Mluviti pravdu
Josef Formánek
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/531365/bmid_mluviti-pravdu-65bf985da1724.png
4
721
721
Audiokniha obsahuje román psaný podle skutečného příběhu, který hlavní hrdina na sklonku svého života vypráví autorovi, jenž na jeho základě bilancuje i svůj vlastní život. Válka, lidské utrpení, ale i životní láska, tajné sny, lidská síla a odvaha. Skutečný, osudový, brutální román o lásce k životu a nutnosti mluvit pravdu. 2 audio CD + booklet (27 s.)... celý text
Přidat komentář
Dočteno a ještě dlouho mi bude rezonovat v hlavě. Formánek umí vyprávět opravdu poutavě. Chytl mě a jen tak nepustí. Jako první jsem četla jeho Umřel jsem v sobotu. Byla jsem nadšená. Ale Mluviti pravdu hodnotím o level výš. " ... věci nemusí být takové, jaké se zdají, i když je vidíme na vlastní oči. ...v osamění za skříní, ve tmě a bez domova hynou nejen poustevníci."
Moje srdeční záležitost. Na obálce je uvedeno...Brutální román o lásce k životu...A přesně to v knížce najdete.
“Chtěl bych, přes všechno to temný co mi povídal, napsat prosvětlený příběh, teplý jako kameny vyhřáté sluncem”.
“Světu je všechno jedno. Je na nás co se svým životem uděláme. A vy, nebo cesta Bernarda Marese, jste jako svědectví-možnost svědčit-všelijak neuměle, ale upřímně-mluviti pravdu.”
Moje druhá kniha od pana Formánka, obě naprosto úžasné. Prsatý muž 5*, tady jsem trochu váhala pro místy nezáživné pasáže, ale nakonec celkový dojem za plný počet.
Po delší době kniha, která mne úplně pohltila. Ležela jsem v ní čtyři dny. Četla jsem ji podruhé a na rozdíl od Prsatého muže, který se mi napoprvé moc líbil, ale podruhé jsem cítila, že autor i já jsme poněkud dozráli, Mluviti pravdu mne opět naprosto uchvátilo. S drobnými výhradami, které se mi ani nechce zmiňovat. Pane Formánku, i kdybyste už nikdy nic nenapsal, tohle je strop. A díky, že jste mluvil pravdu.
Kniha předčila mé očekávání, je to první kniha od pana Formánka, kterou jsem četla... Neuvěřitelný životní příběh Bernarda Marese prokládaný citáty a zamyšleními nad ubíhajícím životem, plynoucím časem a vůbec nad celou lidskou existencí, kniha má velký přesah, donutí k zastavení a úvahám nad vlastním životem, člověk má po přečtení jakoby ostřejší vidění světa a touhu se svým životem ještě něco udělat, zažít toho víc, než se mu dosud podařilo ... je to jedna z knih, ke kterým se dá vracet a mrzí mě, že jsem při čtení neměla v ruce obyčejnou tužkou a nezatrhávala si myšlenky, které mě oslovily... "Skutečná moudrost nepřijde se zkušenostmi, věkem, ale jen s prohrou, kterou člověk dokáže obrátit ve vítězství..." Ještě chci vyzdvihnout moc sympatické grafické zpracování a šikovný formát knihy, ačkoli má 423 stran, je malá a příjemná do ruky :-)
Zajímavý příběh který kdyby byl lépe zpracován dal bych plný počet. Přišlo mě to takové zkratkovité, místy nezáživné, špatně napsané, závěr už jsem měl problém dočíst.
pár úryvků z knihy, které mě zaujaly:
Určitě to je i dnes v nás, nepoučili jsme se, prokazatelně jsme se nezměnili minimálně dva tisíce let. Hledal jsem v našich tvářích tu schovanou krutost, která jen čeká na okamžik, kdy bude vypuštěna.
... trápení malých zvířátek je ta nejhorší věc na světě. Ubližovat těm, kteří se nemůžou bránit.
Cestovat po světě, aby našel místo, kde se mu bude nejsnáze umírat.
Neskutečné, úžasné dílo, zaslouží si více hvězdiček, než je možné dát.
Autor píše bezchybně, velmi dobře, ale téma je řádově ještě mnohem výš, v rovině smyslu lidské existence a samotného bytí. Přitom je to skutečný čtivý příběh, který úžasně dokresluje naši minulost i současnost !!! Vřele doporučuji !!!
Hlavní hrdina-stařec Bernard Mares, který závěru života pochopil, že všechno se nám vrací a že tajemství života se neříká,ale odečítá z očí prosících.
Válka, vězení, lidské utrpení i životní láska, tajné sny,lidská síla a odvaha- to vše v příběhu muže,který sloužil v SS, Rudé i čsl. armádě. Stále hledal svou životní lásku i odpověď na otázku, jaký je smysl lidského života.
Strhující příběh.
(2009)
V komentáři k jiné Formánkově knize jsem napsal, že jeho romány jsou víc reportérské než spisovatelské, že to ale rozhodně nemíním jako výtku, spíš naopak. A stejně tak zde: na rozdíl od řady jiných našich současných autorů Formánek neposkytuje čtenářům jejich „pravidelnou dávku emocí“, ale nabízí hodnotný „příběh opravdového člověka“ – tak opravdového, že si ho můžete vygůglit a jeho hrob najít na hřbitově poblíž Ústí n.L. Po románech, které jsem četl bezprostředně před tímto (Hana a Zóna zájmu) je to zase trochu jiný pohled nejen na válku, ale na lidský úděl vůbec, a hlavně na to, co všechno a jak může utvářet naše životy a zapříčinit, že se v určitých chvílích ocitáme na určitých místech. Z osudu rukou a vůle boží.
