Mlok 2023

18.12.2024

Na rovinu, obecně moc nemusím soutěžní antologie, protože ne všichni autoři jsou "vypsaní", kvalita prací bývá kolísavá, témata i styly na mě moc různorodé, části, co mě baví, střídají ty, kterýma se musím prokousat... ale darované knize na zuby nehleď (pokud to není něco od Hagrida), tak jsem se po roce konečně dokopala to přečíst. Na soutěžní antologii myslím dobrý, takže nebudu prznit hodnocení proto, že to není můj šálek čaje. Za mě tam ostatně ani nebyla vyloženě slabá nebo špatná povídka. Ne všechny mě bavily, ale číst se daly, a našla jsem si tam i svoje favority. Nejvíc se mi zasekly do paměti Soumrak v Mezimočálí a povedená brněnská taškařice Hospůdka u Krona. Jízda šalinou byla epická, u té jsem se smála nahlas.
Ovšem nejvíc mě asi bude strašit ta slečna z titulní strany. Dávat na obálku nějakou obskurní prsatici je koukám u Mloků již letitá tradice, ale tahle rozhodně vyčnívá. Jak asymetričností svého poprsí, tak tou podprdou, kvůli které jsem si 3/4 doby, co jsem to četla, myslela, že paní má v prsou dvě obří díry. Furt mi vrtalo hlavou, proč. To je jako robotka a má tam nějaký průduchy? Pak jsem si teda všimla toho malého odlesku a došlo mi, že to budou spíš nějaký placatý divnověci, co má daný zvenku přes prsa. Ach.

27.05.2024

"Šrot jsi a v šrot se obrátíš" se četlo moc dobře. Dostala mě věta: "Paul tak záhy pochopil, že pro bezproblémové fungování s Pinem stačí být obyčejně zdvořilý." Zvořilost! Tak "obyčejná" věc jako sůl.
"Roklina kostí" se mi četla sama. Hezky jsem si u toho odpočinula a nechala se unášet vyprávěním.