To dokázal udělat člověk svýma rukama a svou duší.“

- „Velkorysá ušlechtilost se normálně v našem světě nevyskytuje. Ta patří do oddělení snů a toužení.“

- „To je ovšem ústní podání a můžete mi věřit a nemusíte. To je jako s politikou. Té nemůžete věřit, ale musíte.“

Na závěr ještě jedna zajímavost. Snad poprvé jsem zaznamenal, že pan Werich vzpomíná na svoji babičku. Vzhledem k tomu, že se pomalu ale jistě blíží Vánoce, může se vám rada jeho babičky hodit: „Nechtěj mít ty vánočky moc kolosální, aby se ti nerozpadly vlastní mocností!“

31 24.11.2018

Knížky Františka Nepila by se měly vydávat v lékárně na recept. Při jejich čtení člověk zažívá podobné pocity, jako když se po úmorném dni ponoříte do vonné koupele, jako když sedíte v lese na pařezu a pozorujete veverku jak louská šišku, jako když vyprávíte dítěti pohádku a ono slastně usíná...
Je to prostě lék, je to balzám a pohlazení na duši.

SPOILER!
Jako člověk žijící na vesnici jsem nikdy nepocítil touhu ani potřebu zakoupit si chalupu či chatu. Ale jako příznivec knih mistra Nepila jsem se na čtení moc těšil. Kniha je rozdělena do tří okruhů a projdeme v nich celé sebemrskačské (leč pro někoho žádoucí) martyrium. Od prvních pokusů o koupi rozpadající se chajdaloupky, přes stav, kdy to vypadá, že by mohlo být vše hotovo, až do období, kdy odchází do věčných lovišť sám chalupář.
Hned po přečtení několika kapitol se vám zřejmě bude zdát, že se pan spisovatel inspiroval seriálem Pat a Mat. Většinou jsou při všech úkonech překážky ve velikosti minimálně Sněžky.
Hodně jsem se bavil u kapitoly s názvem „Jak se stěhuje záchod“ (neboli klozet, kakáč či reterát). Kdo z vás měl ještě tu možnost poznat a používat pravou suchou kadibudku, jistě si vybaví několik drobných potíží s tím spojených. Jak v zimě, tak i v létě to má jedno společné, a to je, že se snažíte být rychle daleko od onoho místa úlevy. V zimě je tam totiž fakt kosa a v létě na vás občas jukne slepice nebo vás prožene dotěrný hmyz. A o odéru by se dal napsat román. František Nepil to popisuje následovně: „A taková vosa nebo co drnčí! To se všechno přímo chvěje a třese, a nejvíc ubohý, nemohoucí striptér potažený nevídaně zježenou husí kůží, jež mu strachem úplně přimrzá k otvoru, na který je toho času osudově připoután.“

41 22.11.2018

SPOILER!
Bratři a sestry!
Upadl jsem do spárů mozkové činnosti, takže vám píši sdělení o dění u nás. Naše město Ankh-Morpork bylo donedávna vcelku poklidné. Pod vlhkým pláštěm noci vrazi vraždili, kapsáři se kapsovali, rozhoďnožky rozhazovaly nohy a tak dál.
Jednoho večera se však v našem městě objevil hrozný drak. Hledal jsem příčinu a jako první jsem dospěl ke známé poučce: „Ser že lafém!“ Nejdříve mne napadla Máta Žulodrťová, neboť nosí vousy. To se fakt musíme ve všem opičit? Náš knihovník mi jistě promine, ale nějaká blbka s tím ve světě začne a naše holky to hned napodobují. Ta to ale nebyla. Jako druhou jsem (bohužel opět neprávem) podezříval majitelku nočního penzionu paní Dlaňovou.
Byl jsem z toho přemýšlení tak mimo, že jsem si musel nalít něco ostřejšího. Byla to jedna z těch lahví, které se tak tajemně samy vyprazdňují. S tím ale máme zkušenost asi skoro všichni, že?
Jak známo, na draky je nejlepší nějaký udatný mládenec. Jednoho takového tady máme a jmenuje se Karotka. Tak uvidíme.
Můj kamarád Téra Prášek o všem dokonce píše knihu, takže i vy se dozvíte, jak to celé dopadlo.

