Mlčící fontány

16.12.2020

Politické uspořádání ve Španělsku pod nadvládou diktátora bylo popsáno skvěle. Ovšem dějová linka "milostná" hlavní hrdinky Any a Daniela byla tak plochá a naivní, že mi to kazilo dojem. Proto jen 3 hvězdy.

15.12.2020

Osud dvou mladých lidí z odlišných společenských vrstev zasazen do historických událostí, jež se opírají o skutečné příběhy. Skvělá volba pro všechny generace.
Byla to moje první od Ruty Sepetysové, takže už mám políčeno na další. Krásný styl psaní. Stránky ubíhaly jako vítr, i když je pravda, že k tomu přispěl i zvolený styl a velikost písma. V každém případě i když je knížka poměrně silná, zvládnete ji za víkend. Co se týče děje, tak pro mě byl velkým přínosem. Neměla jsem ani tušení, co se dělo ve Španělsku v období před a po 2.světové válce. Člověka mrazí, když si uvědomí, že tohle vše byla ne moc vzdálená historie, o které se bohužel příliš nemluví.
Za mě 5 z 5 a už teď se těším až mi přijdou do ruky další.

13.12.2020

Mlčící fontány mě nedostaly tolik, jako V šedých tónech a Sůl moře, nicméně i tak je tahle knížka nadprůměrná. Ruta Sepetys umí skvěle zpracovat témata spojená s pohnutou historií, přiblížit čtenářům události, o kterých možná ani netušili, že se staly/ děly.
Jako čtivo na střední školu bych její knihy doporučovala nejen do hodin literatury, ale i historie. Už proto, že rešeršuje fakt poctivě a byť její knihy jsou fikce, jsou vystavěné na velmi reálných historických událostech. Myslim ale, že Mlčící fontány (potažmo Ruta) budou bavit i dospělé čtenáře (hlavně teda spíš čtenářky), protože i když jejím hrdinům je v knihách náct, musí řešit dost dospělácké věci.

10.12.2020

Ráda čtu příběhy zasazené do rámu skutečných událostí. Tady byl rám dost mrazivý. Podvody s adopcemi a odebírání dětí nepohodlným občanům Španělska za Francova režimu. Z představ, že se to vůbec mohlo dít, mi nebylo moc dobře. Navíc jsem měla při čtení skoro celou dobu pocit, že vše spěje k tragickému konci. Naštěstí by to nebyla paní Ruta, kdyby její kniha nekončila nadějí.

09.12.2020

Krásně napsaný příběh dvou mladých zamilovaných lidí, kteří musí přežit ve fašistickém Španělsku. Kolem nich se ještě dějí další příběhy, u kterých jsem si i trošku poplakala. Rozhodně doporučuji.
A cítím se ostudně, že jsem o této historicky významné etapě jedné evropské země neslyšela. Asi je čas na doplnění znalostí v dějepisu.

02.12.2020

Miluji historické romány. Mlčící fontány je očekávaný román známé a oblíbené autorky. Já od Ruty Sepetysové četla teprve druhou knihu, ale tušila jsem, že to bude něco !!!
Je to působivý a výborně zpracovaný román. Příběh lásky, v době nelítostného, tvrdého režimu diktátora Franka. Syn naftového magnáta z Texasu a chudá dívka z hotelu Ana. Příběh se dobře četl, byl hezký, smutný, plný lásky, bolesti, byl o lidské síle, odhodlání, plný citů. A teď se musím přiznat, že mě ty city a emoce nějak nedostaly. Neprožívala jsem to, co jsem očekávala. Děj mě nepřipoutal, emoce nerozbouřil, i když se mi líbil.
Určitě si ale knihu přečtěte. Třeba zrovna vás víc dostane, je to totiž skvělý román !

30.11.2020

Knihy této autorky jsme s manželkou četli všechny. Nikdy jsme nebyli zklamáni, ale naopak, je to vždy nezapomenutelný zážitek

29.11.2020

"Každý národ má své jizvy, každý národ něco ze své historie skrývá."

Ruta Sepetys opět vybrala zajímavý námět - Španělsko za diktatury generála Franca a jedno zvlášť odporné tajemství té doby. Tento příběh na osudech několika postav vykresluje těžké období v této zemi, je tu zachycena atmosféra v Madridu v době totalitního režimu. Dobře vyniká protiklad krásné země v létě prozářené sluncem, luxusní hotel a proti tomu obyvatelé žijící na pokraji bídy. Stejně tak vyniká rozdíl mezi bohatými spokojenými turisty a místními lidmi plnými obav.
Je to i příběh jedné osudové lásky, ale není to naivní romantická kniha. Je to především historický román o lidském utrpení, strachu, odloučení, ale i o odolnosti.

