• Autor
• Knihy
• Bazar
• Životopis
• Citáty
• Diskuze

Populární knihy

Nové komentáře u knih Jana Martínková

Mlynařík Jiřík

„Jak je řečeno výše ve výstižné anotaci, autorka pokládá za největší dobrodružství a zázrak „obyčejné“ děje, které se odehrávají v přírodě všude kolem nás. Tohle je, myslím, na knížce to nejlepší, že děj není vyšperkovaný něčím vymyšleným, co by mělo typickou příchuť senzace, jakou se vyznačují komerční díla. Připomíná tím legendární „Rybaříky na Modré zátoce“ nebo třeba podobně realistické vyprávění „Srneček Lojzík a jeho příhody“. Malé čtenáře určitě zaujmou nejdříve ilustrace a třeba i nějaké video z internetu, které jim rodiče najdou. Mlynaříci, to jsou takoví milí ptačí skřítkové, na které je radost pohledět. A to potom probouzí zvědavost na to, jak žijí. V knížce o Jiříkovi je možné se toho dovědět spoustu a je to i hezky podáno. Nějaké to přizpůsobení dětské vnímavosti je samozřejmostí, a tak Jiřík i jeho rodiče, sourozenci a kamarádi mají svá jména a povídají si spolu ve větách tak jako my, lidé. To ostatně není daleko od toho, jak širokou škálu dorozumívacích prostředků mají družní mlynaříci tak jako tak : o) Přidávám ještě pár ukázek: Do svěžího a vlhkého jitřního vzduchu začaly probleskovat první sluneční paprsky. Rozzářily vlhký opar nad tůněmi a tajemný les se proměnil. Hluboká temnota mezi vysokými kmeny se odplížila, prozářené vypadaly jako zelený a zlatý chrám. Uvnitř plný zpětu a ševelení listů, stromy se zrcadlily ve vodě, která omývala jejich paty. V hnízdě mlynaříků, které bylo zavěšeno vysoko, vysoko ve větvích jilmu, se také začaly ozývat hlásky - ale docela tichounké. Jen takové - ťuk, ťuk, píp. Ale žádný pták v hnízdě nebyl! To promlouvala samotná ptačí vajíčka. Ještě nenarození sourozenci si dávali znamení. Pomalu sbírali síly, aby skořápku opustili... str. 7 Hnízdo, ve kterém se jiřík narodil, nebylo jediné hnízdo mlynaříčků v lužním lese. Napravo i nalevo žili sousedé, kteří také vyseděli mladé. V zimě pobývali všichni spolu a teď se rozdělili, aby měli při hnízdění soukromí a kousek lesa, kde budou hledat potravu. Ale stále o sobě věděli. Však než byla hnízda dostavěná, nocovali všichni společně, na jednom stromě, jeden vedle druhého. str. 10 Máme lehounké duté kosti... Létáme také díky peří... Je to zázrak přírody! Vlásky, ze kterých se každé pírko skládá, jsou k sobě připoutané, a tak ho žádný vítr nepocuchá. Je dokonalejší než všechny plachty, které vynalezli lidé. Můžeme se snadno opřít o vzduch - a letět. Máme také silné svaly a veliké srdce, abychom mohli rychle a vytrvale mávat křídly... Létání je umění, každý se mu musí dlouze učit. Však žádný učený mlynařík ještě z nebe nespadl... str. 17 Hlídá hnízdo a poklad v něm ostražitě a neúnavně. Cítí, že dovede všechno na světě, že udělá cokoli pro Marušku a jejich děti, ještě schované ve vajíčku. A že právě teď nastalo jeho největší a nejkrásnější dobrodružství. Mezitím se v hnízdě ozvaly tichounké hlásky. Zanedlouho skořápka jednoho vajíčka praskla. Vykouknul ostrý zobáček. Nejzvědavější ptáčátko už pospíchá na svět. Bude se jmenovat - Jiřík. str. 100“... celý text
— hrdlickova_61

---

O zlatém vejci, Brahmovi a vesmírných světech - Mýty starých Indů

„Po řecké, severské, keltské a egyptské mytologii jsme se s dětmi přesunuli k té indické a z mého pohledu je to zatím snad nejzábavnější čtení v této oblasti. Je znát, že staří Indové měli nejen bohatou fantazii, ale i smysl pro humor. Věčný boj mezi démony, zneužívajícími Brahmovu zálibu v asketismu, a bohy, které obvykle musí zachraňovat Višnu, Šiva nebo některý z jejich potomků, sofistikované lsti k pokoření nepřítele, zábavné a pestré postavy s překvapivými schopnostmi (kromě bohů a démonů třeba opičí bojovník Hanuman, král medvědů, různí mudrcové, obři a další), to je jen příkladmý výčet důvodů, pro které bude četba bavit nejen děti, ale i dospělé. Kniha je zakončena krátkým, ale pro pochopení systému a charakteru indické mytologie a náboženství velmi přínosným doslovem indologa Dušana Zbavitele.“... celý text
— Taťka Hraboš

---

O zlatém vejci, Brahmovi a vesmírných světech - Mýty starých Indů

„Než jsem knížku začal číst, měl jsem z názvu "O zlatém vejci, Brahmovi a vesmírných světech" trochu obavy, zda nejde třeba jen o nějakou moderní indickou pohádku (ono to tak trochu vyznívá jako názvy dětských pohádek od Boženy Němcové). Nebo že by mohlo naopak jít o nezáživný akademický rozbor indických mýtů. Jde ale o pěknou sbírku převyprávěných indických mýtů, která se dobře čte. Mýty jsou vybrány tak, aby seznámily se stvořením světa a těmi nejdůležitějšími indickými bohy. Řazení mýtů je podle jednotlivých bohů, takže časová chronologie mezi nimi bohužel není. Časově jsou na přeskáčku, pouze mýty týkající se konkrétního božstva jsou v časové posloupnosti. Jakmile jsem ale dočetl mýty o jednom bohu a začaly mýty o dalším, skočili jsme v čase zase zpátky. Chybí tak pocit jakéhosi ucelenějšího vyprávění napříč celou knihou. Když jsem před touto knihou začínal číst Rámájanu a Mahábháratu, měl jsem v některých věcech zmatek, například postavení Indry vůči Brahmovi a Višnuovi. Tato kniha mi záležitosti mezi bohy a jejich vzájemné postavení dost vysvětlila. Dalo by se říci, že jsem možná právě s touto knihou měl začít, než jsem se do Rámájany a Mahábháraty pustil. Poskytuje velice dobrý úvod a představí některé mýty, na které se pak Rámájana nebo Mahábhárata jen zmínkou odkazují. Problém takového pořadí by byl ale v tom, že tato kniha děj Rámájany v jedné své kapitole v zestručnělé podobě vyzradí. Takže bych si uškodil zase jinak. Ať tak nebo tak, jsem rád, že jsem si tuto knížku přečetl.“... celý text
— KaRei

---