Mléko a med
Rupi Kaur
https://www.databazeknih.cz/img/books/47_/470645/mid_mleko-a-med-PXg-470645.png
4
1587
1587
Autorka ve své sbírce básní a prózy Mléko a med provádí čtenáře po strastiplných cestách, kterými si musela projít. Je rozdělena do čtyř fází: Zraňovaná, Milující, Opuštěná a Odpouštějící. Hledá v nich způsob, jak se vypořádat s bolestí a nevzdat se. Kniha je doplněná o spoustu krásných kreseb. „(…) i v těch nejtěžších chvílích je dobré nevzdávat se vstát a jít dál protože život má i svou vlídnou tvář a rád vám ji ukáže pokud ji opravdu chcete vidět“... celý text
Přidat komentář
Po knize jsem sáhla, protože mě zajímalo, proč je tak atraktivní pro náctileté. Teď už to vím.
Krásná sbírka básní, je v ní spousta hlubokých myšlenek, nad kterými jsem přemýšlela ještě dlouho po dočtení. Je hodně experimentální, takže určitě nesedne každému, ale mě se to líbilo, bylo to zase něco nového :). Taková kniha na jedno odpoledne u dobrého kafe.. Hodně rozděluje čtenáře. Buď se v ní najdete a budete s ní souznit, nebo vás absolutně nenadchne. Za mě však určitě 5 hvězd. :) Budu se k ní ráda vracet
K prvnímu dílu Rupi Kaur jsem se dostala až jako k poslednímu :D. Ale nelituji!
Za sebe hodnotím Mléko a med jako nejlepší. Hned za ním by byla sbírka Home Body: Mé tělo, můj chrám a na posledním místě Květy slunce.
Sbírka je rozdělena do čtyřech částí, opět je kniha obohacena o tématické ilustrace. Byla jsem překvapená, že v této sbírce se vyskytlo i pár delších pasáží, které byly velmi výstižné!
Témata těchto sbírek jsou velmi aktuální a podána stylem, který dnešní generaci zkrátka sedne. Pokud chcete mít pocit, že některé věci neřešíte jen vy, ale nevíte, jak je popsat, začtěte se, třeba právě na stránkách těchto básnických sbírek objevíte to, co se tak dlouho snažíte vyjádřit vlastními slovy, ale nejde to.
Najlepšia časť tejto knihy je obálka!
Táto kniha je sériou klišé a úzkostných výkrikov pubertálnej nešťastnice. Je to vyslovene naivná, predvídateľná, bez akéhokoľvek momentu prekvapenia,... alebo aspoň náznaku sofistikovanosti. Po prečítaní som myslela len na jedno: Kto je cieľová skupina?
Zajímavý formát knihy. Neříkám, že jsem nadšen z kvality obrázků a zbytečného odsazení textu, ale přesto nehodnotím nikterak negativně. Knihu jsem měl přečtenou v originále zhruba za hodinu, vzhledem k tomu, že o jakési hloubce zde mluvit nelze.
Zbierka mlieko a med od Rupi Kaur je moderne a minimalisicky poňatá forma básní, ktorá sa nazýva aj „instaramová poézia“. Kratučké (len niekoľko slovné) až stredne dlhé básne sú navyše doplnené kresbami samotnej autorky. Autorka sa snaží vypísať z jej boliestok a žiaľu, ktorý v živote zažila od ranného veku. Píše o detstve, zneužívaní, vzťahu s otcom, prvej láske, dospievaní, sexualite, dospelosti, sebaúcte a seba hodnote. Napriek všetkým úskaliam sa z nej stala silná žena A tak sa nám otvára ako žena zranená, milovaná, zlomená a zahojená. Takými sme raz boli všetky.
Jestli toto má být moderní poezie potěž pánbůh teda... pardon ale toto je jak z deníčku 13leté holky kterou trápí celý svět.. jediný co se mi líbí je dising.
„říkáš, abych mlčela protože
mé názory mě činí méně krásnou
ale nepřišla jsem na svět s žárem v těle
abych se nechala uhasit
nepřišla jsem na svět s darem řeči
abych se nechala snadno umlčet
jsem svá
někdy drsná někdy jemná
bude lehčí se s tím smířit
než na mě zapomenout“
Instagramová poezie, jíž je Rupi prý královnou … Zraňovánou, Milující, Opuštěnou a Odpouštějící … Dostala se mi do ruky náhodou /objev knihobudky/.
První překvapení … před přečtením, že je to graficky pěkně zpracovaná knížka, která mi hned padla do oka.
Druhé překvapení … při čtení, zjištění, že Rupiina poezie je opravdu hodně intimní pozvánkou, do jejího nitra.
Překvapení třetí … po přečtení, nabývám přesvědčení, že tady jde skoro o "beatnickou" poezii, jež dává autorce prostor vypovídat se z toho, co je „uvnitř“.
