Česneksmedem
komentáře u knih
Lady Fuckingham
Oscar Wilde
Moc jsem té mladé anglické údernici fandil. Její výkony předčily i smělé plány naší osmé pětiletky. Jen škoda té buržoazní nemoci.
Pěna dní
Boris Vian
Taky to děláte? Aby nedošlo k omylu. Myslím tím, že pokud je v knize nějaké pro nás podivné jméno či příjmení, tak si ho přizpůsobím. Například norské příjmení Steensen předělám na Stín či Sen nebo v této knize dámě Chloé říkám Oléé. Ta má v pravé plíci leknín (jak jistě tušíte o botaniku zde zřejmě nepůjde). V knize jsou dále, mimo jiných, i profesor Mišmaš a ošetřovatelka Mrška. Zde ale úpravy netřeba. Možná vás v tuto chvíli napadlo upravit příjmení pana spisovatele předponou, což by ovšem bylo hrubé a neuctivé. Na druhou stranu je ale docela možné, že by se nad tím pan Vjan (tak se to čte) ani nepozastavil. Byl to totiž poněkud nekomformní pán. Působil například v kolegiu patafyziky. Samozřejmě to nemá nic společného s nepadnoucí obuví. Šlo o vědu, zabývající se imaginárními řešeními, to je věcmi nadřazenými metafyzice. Pokud už teď máte v mozku krapet mišmaš, tak je správný čas se začíst.
Úžasný je hned úvod knihy, ve kterém je popisováno stolování k večeři. Pokud jste ale četli knihu Samomluvy Miroslava Macka, tak máte náskok a není třeba se ničeho obávat. Jen je třeba si zvyknout na pár drobností – třeba, že ubrus musí barvou ladit s kobercem a tak. Popojedem.
Na rovinu a bez obalu přiznávám, že toto dílko rozhodně není žádná Babička od Barbory Novotné, a že bez marihuany, toluenu, lysohlávek nebo alespoň velkého panáka whisky v sobě, v sobě (no fajn) musíte hodně potlačit ratio. Jinak určitě doporučuji!
Chvalozpěvy
Miroslav Horníček
Měl jsem občas takový pocit, že pan Horníček, coby herec, působil trochu jako přihrávač či nadhazovač, potlačujíc svůj part, aby vyniknul jeho herecký partner nebo partnerka. Ve své literární činnosti mohl jako sólista již naplno rozvinout a ukázat svůj talent i lásku k jazyku a slovu. Mám jeho knihy moc rád a Chvalozpěvy nejsou výjimkou. Při čtení zjistíte, že jde vlastně o knihovnu v knize, a to je pro knihomilce vždy dobré. Dostane se vám bohatých odkazů na jiné autory a jejich díla, z čehož se rozhodně dá těžit. No a pokud jste je již četli, tak máte alespoň možnost porovnat svoje postřehy z četby s mistrem.
Sexpop
Bohuslav Vaněk-Úvalský
Slupnul jsem to jako malinu. Mňam! Mimo Hygieny (která je opravdu špicovní), jsem se velice bavil například i u dvou sester s ašíbkou nebo u sušení andulky. Díky za tuto pohodovku!
Nejlepší americké detektivní povídky (1)
Ed McBain
Dle mého je většina z těch devatenácti kousků lepších, než dosavadních 73%. Z čeho mám taky radost je, že mimo několika známějších autorů, jako jsou například Joyce Carol Oates, Phillip M. Margolin nebo John Updike, je zde dost těch, kteří se ještě v naší malé kotlině tak úplně nezabydleli. Na dvě povídky jsem reagoval komentářem, ale zasloužily by si to určitě i některé další. Například ta o ztracené panence byla sice smutná, ale velice dobrá. Naopak Fallisova povídka Třeba se kůň naučí zpívat je dost humorná.
