Mlýn na mumie
Petr Stančík
https://www.databazeknih.cz/img/books/19_/193242/bmid_mlyn-na-mumie-Rez-193242.jpg
4
898
898
Podtitul: aneb převratné odhalení komisaře Durmana. Fantaskní román se odehrává v roce 1866, na historickém pozadí Prusko-rakouské války, a to v několika vzájemně se zrcadlících dějových i významových rovinách. Jeho ústředním tématem je relativita trestu i jeho vykonávání. Základní příběh – pátrání dvojice detektivů po tajemném pachateli sériových vražd, prolínající se s krvavým válečným konfliktem – vykresluje rozpor mezi individuální vraždou, jíž společnost odsuzuje a trestá, zatímco institucionalizované zabíjení v armádě naopak odměňuje a dává za vzor. Hlavním hrdinou paralelní dějové roviny je skutečná historická osobnost Leopolda von Sacher-Masocha, syna pražského policejního ředitele, který svým životem i literárním dílem naplňuje eponymní ideu masochismu, jež převrací trest v jeho pravý opak, takže namísto bolesti přináší trestanému rozkoš. Třetí dějová rovina se odehrává v oblasti vysoké politiky: Rakouské císařství dojde po prohrané válce s Pruskem k osudovému rozhodnutí odbojné Maďary odměnit autonomií, zatímco loyální Čechy „potrestat“ národnostně nespravedlivými zákony. V závěru se všechny dějové roviny románu spojují do překvapivé pointy... „Komisař Durman je sympatický prasák vyšetřující sérii bizarních vražd. Hodně času však věnuje ženským vnadám, dobré krmi či zrzavému moku. Ostatně celá tato staropražská detektivka působí opulentně: zažijete v ní honičku na střechách ghetta, navštívíte nejstarší pražský bordel, s císařem Maxmiliánem si odskočíte do Mexika a v proslulém pouličním Kandelábru si pochutnáte na jehněčím srdíčku „nadívaném do jedné komory frikasé z jater a do druhé z brzlíku“. Všechno možná působí starosvětsky, ale píše se nešťastný rok 1866: rok války Němců s Němci, jímž symbolicky počíná moderní nacionalismus a jiné -ismy, komunismus nevyjímaje. Durman má sice před sebou ještě pět zdánlivě idylických desetiletí, žije však zároveň v době, kdy se rozorávají mohyly a parní mlýny melou kosti starých bojovníků na spodium pro cukrovary. A ten bílý prášek je již drogou naší doby. Jedno je pro mě jisté: Stančík vytvořil nejpražštější knihu současnosti, a kdyby dnes psal Angelo Maria Ripellino novou Magickou Prahu, nemohl by tento majstrštyk v pojednání o pražské literatuře pominout.“ Bogdan Trojak... celý text
Přidat komentář
No, dočetla jsem z donucení, moc se mi nelíbilo. Příliš vulgární, děj mě nezaujal ani hlavní hrdina. No, párkrát jsem se zasmála, no.
Toto "dielo" sa nedalo ani dopočúvať a to ani v robote ! Neskutočná blbosť. Ale som rád že ostatní sú z toho takí unesení . . .
ctive, ale zaver prilis uspechany... :( v podstate jsem si uzival jen uchylne kulinarske (a pornograficke) popisy, dej celkove byl neprilis zajimavy, nikam se neposouval... bylo to takove preslapovani a ocekavani, nasledovane mirnym rozladenim. Jakoby se autor po nejakem case rozhodl, ze uz ho to nebavi a na par strankach vse nejak "ukoncil"...
Celkem slátanina, od všeho trochu a dohromady nic, s pěkně natvrdlou hlavní postavou. Vtipně pojmenované postavy, originální přirovnání, vtipné narážky a trefné glosy řádu Ordo Novi Ordinis. Pokrmy, ze kterých se vám buď sbíhají sliny nebo zvedá žaludek, podle toho, jaká jste nátura. Doufám, že to nebude mít pokračování, a pokud ano, mileráda si ho nechám ujít.
Velmi těžká a neobvyklá kniha, která překvapuje na každé stránce. Autor je génius, protože dokáže vystavět neuvěřitelný příběh na historickém pozadí, s detailními popisy jídel i sexu. Takové dílo česká literatura dosud neměla, takže jsem moc ráda, že jsem na něj narazila.