Mlčící fontány bych zařadila mezi velmi dobré knihy a přečtení doporučím, už jen proto, že padesátá leta ve Španělsku jsou pro většinu z nás "španělskou vesnicí", ale přiznávám, že jsem očekávala víc. Po předchozích knihách autorky jsem čekala děj, který mě ohromí, vyprávění, které mě k sobě připoutá, ale to se nestalo. Mít vysoká očekávání se holt občas nevyplácí, ale čas strávený s touto knihou určitě není ztracený.

27.11.2020

3,5*/5* dlouho jsme nad tím hodnocením premýšlela ale nemohu jinak. Kniha byla velice zajímavá. Pohled na život ve Španělsku měl pro mne velký přínos. Příběh jako takový mne ale nevzal za srdce jako u ostatních knih autorky. Nevím možná to moc srovnávám nebo už jsem ve čtení jinde ale ostatní knihy autorky jsou podle mého lepší. Čtení se mi vleklo a nějak mi bylo jedno jak to s nimi dopadne. Pokud máte rádi romantické přiběhy s přidanou hodnotou, doporučuji.

25.11.2020

“Když objevíte pravdu, musíte nahlas promluvit a pomoct ostatním, aby mohli učinit totéž. Pravda láme řetězy mlčení. Všem nám dává svobodu.”
.
.
Moje první Ruta Sepetys, ale rozhodně ne poslední. Historie nikdy nepatřila k mým oblíbeným předmětům. Zastávala jsem názor, že co bylo, bylo a zajímalo mě spíš to, co bude. Až na vysoké škole, když jsme probírali historii Anglie a Ameriky, mě minulost začala zajímat. Proto jsem si řekla, že si své znalosti ještě více rozšířím a dozvím se něco o Španělsku v 50. letech za vlády diktátora Franka.
.
.
Občas jsem zapomínala, že je příběh inspirován skutečností. Ponořila jsem se do děje a bylo těžké přestat číst a knihu odložit. Zprvu jsem se nevyznala ve všech postavách, ale zorientovala se a dost postav si oblíbila. Asi nejvíc ze všech mě bavil Daniel a jeho láska k fotografii. Zajímavá mi přišla i Puri, se kterou jsem sdílela lásku k dětem a smysl pro spravedlnost. Líbila se mi její zvědavost a odhodlanost. Bavila mě Rafova energie a radost ze života, i když zažil příšerné věci. A nakonec jsem si oblíbila i Fugu a jeho zanícenost, odhodlanost a tvrdohlavost. Každá postava měla své kouzlo a mně přišlo, že je doopravdy znám a prožívám s nimi jejich příběh.
.
.
To, co se ve Španělsku za vlády Franka dělo, je neomluvitelné a pro mě osobně šokující. Možná je to chyba mého nezájmu, ale vůbec jsem netušila, že se něco takového dělo. Nechci vám prozrazovat o co přesně šlo, ale je to příšerné a rvalo mi srdce o tom číst.
.
.
Autorčin styl psaní mi sedl a nejvíc ze všeho se mi líbily krátké kapitoly, které dodávaly příběhu tempo a čtivost. Některé vsuvky mezi kapitolami mi přišly nezajímavé a připomněly mi poznámky pod čarou Jay Kristoffa. Během čtení jsem si založila plno krásných myšlenek a citátů. Knize nemám co vytknout a vám všem ji doporučuji všema deseti.

24.11.2020

Zamilovala jsem se. Šlo to pomalu, ale přece.

Knížka má nějakých 500 stran. V podstatě jediný problém, který mám je, že až do strany 160 jsem vůbec netušila kdo je kdo a kdo má na koho jaké rodinné vazby. Všechno to bylo hrozně zmatené. Postavy se totiž vyskytovaly v různých prostředích a bylo jich hodně a já jsem věděla, kdo je s kým spřízněný, ale jakým způsobem to jsem většinou netušila. A pak se tam objevovali kamarádi postav a v tu chvíli… jsem měla chuť to zavřít, protože mi šla hlava na všechny směry a já si stěží pamatovala jména (což o to – může to být mnou. Ale taky nemusí žejo. Takže ať víte, kdyby něco).

