Jaroslava Pixová

česká, 1960

Nová kniha

Střípky vzpomínek na starý Písek 1

Střípky vzpomínek na starý Písek 1 - Jaroslava Pixová

Střípky vzpomínek na starý Písek je kniha autorky Jaroslavy Pixové, ve které popisuje, jak vypadal život kulturní, společenský i obchodní od dob monarchie až do... detail knihy

Nové komentáře u knih Jaroslava Pixová

Střípky vzpomínek na starý Písek 1 Střípky vzpomínek na starý Písek 1

Hádejte kde asi bydlím.Jasně pro mně jako člověka co Písek miluje je knížka bezvadná. Pokud bydlíte třeba v Litovli tak vám knížka asi nic nepoví.
šlejfířka


Tam, kde zpívala řeka aneb Čarovná léta kolem Smetiprachu Tam, kde zpívala řeka aneb Čarovná léta kolem Smetiprachu

Klasická autorčina kniha: regionální téma, vyzpovídání pamětníků, hodně fotek a text, na kterém by se dalo ledacos vylepšit. Ale nikdo jiný se do toho nepustil, tak jsem ráda, že další kousek Pootaví je i takto podrobně popsán. Historické fotografie dodávají knize šťávu a zaniklá místa nezůstanou zapomenuta. Trochu mi vadilo opakování údajů napříč kapitolami bez komentáře nebo zmínky, že o tom se psalo už dřív. Všechny ty rodové (až genealogické) údaje k jednotlivým mlýnům jsou totiž lehce chaotické ve chvíli, kdy se mlynáři stěhují z jednoho mlýna do druhého, což se stalo téměř v každé kapitole...... celý text
Dáma s hrnstjm


Stará Otava mezi Strakonicemi a Pískem Stará Otava mezi Strakonicemi a Pískem

Na první pohled zvláštní kombinace autorů: precizní a 100% odborník Pan Archeolog + paní (bývalá) novinářka, která mívá problémy s přesností a čerpá především z oral history, kterou nepodrobuje žádné velké kritice. A hle, ono to funguje! Popravdě si nejsem u všeho jistá, kdo z nich psal kterou pasáž (někde je to bezezporu zřejmé). Celek dává smysl, vzpomínky pamětníků dodávají šťávu odbornému textu a naopak, jasná fakta posilují váhu osobního nebo přeneseného svědectví. V kapitolách o mlýnech bylo velice smutné, že největší ránu mlynářským rodinám obvykle zasadila doba socialismu, kam se hrabou nějaká úskalí novověku nebo "dlouhého" 19. století... Nejvíc se mi líbila kapitola o vorařství a plavcích, to je moje srdcová záležitost! Sem tam mi vadila nějaká nadbytečná domněnka, hlavně u záležitostí, které se dají v písemných pramenech ověřit...... celý text
Dáma s hrnstjm



Na břehu Blanice - k šumavskému prameni Na břehu Blanice - k šumavskému prameni

Četl jsem již Mlýny na Zlatém potoce a musím říct, že kniha Na břehu Blanice mě nadchla mnohem víc. Je to dané tím, že ač autorka v tomto případě postupuje metodicky stejně a pokouší se popsat historii mlýnů na této šumavské řece s pomocí archívů, přidává k tomu tentokrát víc vzpomínek dosud žijících pamětníků, čerpá z knižních vzpomínek atd. Kniha tak působí mnohem živěji a čtivěji. Pro obyvatele prachaticka takřka povinná četba...... celý text
Inozuka


Mlýny na Zlatém potoce Mlýny na Zlatém potoce

Brekekeke, všechny jsem je znal. Zlatovlasou Aničku z Dolního mlýna i hrubiána Aloise z toho Horního. Bylo s nimi občas trápení, ale tak nějak jsme se vždycky srovnali. Byl to těžký život, ale krásný. Mlynář to byl pán. Dětí měli jako smetí, jen jich spousty pochovali dřiv než dostali rozum. Ale nikdy nikdá se žádné neutopilo, to zas né. Jó to byly časy. Sedával jsem na vrbě a poslouchal klapot mlýnského kola, nebo při západu slunce pozoroval mládence, jak se plíží na rande za mlynářskou dcerkou. Mlynáři se čertili, když přišla velká voda nebo sucho, že je to zničí. Ale příroda nikdy nikoho nezničila, lidi se zničili sami. Přišla válka, po ní zas většinu mlynářů vyhnali do Němec a ti co zůstali tak o mlýn přišli, když vládli ti s těmi rudými hvězdami. Dnes už se tu nemele. Ale stejně je tu krásně, jen trochu smutno. Bez těch mlynářů. Tak si o tom alespoň čtu. Brekekeke... JP (viz recenze)... celý text
DriftBooks