Všechny vás zdraví bratr Česneksmedem

40 19.11.2018

Majdalenka, Apolenka s Veronikou
a taky Věrka, Zdeňka, Majka, Lenka
s Monikou...

Všichni známe písničku Holky z naší školky. Před čtením této knihy doporučuji trénovat a do každé sloky přidat 150 jmen. Pokud si to budete všechno pamatovat, jste připraveni ke čtení tohoto knižního titulu. Mimo jmen se k nim ještě přidají přezdívky (dříve vulgo nebo alias), letopočty, názvy měst... Mazec. Za každý řádek, kde se píše o svatební noci budete vděční, fakt.
SPOILER!
Ale abych jenom nebrblal. Jistě znáte přísloví: „Podle nosa poznáš kosa!“ Mezi typické fyzické znaky rodu Habsburků patřily: odulý spodní ret, předsunutá dolní čelist a dlouhý nos s nápadným hrbolem. Prostě fešáci. Stačí se mrknout na portrét Rudolfa II. A právě Rudolf bylo jejich oblíbené jméno. Jak známo, Rudolf II. trpěl mimo jiné i syfilisem a z dušené mrkve ho určitě nedostal.
Naprosto mě dostala následující informace. Roku 1506 se Anně z Foix narodil syn Ludvík. Bylo to velmi slabé a drobné novorozeně, ale inkubátor ještě tehdy žádný chytrý astrolog ani alchymista nevymyslel. Rady si teda ale na královském dvoře věděli. Malé robě obkládali teplými vnitřnostmi z čerstvě zabitých vepřů, aby jej udrželi při životě. A světe div se, povedlo se. Další zajímavostí je, že v té době byla za symbol plodnosti považována hrušeň. Asi spíš šlo o tvar plodu, že. Nebudu to natahovat. Čtěte a vzdělávejte se.

25 17.11.2018

Je dobito.
Objímal jsem stromy, četl Káju Maříka a nečetl noviny.
Díky tomu jsem duševně zdráv.

Miloš Zeman

Je to kniha veskrze aktuální, neboť v ní narazíte i na čapí hnízdo. Při následující návštěvě lesa si sebou asi vezmu fonendoskop a budu poslouchat, jaký výraz použije podzimně zimní houba, když ji utrhnu nebo jaké zvuky vydává trávící buk. Trochu to zlehčuji, ale bylo to velice zajímavé a poučné čtení. SPOILER! Viz například: „Starého dubu neubude, když se o něj divoká svině drbe.“ Nebo: „V jediné hrsti lesní půdy je víc živých bytostí, než lidí na naší planetě. Jedna plná čajová lžička pojme víc než kilometr houbových vláken.“
Zároveň z knihy vyplývá fakt, že si ještě dnes mnohé přírodní pochody nedokážeme vysvětlit nebo ty mechanismy jen tušíme.
Vzhledem k tomu, že jsem v lese prakticky každý den, tak mohu s jistotou všem oznámit, že letos byl takzvaný „krmný rok“. V lese se na zemi válelo plno bukvic a žaludů.
Podle této knihy také již neplatí, že jen ten kdo jí maso je vrah. Cokoliv (!), co do huby strčíte a spolknete to, vraždíte. A prosím žádné dvojsmyslné úšklebky.

