Mluviti pravdu
Josef Formánek
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/531365/bmid_mluviti-pravdu-65bf985da1724.png
4
721
721
Audiokniha obsahuje román psaný podle skutečného příběhu, který hlavní hrdina na sklonku svého života vypráví autorovi, jenž na jeho základě bilancuje i svůj vlastní život. Válka, lidské utrpení, ale i životní láska, tajné sny, lidská síla a odvaha. Skutečný, osudový, brutální román o lásce k životu a nutnosti mluvit pravdu. 2 audio CD + booklet (27 s.)... celý text
Přidat komentář
Wow, to čučím.
Autora neznám a tuto knihu jsem vyštrachala zřejmě ze seznamu některého zdejšího uživatele a připsala na seznam k přečtení. Knihu jsem slyšela. Přes 170 stop, tyjo. Zježila se mi srst, když jsem to viděla na playlistu. Ale při poslechu mě jakékoli pochybnosti přešly. Bylo to výborné.
Hrdina má (ne)příjemnou vlastnost "být držka," což je strašně super. Jen v kontextu dob, v nichž žil, se to rovnalo sebevraždě. Ale on na to jaksi... kašlal, abych byla slušná.
Protože, když za jeden život stíháte tolik věcí, na malichernostech nezáleží. Lidé, kteří se dokážou rozčilovat kvůli blbostem, nic neprožili. Asi tak.
Bohužel až pozdě jsem si uvědomila, že některé citáty by bylo hezké si zapsat. Hrdina si též hodně psal. A pak si to nastrkal do tuby v análním otvoru... v kriminále. No co, když to není kam dát? A jsou-li to věci, k nimž lnete, zadek je v tomto případě jediné bezpečné úložiště -:))).
Takže jsem nakonec ráda, že jsem si nic nevypisovala. Zdraví méně škodlivé bude si příběh znovu poslechnout.
Časem.
Třeba až zase budu řešit blbosti.
"Četl" jsem jako audioknihu a nebýt mnoha pozitivních komentářů, tak bych ji celkem záhy odložil. Takhle jsem vydržel do konce, ale nevím, jestli to stálo za to :-/
Kniha na mě působila jako cílený, leč nepovedený pokus o "velkou literaturu". Může být ovlivněno způsobem načtení. S postavami a jejich jednáním jsem se prostě nepotkal.
Na třetí pokus nedočteno, odloženo. Nešlo to (šlo by to ale na sílu). Taky mě zaujala obálka a název, ale nebylo to asi pro mě... Přečetla jsem spoustu jiných knih podobných žánrů, ale tohle asi nedokážu ohodnotit. Ráda budu věnovat svůj čas jiným knihám.
Přiznám se, že po knize jsem sáhla kvůli obalu, který mě zaujal svým provedením...Po přečtení pak bylo o to větší nadšení, že jsem nesáhla vedle! Skvělá kniha!
Netradičně začnu úryvkem; popisuje smrt jedné maďarské krásky za války a charakterizuje pojetí celé knihy:
"…byla tak krásná, nebýt těch bobtnajících kalhotek pár vteřin po její smrti. Tohle bude mít pořád v hlavě. Jako by z ní vylézal nějaký odporný had neštěstí a zkázy. K čemu je krása, co je to krása, když z ní vyjde taková hromada sraček? Zíral do jejích nehybných rozevřených očí a plakal. Viděl plné rty, co se před chvílí smály. Samé sračky. Všichni jednou zmizíme. Proč tady jsme?"
Autor se na více než 400 stranách pokouší udělat pořádek ve svém mozku, k prasknutí nacpaném existenciálními otázkami. Slouží mu k tomu části vyprávěné jím samým, ale bohužel i jedinečný Bernardův příběh. Obě jsou propojením vulgarity a hledáním smyslu života pomocí otázek a především hotových ODPOVĚDÍ. Ty dvě hromady (jedna - řečeno autorovými slovy - sraček s mrdáním, šukáním a prdelemi, druhá narvaná moudry a poučeními), které se do sebe stékaly, mě na střídačku znechucovaly a ubíjely. S autorovým pojetím jsem se minula – mám ráda, když čtu příběh a sama si díky němu kladu otázky a hledám odpovědi. A asi poprvé se naprosto míjím s výborně hodnocenou knihou od českého autora své generace i pocitově a citově.
Uf.... Jsem ráda, že jsem ji dočetla. Opravdu ano - a dávám pět hvězd a rychle na ni zapomenout.... Na mě tedy hodně silná káva. Knížka kterou si ráda přečtu, ale již se k ní nevrátím. Ještě že byla půjčená! :-)
Zásah. Pláč, smích, údiv, pochopení, nepochopení...za mne kniha, ke které se vrátím.
Druhá kniha od Josefa Formánka a nadšení se nekoná. Životní příběh člověka na pozadí 20. století. Kolik už jsem takových knih četla? Asi mě nebavila forma nebo popisy, sebezpyty. Další už zkoušet nebudu.
