Mlieko a med

Mléko a med je příšerně intimní a nesnestelně ženská sbírka básní. Snad se jakési poetično ztratilo v překladu, nevím, nedolehla na mne jakási tíha pocitů, kvůli které bych jednotlivé kapitoly potřebovala trávit delší dobu a vše jsem projela naráz během hodiny. Rupi nabízí verše a metafory, kterým porozumí snad úplně každý a snad ženě se zlomeným srdcem může ulevit, na mne to však celé bylo.. takové nějaké moc sentimentální a prostě...sladké jako mléko s medem. Umím si téma sexuality, ženskosti, opuštěnosti a bolesti představit zpracované... hlouběji. Tak tíživé téma a čte se s takovou lehkostí? Někdy je ale asi jednoduchosti třeba. Nemohu doporučit, nemohu odsoudit.

,,co říci o psaní
když nevím
jestli mě uzdravuje
nebo ničí"

,,jsi jako hadí kůže
co svlékám a přitom
zapomínám
jemné detaily tvé tváře
svlékám
a je to to nejpříjemnější
a zároveň nejsmutnější
co jsem kdy poznala"

Za mě průměr. Druhá polovina byla o hodně lepší ale asi jsem čekala větší bombu, no.

Tak tohle evidentně nebylo pro mě. Očekávala jsem, že se při jednotlivých stránkách zamyslím, něco mi to předá a já nezvládnu přečíst celou knihu na jeden nádech, protože to bude prostě silný. A ono vůbec. V podstatě to obsahovalo jen různé metafory pro sexuální praktiky a všude kolem spoustu chlupů. Krom pár "básní", které jsem si označila mi to celkově přišlo jako zbytečná kniha.

Působivá poezie ženských témat lásky. Rozdělená do 4 částí. Nejlépe ji charakterizuje báseň:
tohle je způsob
jak přežít díky poezii
jsou to hořkosladké slzy
jedenadvaceti let
je to mé srdce
ve tvých dlaních
je to
zraňování
milování
opouštění
odpouštění

Knihu jsem pochopila a soucítila s autorkou

Hezké, ale na souvislé čtení to neni.

Zajímavé rozdělení do čtyř velkých kapitol. Mne samotnou zaujala kapitola "odpouštějící". ;)

nebyla špatná, ale jako básně mi to tedy moc nepřipadalo, zbytečné plýtvání papírem, menší formát by byl lepší a hezčí

Nemám slov. Sbírka básní s jednoduchými a přesto všeříkajícími ilustracemi mi vzala dech. Bytostně jsem prožívala autorčino trápení a zklamání na vlastní kůži. Skoro bych brečela a zároveň jásala nad moudrostí a sílou, kterou kniha oplývá. Nezbývá než doporučit.

Když jsem viděla, jaký má kniha úspěch, chtěla jsem se o tom přesvědčit, jestli je opravdu tak dobrá, jak se říká.
Mám z ní rozporuplné pocity. Kniha je spíše hořkosladká. V některých pasážích mě šokovala. Je to sice realita, ale i tak mi to přišlo až moc. Některé básně byly milé a zahřály u srdce. Jelikož jsou krátké, měla jsem knihu poměrně rychle přečtenou. Řekla bych, že některé byly spíše citáty než básně. Ty byly prokládany texty, které se mi líbily. Obsahovaly i užitečné rady. Nejvíc z častí se mi líbily "opouštěná" a "milující". Doporučuji, ale pro každého to není. Myslím, že se v tom najdou speciálně lidi po rozchodu nebo kteří utrpěli nějaké trauma.