Jako cool v plotě
Karel Plíhal
Moc pěkné srandičky. Asi dost z nás má občas takové období, kdy vyplodíme podobné říkačky (dvě z mé tvorby):
Nezdařené svádění
Položil jsem vlahé dlaně,
na obliny ladné laně.
Nadána bojovým duchem,
letím teď zraněný vzduchem.
Ranní záhada
Na posečené louce ležela zmuchlaná košile,
potřísněna zvratky působila vyžile.
Co se tu stalo? Kdo to ví?
Snad hrdlo prázdné lahve a vítr nám napoví.
Dva odboje
Zbyšek Nečas
V příštím životě budu asi rorýsem. Kalit si to dvoustovkou luftem, to musí být fakt prďák. Není to tak úplně mimo mísu, neboť jak jistě víte, plukovník Zbyšek Nečas byl pilotem v RAF. Teda napřed navigátorem. V této knize se například dočtete o tom, jak viděl letět žlutou vzducholoď Italia na její poslední cestě, jak pokecal s Chruščovem nebo jak fotil UFO. Dožil se úctihodných 97 let. Byl to skromný a pokorný hrdina. Takoví totiž opravdoví hrdinové bývají.
Vánoce mám rád
František Nepil
Naprostá paráda, a to včetně ilustrací Karla Franty, který už bohužel 19. 7. 2017 zemřel (89 let). V této antistresové knížce si například přečtete (v dopise Ježíškovi) vzkaz pro naše politiky (marnost nad marnost) nebo, že čert stresuje děti svou nedostatečnou domestikací a nepatrnou sociální adaptabilitou (Mistře Františku, Vy si ale v těch podobenstvích troufáte!). Další velkou pravdou zde uvedenou je, že maminčino cukroví bylo a vždycky je jen jedno. Naprosto nenapodobitelné, i když se sebevíc budete snažit dodržet recept. Například slepované (pro neznalce linecké) od mé maminky bych poznal mezi dalšími 58 slepovanými. A to je léty prověřený fakt. V knížce je i jedno místo, kdy jsem (proč to nepřiznat) panu Nepilovi malinko záviděl, ale zároveň mu to z celého srdce přál. Do svého domu ho totiž na Štědrý den pozval sám Jan Werich. No, jen si to představte. Schoulit se tam někde v koutku, tiše pozorovat, poslouchat a být.
Kruhy pod očima
T. R. Field
Tuto útlou knížku vydal v Praze Roba Wiesner a tisknuta byla u firmy Graf a Stricker. V krátké předmluvě uvádí MUDr. Karel Beran dílo T. R. Fielda jako nadvillonovské a nenapodobitelné. No, možná nenapodobitelné, ale jistou uměleckou návaznost bych viděl. Asi se někdo bude zlobit, ale vidím ji tak trochu v říkankách Wabiho Daňka, Karla Kryla, Jarka Nohavici či Karla Plíhala (viz Jako Cool v plotě). Příkladem může být od T.R.F. například tato: Druhdy vyklube se Jidáš z kamaráda, s kterým jídáš. Z asi čtyřiceti básniček se mi nejvíce líbily: Prostředek proti tasemnici, Cidič oken, Osud a Epitaf.
Dítě boží
Cormac McCarthy
Upozornění! Tato kniha není vhodná pro děti a mládež. Takže, vyčůrat, pomodlit a bez pohádky spát. Pro všechny ostatní. Připomíná mi to koncertní verzi skladby „Smoke on the Water“ od skupiny Deep Purple, kterou hráli spolu se symfonickým orchestrem roku 2011 v Montreux (Švýcarsko). Fanoušci této kapely jistě ví, že tato skladba byla inspirována požárem, který zapálil světlicí fanoušek Franka Zappy v jednom místním kasinu roku 1971. Na začátku taková decentní brnkačka, a pak šup mu (čti džig mu) prášek. Nářez. Vzhledem k tomu, že hlavní postava knihy Lester Ballard je mimo jiné nekrofil, není tato kniha asi úplně pro každého, byť dospělého čtenáře. Slabším povahám se totiž může stát, že jim tato kniha zamotá hlavu jako desátá becherovka. Občas jsou tam momenty, a to mi věřte, u kterých by se nesmál ani Patrik Hartl. Pravda ovšem většinou není tak jednoduchá, jak se může na první pohled jevit a lidská psychika je složitá a zranitelná. Bohužel pak za činy blízkých, kteří vás měli chránit a milovat, může zaplatit někdo úplně cizí a nevinný.
