Mlieko a med
Rupi Kaur
https://www.databazeknih.cz/img/books/37_/375658/bmid_mlieko-a-med-OzI-375658.jpg
4
1585
1585
Mlieko a med je zbierka poézie a prózy o láske, strate, traumách, zneužívaní, uzdravovaní a ženskosti. Je rozdelená do štyroch kapitol a každá z nich plní inú úlohu. Vyrovnáva sa s rôznymi bolesťami. Lieči rôzne zármutky. Mlieko a med berie čitateľov na cestu najtrpkejších momentov a hľadá v nich niečo sladké, pretože sladkosť je všade, ak máte vôľu vidieť ju.... celý text
Přidat komentář
Toto byl přešlap, hrůza všech hrůz. Mléko a med se představuje jako sbírka moderní poezie. Já samozřejmě nejsem žádný odborník na poezii, ale napsat přisprostlý text bez špetky "něčeho" pod povrchem, přičemž věty rozdělit do řádků jakožto do veršů a vydávat to za poezii... To opravdu neocením. Přemýšlím, čím to je, že je kniha relativně oblíbená? Ale nic mě nenapadá.
V knihovně česká verze nebyla, tak jsem sáhla po slovenské, ale ani příjemně znějící slovenština mi nepomohla.
Vrcholem všeho bylo, když nám autorka "poeticky" sdělila, že je na každém, jestli si holí chlupy, nebo ne. Wow. Tleskám.
Samozřejmě jsem nečekala, že budu kdovíjak odvařená, po knize jsem sáhla hlavně z důvodu čtenářské výzvy, ale ani jsem nečekala, že to bude až tak špatné.
Ani se mi nechce k tomu psát cokoliv dalšího. Bohužel hodnotím jako odpad a Mléko a med se pro mě stává jednou z nejvíce přeceňovaných knih, s jakými jsem se doposud setkala.
Zajímavá, pro mě trochu neobvyklá četba. Ač nejsem zrovna příznivcem poezie, některé básně mi byly blízké, s jinými jsem se úplně neztotožnila. Rozhodně to bylo rozšíření obzorů a třeba se k autorce ještě někdy vrátím.
Dobře, dobře, než se vrhnu do kritizování, začnu s něčím pozitivním: co se tohohle stylu psaní poezie týče, Rupi Kaur je jedna z lepších autorek. (Četl jsem horší poezie psané podobným stylem, které si hrály na to, jak jsou hluboké, přitom byly akorát trapné a autoři si namastili kapsy na tomhle laciném trendu.) Líbí se mi, že autorka si dělá sama ilustrace a - pokud pominete obsah - na knihu se docela dobře kouká. Našel jsem v knížce pár poezií, které se mi líbily a ke kterým se rád vracím, ale celkově? Ne, tohle není pro mě... A nemyslím si, že je problém v tom, že nejsem cílová skupina Rupi Kaur a nemohl bych se s problémy, se kterými se autorka svěřuje, nějak ztotožnit. Spíš mi vadí tenhle líný styl psaní. A ano, budu tomu říkat líný, protože líný je. Potom, co jsme zažili historické básníky, kteří si hráli se zvukomalbou, s perfektními metaforami nebo přirovnáními, autory, kteří tvořili například haiku, při které musíte myslet nad každým slovem, mi tohle nepřipadá úplně kvalitní. Autorka si toho zjevně zažila dost, její básničky mají příběh, to se tomu nedá odepřít, ale sakra, vždyť vymyslet aspoň rým není nic tak těžkého, ne?
Podle mě
tohle
není nic, co
by bylo
hodnotné
pro literární
(svět)
A nějak nemůžu pochopit, proč se "Mléko a med" daří takové popularitě. Je to jiné, to jo, ale pro mě zkrátka líné a primitivní. Možná, že kdyby tato kniha nespadala pod poezii, ale třeba pod citáty, asi bych taky hodnotil jinak, ale tohle prostě není poezie.
Říkat, že se jedná o poezii, je velmi zavádějící. Tomuhle se přezdívá "Tumblr poetry", což v podstatě znamená, že vezmete myšlenku, zabalíte ji do věty a tu rozdělíte odřádkováním, aby to nevypadalo jako věta.
Nicméně některé myšlenky mají sílu a nesou s sebou spoustu silných emocí.
Upřímně bych okamžitě vyškrtla sousloví "sbírka básní", protože (ač nemám ráda poezii a nejsem žádný odborník) tohle mělo do básní určitě daleko. Shrnula bych to spíš jako sbírku citátů, z nichž spousta je průhledná a o ničem, některé však chytí za srdce a reflektují různé pocity různých lidí. Ale nic víc neočekávejte. Nerada vidím, když takovéhle knihy sklízejí větší úspěch než rozsáhlé romány.
Mimochodem mě děsí, kolik papíru se na tohle spotřebovalo, když jedna věta zabere celou stranu (plus znepokojivý obrázek).
