Mléko a med
Rupi Kaur
https://www.databazeknih.cz/img/books/35_/353613/mid_mleko-a-med-waJ-353613.png
4
1591
1591
Sbírka básní a krátké prózy o přežití. O lásce a ztrátě, násilí a zneužívání, o ženskosti. Kniha je rozdělena do čtyř kapitol a každá má jiné poselství. Jedna se snaží léčit zármutek, jiná zase bojuje s všudypřítomnou bolestí. Čtenáři nabízí cestu od nejhorších životních momentů ke smíření a hledání radosti. Ta je totiž všudypřítomná, jedinou podmínkou je chtít ji vidět.... celý text
Přidat komentář
Důležitější než slova, která indická autorka používá, je forma sdělení jejích pocitů, bolestí, ztrát a smutků. V textu (záměrně nepoužiji slovo báseň) je pramálo zamilovanosti a skutečné lásky, bez pocitů naplněnosti a úplnosti.
V doslovu je nám objasněno, jak těžkým životem spisovatelka žila. Přesto si myslím, že její mládí, ač si prošlo útrapami a bolestmi, které mnozí z nás považují za abstraktní, nedokáže popsat pravou tvář všeho, co musela vydržet.
Krátké texty na mě působí poměrně nesourodě, i když jsou rozčleněny do smysluplných kapitol.
Na jedné straně tupý pohled na znásilnění, otcovská láska a zklamání z prvních schůzek, na straně druhé první sexuální zkušenosti, rozčarování z nich, ale i touha po dalším fyzickém kontaktu.
Kniha navíc negraduje, rozpouští se a odpuštěním ve vás doutná pocit nenaplněnosti.
Technicky jsou texty dobré, mnohdy šťavnaté a lkavé.
Je tu absence jakéhokoliv rýmování, byť ani náznaku po něm.
Ale uznávám, že příběh, který nám Rupi Kaur předložila, verše primárně přinést nemusí.
Dojem z knihy, která se dá číst roky, ale i jen pár desítek minut, má každý svůj.
Vcítí se do textu jinak zamilovaný, mladý, starý, opuštěný, nešťastný.
Chybí poetičnost. Větší cit. Je možné, že autorka trpkým životem o tuto vlastnost přišla. Nevyčítám. Jen toužím po jiných básních...
Sbírka "básní" se proslavila především na instagramu a jiných sociálních sítích, což ve spoustě čtenářů vzbuzovalo špatné mínění. Respektive "příliš povyku pro nic". Ono, ale to "nic" je sbírka krásných textů, myšlenek a slov, s kterými si autorka umí hrát - to bez pochybností a když k tomu všemu přidáme její umělecký talent, tak držíme v rukou obyčejnou, ale skvělej zpracovanou a příjemnou knížku, která pohladí na duši a zahřeje u srdce. Mám ráda její kresbičky, které jsou tak jemné a minimalistické, jak to mám ráda :) Tím si mě Rupi Kaur získala a jsem ráda, že mám jednu z jejích děl v knihovně.
PS: samozřejmě se nejedná o sbírku básní, které vám změní život. Pokud jdete do čtení s tímhle míněním, knihu snad ani neotevírejte. Je věnovaná citlivým duším, které umějí číst mezi řádky a které si chtějí tak trochu odpočinout od jinak známých básní, kterých už se napsalo tolik ....
Sláva provázející tuto knihu, mě dlouho nechávala chladnou, ale když jí nedávno měli v knihkupectví ve slevě, řekla jsem si proč ne. No... při čtení první části jsem si říkala, že tohle bude katastrofa. Básně se mi vůbec nelíbily, ničím mě nezaujaly a vlastně bych je ani nenazvala básněmi. Jestli mě to mělo zaujmout a šokovat tím, že autorka otevřeně psala o sexu či znásilnění, tak se tak nestalo.
Ovšem každou další částí knihy mi přišlo, že se kvalita zlepšovala, a že básně konečně mají myšlenky, které mi mají předat. 3,5*
jestli nejsi dost dobrá sama sobě
nebudeš dobrá nikdy
nikomu
Držíte v rukou tepající srdce... co má strach, odvahu i vůli žít. Co je zraněné.
Tak opatrně...
❤️❤️❤️ DĚKUJI ZA VŠECHNY ŽENY SVĚTA! ❤️❤️❤️
Jedno velké WOW. Mám hrozně ráda, když si můžu přečíst nějaký citát, hned mi to vylepší den. Většinou když mám špatnou náladu, přečtu si nějaký pěkný citát a všech. Má srdce plné lásky, které mluví k ženám, aby se přijaly takové, jaké jsou. NEJLEPŠÍ!
Tak jo. Všichni o ní mluví, všichni si jí fotí na instragram, stala se výbornou dekorací na fotky. Protože kdo čte Milk and Honey, čte opravdovou poezii, to je jasný. A když má ta knížka ještě tak pěknou obálku, proč jí k tý kávičce nepřidat, že.
Ne, teď vážně. Možná i kvůli tomu, že o ní všichni mluvili a museli jí mít, jsem její četbu dlouho odkládala. Nějak se mi do ní právě díky tomu nechtělo. Pak ten humbuk kolem ní ale zčásti ustal a já si řekla, že teď je možná ta pravá chvíle. A tak jsem se do ní během jednoho večera začetla a přečetla jí za den. Ani ne. Ono to není ani tak složité, vzhledem k tomu, že jsou některé "básně" opravdu velmi krátké.