Když jsem se konečně – díkybohu za to – chytla, tak mě to začalo bavit mnohem víc. Hrozně jsem si užívala už jenom ten fakt, že se to odehrává ve Španělsku (miluju Španělsko). Pořád se nemůžu rozhodnout, jestli jsem hrozně nadšená z toho, jak se tam objevovaly španělské věty nebo mě to rozčiluje, protože když si čtu tak odmítám hledat mobil a googlit překlad půlky odstavce. Nebylo to zase tak časté, ale bylo toho hodně. A často už mě rozčilovalo, když mi utíkaly významy. Ale zároveň miluju španělštinu. Není krásnější jazyk.

Ve chvíli kdy zmizelo zmatení tak ho nahradilo nadšení. Příběh měl tempo. Postavy mi hrozně rychle přirostly k srdci, i když vlastně nebyly ničím moc zvláštní ani jediné, prostě jsem je zbožňovala. Hrozně rychle mě to chytlo a po tom co jsem se s první třetinou hrozně trápila, jsem zbytek přečetla v podstatě přes noc. Styl psaní k tomu perfektně pasuje. Autorka dokáže docílit toho, že čtenáře úplně pohltí a pak ho nakonec vyplivne s tím, že se máme s koncem prostě nějak vyrovnat.

Nejlepší věc na tomhle? Hned po Španělsku je to Danielova posedlost focením. Snad nejkrásnější a nejmilejší na tom bylo, když se mluvilo o nějakých jeho fotkách nebo o focení obecně. Tohle téma mě baví, i když focení ve volném čase moc nehrotím, moc se mi líbí, když se tomu někdo v knížce věnuje a popisuje, jak fotka vypadá a já si to pak můžu představit.

Když přišel konec, byla jsem mockrát v šoku a několikrát jsem měla na krajíčku. Bylo to krásné, ale taky jako blesk z čistého nebe. Hrozně mě to dojalo i potěšilo a prostě mě to úplně dostalo. Za finále velká jednička.

Obecně to bylo hrozně krásné a milé. Je to smutný ale i radostný a barevný a hrozně živoucí příběh, jestli to někomu z vás dává smysl.

Když na konci autorka vyjmenovávala z jakých zdrojů vlastně čerpala a kdo jí co vyprávěl o čem, co se objevilo v knize, naplno do mě udeřil fakt, že to byla ve většině případů realita.

A to mě docela paralyzovalo. Zbytek dne jsem nad tím pak musela přemýšlet. A pokud jde o mě tak tohle znamená, že ten příběh měl fakt sílu.

Doporučuju vám si to alespoň někde půjčit, pokud nechcete investovat do koupě. Ale věřím, že tohle stojí za to a nemělo by vás to minout.

24.11.2020

Na konci 50. let se začalo Španělsko pod diktátem generála Franca otevírat západu, protože nutně potřebovalo americké peníze. A tak se potkal osmnáctiletý Daniel z Texasu, syn ropného magnáta, se španělskou pokojskou Anou v hotelu Castellana Hilton. A kromě střetu západní svobody s všeobjímajícím strachem španělské diktatury přináší Ruta i další témata, kterým vévodí únosy novorozenců a jejich prodej do zahraničí. Ke slovu se tak nedostává jen ústřední dvojice, ale i Anina rodina – bratr, který pracuje na hřbitově a na jatkách a sní o kariéře toreadora, sestra Julia, která přišla o dítě, sestřenice Puri, která pracuje s jeptiškami v katolickém centru starající se o opuštěné děti a jejich adopci.

Daniel nabízí trochu naivní pohled (vlastně stejný jaký má běžný čtenář a outsider) a nechápe, proč Ana mlčí o minulosti, o režimu, o rodině, vlastně prakticky o všem… Jeho největší starostí je otcův tlak na převzetí rodinného byznysu, který je v rozporu s Danielovým plánem stát se fotografem.