39 15.11.2018

Spoiler!
V knize je několik postupně se prolínajících příběhů. První je svojí tématikou hnusný, neboť v něm jde o pedofilii. Zároveň z něj vyplývá známé pořekadlo: „Každý dobrý skutek je po zásluze potrestán.“ Druhý příběh je o siamských dvojčatech Annabel a Amy Wiksonových. Třetí (hlavní) příběh je o dvou dámách Leně a Lusy, které si jsou zpočátku podobné asi jako tenistka Serena Williamsová a hradní mluvčí Jiří Ovčáček. Obě knižní hrdinky k sobě postupně ale nachází cestu a zalíbení, takže k sobě začínají zapadat. Nakonec do sebe zapadnou nejvíc, jak to jen u dvou děvčat jde.
Na závěr dvě ukázky:
První širokopásmová ukázka, hodící se i do naší společnosti: „Dohromady tu sebranku drží jenom jedno: láska k čistý nepančovaný nemravnosti.“ Za tu „nemravnost“ by se dalo dosadit ledacos, že.
Druhá: „Na tu zbotoxovanou mediální mrdku kašlu; ona a jí podobný jsou jako záchodová mísa, zvenčí hladký a bělostný, ale plný hoven a chcanek.“
Bez typicky drsného slovníku by to prostě nebyl on.

19 14.11.2018

Osud je vůl, to jste si všim.
Ten dělá věci podle sebe
a nebere na nikoho ohled.

Jan Werich

Další moje letos přečtená kniha o známé osobnosti. Zde je to veselé vyprávění o senzačním a nezapomenutelném klukovi poněkud zastřeno jeho smutným a tragickým úmrtím v mladém věku.
Velice oceňuji, že si v dospělejším věku zvolil složitější životní cestu studiem práv, které však již nedokončil...
Z těch veselejších částí knihy si vždy připomenu například protistátní výcvik jeho psa Pariska nebo vzpomínku na první fotografii, kterou dal Lucii Bílé.

24 12.11.2018

Včera jsme měli k obědu vepřo knedlo zelo. Večer jsem dumal nad tím, jestli náhodou nejsem v jiném stavu a dnes ráno už mám po porodu.
Ke knize. Nejnovější paráda od dua Kepler. Od začátku napínavé jako produkty firmy Vulkan Intim Brands. Konec docela klasický, neboť je vždy třeba myslet na nášup chechtáků (tedy peněz). Těch nezodpovězených otázek na závěr je tam ale jako při interpelacích na vládu ve sněmovně. Tak snad na další knihu nebudeme muset dlouho čekat.

31 10.11.2018

Jak uvádí dcera MM Kateřina (maminka operní pěvkyně Věra Štiborová) v pozůstalosti objevila deník svého otce a po přečtení se ho rozhodla vydat. Je to tím pádem hodně intimní, upřímné a občas drsné. Uvádí zde i některé podrobnosti na své kolegy a známé, což se docela divím, že to prošlo.
V následující větě bude jeden vulgarismus, takže pokud to někomu vadí, tak to nečtěte. Jak poznáte, nešlo to prostě vynechat. Vyslovil ho při návštěvě MM v léčebně Rudolf Hrušínský nejstarší: „Divadlo je velkej bordel, ale s vošklivejma kurvama!“ Samozřejmě nemusí jít o ošklivost fyzickou, což zde patrně bylo také tak myšleno. Zároveň si dovolím tvrdit, že toto moudro se dá použít v daleko obecnější a širší rovině.

29 08.11.2018

Kniha je prezentována jako rozhovor Miloše Čermáka s Jaroslavem Hutkou (a k tomu několik zápisů z deníku). V průběhu čtení se mi potvrdilo, že nejde o žádný přepis jejich rozhovoru, ale že Hutka odpovědi psal. To je samozřejmě daleko jednodušší, neboť máte čas si vše rozmyslet, upravovat, doplňovat... Nakonec to bylo solidní počtení. Uznávám a věřím, že emigrace musela dát zabrat, což se projevovalo hlavně na psychickém zdraví dotyčných, ale i na rozpadech jejich vztahů. A stesk po domově a u mnohých i jazyková bariéra, to si ani nedokážu představit.
SPOILER. Docela jsem byl překvapen faktem, že na přelomu šedesátých a sedmdesátých let dělal horoskopy (docela ve velkém) a vyvolával duchy. Bavil jsem se i u příjmení jeho děvčat a manželek – například Růžová, Spurná nebo Macíková. Naučil jsem se i dvě holandské nadávky – boerenlul a klootsak. Po návratu do vlasti je zde poznat u těchto lidí docela obvyklé rozčarování (nikdo mu nechtěl pomoct) a taky jistá nepraktičnost a naivní spoléhání se na druhé.
Takže nakonec dávám tři tulipánské cibule.

