Dáma s hrnstjm
komentáře u knih
Zimní včely
Norbert Scheuer
Pěkné a pěkně smutné. Obě příběhové roviny, současná a historická, mají mnoho co říct. Egidius je v mnohém sympatická postava, bavilo mě jeho výsadní postavení v obci. A nemyslím tím včelaření ani převaděčství.
Mutabor
Norbert Scheuer
Nakonec to nebylo tak špatné, jak naznačují některé komentáře! Je to přesně ten typ knihy, kdy po dočtení máte nutkání znovu ji prolistovat, protože vám dojde význam mnohých detailů, které předtím nevnímáte, nechápete. Z hlediska příběhu dobré, promíchanost s nějakými snovým fantasmagoriemi a bájemi jsem nějak překousla a po chvíli jsem ignorovala nápisy na pivních táccích jakožto zbytečné zahlcení hlavního sdělení. Postava Niny mi sympatická nebyla, ale všechno, co ji v životě potkalo, bylo velmi znepokojující. Ono je to trochu divné čtení možná i tím, že autor-muž ve vyšším věku nám předkládá myšlení pubertální holky. Ale dobře. Horší je, že všechny ženy v knize jsou odsouzeny k věčné závislosti na mužích, a to rovnou k závislosti naprosto existenční, bez mužů nemohou žít a normálně jednat, uchylují se k extrémům (graduje to v postavě Sophie). Není mi jasné, proč je autor, tento muž ve vyšším věku, do toho uvrhl.
Oceňuji citlivé provázání se Zimními včelami.
Zpověď hochštaplera Felixe Krulla
Thomas Mann
Mně bohužel Felix k srdci příliš nepřirostl a kniha se mi špatně nejen četla, ale místy i chápala. Bylo tam mnoho pěkných a zábavných scén, těšila jsem se na cestu kolem světa a dovysvětlení různých dějových odboček. Že je román nedokončený, jsem předem nevěděla, prostě mi to nějak uniklo, takže mám z četby hlavně pocit rozčarování. Doufala jsem, že doslov (u vydání 1958) mi aspoň něco málo vysvětlí, ale to jsem se spletla, doslov hlavně porovnává různé autorovy románové postavy mezi sebou a ty já jaksi neznám. Celkový dojem: rozpačitý.
Někdo z nás
Kristýna Trpková
Jízda poslední části knihy nedohnala rozvláčnost všech předchozích částí. Je to hodně nevyrovnané čtení. Jestli bylo autorčiným úmyslem od začátku stupňovat napětí, tak to na mě vůbec nepůsobilo. Postavy neurčité, byly mi až protivné, snaha o vylíčení semknuté rodinky na začátku nefungovala, přišlo mi to spíš jako nesourodá směsice po celou dobu. Čekala jsem napínavou jednohubku, ale knihou jsem se vyloženě prokousávala. Ani z jazykového hlediska nemůžu pochválit... jako by to bylo psáno ve spěchu.
Židovka z Toleda
Lion Feuchtwanger
S Židovkou z Toleda jsme si bohužel nesedly. Nerada čtu historické romány, čas od času udělám výjimku a většinou pak lituji... Tady mě nalákal středověk, rytíři, kurtoazie, skandální zápletka. Samotná kostra příběhu je přitom moc fajn. Jenže je tak "zalita omáčkou" multi-kulti filozofování, politikaření a diplomatických strategií, že jsem s námahou udržovala pozornost. Moc se mi líbil autorův doslov. Příště sáhnu rovnou po odborné literatuře, chtěla jsem beletrii jako oddechovku, ale naopak jsem se s knihou asi víc trápila.
