Mladý muž & bílá velryba
Vladimír Páral
https://www.databazeknih.cz/img/books/10_/106849/bmid_mlady-muz-bila-velryba-106849.JPG
4
414
414
Dobová anotace: Kniha jednoho z našich nejčtenějších a nejdiskutovanějších moderních autorů minulého století podržuje z jeho předchozího cyklu severočeské dějiště i čas příběhu, který se i zde rozbíhá "právě v době, kdy čtenář bere knihu do rukou". V devětadvaceti horkých červnových dnech se odehraje drama čtyř osob, dvou půvabných chemiček z Prahy, rezignovaného Viktora Pance, který urputně hájí svůj vnitřní klid, poněvadž věří, že jeho život již skončil - a mladého vášnivého Břeti, jehož naopak týrá pocit, že "málo žije"... a který se proto vydává ze své každodennosti na velký lov bílé velryby. Sugestívně napsaná próza rozehrává plnou škálu známých Páralových prostředků, z nichž nikoliv poslední je jeho humor a ironie, avšak svým velkým poselstvím vystupuje z řady předchozích autorových knih a znamená vyvrcholení jeho dosavadního díla.... celý text
Přidat komentář
Nejdřív se kniha docela táhla a napětí se nedostavovalo. Navíc mě rušilo střídání vyprávění z pohledu první osoby, které se bez varování měnilo na vyprávění z pohledu třetí osoby. To působilo dost zmatečně a zjistil jsem, že tohle Páral dělá běžně.
Od poloviny knihy se šmodrchanice vztahů hlavních postav velice slibně rozjela a mě začalo zajímat, jak se to vyvine a jak to bude dál. Páral se vyhnul největším a nejočekávanějším klišé, co se týče vztahových oblouků děje, za to velké plus. Na to, že když to psal, byl teprve začátek osmdesátých let, je to super.
Příběh směnového mistra Břéti, který touží žít naplno a něco dokázat, v kontrastu s jeho spolubydlícím Vikem, který již má svoji velkolepou kariéru za sebou a chce jen klid, pokládá koberec pro skvělý příběh o touze, vyhoření, pochopení a dalších životních kolotočích, které nikdy nezestárnou. Postavy se vzájemně konfrontují se svými odlišnými pohledy na jednu věc a tohle všechno je velice šikovně a poutavě skloubené.
Jen je z toho trochu cítit ta komoušská agitka, ale to se nedá nic dělat.
Mám ráda spisovatele Párala a ani tentokrát nezklamal...Vtáhl mě do děje tak ,že jsem se tam také viděla.. bravůrně napsáno...jediné co mi trochu vadilo že z
knihy hodně dýchal bývalí režim..i tak dávám plný počet...
Velmi oblíbená. Zase Ústí. Kontrastní postavy. Vyhořelost a zápal. Využívání a oddanost. Krásná.
Ke knize jsem se vrátila díky čtenářské výzvě - kniha, kterou nebudete číst poprvé. Kdysi jsem ji četla na VŠ a zůstal mi jen pocit, že nestála za moc. Nakonec pro mě bylo překvapující, jak čtivý je autorův styl, jak příběh ubíhá i závěrečná pointa. Klidně bych se k ní za pár let zase mohla vrátit :-)
Kniha mi byla doporučena,přečetl jsem ji celkem rychle,ale prostředí socialistické chemičky mi už moc neříkalo.
Tak jsem si doplnila mezery v české klasice, ale nemohu říct, že bych z ní byla zrovna nadšená. Myslím, že si za pár týdnu ani nevzpomenu o čem to vlastně bylo. Přečíst se určitě dá (hlavně díky své délce), ale moc si toho z ní neodnáším.
Páralův osobitý literární styl může být zprvu nelehký až odrazující k začtení se do děje. Dílo však skvěle vykresluje stereotyp běžného života, ve kterém se čtenář najde a uvědomí si spoustu věcí. Lhostejnost, ale i hledání pozitivního východiska autor zobrazuje na kontrastu mezi dvěma hlavními postavami, letargicky žijícím Vikem a optimistickým Břeťou, usilujícího o chycení své "bílé velryby."
toto bola pre mňa perfektná pecka. vždy som si predstavoval, že literatúra u nás by mala vyzerať aspoň takto. až po rokoch som zistil, že to bola vlastne „úlitba bohům“, aby vôbec mohol Páral publikovať. napriek tomu sa mi kniha pozdávala. a film bol ešte lepší. neopakovateľný výkon Ivana Vyskočila prekonal aj Janu Brejchovou a Zlatu Adamovskou. tuším si ho idem pozrieť...
Tato kniha podle mého soudu mocně rezonuje jenom s určitou generací. Nemyslím teď historickou vertikálu, ale lidi mezi dvaceti a třiceti lety, kteří se hledají. No a chudák Břeťa se skoro našel... Cynické, ale pravdivé. Vždyť všichni tak trochu lovíme tu bílou velrybu. Jenomže Physeter catodon (ať už bílý nebo ne) váží až osmdesát tun a to je na jednoho človíčka vážně trochu moc.
dobře se to četlo, povahové vlastnosti postav jasně vylíčené, zajímavý děj i prostředí, konec však předvídatelný
Tato kniha byla moje první setkání s Páralem, na dlouhé roky ne poslední, jeho syrové vyprávění z dob ještě socialistických není zdaleka pro každého, ale má svoje kouzlo. Proto i po létech a přečtení prakticky všeho, co pan Páral napsal, dávám stále za 5-)
Před pětatřiceti lety jsme Párala hltali - dnešní nostalgické ohlédnutí mě přesvědčilo o tom, že autor má co říct i dnešnímu čtenáři.
Po přečtení Soukromé vichřice (autorova kniha), která byla poměrně nudná, jsem neměla velká očekávání ani od téhle knihy. Byla jsem ale velmi mile překvapena. Autor zde řeší převážně charakterové rysy a povahu hlavních postav, na pozadí se zajímavých prostředím Ústecké chemičky. Děj, popisy postav i prostředí a hloubková analýza charakterů jsou propracované a velmi dobře se čtou.
Malá a útlá knížečka o velkých a klíčových věcech. Humor, hořkost, láska, soupeření, všechny ingredience, který je třeba naházet do hrnce, aby se mohlo rozehrát povedené milostné drama hlavních čtyř aktérů. Kulisa chemičky vůbec není na škodu a všechno to slunce, koupání a hory, všechno to tak příjemně voní létem, kdy všem tak nějak víc oči dychtí po životě. Zaslouženě klasika naší literatury.
I když Párala nemám příliš v lásce, jeho Mladý muž (a samozřejmě také bílá velryba) se mi docela líbili. Asi rozhodně více než Sebrané spisy Dr. Gustava Husáka, které v té době také vycházely.
Štítky knihy
nevěra zfilmováno česká literatura chemie psychologické romány milostné vztahy továrny Ústí nad Labem mezigenerační konfliktAutorovy další knížky
| 1990 |  Milenci a vrazi |
| 1978 |  Mladý muž & bílá velryba |
| 1988 | Země žen |
| 1967 | Soukromá vichřice |
| 1982 | Romeo & Julie 2300 |
Za mě nejlepší z “Páralovek. Je to velice sugestivní, dramatický, ironický a zajímavý román, který nepostrádá osobitý autorův humor.