Jako poezii musím knihu hodnotit jinak než klasické příběhy. Některé "básně" mi přišly trochu mimo, některé se mě naopak velmi dotkly a vyprávěly úžasný příběh. Mínus hvězdička za ilustrace, ty mě vůbec neoslovily a působily spíš rušivě.
Přečteno jako součást čtenářské výzvy. Nejsem cílová skupina poezie, takže jsem sáhla místo klasiky po "modernější" poezii s očekáváním, že to přece jen nebude tak náročné čtení. No, náročné to rozhodně nebylo.. spíš si po přečtení kladu otázku, co jsem to vlastně četla? Poezii teda rozhodně ne. Sdílím stejný pohled na věc, jako někteří níže. To, že autorka pod sebe napíše pár svých niterních myšlenek, z toho ještě nedělá báseň...
Abych byla upřímná, tuhle knížku jsem si přečetla jen kvůli čtecí výzvě, ale nijak mě nezaujala a rozhodně nemám potřebu se k ní vracet.
Jestli toto má být moderní poezie potěž pánbůh teda... pardon ale toto je jak z deníčku 13leté holky kterou trápí celý svět.. jediný co se mi líbí je disign.
Tahle kniha pro mě byla velkým zklamáním. Slyšela jsem na ní tolik chvály, a když jsem se k sbírce nakonec dostala, tak jsem zjistila, že tudy ty vlaky nepojedou. Neříkám, že celá byla špatná, jako celek mě neuchvátila, ale našlo se tam pár světlých míst. Zkrátka mi nesedla.
Hyper nuda, přijde mi, že se autorka až moc snažila... Nejvíc se mi líbila obálka
Na poezii moc nejsem, ale tohle se mi líbilo. Oceňuji i krásnou obálku. Taková sonda do duše ženy... o nalezení sebe sama a vlastní hodnoty.
Na tuhle knihu je tolik odlišných recenzí, že jsem si chtěla udělat obrázek sama za sebe. Je to průměr, který nenadchne, neurazí. Téma feminismu tu pro mě bylo úplně navíc a nudilo mě. Nicméně naopak, téma sexuálního zneužívání bylo zpracováno místy dost mrazivě. Nutno tedy říct, že pár myšlenek a básní mě chytlo za srdce a já si je ještě před vrácením nalistovala znovu.
@knihodura
Asi jsem měla větší očekávání.. pár textů jsem si poznamenala, něco ve mně zanechaly, většina se mě nicméně bohužel nijak nedotkla.
Pocity mám více než rozporuplné. Z některých "básní" čiší syrový autentický zážitek, velká část z nich ale bohužel působí jako pseudofilozofický a feministický balast a v některých případech i jako pozérství a snaha šokovat, případně si protiřečí. Uznávám jejich terapeutickou funkci pro autorku, měla si ale tyhle texty buď nechat pro sebe, nebo razantně proškrtat. Neustálým omíláním stejných motivů se vytrácí působivost.
A to, že obyčejnou větu rozsekám na několik řádků, odstraním velká písmena a interpunkci, z ní ještě nedělá báseň. Ty se tady prostě nevyskytují (netuším, do jaké míry za to může překlad).
Tahle sbírka mě dosti oslovila a také zaujala svojí obálkou. Líbí se mi jak je kniha přirozená, lidská, jak by jsme se měli brát a hlavně přijmout sami sebe. Je to procítěné, zaujaly mě také obrázky v knize a to rozdělení do čtyř kapitol v černé barvě a poděkování autorky i informace. Občas se mi stalo, že jsem si něco musela přečíst víckrát abych tomu více porozuměla a to se u poezie stává běžně. Má to něco do sebe.. Doporučuji a určitě si přečtu od Rupi další její sbírku. :3
Osobní poetická zpověď autorky. Dotýká se témat, s kterými se setkala snad skoro každá dospívající i už dospělá žena. Jsou to témata jako nalezení sebehodnoty a sebelásky, vztahy mezi lidmi a vnitřní ženská síla. (čteno v anglickém originále)
Intimní zpověď mladé autorky je vyjádřena v krátkých textech, myšlenkách, které vychází z autorčiných prožitků. Obzvláště první část "Zraňovaná" je poměrně drsná.
Není to klasická básnická sbírka, asi nesedne každému... Já jsem pochopila a něco si i odnesla.
"hledám někoho
kdo umí bojovat stejně dobře jako já
někoho
o koho se můžu opřít
když už nemám sílu stát
někoho kdo dříve než já pozná
co hledám
milence co čte
mé myšlenky
dřív než je vyslovím"
- milenec jakého hledám
Štítky knihy
láska zneužívání indická literatura psychická traumata poezie autorské ilustrace
Autorovy další knížky
| 2017 |  Mléko a med |
| 2019 | Květy slunce |
| 2021 |  Home Body: Mé tělo, můj chrám |
| 2023 | Léčivá moc psaní |
Velmi neobvyklá a velmi zajímavá kniha.
Nesouhlasím s negativními názory co tu v komentářích nacházím.
Kniha se mi velmi líbila, byla zajímavá a moc se mi líbila, bylo znát že vypráví příběh.
Já určitě doporučuji