21 06.11.2018

Naprosto souhlasím se Zuzziš i s ddkk. Dejte si pauzu od severských detektivek, politiky i fantasy a přečtete si tuto knihu od Škvoreckého. Vykresluje totiž minulý absurdistán s maximální dávkou humoru. První dvě části naprostá paráda, která vás dostane v tomto uplakaném čase znova do dobré nálady. Dozvíte se, co obnáší tahat se s institutkami, přečtete pohádku o tajemné prdýlce, nahlédnete do lesíku zvaného „Schmeichlwald“ a pochopíte geniální vynález obraceč pionýrů „Radostný zítřek“. Třetí část je na čtení poněkud složitější, a to hlavně pro anglofonní neznalce. Snad jen jednu drobnou ukázku ze třetí části: „Socialismus je vyhnal jako Eidama a Ivu z paradajzu.“ Přesto je to za poctivých 5 socialistických hvězd.

21 04.11.2018

Tak tuto vázanou knihu jsem zakoupil za celých 8 Kč. Tomu se říká skvělá okase! Její původní cena byla 289 Kč, což z této knihy patrně učiní můj nákup roku. A musím říct, že to je kniha svým způsobem zajímavá, ve které se dozvíte docela dost méně známých informací.
SPOILER! Hned na straně 14 mě dostal svojí úvahou, že v budoucnosti už mezi sebou nebudou soutěžit politické strany, ale úplně jiná uskupení, reprezentující určité zájmy. I když to nevyšlo na 100 %, tak co jiného je ANO a SPD? A ty „standartní“ politické strany, jak dopadly? Další zajímavé postřehy z knihy: chartista Václav Havel si za manželku vzal signatářku Anticharty Dagmar Veškrnovou; dozvíte se, jak při návštěvě Gorbačova jeho ochranka mlátila lidi do rozkroku, na což tehdy doplatil i Antonín Kapek (jenž jako jeden z pěti podepsal zvací dopis); dozvíte se z čeho vznikla fáma o tom, že Helena Vondráčková byla milenkou Lubomíra Štrougala; že do bytu po Štěpánovi nastěhoval Havel herce Jana Potměšila; že se proti vyškrtnutí článku o vedoucí úloze strany stavěl Marián Čalfa...

22 03.11.2018

Všickni drazí! Mám teď novou Platónovu lásku. Nebo tak nějak se tomu prý říká, když nestrkáte stožár do lodičky, ale jenom si to představujete.
Na mě se to pozná nějak tak, že mám ve tváři ten božsky blažený výkaz, jako když jím topinku s hříbkama, sýtem a česnekem. Pokud bych v takovémto stavu potkal svoji novou Platónovu lásku, která se zájmenuje Magráta Česneková, tak ji majznu pálkou česneku a odtáhnu si ji do jeskyně. Ona si tam bude hrát s hůlkou, dělat z hlušiny dýně Hókačka (nebo tak nějak), z nichž si uvaříme bezedný kotec polévky. A samozřejmě taky budeme jíst česnekové klobásky s česnekovým chlebem. Pošušňám jí ty něžné komplementy a bude nám draze.
Mé manželce to ale prosím neříkejte. Měla by k tomu zase ty pozvánky, jako třeba: „Cos to zase chlastal? To muselo mít grády!“ nebo „No ta by byla z takovýho starýho opelýchanýho dědka, kterej je skoro unidentní a oblíká si spodní prádlo na kalhoty celá podvázaná!“. No, však to znáte. Ale i když to vykecáte a bude nandávat, nevadí. Vždyť snít je tak nádherné! Nebo tak nějak.