Za mě rozhodně pět hvězdiček! Autorovo vyprávění je neotřelé, pestré a zajímavé. Netrpělivě jsem čekala na konec, kniha mě úplně pohltila. Je to úplně jiný žánr, se kterým se tak často nesetkávám, ale mohu vřele doporučit!
To je ta kniha na kterou jsem se cely den tesil, ta kniha, kde kazdy odstavec ma co nabidnout, ta kniha co nechcete aby skoncila. Bajecne bych si roman dovedl predstavit v komixovem provedeni mistra Kaji Saudka.
Nemohu jinak, než říci: famózní. Dekadentní. Dech beroucí. Pochutnal jsem si stejně, jako komisař Durman na všech těch bizarních lahůdkách. Nalezl jsem rozkoš stejně, jako ji nalézal Durman v lůnech pražských poběhlic. Je to koncert úchvatné češtiny. Vodopád chytrého humoru. Ohňostroj nelaskavého sarkasmu. Korbel laskavé bolesti. Malinko mi to připomnělo deRoblésův Ostrov v bodě nula, ovšem to celé na druhou. Stejná fascinace starými časy. Stejné zklamání z moderní civilizace. Jemný nádech steampunku. Stejná férie. Burleska. Bláznivý cirkus. A přes to všechno nezamotané, nepřekomplikované, dokonale srozumitelné a skvěle vypointované. Už dlouho jsem nečetl něco tak dobrého. Čtivého. Chytrého. Smyslně labužnického. Rozkošnicky rozkošného. Masitého. Mastného. Slast, co proniká až do morku kostí. A morek z mých kostí vydlabe špinavá bába od Kandelábru a kosti… kosti rozemelou a vybělí s ním cukr, co jste si dali dnes ráno do kafe.
„Nevyzraďte to na mne ve společnosti, pane kolego, ale jsem vášnivý milovník všech antikvariátů, vetešnictví, bazarů, hrabáků a zastaváren. […] proto, že miluji věci dotýkané, opotřebené, vylepšované a spravované, rád jim vkládám ruce do ran a ze stop užívání luštím jejich minulost.“ říká v jedné části knihy autarkický detektiv Alter, vonící vorvaninou a bobřinou. Mám pocit, že se v těch slovech – mimo jiné – skrývá zásadní esence páně Stančíka.
Víno bez sudu se rozteče, sud bez vína rozeschne. Těžko hledám hodnotící slova pro tuhle geniální knížku, takže nezbývá než použít univerzální moudro. Každopádně Stančík provádí doslova jazykozpytecké orgie, chrlí gejzíry úchvatných nápadů a vtípků, předvádí okouzlující hru se slovy, nenápadně vsouvá zajímavé úvahy i skutečné historické události nebo postavy, dokonale vykresluje atmosféru Prahy 19. století... Čtení Mlýnu na mumie byl požitek pro literární gurmány. A to tím spíš, že samotný fantaskní pseudodetektivní příběh mě vlastně ani moc nezajímal, stačilo, jak knížka pěkně plyne. Takže jsem ani nebyl zklamaný z odfláknutého konce, který jiní kritizují.
PS. Písmenková polévka z hebrejské abecedy mě málem položila...
Tucet hvězdiček!!! Tohle verbální obžerství mne pohltilo, už opravdu dlouho jsem nečetl knihu, která by mne takhle bavila. Některé špeky se vyrovnají komice Monty Pythonů, jiné si zase můžou směle potřást rukou s Jirotkou, Haškem nebo Brdečkou. Pokud jste jazykoví gurmáni a nevadí vám poněkud spletitý a potrhlý příběh, rozhodně si to dejte. Ze mne je po Mlýnu na mumie stančíkofil.
Kniha me zaujala od prvni strany, coz se mi dlouho nestalo. Krasny zpusob vypraveni a skvely pribeh. Nezkratila bych ji ani o radek. Klenot mezi knihami.
Nemůžu říct, že bych se celou dobu chechtal, ale úsměvných momentů tam pár/dost je. Závisí to na tom jak vám sedne autorův humor. Je pravda, že v některých případech je tak absurdní, že už je na hraně nesmyslnosti.
