Tak to bylo, tak to je
Lou Fanánek Hagen (p)
Všechno je jednou poprvé a nezapomenete na to do konce života.První kazeťák. První pivo a muka první kocoviny. První francouzák s příchutí rumu, první nepodařený sex a konečně první splynutí s dívkou v zaplivaném podchodu. První brigáda a první prozření, že nic nestojí za nic. První punkerská bunda, první číro, první flaška zelené vypitá na ex, první delirium a první útěk z domova. První bicí, první kytara, první kapela, první písničky. První úspěch. První koncertní šňůra a první obdivné pohledy holek pod pódiem. A první pád pod vlak, první dřevěná noha a první dotyk věčnosti...Lou Fanánek Hagen, lídr skupiny Tři sestry, píše o sobě. Ale v jeho syrovém a často surovém vyprávění se může poznat každý, kdo vyrůstal na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let a prožil závan nové svobody i zběsilost podnikatelského třeštění na začátku let devadesátých. Tahle knížka je hodně drsná a hodně vtipná. Budete jí rozumět, ať je vám čtyřicet nebo šestnáct. Protože – tak to bylo, tak to je... S námi se všemi a navždy.... celý text
Přidat komentář
Pozoroval jsem Sahulu jak vytírá chalupářský guláš z esšusu salátovou okurkou - byl prase.
Jestli vše Fanánek Hagen (proč se mu tak říká, se nedozvíte) nejdřív smolil na pokračování do fanzinu pro teenagery, není divu, že vypíchl momenty generačně všední, přesto pikantní, kdo kde se jak vožral a kam vyblil (což zažil leckdo, tudíž se s tím lacino ztotožní). Co by čtenář lačnící po hlubších hudebních stopách uvítal, zazní v publikaci s fakt originálním názvem jaksi mimochodem. Prostě se hlavně fest kalilo, muzika jakoby doprovázela. A že konečně pochopíte hádanku: »Má to tři nohy, tři oči, co je to? Fanánek s Brichtou na pivu«, to patří ke zpovědnímu odhalování fám, kdy a proč se karambol semlel. Za střízliva sotva…
Zpočátku to bylo vtipné a zábavné, později čím dál méně. O hudbě celkem nic a v podstatě jen výčet vypitých piv, rumů a zelených, poblitých pokojů a ulic.
Poslechnu to jako audiokniha, Matásek skvělý! Knížka mě bavila hlavně do první půlky, u některých historek jsem se opravdu hodně nasmála. Druhá půlka šla najednou hrozně rychle.
Není to žádný zázrak a asi jsem čekala trochu víc. Za polovinou mně to začalo bavit víc a některé historky byly fakt brutus, ale když se kalí tak se kalí...
Slabší průměr.
Díky za tuhle knížku - ryzí závan krásných a divokých osmdesátek a devadesátek. Jo jo, takhle jsme si žili....
Každý den, když se vracím z práce, projíždím kolem domu, kde tehdy žil František Sahula a odtud je to už jen pár desítek metrů k bývalé legendární hospodě "Na staré kovárně" (teď je tam nějaká hogo fogo restaurace). Často se mne zmocní nostalgie a někdy si potichu šeptám "na kovárně, na kovárně, na kovárně" - to byl nářez :-)
Vzpomínky legendy punku Fanánka Hagena alias Františka Moravce na svoje mládí, poznávání alkoholu a hudby. Kniha je psána s velkým nadhledem a humorem, kdy jeho bouřlivým dobám a excesům se člověk hodně zasměje. Pro mě je v tom i kus nostalgie, kdy jsem počátkem 90. let začal na x přehraných a nekvalitních kazetách poslouchat Tři sestry, Hagen Baden a hlavně Orlíky. Každý má své mládí s něčím spjaté a pro mě to byli Tři sestry, na jejichž koncerty (zrovna v dnešní době pochopitelně ne) pravidelně chodím
Zasmála jsem se, pobavila, ale nic nového jsem se asi nedozvěděla. Kniha nešla nijak do detailu, všechno jakoby z rychlíku.