PS – Na závěr jedna ze Stařenčiných moudrostí: „Na mou duši“, prohlásila užasle, „to je největší pták, kterého jsem kdy viděla, a já jich už v životě viděla požehnaně.“

Tak to mě vopláchni!

35 31.10.2018

Hniloba podzimní už nastala,
ptáci ve chlévě hovno klovou.
(úryvek z Jesenina)

Tak v tento podzimní dušičkový čas jsem si přečetl knihu, kterou bych doporučil hlavně klukům, kteří byli na vojně, a pak také „drsným holkám rohypnolkám“. Jak již víte z ostatních komentářů, jde zde o válku v Čečensku aneb Matička Rus umravňuje svoje nezbedné dítě.
SPOILER!
Je to opravdu poučné čtení, ze kterého se například dozvíte, že: „Ve válce smrdí všechno a všechno je hnus“. Zajímavé je také rčení ruských veteránů z II. světové války: „Ruský voják má tři druhy nepřátel“. Víc neprozradím.
A na závěr jeden výrok či nadsazená myšlenka, která bude zřejmě jisté skupině lidí připadat přinejmenším provokativní: „Neexistuje ráj ani peklo. Všichni lidé, kteří se chovají špatně a dopouštějí se těžkých hříchů, se prostě znovu narodí jako Rusové“.

23 28.10.2018

Čtivá klasická stará detektivka.
Vypíchnu čtyři „postavy“. Tou první jsou doláče, neboť o prachy jde vždy až na prvním místě. Tou druhou je detektivka Berta Cool(ová), která je krapet temperamentně podivočená, ale vzhledem k jejímu jménu a příjmení se jí to dá odpustit. Její klasickou hláškou je: „To mě teda usmažte místo řízku!“. Třetí postavou je tajemný slepec, který má tak špicovní ušiska, že uslyší i jak se vám vykle sedmička vpravo dole. A konečně postava čtvrtá, tou je netopýr. Zde je jedna z mála slabin knihy, neboť označení netopýr je příliš obecné a vágní. V naší vesničce střediskové jsme totiž takřka všichni odborníky na tyto polétavice a rozpoznáme všech 24 druhů u nás žijících. Naše náklonnost k nim se odráží i v tom, že jejich obrázky máme na tričkách, trenclích, ponožkách a někteří odvážnější je mají vytetované na - no však víte.
Knížka má pouhých 173 stran, takže než vám slehne po obědě řízek, máte přečteno.

21 27.10.2018

„...já jsem chudej jak scvrklej ocas kostelní myši.“
Jedna věc je naprosto jasná – buď Bukowského milujete nebo ho nenávidíte.
Teď si budu trochu protiřečit. Nemiluju ho, ale mám rád jeho jednoduchou sprostotu, upřímnost a živočišnost bytí. Uvědomte si prosím jednu základní pravdu. Život je jedna velká přetvářka. Všichni se snažíme ukázat svůj vnější kabát v co nejlepší kvalitě a lesku... Podšívka je pak vždy o něčem úplně jiném.
Naprosto prazákladní podstatou člověka i zvířat je sex. A je to vlastně přirozeně jednoduché, neboť je to první předpoklad pro přežití druhu. Bukowský to jak podvědomě, tak i vědomě ví a nemlží. Samozřejmě se zde přifařuje také alkohol a z části i cynismus, ale to je pouze medicína k těm největším ranám, těžkostem a nespravedlnostem života.
Takže nad tím moc nepřemýšlejte a jenom si ty povídky užívejte. Užívat si, to je to nejrozumnější a zároveň nejracionájnější řešení naší zranitelnosti a smrtelnosti.
Netvrdím, že je to jeho nejlepší vydaná kniha. Rozhodně však stojí za přečtení.

