Tak to bylo, tak to je... Járo, kakao! přehled

15.11.2023

Hagenova punková odysea, kde se o zábavu hodně stará František Sahula (podle kterého je celer afrodiziakum) a který se jde vysrat a dojde mu, že si nesundal kalhoty až když se chce utřít a který, pokud jste o něm měli ideu pouze jako vylitýho nadanýho muzikanta, vám ji skrze Hagenovo svědectví snadno zboří, protože to byl i totální dobytek, na kterým je vlastně fakt těžký hledat jakýkoliv pozitiva, krom toho, že napsal dobrý texty a měl dost ikonickou hru na kytaru - člověka to opět přiměje se zamyslet nad tím, jak zajímaví a ikoničtí hudebníci jsou často děsný šmejdi jako lidi. Hagen zase zná Spolčení hlupců, takže není jen vypitej mozek, řeknete si nejdřív, než se dostanete ke scéně, kde protestativně vypije ocet, když mu nechtějí dál nalít. Popisuje zde i jak přišel o nohu, což bylo celkem brutální. Víceméně jsou to ale vše zajímavé záblesky, někdy vtipné, někdy vážné a dávají přičichnout k tomu, jaký byl punk v Česku během 80-90ek a vše okoli Tří sester (dojde i na Orlík) a především na chlastání, protože co jinýho dělat, že, než chlastat? Já se svého času, po jeho smrti, dostal spíše k Sahulově sólo tvorbě. I když byl ten chlap fakt děsnej ožrala a zmetek, tak stál za výčtem skvělých songů. Je to ale celé taková pub tématika, tvorba, která vám hodně říká nebo neříká v závislosti na tom, jak sami žijete svůj život.