Svatební šaty na prodej
Milena Brůhová
Po knize jsem sáhla kvůli tomu, že se odehrává v jižních Čechách, dokonce přímo v mém Písku. Říkala jsem si, že mě čeká pěkná napínavá jednohubka... ale realita byla horší. Oba příběhy jsou moc pěkně uvedené a rozehrané. Tím bohužel končí moje chvála. Další děj byl v obou případech chaotický, hlavní vyšetřovatelé nevýrazní, v druhé povídce navíc přemíra postav a nesmyslných událostí. Měla jsem pocit, že se děj pořád motá v kruhu a nikam nepokračuje, a najednou konec. Dále mi úplně neseděl styl, kterým autorka píše - stvořila mužské hlavní postavy, které měly zvláštní řeči i zvláštní chování. Možná tam chtěla v té normalizační době takto propašovat nějaké úsměvné prvky, ale mě to spíš otravovalo. A tím spíš jsem těm dvěma nevěřila ani nos mezi očima...
Sto roků samoty
Gabriel García Márquez
Můj literární rest dlouho odkládaný. Je to skvělé, skvělé, skvělé. Ano, je potřeba trochu více čtenářské soustředěnosti a mnohokrát jsem si musela ujasnit, o kterém muži to zrovna čtu. Ale jako celek to krásně funguje, chronologické přeskakování děje sem a tam mě vlastně udržovalo v napětí. Ta kniha je fascinující, nejšílenější věci světa jsou jen tak zmíněny mezi řečí. Co třeba ten Věčný Žid? Co Krásná Remedios? Pro mne to byl velký čtenářský zážitek. Sice si marně lámu hlavu, jestli jsem si za těch "sto let" oblíbila nějakou postavu... možná nejvíc nenápadnou Santu Sofiu de la Piedad. Doporučuji hravým čtenářům, kteří se nebojí mnoha postav a mnoha podivností :-)
Síla psa
Thomas Savage
Hlavní síla této knihy není v příběhu, ten je v podstatě velice strohý... ale je v atmosféře. Už dlouho jsem nečetla knihu, která ve mně vyvolávala takový pocit napětí (možná až děsu!) z toho, co možná na další stránce přijde, když kolem obchází určité zlo. Velmi zajímavé pro mne byly popisy místa a času. Z postav - kromě dvou hlavních - mi vyčnívá nedostižný fantom jménem Mustang Henry, který v sobě mnoho skrývá. Bylo to skvělé čtení!
Zvedá se vítr
Kateřina Surmanová
Autorka má svůj osobitý styl psaní, což se po prvotině potvrzuje zde. Květnaté věty "s kudrlinkami" jsou pěkné oživení třeba mezi suššími překladovými knihami... ale já jako čtenář jsem se toho nasytila asi v první půlce, a pak už mi lyrická nadýchanost úplně každé věty byla na obtíž. Určitě by šlo ubrat, méně je někdy více. Příběh má jistě potenciál, ale přišlo mi to celé příliš osobní, příliš konkrétní, příliš podrobné ve zbytných detailech. Stačilo by poodstoupit o pár kroků od důvěrně známého prostředí, neřešit úzkostlivě místní názvy, přijde mi to svazující. Zbytečné tlačení na pilu. Mně osobně by se lépe četlo o tom, jak se "zvedá voda a vítr" klidně někde ve fiktivním městečku. Parta dětí je vděčný prvek, to mají čtenáři rádi, dlouho jsem si libovala, že se autorka oprostila od okaté inspirace S. Kingem, ale čím rychleji se blížil závěr, tím víc jsem tam tu inspiraci stejně viděla. Plusový bod dávám za lehké propojení s první knihou, to bylo nenásilné a hodilo se tam.
Obřad
Carmen Mola
Hm, tak tohle bylo pro mě šlápnutí vedle. Zápletka jako taková nebyla špatná, ale ty postavy... hlavní vyšetřovatelka přesně podle vzorce toho, co teď "frčí," má svoje démony, ale přesto je nejschopnější mezi všemi schopnými. Nicméně tady to bylo posunuto o level výš - promiskuita, grappa, otravné karaoke - za mě pokus o famme fatale z pera tří pánů ve středním věku. Dále mi neseděl přítomný čas, různé přehmaty v tykání a vykání, španělská jména také na čtivosti nepřidala. Od půlky jsem se nutila dočíst jen ze zvědavosti, abych zjistila, jak páni autoři vyřeší zápletku. Druhý díl si asi nechám ujít...