Knížku jsem dostala od staršího bratra, který mou ,,pubertální - holčičí hudbu...," jak vždy říkal, nemohl poslouchat. Takže mám darovanou publikaci z roku 1995. Jsou v ní fotky z dob Fanánkova mládí, i vzniku kapely Tří sester. Nejvíc jsem se při čtení pobavila humorným vyprávěním některých zážitků z dob už nám dávno zavátých..., kdy třeba Fanánek nakupoval kazety na tržišti, nebo vzpomínal na Sahulu...
Je to tak trochu jiná kniha vzpomínek o cestě Hagena ke Třem sestrám přes peripetie setkání s bigbítem, přijetí na gymnázium, vysokých škol, i prvního setkání s alkoholem a ženami...
Knížku mám ráda, ale chápu, že tohle čtení, není pro každého...
Mám rád Tři sestry. Neuvěřitelně osobitě podaný začátek punku a pubrocku u nás. Fanánek svůj soukromý život veřejně moc neventiluje, tak je trochu obestřen tajemstvím, stejně tak historie Tří sester, tato kniha mi dala spoustu odpovědí na otázky, které jsem si nikdy nepoložil a ani nepotřeboval vědět. Přes to jsem se výborně bavil a určitě si v budoucnu od pana Moravce přečtu něco dalšího.
Nikdy som Tři sestry doma nepočúval, jedine tie Čechovove. A hoci vlastním rozsiahlu zbierku zväčša rockovej a džezovej hudby a nájde sa tam aj Daniel Landa - punk nie je môj šialok kávy. Z českej klubovej/pubovej scény mám radšej Echt! alebo ETC Vladimíra Mišíka či Garage Tonyho Ducháčka. Zato na niekoľkých festivaloch som kapelu počul a ževraj aj videl. Aspoň tak mi kamoši tvrdili... No poznáte fesťáky: kopec zážitkov a žiadne spomienky ;) Ale medzi nami: tá ich muzika...nič moc.
Napriek tomu ma Fanánkove príbehy veľmi dobre pobavili. Sám som totiž podobným pitkám, zbesilým víkendovým pařbám a nihilistickým úletom začiatkom 90. rokov holdoval. Niektoré príbehy som v podobnom prevedení zažil a len anjel opitých ma ochránil od úrazovky či záchytky. Na druhej strane boli niektoré výčiny jeho partie už hardcore a končili nejednou katastrofou a bohužiaľ aj tragédiou. Holt mladosť je bláznivá!
V každom prípade mi na tomto autobiografickom kaleidoskope bolo po chuti, že hoci Fanánek nie je žiadny lumen, na nič také sa ani nehrá. Férovo priznáva aj veci, na ktoré nie je práve hrdý. Čo sa týka samotného diela: jeho štýl je priamy, jednoduchý, ťaží z vypointovaných príbehov a zažitých škandálov. Navyše prednes Davida Matáska v audioverzii dal niektorým popisovaným udalostiam ďalší rozmer, keďže pôsobil v konkurenčnej grupe Orlík s Danielom Landom.
Jednou vetou zhrniem: všetko bolo o muzike a bohapustých chlastačkách, no bolo to s vtipom, nadhľadom, sebairóniou a prijateľnou mierou nostalgie. Preto dávam 1* naviac a 71%
ODPORÚČAM: nielen pankáčom, ale všetkým, ktorí vyrastali v 80.-90. rokoch a ocenia spomienky na kazeťáky, letné aktivity, chmelové brigády, lacné pivo a zelenú, ale aj cenzúru, policajné buzerácie, celý ten nezmysel okolo povinnej pionierskej i zväzáckej organizovanosti a podobné dejinné bludy. Na zdravie!
Žádný zázrak, bylo mě jasné o čem asi tak Fanánek může psát, ale stejně mě to docela zklamalo. Čekal jsem kapku víc.
Štítky knihy
Autorovy další knížky
2007 | Tak to bylo, tak to je |
2010 | Járo, kakao! |
1998 | Fanánkova dieta Zdravý kořínek |
2020 | Tak to bylo, tak to je... Járo, kakao! |
Tuto knihu jsem četl asi desetkrát...ideální k diskuzi a podpoře dobré nálady v hospodě. <III>