Vídní projíždí tramvaj a v té se narodí na podaném cizím kabátě nevinný chlapeček. Tramvaj zastaví, matka vezme dítě zabalené pouze v cizím kabátě, vystoupí a položí ten živý raneček na práh prvního nejbližšího kostela. Tak začíná nesmírně krásné vyprávění o dítěti bez domova, bez lásky, bez budoucnosti. Přežívání dětských let v sirotčinci, touha po blízké duši. A jsou tu třicátá léta a naděje na přátelství a pevné kamarádství v řadách SS. Mladík bez domova, bez zkušeností, podlehne mámivé nabídce a ocitne se v mašinérii vojenského drilu, posléze i ve víru válečných zkušeností. Zcela zklamán, ale není cesty zpět. Kapitoly věnované tomuto období jsou plné surovosti a drsných zážitků, i když sám se snaží vyhýbat tomu nejhoršímu, stejně na něm pocit viny ulpívá. Po skončení války všechny jeho naděje končí nezdarem, následuje čtyřicet roků věznění, nejvíce ve Valdicích. Všechny prožitky se podepisuji na jeho zdraví, někdy je na pokraji sil, ale jeho organizmus se brání, nezlomily jej ani časté pobyty v 'díře'. Po tolika letech věznění se těžko sžívá s pocitem svobody, neumí se v současném světě pohybovat, ale zůstává v něm moudrost a soucit se slabšími. Tolik chce pomáhat, ale zdraví jej zrazuje. Autor se s osudem vyprávěče ztotožňuje a jeho příběh vypráví citlivě tak, že obsah se čtenáři dostává hluboko pod kůži. Díky mu za tak krásnou knihu. Zaslouží pět hvězdiček.
Pravda je proste brutální..... tohle je život - drsny, surový, krasny a nemilosrdny...nečetla jsem to rozhodne naposledy
Neuvěřitelně čtivě napsaná kniha o neuvěřitelně prožitém příběhu. Josef Formánek mě zde vskutku uchvátil. Dodal bych více, ale mám pocit, že to není třeba. Snad jen, že má dílo velmi dojemný konec.
Jeden dlouhý život...zasazený do barevného, k zalknutí čtivého, drsně upřímného a současně citlivého (je to vůbec možné:)?) rámu. A je to ta hladina pravdy těsně před ponorem do snu po únavném dnu..týdnu..roce...
"...a udělá si radost z užaslých obdarovaných očí..."
Tohle si menší hodnocení nezaslouží - mělo to prostě grády.... Co víc k tomu napsat? Mám vypsáno plno citátů a myšlenek, kniha otevírá plno otázek a z nich mi vychází, že je opravdu těžké soudit jakéhokoliv člověka za to, co udělal nebo neudělal, když nejsme v jeho kůži. Když jsem četla o tom těžkém osudu, říkala jsem si, že když člověk zestárne a má za sebou podobně pohnutou minulost, musí být dnešní povrchní dobou znechucen a zklamán, žít s pocitem, že ho nikdo nemůže pochopit. Opravdu silná kniha.
Naprosto mě ta knížka pohltila a ještě dlouho mi zůstala v hlavě. Za mě potlesk vestoje a plný počet hvězd!
Oslňují mě životní příběhy, které se odehrávají na pozadí dějin celého 20. století. Tají se mi při nich dech. Nejinak tomu bylo i u Mluviti pravdu.Je pravda, že na strohé, téměř telegraficky bez emocí vyprávěné střípky ze života hlavního hrdiny jsem si zvykala docela dlouho, ale musím přiznat, že jako čtenář jsem si taky přišla na své.
Moc se mi líbilo prolínání příběhu hlavního hrdiny ze současnosti s příběhem spisovatele / sepisovatele, které vygradovalo v závěru knihy. I když věřím, že na někoho naopak může tahle forma působit rušivě. Stejně tak oceňuji hlubší, filosofický přesah a trefně vybrané citáty, které se objevují v každé kapitole.
Nemůžu sice říct, že by mě kniha úplně pohltila a nemohla jsem se od ní odtrhnout, ale líbila se mi a za přečtení rozhodně stojí
Je to dobrá kniha a je až neuvěřitelné, že se ten příběh skutečně stal. Líbily se mi citáty u některých kapitol.
Štítky knihy
Židé 20. století vězení, věznice Německo komunismus hledání smyslu života válečné zločiny poválečná doba omluva ideologieAutorovy další knížky
| 2014 |  Úsměvy smutných mužů |
| 2008 |  Mluviti pravdu |
| 2008 | Prsatý muž a zloděj příběhů |
| 2016 | Dvě slova jako klíč |
| 2011 | Umřel jsem v sobotu |
Tvrzením, že pravá moudrost nepřichází s věkem anebo se zkušeností, ale z pádů a stoupání z nich, Formánek mi připomína Hrabale a jeho "Obsluhoval jsem anglického krále". I když příběh románu je ještě víc neuvěřitelný, než to máme ve filmu Agnieszky Holland "Evropa, Evropa", přijatý princip "vyprávění pravdy" mě zde k celému dění a k hrdinovi konečně přesvědčil. Vyprávění Holland nebyl jsem schopný věřit ani minutu. Formánek to dokázal - skoro stejně jako Hrabal: tak nějak ke konci knihy. I když to začalo z chlastu a hrdina byl esesak-dobrovolník, dvojíte svědectví - tohoto hrdiny a autora - přináší určitou katarzi.