Asfaltová pustina
S. A. Cosby
To byla moc pěkná jízda! Rozjezd pro mne trochu pomalejší, ale brzy příběh dostává na obrátkách a není cesty zpět. Postavy jsou parádní, jen jsem měla lehký problém s představivostí, protože jsem se v podobném prostředí čtenářsky dlouho nepohybovala. Nicméně charaktery postav jsou skvěle načrtnuty a zápletka je dechberoucí. Dovolím si ještě stručnou poznámku k překladu. Na začátku jsem měla pocit, že zůstává něco "ztraceno v překladu," že to trochu drhne, že v tom prostředí "bílé chátry" se mluví tak nějak jinak. Ale později už veškerou mojí pozornost upoutal děj. Nevím, překladatel není žádný amatér, asi je to jen můj dojem.
U severní zdi
Petra Klabouchová
Kniha má zajímavou kompozici, která je velice čtivá, přispívá k napětí až do konce, a je psána krásným jazykem. Odpornost popisovaných činů asi netřeba zde v komentáři rozmazávat, nicméně je důležité si je připomínat napříč generacemi. V příběhu oceňuji kontrast odpuštění a neodpuštění, odpuštění a pomsty, snahu nabídnout různá řešení, jak se s trýznivou minulostí vyrovnat. Autorka sáhla po velice silném tématu (obzvlášť pro ženy to je šílené čtení) a podle mého názoru se s ním vypořádala důstojně. Děsivé, co dokáže udělat člověk člověku... žena ženě!
Robinsoni a donkichoti
Aleš Palán
Přidávám se ke skupině čtenářů, kterým nesedla skladba zařazených osob... Snad ani k jednomu jsem necítila kdoví jaké sympatie nebo účastný zájem o jejich osudy. Nejdelší příběh pana cestovatele mi přišel naprosto nekonečný...
Spasitel
Andy Weir
Pro mne hodně náročná kniha... jsem humanitně zaměřena a všechna ta fyzika, matematika, chemie, to pro mě byla naprostá španělská vesnice. Těžko jsem se dostávala přes první kapitoly, asi až od poloviny jsem se lépe začetla. S nostalgií jsem vzpomínala na Marťana, jak tam ten chlápek aspoň pěstoval brambory, to bylo mnohem srozumitelnější :-) Jsem trochu zklamaná z konce, čekala jsem, že se dozvím víc. Vyzdvihuji vtipné dialogy hlavních postav a jsem v rozpacích nad přílišném všeumělství hlavního vědátora.
Velká bílá tůň
Petr Mano
Autorovy knihy čtu záměrně s tím cílem, že se dozvím zdejší zajímavosti a drby z doby nedávno minulé. Tady jich ale bylo jako šafránu, až se mi chce napsat, že se mi nevyplatilo čtenářské utrpení prožité u této knihy. On totiž pan autor zde píše tak expresívním způsobem, že je to na hraně srozumitelnosti. Chápu samozřejmě, že je tu aplikován jakýsi rybářský žargon, ale asi nebylo nutné jej nacpat pětkrát do každé věty (prosím vás, kdo se chystáte knihu číst, na konci je slovníček pojmů!). Když mě nějaká pasáž svým sdělením "mezi řádky" zaujala, musela jsem si ji téměř slovo od slova dešifrovat. Pokud pominu, že mi nesedělo téma (ryby mě děsí a do rybářské mysli tudíž nikdy neproniknu), neskutečně mi vadilo autorovo vyjadřování, jako by pamatoval děje od 16. století dál a jen tak si zavzpomínal na něco, co je přece jasné. A postavy, které se v knize mihnou, ani nemá smysl komentovat, protože podle přehnaně barvitého popisu si absolutně neumím představit, že by něco takového kráčelo po našem městě a okolí, případně se válelo pod stolem třetí cenové skupiny... autor nenechává nit suchou na nikom, ani na svých kumpánech, a nejsem si jistá, co tím chce říct. Asi nic.
PS: Hvězda navíc za zařazení vorařství a voroplavby na Otavě. To potěšilo.