Není to nakonec tak syrové a bolestivé jako třeba V šedých tónech, možná je to tím madridským vedrem a luxusem hotelu, kolem kterého se příběh odvíjí, možná je to tou celkem silnou romantickou linkou, která tomu všemu dává nějakou naději. Rozhodně to ale neznamená, že by Fountains of Silence bylo horší, to teda ani náhodou. Jak je u Ruty zvykem, je to skvěle napsané, představuje další kousek světové historie, který dosud nikdo moc neřešil, má skvělou obálku a konec, který je přesně takový, jaký jsem si přála (a fakt jsem si ho celou tu knížku přála hodně, takže bych bez něj byla dost zklamaná). Milion hvězdiček

23.11.2020

Autorka píše historické romány pro mladé i starší. Četla jsem její dvě již vydané knihy u nás a byly skvělé. Těšila jsem se na tuto a nezklamala. Perfektně propracovaný příběh na pozadí reálných dějin, které jsem neznala. To vše doplňuje lehká, příjemná romantická linka. A konec je završen doslovem, který mi ještě více osvětlil náročnou práci autorky, kde všude brala materiály a jak moc je to pravdivé.

23.11.2020

Historické romány Ruty Sepetys mám na svém TBR už pěknou řádku let a opravdu nechápu, proč jsem je tak dlouho odkládala. Mlčící fontány mě tak trochu donutily se do její tvorby konečně pustit, a i když jsem měla strach, aby mě kvůli tomu obrovskému hypu nakonec nezklamaly, obávala jsem se úplně zbytečně. Z knížky jsem naprosto nadšená!

Příběh knihy Mlčící fontány nás přivádí do roku 1957, kdy je ve Španělsku u moci diktátor Franco. Musím přiznat, že toto období španělských dějin jsem dosud vůbec neznala a jsem moc ráda, že mi ho knížka přiblížila. Autorka si dala opravdu velkou práci s rešerší, v knížce cituje různé historické dokumenty a díky tomu vám Mlčící fontány skutečně mají co předat.

Hlavními hrdiny románu jsou Daniel a Ana. Osmnáctiletý Daniel miluje fotografování a do Madridu přijíždí se svými rodiči. Jsou ubytování v hotelu, ve kterém pracuje Ana – mladá dívka z chudé rodiny, která už od dob španělské občanské války čelí hrozbám ze strany diktátorského režimu. Ačkoliv to hrdinové románu nemají v životě jednoduché, já jsem si jejich příběh zamilovala. Je velmi silný a hluboký, autorka postupně odhaluje další a další temné stránky tehdejšího Španělska. Bylo to zkrátka úchvatné čtení, ke kterému se v budoucnu určitě někdy vrátím.

23.11.2020

Toto byla moje první kniha od autorky. Její ostatní knihy jsem nečetla, protože nerada čtu o smutných a drsných tématech, ale tato zněla tak, že sice bude malinko smutná, ale bude krásná. A taková i byla :-) Je sice o drsných věcech z období, o kterém se v dějepise příliš neučí, ale i přesto jsou tu ukázané i krásné věci - síla rodiny, přátelství, láska a vzájemná pomoc lidí. Je to silná kniha, ale nic tady není vykresleno drsně, což moc oceňuji. Kapitoly jsou krátké, takže kniha vám utíká a ani si nevšimnete a jste na konci :-) Ze začátku mi malinko vadilo časté střídaní pohledů postav (těch je tu celkem hodně), ale potom mě to velmi bavilo, protože jsem různé situace viděla z různých úhlů a to bylo super! Občas jsem se nemohla od čtení vůbec odtrhnout. Autorka má nádherný styl psaní a každou kapitolu ukončí tak, že potřebujete číst dál :-) Hlavní hrdinka Ana byla skvělá postava a stejně tak Daniel. Měli krásný vztah, který se pomalu a hlavně přirozeně rozvíjel, což moc chválím, protože to bylo velmi reálné. Ostatní postavy jsou stejně tak zajímavé a jejich příběhy fascinující. Je to knížka, která za mě stojí maximálně za to, a kterou vám chci moc a moc doporučit. Jde vidět, že autorka nad tím strávila několik let a o dané tematice si zjistila vše, co šlo. A za to ji moc obdivuju, protože knihu dotáhla k dokonalosti.

5⭐️/5⭐️ - Silná a nádherná kniha :-) Odkryje vám část historie, o které se příliš nemluví a přitom by mělo

Za knihu děkuji Albatrosmedia

23.11.2020

Ruta Sepetys nezklamala :) Humbooktip naprosto zaslouženě

22.11.2020

(SPOILER) Mlčící fontány vás vezmou do Madridu v roce 1957, kdy ve Španělsku vládne pevnou rukou generál Francisco Franco. Válka sice skončila, ale hlad, bída a strach nikam nezmizely.

Osmnáctiletý Daniel, syn ropného magnáta a nadaný fotograf, má před sebou celé léto a je rozhodnutý zachytit na svých fotkách španělskou realitu. V hotelu, kde bydlí, potkává mladou Anu – pokojskou, která mu změní život.

