Mlýny na Zlatém potoce
Jaroslava Pixová
https://www.databazeknih.cz/img/books/21_/211296/mlyny-na-zlatem-potoce-211296.png
3
3
3
Po úspěšné trilogii o historii mlýnů na řece Blanici se autorka Jaroslava Pixová vypravila ke břehům Zlatého potoka – nejdelšího přítoku Blanice. Na jeho toku dlouhém 35,5 kilometru objevila patnáct mlýnů. A tak vznikla kniha s názvem Mlýny na Zlatém potoce, v níž se mohou čtenáři dozvědět osudy a příběhy jednotlivých mlynářských rodin od nejstarší historie až do dnešních dnů. Jsou tu popisovány i vesničky, kterými Zlatý potok protéká, jejich zajímavosti, ale také události poválečných let v pohraničí. Autorka si odskočila i do Netolic do Kulišova mlýna, kde v 50. letech 20. století našlo práci i několik mlynářů od Zlatého potoka. Jaroslava Pixová čerpala z archivních materiálů, ale hlavně z vypravování pamětníků. Kniha je doplněna mnoha dobovými fotografiemi a na konci barevnou přílohou se snímky mlýnů ze současnosti a památkami lidové architektury v jednotlivých vesnicích.... celý text
Přidat komentář
Mám rád regionální historii, takže jsem neváhal a po téhle knize sáhl. Z literárního hlediska je to čtení občas až moc fádní - výčet majitelů mlýnů, kdo kdy se narodil a kolik měl dětí. Ale i v těchto suchých faktech se dá najít hodně zajímavých informací, které bych shrnul do následujících poznatků: 1) Vysoká dětská úmrtnost až do poloviny 20.století kosila populaci dost radikálním způsobem. 2) Ty děti, které se dožily dospělosti se jako staří mlynáři a mlynářky dožívaly překvapivě vysokého věku - že by přirozený výběr? 3) Odsun ze Sudet jak Čechů, tak i Němců byl svinstvo. 4) Osídlování pohraničí po 2. světové vílce bylo v lesčems podobné Divokému západu. 5) Mlynářina byla možná tvrdá, ale hodně romantická práce. Kniha je doprovázena bohatou fotografickou dokumentací a hodně dobře zpracovaná. Přínosné...
Autorovy další knížky
| 2013 |  Stará Otava mezi Strakonicemi a Pískem |
| 2014 |  Mlýny na Zlatém potoce |
| 2016 |  Zámečky a tvrze jižních Čech aneb Jak se na nich žije dnes |
| 2014 | Tam, kde zpívala řeka aneb Čarovná léta kolem Smetiprachu |
| 2013 | Stará Portyč a Pražské předměstí |
Brekekeke, všechny jsem je znal. Zlatovlasou Aničku z Dolního mlýna i hrubiána Aloise z toho Horního. Bylo s nimi občas trápení, ale tak nějak jsme se vždycky srovnali. Byl to těžký život, ale krásný. Mlynář to byl pán. Dětí měli jako smetí, jen jich spousty pochovali dřiv než dostali rozum. Ale nikdy nikdá se žádné neutopilo, to zas né. Jó to byly časy. Sedával jsem na vrbě a poslouchal klapot mlýnského kola, nebo při západu slunce pozoroval mládence, jak se plíží na rande za mlynářskou dcerkou. Mlynáři se čertili, když přišla velká voda nebo sucho, že je to zničí. Ale příroda nikdy nikoho nezničila, lidi se zničili sami. Přišla válka, po ní zas většinu mlynářů vyhnali do Němec a ti co zůstali tak o mlýn přišli, když vládli ti s těmi rudými hvězdami. Dnes už se tu nemele. Ale stejně je tu krásně, jen trochu smutno. Bez těch mlynářů. Tak si o tom alespoň čtu. Brekekeke... JP (viz recenze)