Atmosférou nabitý,
emocemi divoký,
proud slov,
jež se vydral ven ... na čistý list papíru.
Rupiina poezie je hořká a silná, jako černá káva, ale taky sladká a jemná, stačí, když přidáš cukr a mléko …
Hořká …
„příště
až si dáš černou kávu
ochutnáš hořkost
jako když tě opustil
popláčeš si
ale nikdy ji
nepřestaneš pít …“
Silná …
„nemusíš se snažit přimět je
aby tě chtěli
musejí to chtít sami“
Sladká …
„ten kdo přijde po tobě
mi připomene že láska
by měla být něžná
bude chutnat
jako báseň
kterou bych si přála napsat“
Jemná …
„i utrpení
lze čelit
s půvabem“
…
„miluji tě
samoto“
Přečteno jedním dechem. Zanechalo to ve mě něco, co snad ani nelze popsat. K téhle knize se budu rozhodně vracet, když budu mít slabší chvilku.
Kniha měla i pár zajímavějších myšlenek. Nejedná se však o nic, co bych si nemohla přečíst každý den na Instagramu či jiné sociální platformě. Největším nedostatkem byl pro mě primitivní průhledný a nepropracovaný způsob podání. Pod pojmem poezie si opravdu představuji něco úplně jiného. Ani všudypřítomná sexuální tématika, která je tu tak trochu nebo tak trochu víc na sílu, není nic pro mě.
Toto bylo mé druhé setkání s Rupi Kaur. Mladou a nadanou indicko-kanadskou spisovatelkou, ilustrátorkou a především básnířkou. Věděla jsem, že po lásce ke sbírce moderní poezie od Atticuse bude další kniha od Rupi Kaur sázka na jistotu.
Záležitost na půl hodinu. Když se nad básněmi pozastavíte a popřemýšlíte, tak na hodinu. A i když se budu opakovat, tyhle knihy prostě miluju. Každý si v tom totiž najdeme to své.
V některých textech jsem se našla. Označila je. Později se k nim vrátím. A opět se v nich uvidím. Přitom jde doslova o pár řádků… a jak dokáží pohnout se srdcem.
Jednu stránku si zase dovolím vypsat.
„tvé jméno znamená
to nejlepší i to nejhorší v jakékoli řeči
buď mě rozzáří nebo
bude dlouhou dobu bolet“
Některé myšlenky byly zajímavé více, některé méně, některé vůbec a někde jsem ani netušila, co to sakra je. Čekala jsem však mnohem více než moudra a myšlenky vystřižené z instragamu a tiktoku. Pokud by se kniha netvářila jako hluboká cesta do nitra lidské duše pomocí básní, ale spíše jako sborník myšlenek a střípků ze života autorky, vnímala bych to mnohem pozitivněji. Pozitivně tak hodnotím alespoň přítomné ilustrace.
Tak tady vůbec nevím, proč je/byla ta kniha tak vychvalovanána. Chápu, že každému se líbí něco jiného, ale toto je podle mě jen plýtvání stránek. Absolutně o ničem. Vůbec nevím, co to mělo být. Básně o ničem, pokud se tomu vůbec dá říct básně. Líbila se mi ze všech jen jedna, která měla nějaký význam/smysl.
Mám doma "bohužel" i druhý díl, jedinou výhodou, že je to "četba" na hodinu, je to rychlé, protože toho textu je tam pramálo.
Kdybych se měl s Rupi Kaur setkat,
a říct jí,
co si o její knížce myslím,
snažil bych se být laskavý,
ale také upřímný,
a nemyslím si,
že by se mi to povedlo,
protože být jí,
vydal bych těhle pár vět,
jako,
báseň.
Znovu ne.
"If you were born with
the weakness to fall
you were born with
the strength to rise."
Moc milá knížka, v níž se autorka zaměřuje výstředně na ženskost, násilí a diskriminaci. Všechny své pocity a problémy zasadila do poezie s takovou lehkostí, že jsem se občas ani nestačila divit. Básně se střídaly obsahově i délkami, což se mi líbilo a mně osobně vyhovovalo. Nicméně nesmím zapomenout pochválit i její zajímavé, krásné a občas i obdivuhodné kresby, které básně doplňovaly.
Hodně ženské, hodně moderní a minimalistické. Byl jsem docela spokojen, ale nebyl nadšen.
Štítky knihy
láska zneužívání indická literatura psychická traumata poezie autorské ilustrace
Autorovy další knížky
| 2017 |  Mléko a med |
| 2019 | Květy slunce |
| 2021 |  Home Body: Mé tělo, můj chrám |
| 2023 | Léčivá moc psaní |
Některé myšlenky jsou zajímavé, jiné mě neoslovily (nejsilnější je podle mě první část). Nejedná se o převratnou knihu, ale své kouzlo má.