Když jsem knihu četl poprvé, líbila se mi víc; tentokrát jsem už zřetelněji vnímal určitou ztrátu tempa hlavně v prostřední části – přece jen mám raději, když to autor tu a tam vezme zkratkou, to ale dnes zrovna moc nefrčí. Každopádně v českém spisovatelském rybníčku patří Josef Formánek ke štikám a já ho mám rád nejen proto, že je mým krajanem.
Moje druhá knížka pana Formánka a jistě ne poslední. Román se mi opravdu moc líbil, včetně citátů a filozofických myšlenek. Člověka to úplně nutilo přemýšlet i o svém životě. Vzhledem k tomu, že jsem knížku měla půjčenou z knihovny, pořídím si ji i do své knihovničky, protože si ji ráda s chutí ještě několikrát přečtu.
Velmi zajímavá kniha pro mě nového autora. Začátek knihy je strhující, zábavný, vynikající. Druhá polovina knihy se podle mě trochu trápí opakováním a rozvíjením už pochopeného děje a autorovými problémy, které se zde stále více objevují a vytváří překvapivě důležitou dějovou linii. Originální, určitě, jestli nutné, jen s otazníkem. Závěr není zlý, ale ani průlomový. Nemohu si odpustit pocit, že kdyby autor trochu více šetřil moudry o životě (ne nijak špatnými), tak by to knize prospělo. Celkově ale rozhodně nadprůměrné dílo.
Mám tuhle knihu moc rád. Možná i proto, že jsme ji kdysi dostali jako odměnu za maturitu. Hlavně ale za příběh. Ten protivný stařec mi byl se svými osudy sympatický. Mám rád jeho životní moudra a poznatky, a to, že vlastně není nijak pozitivní postavou, ale nerudným dědkem, který v životě zkusil strašně moc, vlastně nic z toho moc nevyšlo, a většina činností dřív či později skončila průserem. Skvělé byly i autorova zamýšlení a životní osudy, čímž se vlastně většina Formánkových knih propojuje, a jeho vývoj tak můžete pozorovat i zpětně, když v další knize mluví o psaní knihy předchozí, když v jedné knize ještě píše jak má pití pod kontrolou, a v další už popisuje léčebnu...
Nejvíce mě zaujaly kapitoly z SS a následně Rudé armády, maršál Malinovskij a Rusové... Rozhodně doporučuji přečíst si i nepřímé pokračování "Umřel jsem v sobotu", které některá témata rozšiřuje, a dovypráví i osudy Bernarda Marase.
Mně to připadá divné. Jakoby autor na začátku zamýšlel něco jiného, než z toho pak vyšlo. Mluviti pravdu je pěkný název, ale já tomu všemu nedokážu věřit, nevím proč.
Čo k tejto knihe povedať. Plný počet. Román až príliš pravdivý. Aj pri konfrontácii spisovateľa s hlavným hrdinom, keď sa dohodnú, že budú si navzájom hovoriť pravdu. A nič len pravdu. Skutočnou postavou, ktorý popisuje svoj život od mladosti, keď ako mladý muž vstúpil do SS. Jeho pohľad na vec aj z druhej strany vykonávateľov smrti. Ale stretne lásku pre ktorú je ochotný urobiť aj v čase vojny všetko. Avšak príde aj koniec vojny a potom..... potom príde prekvapenie. Román naozaj stojí za to. Proste hovoriť len pravdu a tá aj po takej dlhej dobe stojí za to.
Mé první setkání s panem Formánkem (když nepočítám film Úsměvy smutných mužů) a jsem nadšená. Určitě si přečtu i další jeho knihy.
Štítky knihy
Židé 20. století vězení, věznice Německo komunismus hledání smyslu života válečné zločiny poválečná doba omluva ideologieAutorovy další knížky
| 2014 |  Úsměvy smutných mužů |
| 2008 |  Mluviti pravdu |
| 2008 | Prsatý muž a zloděj příběhů |
| 2016 | Dvě slova jako klíč |
| 2011 | Umřel jsem v sobotu |
Další z knih, které bych nebyla schopná dočíst, ale audioknihu jsem zvládla, ač se skřípěním zubů. První třetinu knihy jsem trpěla a chtěla to vzdát. Příběh samotný je zajímavý, ale ta forma pro mě byla ubíjející. Formánkův styl mi nesedl a vím, že od něj už nic dalšího zkoušet nebudu. Vadilo mi, že v knize řeší svoje životní otázky, že na pozadí silného příběhu řeší svoje problémy. Kolikrát jsem měla chuť v zoufalství řvát, že koho to sakra zajímá. Kdybych chtěla číst o tom, jak Formánek neví co se svým životem, udělám to, ale proč to cpát do knihy o někom jiném?! Válečná část mi lezla na nervy snad nejvíc. Tam autor nacpal tolik klišé, tolik patosu, tolik svého ega. Celkově by knize sedl spíše trochu víc strohý styl, možná až reportážní. Nebo to jen vnímám jinak než většina čtenářů a chyba je ve mně? Vzhledem k vysokému hodnocení to vyloučit nemůžu, ale za sebe nemůžu dát více než tři hvězdy, ač pocitově to vnímám tak na 2,5.