Miluju poezii, ráda ji čtu, občas něco napíšu sama a taky kreslím, pro radost sobě a známých. Nikdy bych si nedovolila soudit tyhle básně jako odpad. Pravda je, že volný verš mě příliš nebere, snad jen u V. Hraběte je dokážu nejen tolerovat, ale i ocenit, nicméně to neznamená, že budu halasně vykřikovat, že to není poezie. Věřím, že ty básně mají mnohé čtenářce co říci. Někdy jsou možná příliš vyhrocené , přepjaté nebo patetické, ale vypovídají o situacích, které jsou nám ženám důvěrně známé. Neříkám, že je to něco až tak převratného, vždyť i Šrámek ,Shakespeare nebo E.Browningová
psali o lásce, která zraňuje, o pocitech a naplněnosti srdce. Jenže tihle básníci už dnes osloví málokoho. Vždycky je potřeba přijít s něčím novým, šokovat. Přesně to byl případ beatniků nebo třeba Ch. Bukowského. Jejich díla byla značně kontroverzní, ale hodně se o nich mluvilo. Vždyť i negativní reklama, je reklama. V době instagramů a jůtuberů je to možná ještě lehčí. Když navíc je kniha doplněna o opravdu obdivuhodné kresby ( zpočátku vypadají jednoduše, jak dětské omalovánky, ale najednou vidíte, jak dokonale vystihují to, co čem se píše) a když ty verše mají v sobě sílu a poslání, je naprosto přirozené, že si kniha najde cestu k srdcím mnoha žen ( mužů možná taky, ale těch je určitě méně. A protože básníci mohou všechno, není třeba se pozastavovat nad tím, že jsou dvě věty na bílé stránce, nebo je psáno bez interpunkcí či malým písmenem. Pokud to bude mít co říct čtenářům a třeba to i ty mladé přivede zpět k poezii a knihám vůbec, pak to zaslouží mnimálně tři hvězdy.

Kdo zazil, chape. Kdo ne nadava na knihu. Je to drsne, citlive a pravdive. Knihu jsem dokonce darovala sve nej kamaradce, ktera je z knihy nadsena.

Z této knihy mám trochu rozporuplné pocity. Obecně poezii jsem zatím nepřišla na chuť, ale i tak si nejsem jistá, jestli se Mléko a med dá do poezie vůbec zařadit. Možná ale jen nemám to správné umělecké cítění :) Každopádně je kniha plná zajímavých citátů, ve kterých se můžou najít čtenářky, nacházející se v různých životních situacích..

Doporučila bych ji kamarádce se zlomeným srdcem. Ta by v knize podle mne nalezla potřebnou útěchu a nevadily by jí ne úplně vhodné a časté sexuální narážky, “popisy” a kresby. Bohužel mne to rušilo. Asi nejsem v tuto chvíli na takovou literaturu “naladěna”. Nejvíc se mi asi líbila část opouštěná - dva úryvky jsem si poznamenala.

Tahle kniha rozhodně není pro každého.
Četla jsem jí nejdříve v originále a hned poté český překlad.
Originál byl silný, v hodně věcech jsem se našla a byl to rozhodně skvělý zážitek. Když budu mít opět slabou chvíli, rozhodně po ní sáhnu.
Oproti tomu český překlad byl slabší, chyběl tomu ten kus autorky, který žádný překlad nedokáže do knihy vpravit. Některé básně se naprosto rozcházely s originálními a znamenaly úplně něco jiného.

Nevím jak hodnotit. Někdo toto nepovažuje za poezii, umění... Ale ve mě anglická verze vyvolala tolik emocí. A umění je o emocích.
Dávám proto 5*, protože kriticky hodnotit autorčinu část duše, kterou do toho dala, je pokrytecké.

Jedna z knih, kterou já osobně asi otevřu víckrát v životě. Protože... S čím se neztotožníte teď, tak se možná časem změní a pokaždé, co knížku přečtete, uvidíte v tom nové a nové smysly.
Za mě pecka. :)

V první části jsem si říkala, že to asi není nic pro mě, ale když jsem se dostala do dalších částí, se kterými jsem byla schopna se víc ztotožnit, nemohla jsem se od čtení odtrhnout. Teď si ji nechám v knihovně a podle aktuální nálady budu vědět, kde ji otevřít. Momentálně jsem se nejvíce našla v poslední části odpoustění, ale věřím, že v průběhu času mi bude bližší nějaká jiná část.

Tahle knížka má prostě hloubku. Ani nevím,co k ní mám napsat..Je v ní ukryto spoustu pocitů a myšlenek. I přes to,že už jí mám přečtenou je stále na mém stole a já se k ní stále vracím. Skvělá,doporučuji

Z mého pohledu terapeutická kniha pro autorku, která mě absolutně neoslovila. Číst by ji měl asi hlavně její psychiatr. Pokud něčí pocity rezonují s jejími, je to na pováženou.