Ruta Sepetys se ve své knize pouští do další kapitoly lidských dějin, o které se běžně moc nemluví a skrze mladé lidi vypráví příběh, který stojí za vaši pozornost. Režim nešetří nikoho, ani mladé lidi, kteří se ničím neprovinili.

Autorka na nic nečeká a s první kapitolou začíná vyprávět svůj příběh. Nic nepředstavuje, nevysvětluje a prostě píše. Rozprostře před vámi velkolepý příběh, ale odkrývá jej svým vlastním tempem a nikam nespěchá. Popisuje Španělsko a jednotlivé vrstvy života v něm. Ukazuje mladé lidi, jejich (zadušené) sny i víru.

V knize sledujeme hned několik postav, z nichž každá tvoří jeden dílek ve výsledné mozaice. Každý z hrdinů se se situací vyrovnává jinak, zatímco Puri oddaně věří, Rafa sní a Ana mlčí. Daniel je pak současnému českému čtenáři ze všech nejblíže, protože nezažil válku ani bídu a neví, jaké to ve Španělsku bylo a je. Pochází z Ameriky, země svobody a luxusu, o kterém se většině Španělů ani nesnilo.

Prostředí luxusního hotelu pro návštěvníky z Ameriky je po celou dobu v ostrém kontrastu s tím, jak se žije ve zbytku Madridu. Právě tyto kontrasty dodávají celé knize úplně nový rozměr a vzbuzují ve čtenáři emoce. Jsou totiž připomínkou toho, že zatímco na jednom konci světa nabízí život mnoho možností a příležitostí (přestože se samozřejmě také nedostávají každému stejně), jinde ještě stále marně sní o svobodě.

„Je snadné se nebát, když nemáš co ztratit.“

Samotný příběh vás pohltí. Autorka píše jednoduše a jasně, používá spoustu krátkých vět a nechává postavám jejich tajemství a nedořečené myšlenky. Kapitoly jsou krátké a každá z nich na čtenáře volá, aby si přečetl ještě jednu další. Romantická linka tu má své místo, ale je do knihy zasazená v tom perfektním množstvím a odpovídá době, hrdinům i samotnému příběhu. Postavy si zamilujete, budete jim fandit a budete o ně mít strach.

Na příběhu je pak také potřeba ocenit, jak Ruta Sepetys pracuje s hlavním tématem, na které chce upozornit. Předkládá ho totiž čtenáři kousek po kousku, proplétá ho s jinými tématy a jeho skutečnou podstatu odhalí až na konci.

Jednotlivé kapitoly jsou navíc prokládány citacemi z reálných novinových článků a archivů, které přibližují dobu očima novinářů a státníků. Ruta Sepetys tak připomíná, že vše, o čem píše, se ve Španělsku skutečně dělo a zároveň přikládá pohled západu na totalitní režim a své místo v tom všem.

Mlčící fontány jsou jednou z nejlepších knih, které jsem kdy četla. Ruta Sepetys vzala již poněkolikáté velice složité téma a ukázala ho čtenářům očima mladých lidí. Příběh je přitom všem navíc stále plný naděje a víry v lepší zítřky.

Kniha má sice něco přes pět set stran, ale můžu vám slíbit, že je mnohem kratší, než byste si přáli. Nejlepší je, že je úplně jedno, jestli je vám patnáct nebo osmdesát – Mlčící fontány jsou tou správnou volbou v jakémkoliv věku.
----
Kniha mi byla poskytnuta na recenzi společností Albatros Media.

21.11.2020

Tahle knížka mě chytla hned na prví stránce a nepustila mě až do úplného konce. Četla jsem ji pomalým tempem, takže jsem u ní vydržela sedět zhruba pět rán a večerů, ale neskutečně jsem si je užívala. Je to taková sonda do dívčí duše, to prostředí, ta doba, chování těch postav.
Jo, podle někoho to je šablonovité, nudné ve své předvídatelnosti, ale přece nečekáme od knihy s podobnou obálkou a názvem nějaký intelektuální pamflet, ne? I proto si myslím, že je pět hvězdiček na místě, kiha splňuje vše, co ve své žánru splňovat má.

18.11.2020

Ruta zpracovává témata o kterých se moc nemluví. Španělsko je pro mě zemí slunce, moře a hezké architektury. O jeho minulosti jsem nevěděla nic. Díky za rozšíření obzorů.