Spíše mě zklamal závěr - celou dobu sledujeme vyšetřování velmi obskurních seriových vražd, ale finální rozuzlení žádné sherlockovské "vdyť je to přece jasné..." nepřináší. Bude to zjevně tím, že kniha je celá velmi fantaskní a více než o děj jde o filosofické úvahy. Obzvláště zajímavé jsou v tomto směru úvodní citáty ONO, které jsou jakoby "opsanými" pasážemi Protokolů.
Velmi otevřené, až naturalistické popisy milostného života inspektora Durmana ocení hlavně muži, nicméně velmi neortodoxní pokrmy mohou k volné tvorbě inspirovat každého gurmána.
Celou knihu jsem čekala, kdy přijde ten zlom a začne to být strašně vtipné a úžasné, jak všichni píšou. Nestalo se a vážně jsem se musela přemáhat, abych to dočetla.
To bylo tak praštěné, až to bylo téměř dokonalé :) Nepatřím k lidem, kteří by se nad knihou nahlas smáli, ale tady to jinak nešlo. Klobouk dolů před autorovou fantazií a jazykovou obratností! Hvězdičku ubírám jen kvůli trochu uspěchanému konci.
Jestliže máte rádi maso, pití a jídlo obecně, Prahu, 19. století v českých zemích, sex, fantasmagoricky zvraty a odbočky v ději, je to kniha pro vás. Nečtěte nalačno. A nedoporučuju vegetariánům, puritánům a milovníkům detektivek, protože přestože se zde vyšetřuje zločin (a ne jeden), nějak sem tuto knihu prostě nemůžu žánrově zařadit.
Že se ocitnu v Praze utlačované Habsburky, v době, kdy byla prusko-rakouská válka na spadnutí, jsem tak nějak tušila. Paříž ještě dobrá, ale Mexiko? Že se dozvím tolik neskutečných receptů plných nadívaných hus nebo ježků, pečených kvíčal, brambor na sto způsobů, že budu mít pocit, že jsem se ocitla v oddělení literatury pro dospělé, že mě budou vzrušovat všechny ty netradiční (wait for it!) sexuální zážitky? Mohla bych spoilovat víc, ale nechám vás, abyste si to užili po svém.
A zase jsem měla ze všech stran doporučení, jak je to skvělá steampunková (no nevim) kniha, že si musím to čtení užít, že to přečtu za víkend, že jsem rozhodně nikdy nečetla nic podobného.
Občas mi ta překombinovatelnost přišla totálně za hranou a už už jsem si říkala, "to je trapný, tak že bych to odložila..?" Jenže jakmile jsem na to jen pomyslela, v pro mě nudném ději najednou nastal zvrat v podobě lákavého receptu nebo sexu (nebo receptu na sex?), že jsem se opět s chutí začetla. Poslední věc, Stančíkův jazyk je prudce originální, bohatý, vtipný a živý, plný tehdejších výrazů, slangu a hantýrky.
Burleskní, zábavné, neuvěřitelné, požitkářské! Až na pár míst mě kniha bavila natolik, že jsem se při jejím čtení musela smát i na veřejnosti. Kam se hrabe rada Vacátko. :-D
geniální, bizarní, šílené. ti čtenáři, keří nepochopili tento gurmánsko-porno-recesistický zážitek/prožitek díla se mylně domnívají, že chyba je na straně autora. mýlka, ještě nedospěli do výšin a hlubin jeho představivosti. kniha patří už nyní do první linie dějin nejlepší české literatury. blahopřeji, skvělý pane Stančík
Štítky knihy
Praha humor 19. století česká literatura Čechy historické detektivky rok 1866 fantaskní Magnesia Litera česká fantastikaAutorovy další knížky
| 2014 |  Mlýn na mumie |
| 2021 |  Pravomil aneb Ohlušující promlčení |
| 2017 | H₂O a tajná vodní mise |
| 2016 | Andělí vejce |
| 2008 | Pérák |
Poměrně zvláštní kniha. Nemohu říct, že by mě úplně nebavila, ale některé kapitoly byly hodně jiné a jakoby k příběhu vůbec nepatřily. Ke konci knihy mi přišlo, jakoby chtěl autor knihu hodně urychlil a děj se začal vyvíjet nějak podivně. Navíc mi přijde, že kdyby autor nepopisoval, co všechno hlavní hrdina kdy jedl, mohla být kniha alespoň o třetinu kratší.