Zápisky mladého lékaře
Michail Bulgakov
Zajímavé, místy až napínavé a hlavně: moc dobře se to čte takhle z odstupu časového i místního. Aktérem popisovaných událostí by jistě nikdo z nás nechtěl být (ach, ty porody)! O seriálu jsem neměla tušení, ze zvědavosti minimálně nakouknu.
Odbočka v lesích
Kateřina Karolová
V komentáři níže se píše o bandě blbů. Výstižné! To byla tak nesympatická skupina osob, že mi bylo vlastně úplně jedno, co se s nimi stane :-) A ta doba! Než dorazili do lesa, to bylo času a keců! Kromě toho mi vadily nelogičnosti a náhodičky (všechno ohledně mapy, navigace...), líbilo se mi rozuzlení a zarážející závěr. Hodnotím průměrně, anotace mě nalákala, ale nebyla to žádná hitparáda.
Jizva
Danuta Chlupová
Nepochybuji, že za vznikem knihy stojí silný rodinný příběh autorky. Střídání minulosti a přítomnosti bývá fajn způsob, jak udržet čtenářovu pozornost. Tady mě ale bavily jen události minulé. Do kapitol ze současnosti jsem se nemohla pořádně začíst, asi mi vadily málo věrohodné postavy nebo jejich jednání, nevím. Jako celek hodnotím průměrně, navzdory závažnosti historických událostí se tu žádná "velká literatura" nekoná. Aspoň z mého pohledu.
Dovolím si poznámku, že tady na jihu Čech máme taky podobnou tragédii, možná o to smutnější, že až z 8. května 1945. Bernartice.
Klub monster
Jennifer McMahon
Lákavá anotace, v knize to celé ale trošku drhne... Jednoznačným kladem a prvkem udržujícím napětí je střídaní časových rovin a popis událostí z pohledu různých postav. To použila autorka i v jiných knihách, to funguje. Závěr je fajn, částečně předvídatelný (lépe řečeno, autorka v knize zanechala několik indicií, které naznačovaly určité skutečnosti), částečně překvapivý. Co mi vadilo, byla dětská posedlost "monstry" a vše kolem toho jejich klubu, nedokázala jsem se na to dívat dětskýma očima a jako dospěláka mě to spíš vytáčelo svojí naivitou. Čtenářský zážitek mi ale nejvíc rušil překlad - nadužívání slova "monstrum," na každé stránce aspoň desetkrát... já vím, že pro tuto knihu to mělo specifický význam, ale nejsem si jistá, že bylo nutné takto otrocky překládat v každé situaci a totálně rezignovat na synonyma (a že jich čeština má!) Bylo to neskutečně ubíjející, vždyť to slovo je nacpáno i v českém názvu, zbytečně...
Prameny Vltavy
Petra Klabouchová
Tohle bylo takové knižní puzzle. Vytáhnete z krabice dílek a hledáte, kam je možné ho zapojit... Příběh má netradiční kompozici, střídají se různé časové roviny i postavy a čtenář doufá, že se jednou spojí do smysluplného konce. Téma je velmi zajímavé, znepokojující v tom smyslu, kolik se toho mezi pamětníky může ještě dnes tajit před světem. Prameny Vltavy, koncentrák... až se stydím, že jsem jako člověk z oboru a z jižních Čech o něm dosud neslyšela a v odborné literatuře o Šumavě na něj nenarazila! To napravím. Ale právě snaha o filtrování historické skutečnosti od autorčiny fantazie mě doprovázela celou knihou, brala mi hlavní pozornost. Proto nečtu historické romány, raději sáhnu rovnou po odborné, ale občas udělám výjimku a pak lituji :-)
Zpátky k příběhu. Hlavní postava nesympatická, protivný dědek ženoucí se za chimérou. Vlastně vyloženě sympatickou postavu jsem tam nenašla. A ona ani ta Šumava moje milovaná sympaticky v knize vůbec nevyznívá, zbavená veškeré poetiky: "V tomhle kraji je jednodušší chcípnout než žít." Špinavé pohraničí s nerudnými obyvateli a krvavou historií. Závěr dobrý, autorce se podařilo k sobě slepit kde co, ale neměla jsem z toho pocit překombinovanosti.