Asi knihu nemusím příliš představovat. Je rozdělená na čtyři části, z nichž každá z nich se věnuje jinému životnímu období, procesu, kterým si autorka prošla. Přičemž většinou z nich si někdy prošel každý z nás. Zamilování se, bolavá láska, odpouštění a následné uzdravování se. Proto tu knihu tak rádi čteme. Protože se v ní každý z nás najde. Je to kniha o ženskosti, sebelásce, traumatech, ztrátě, lásce a bolesti. Navíc je doplněna jednoduchými ilustracemi, které pocit z básní skvěle podtrhnou.
Takže když to shrnu, kniha se mi líbila. Některé básně jsem si dokonce ofotila, jak pravdivé a vystihující byly. Na druhou stranu jsem ale ze sbírky zas tak paf nebyla, znám x dalších básníků, kteří se mi pod kůži dostali víc. Proto jen čtyři hvězdy a ne pět.
Každý jsme si prošli ošklivou zkušeností a tady to spisovatelka popisuje v básních. Myslím, že není nikdo, kdo by se v tom nenašel. Ale asi je lepší knížku číst, když máte horší období. Protože já, s odstupem času na to už takhle nekoukam. Tedy pro mě byli nějaké básně přehrocené a nemám ráda vulgární slova ( i když tady jsem našla snad jen dvě).
Prázdné, vykalkulované a proto taky neskutečně povrchní a dětinské. No, dcera si knížku přála ke svátku. Snad se bavila. Jen doufám, že si z tohoto minidílka nic nevzala. Ono ani není moc co brát tam kde nic není. Myslím, že zrovna tahle srajda patří mezi ekologické hrozby. Škoda každého stromu, skáceného pro tuto publikaci.
Pro někoho to může být hezký, spousta lidí s autorkou soucítí, spousta se s jejími názory a básněmi ztotožňuje a valná většina se v nich najde. A to je ten problém. Alespoň pro mě. Já od poezie čekám něco trochu víc. Něco méně povrchního a více skrytého.
Moje první sbírka básní, kterou jsem četla. Knihu jsem přečetla v angličtině a líbilo se mi to. Chápu, že do češtiny to asi moc dobře přeložené nebude. Kniha mě zaujala, ale nedokážu ji náležitě ocenit. Nikdy jsem nebyla zneužitá, opuštěná, nevím jaké to je, takže jsem se do knihy nedokázala moc vcítit. Vadí mi i značné známky feminismu a představení můžu jako nejhorších stvoření světa. Překvapilo mě, že kniha je značně erotická, ovšem to mi nevadilo. Nějaké básně se mi líbily a časem se k nim možná vrátím, ale zbytek knihy je pro mě průměrný.
Laciné poučky rozepsané do několika řádků, protože autorka má pocit, že tak se stanou básněmi. Tu a tam se její totální realismus překlopí do metafory, obávám se, že náhodou - a to jsou ty, kvůli kterým jsem knihu prolistovala až do konce. Stačilo na to deset minut a vracet se k ní nehodlám...
Slova navršená na sebe? Tohle není poezie. Absence čárek a velkých písmen také nevytvoří poezii. Jediné co mohu pozitivně ohodnotit, je samotný příběh knihy, který se snaží autorka zdělit, ale opakuji ještě jednou, poezie je opakem této knihy.
Tohle se mi líbilo. Když jsem knihu četla poprvé, byla jsem lehce rozpačitá a styl poezie (respektive absence čárek, velkých písmen) mi trochu vadil, ale po dočtení musím říct, že forma není důležitá, obsah je za mě podstatnější. Knihu jsem četla již minimálně třikrát a za sebe doporučuji. Ty myšlenky budete milovat.
Ač na tento typ poezie nejsem, tak mě autorka dostala svými myšlenkami, které jsou často tak podobné těm mým. I přesto, nebo spíš právě proto, si myslím, že to není kniha pro každého. Pokud vyloženě tento druh literatury nevyhledáváte a zároveň jste si neprožili to, co autorka a ani nemáte podobné myšlenkové pochody, tak se vám podle mého názoru líbit nebude.
Já hodnotím *****, tedy 100%. Jediné, co mi vadí, jsou chybějící interpunkce a nedodržování malých a velkých písmen. Při čtení jsem si tam hlavně čárky neustále doplňovala. Ale chápu, že to k tomu stylu patří. Každopádně mám v plánu si knihu pořídit v originále a předpokládám, že to bude úplně jiný zážitek.
Když jsem se do knížky podívala poprvé tak se mi nechtělo dávat tolik peněz za tak málo textu. Ale nakonec mě kniha lákala natolik, že jsem si ji pořídila. A musím říct, že mě velice mile překvapila, i když nemám ráda volný verš. Slov je sice málo, ale obsahu a myšlenek je kniha plná vrchovatě. Místy mě až mrazilo v zádech, jak jsou některé části reálné a tak moc známé.
Já jsem teda z té knihy nadšená. Myšlenky, které mi nejsou cizí, pocity, nálady... Je fakt, že to není úplně klasická poezie, připomíná to ale Apollinaire (což se do klasické literatury počítá přece)
Jako za mě úžasná, plná dojmů. Určitě se k ní vrátím neskutečně krát :-)
Asi jsem stará škola, ale pod pojmem básně si představuji sloky a rýmy. Pokud je toto moderní pojetí, nemělo by se to nazývat básnická sbírka. Nebo se to v originále rýmovalo? Ale do ČV 2018 jsem si to mohla zařadit - kniha, kterou bych jindy nečetla.
Autorovy další knížky
| 2017 |  Mléko a med |
| 2019 | Květy slunce |
| 2021 |  Home Body: Mé tělo, můj chrám |
| 2023 | Léčivá moc psaní |
Z mého pohledu terapeutická kniha pro autorku, která mě absolutně neoslovila. Číst by ji měl asi hlavně její psychiatr. Pokud něčí pocity rezonují s jejími, je to na pováženou.