28 25.10.2018

Fakt je ten, že pokud vám začne hrabat v karbovni, je to vždycky průser. A je úplně jedno, jestli máte mezi nohama žížalu nebo Jidášovo ucho. Nevím, jestli je to nějaká provokačka od režisérů a spisovatelů, ale většina hrabošů mele citáty z bible a poslouchá vážnou muziku. Možná je to tím, že při tvrdé muzice tu brutalitu ze sebe vyblbnete, ale u té intelektuánštiny se ve vás uzavře, pak stejně musí ven a je zle.
SPOILER!
Týpek v téhle knížce uvazuje povětšinou mladý holky za nohy a věší je. Tu polohu znám, neboť jsem byl na mnoha zabíjačkách. Rozdíl je jenom v tom, že prasátko má nožky roztažené. I to odkrvení proběhne. Podobnost s Mlčením jehňátek vás trkne hned po několika stránkách. Při každém dialogu doktorky Jessiky Coranové se mi v hlavě ukázala Jodie Fosterová. Mělo to ale malou trhlinku, neboť ta by se rozhodně nesnažila dostat Ottovi Boutinovi do kalhot. Pak se to zase blížilo víc k Bětce Báthoryový, takže tak trochu medley (jak se říká u nás na Moravě a okolí). Vyplývá z toho další podobnost, tentokráte z tvořivou činností některých našich otitulovaných politiků při lepení diplomek.
Závěr ještě všechno víc pohnojil. Nejchytřejší z chytrých doktorka Coranová se najednou chová jako totální dement a ichtyl. Ten konec se opravdu nepovedl.

17 24.10.2018

Stručně a sucharsky by se dalo konstatovat, že kniha popisuje složitý a náročný život punkového umělce. Tedy jeho část (k tomu se ještě vrátím).
Skutečnost je taková, že jsem se na mnoha místech chechtal jako blázen a docela jsem si zavzpomínal na mládí. Lou Fanánek je o sedm let mladší, takže měl hned kazeťák, To já se musel vláčet s cívkáčem Sonet B3, který měl 11,5 kg, takže běhání s ním za děvčaty i při vysoké hormonální hladině nepřicházelo v úvahu.
LFH se v knize chlubí svým rekordem, který se mu zdařil za jeden měsíc duben, kdy vyžahnul 11 litrů rumu. Dnes už by ale s takovým množstvím machra dělat nemohl, neboť jsou mezi námi silní jedninci, kteří pravidelně každý den (aby mohli vůbec jakš takš začít fungovat) potřebují hned ráno půl litru vodky.
Jednu hvězdičku dolů dávám za to, že kniha má pouze 159 stran a její pokračování (Járo, kakao) pak jen o jednu stranu navíc. Mezi vydáním obou knih jsou sice tři roky, ale taky to mohl dopsat najednou. Takhle budu muset shánět další díl. Doufám, že u toho nechytnu Bajkonur.

31 23.10.2018

Po knihách Kožené srdce (č. 15) a Kořeny zla (č. 24) jsem si přečetl knihu Bestia (č. 3) a tím pádem jsem měl zpočátku v četbě trochu maglajs. Jakmile se ale objevila tlačenka, byl jsem v obraze.
SPOILER!
Tak jako ne všichni zcela rozumí brněnskému hantecu, tak jsem já měl naopak problém s některými slovenskými výrazy. Jako obvykle pomohl „gůgl“, takže jsem se přiučil a už vím, co znamená například mumák, papek, trt makový nebo odroň. Z těch tří zmíněných knih byla tahle zřejmě nejdrsnější. Důkazem jsou následující dvě ukázky: „Váňa nejedol“ a druhá „Váňa sa vyvracal. Nažralo sa sedem túlavých psov“.
Dost jsem se i zasmál. Velice se mi například líbil dárek mašiny, která zvládne z nuly na sto za tři vteřiny nebo hláška: „Psí štěkot do nebe nedoletí“. Taky se dozvíte, co znamená CHDRD.
Co mě trochu překvapilo bylo, že hned od začátku všichni vědí, že vrahem je slovenský „Řek“. Došlo i na zvířátka, konkrétně to byl bičíkovec poševní. Zajímavá havěť, zvláště, pokud ji má někdo jiný než vy. Další zdařilá kniha od DD, kterou jsem měl to potěšení přečíst!

37 21.10.2018