Dej mládencům ruku jako lopatu
Ed McBain
Na začátku knihy se objeví „Lady in Black“. Není od skupiny Uriah Heep a tudíž nechodí temným bojištěm, ale stojí na autobusové zastávce, kde zanechá kabelku od letecké společnosti Aerolinie Svět, nastoupí do busu a zmizí v dáli. Nebo že by to byl muž? Každopádně místní pochůzkář Genero špiznul do futrálu a zbliknul peruť (podíval se do kabelky a uviděl ruku). A od této chvíle už nastupují švestky z 87. revíru a hledají zbytek k té ruce a samozřejmě i toho porcovače. Pěkná oddechovka, ve které si přijdou na své i intelektuálněji zaměření čtenáři (precipitační reakce, Skin Glow, idiosynkrazie...).
Dallas 63
Stephen King
Geniální, geniální a ještě jednou geniální!!! Zašupajdit do roku 1958, chvilku si to užít a pak se jít mrknout sám na sebe, jak jsem byl modrý po narození v důsledku nedostatku vzduchu, to by byl fakt mazec. V knihách SK mám sice ještě mezery, ale mimo tohoto nadpozemského dílka mám v paměti ještě jedno nezapomenutelné, a sice Nadaný žák. Obě určitě přečtěte, než budete povoláni na druhou stranu řeky. Uf, je to borec.
Doktore, ne tak zhurta!
Patrick Taylor
Moje první ze série. Rozhodně jsem neměl od slz mokré trencle, ale je to lehce humorné a pohodové čtení. Určitě dám ještě několik dílů. Doporučuji!
Plavý jed pro černé duše
Bill Jeffers
Šílený vědec a jeho černý mrak, který zabíjí. Krásné, málo oblečené ženy nachystané k čemukoliv. Culil jsem se u toho, jako kdybych to četl v oparu kvalitní trávy. Pokud by mi bylo 15 a psal se rok zhruba 1970, tak bych to asi hltal jinak. Ale jo, taková naivní jednohubka, no.
Spouštěč
Wulf Dorn
Téma poměrně časté – zneužívané dítě a následky z toho plynoucí. Ty se zde projevily až po dvaceti letech a hledání, které jeden z protagonistů provádí, má směřovat (mimo jiné) k nalezení spouštěče. Ten se dozvíte až v samotném konci a je to dost neuvěřitelné, ale možné. Kniha z prostředí psychiatrické léčebny asi nebude úplně pro každého, přesto se četla velice dobře. Na své si přijde i příznivec odborných termínů – viz například lucidní sen nebo disociativní fuga.
Lesní lišky a další znepokojivé příběhy
* antologie
Dle mého subjektivního názoru je nejlepší povídkou hned ta první (Tranzit) a nejslabší ta druhá (Čarodějná kolébka). Pokud se snad sci-fi vyhýbáte, učiňte přesto výjimku a zkuste se začíst. Rozhodně zde nejsou žádní zelení mužíčkové ani nosné rakety.
Déšť
Sára Saudková
Na Pulitzerovu cenu to sice není, ale pobaví to. Hodně různých přirovnání, vyšetřovatelka Oldřiška opravdový svéráz a nad pachatelem si moc hlavu lámat nemusíte. A procvičíte si i pár slov, která běžný občan často nepoužívá - například diaré. S překladem rád pomůžu. To je to, co by následovalo po vypití dvoudecky ricinového oleje.
