Mlynařík Jiřík

28.10.2024

Jak je řečeno výše ve výstižné anotaci, autorka pokládá za největší dobrodružství a zázrak „obyčejné“ děje, které se odehrávají v přírodě všude kolem nás. Tohle je, myslím, na knížce to nejlepší, že děj není vyšperkovaný něčím vymyšleným, co by mělo typickou příchuť senzace, jakou se vyznačují komerční díla. Připomíná tím legendární „Rybaříky na Modré zátoce“ nebo třeba podobně realistické vyprávění „Srneček Lojzík a jeho příhody“.

Malé čtenáře určitě zaujmou nejdříve ilustrace a třeba i nějaké video z internetu, které jim rodiče najdou. Mlynaříci, to jsou takoví milí ptačí skřítkové, na které je radost pohledět. A to potom probouzí zvědavost na to, jak žijí. V knížce o Jiříkovi je možné se toho dovědět spoustu a je to i hezky podáno.
Nějaké to přizpůsobení dětské vnímavosti je samozřejmostí, a tak Jiřík i jeho rodiče, sourozenci a kamarádi mají svá jména a povídají si spolu ve větách tak jako my, lidé. To ostatně není daleko od toho, jak širokou škálu dorozumívacích prostředků mají družní mlynaříci tak jako tak : o)

Přidávám ještě pár ukázek:
Do svěžího a vlhkého jitřního vzduchu začaly probleskovat první sluneční paprsky. Rozzářily vlhký opar nad tůněmi a tajemný les se proměnil. Hluboká temnota mezi vysokými kmeny se odplížila, prozářené vypadaly jako zelený a zlatý chrám. Uvnitř plný zpětu a ševelení listů, stromy se zrcadlily ve vodě, která omývala jejich paty. V hnízdě mlynaříků, které bylo zavěšeno vysoko, vysoko ve větvích jilmu, se také začaly ozývat hlásky - ale docela tichounké. Jen takové - ťuk, ťuk, píp. Ale žádný pták v hnízdě nebyl! To promlouvala samotná ptačí vajíčka. Ještě nenarození sourozenci si dávali znamení. Pomalu sbírali síly, aby skořápku opustili...
str. 7
Hnízdo, ve kterém se jiřík narodil, nebylo jediné hnízdo mlynaříčků v lužním lese. Napravo i nalevo žili sousedé, kteří také vyseděli mladé. V zimě pobývali všichni spolu a teď se rozdělili, aby měli při hnízdění soukromí a kousek lesa, kde budou hledat potravu. Ale stále o sobě věděli. Však než byla hnízda dostavěná, nocovali všichni společně, na jednom stromě, jeden vedle druhého.
str. 10
Máme lehounké duté kosti... Létáme také díky peří... Je to zázrak přírody! Vlásky, ze kterých se každé pírko skládá, jsou k sobě připoutané, a tak ho žádný vítr nepocuchá. Je dokonalejší než všechny plachty, které vynalezli lidé. Můžeme se snadno opřít o vzduch - a letět. Máme také silné svaly a veliké srdce, abychom mohli rychle a vytrvale mávat křídly... Létání je umění, každý se mu musí dlouze učit. Však žádný učený mlynařík ještě z nebe nespadl...
str. 17
Hlídá hnízdo a poklad v něm ostražitě a neúnavně. Cítí, že dovede všechno na světě, že udělá cokoli pro Marušku a jejich děti, ještě schované ve vajíčku. A že právě teď nastalo jeho největší a nejkrásnější dobrodružství. Mezitím se v hnízdě ozvaly tichounké hlásky. Zanedlouho skořápka jednoho vajíčka praskla. Vykouknul ostrý zobáček. Nejzvědavější ptáčátko už pospíchá na svět. Bude se jmenovat - Jiřík.
str. 100