Dáma s hrnstjm komentáře u knih
Tak s touto knihou jsme si úplně nesedly, četla se mi špatně, neseděla mi forma a v obsahu jsem se akorát tak ztrácela. Asi jsem četla v nevhodném životním období nebo naladění. Raději nehodnotím.
Drsná kniha, možná prvoplánově, možná ne. Málokterý čtenář se asi ubrání srovnání dětství hlavní postavy s dětstvím svým. Já tam vidím určité podobnosti, které ve mně zanechaly stopy dodnes. Nepochopení a nepodporování dítěte, nezájem o jeho zájmy, poukazování na fyzické nedostatky... na komplexy úspěšně zaděláno. Matka v knize je opravdu děsná, omezená a vlastně i hloupá, otec neskutečný slaboch. V porovnání s nechápajícími rodiči jsou tu dva kladní hrdinové, vzdělaní umělci. Ale to jaksi nestačí... Schůzka v kabinetu kvůli slohovce je nesmírně manipulativní, pevně doufám, že takhle to ve školství běžně nechodí!
Líbil se mi styl knihy, způsob, jakým autorka seznamovala s postavami a dějem byl zábavný a hravý. Postavy samotné mě ale příliš nezaujaly, některé byly až lehce za mojí hranicí snesitelnosti. Děj ale nebyl špatný, střípky o místech po Svatojakubské cestě velice zajímavé. Nevím, jestli tuhle partičku ještě někdy čtenářsky vyhledám...
Poetická kniha o poetickém místě, o mé Šumavě. A o hluboké víře. Autor prostřednictvím postav naťukává několik kontroverzních témat, poukazuje na problémy z různých úhlů, ale nevynáší soudy. První část, kde šlo o odsun Němců ze Sudet, se mi líbila nejvíc, je to moc poutavé čtení. Další dvě části mě zaujaly hlavně z profesního hlediska, třeba taková činnost okresního církevního tajemníka z pohledu faráře, činnost (soudružského) správního aparátu, likvidace kláštera, špiclování během kázání, vykonstruovaná obvinění. Autor sem tam připomíná i "velké dějiny," což je důležité pro kontext děje. V poslední části mi přišlo, že je tam "moc lásky" na úkor vytěžení vzpomínek (autora i pamětníků) z konce 50. let, ale je pravda, že se tím provazuje tématická linie s první částí a kruh trilogie se důstojně uzavírá.
Jediné, co mě potrápilo, bylo, že autor si v rámci uměleckého procesu upravil názvy míst, německé i české, takže bylo složitější identifikovat lokality na mapě.
Jasné, srozumitelné, přehledné zpracování tématu. Postoj ke zvířatům je velice etický, vstřícný, to se mi líbí a považuji to za moc důležité. Ze mě žádný velký domácí mlékař nebude, ale na knihu jsem byla zvědavá a pár těch nejjednodušších receptů časem vyzkouším, s tak názornými recepty to určitě půjde samo. Je skvělé, že autorka si své sýrařské úspěchy nenechává pro sebe, ale že se ochotně dělí s ostatními a značně jim ulehčí práci tam, kde ona sama si musela vyšlapávat cestičku.
Kniha je nabitá informacemi a s kulometnou kadencí je střílí po čtenáři. Text je hodně popisný, autor v podstatě popisuje to, co vidí (hraniční kameny) a k lokalitám sem tam přihodí informace z dobových průvodců. Některým pasážím by slušela hlubší analýza nebo pramenná kritika, to se týká hlavně prvních kapitol o osidlování Šumavy a pasáži o původu slova "hranice" (když najdu různé názory, nespokojím se přece s jejich výčtem, chci vědět víc, něčeho se dobrat a přihodit vlastní názor). Velmi cenné jsou popisy zaniklých míst (byť stručné) a hlavně jejich fotografie, dále vzpomínky pamětníků (škoda, že jich je poskrovnu) a zajímavá kapitola o natáčení filmu Král Šumavy. Co se týče hraničních mezníků, knihu lze brát doslova jako jejich katalog, každý je popsán a vyfocen, zasazen do místního i historického kontextu. Je vidět autorovo zapálení pro věc, naprosté pochopení systému a historického vývoje mezníků, obrovský přehled a evidentně i nachozené kilometry v terénu.
Zajímavé je, že poválečné téma kopečkářů, agentů-chodců a nelegálního překračování státní hranice je popsáno naprosto obecně, nekonkrétně, v pár větách. Třeba o Hasilových ani ťuk. Jen poznamenávám.
Po fyzické stránce je kniha pěkná, vytištěna na kvalitním papíře (takže i celkem těžká), ale je pravda, že písmo je drobné a než si čtenář přivykne, trochu to vadí. Béžové stránky potištěné hnědým textem, trochu nezvyklé, ale vkusné.
Kniha má zajímavý námět a styl. Autorka píše v podstatě zábavnou formou, její postava se v jednom momentu zabývá otázkami života a smrti, v dalším momentu už řeší pavouka s osmi očima. Co se týče hlavní postavy, je to klasická potrhlá puberťačka, nicméně vzhledem k jejím milostným avantýrám mě zaráží její věk - jestliže dopisy píše v patnácti (přebírám info z anotace, nevybavuji si, že bych v knize narazila na údaj o věku...), hlavní děj se stal v jejích čtrnácti letech, no nevím nevím... Je škoda, že se čtenář nedozví nic o adresátovi dopisů z jiné strany než od jejich pisatelky, která se vůči němu vyjadřuje až nevybíravým způsobem (můj názor). Ráda bych znala jeho reakci. Závěrečné rozuzlení je rozpačité, ale kniha jako celek mě bavila. Neuvěřitelné, ale zábavné.
Na knize je nejlepší, že ji napsala autorka, která má mraky zkušeností z praxe. Sice jsem si o její profesi přečetla info až po posledním řádku celé knihy, ale hned mi plno věcí dávalo větší smysl a zmizela moje lehká nedůvěra k některým pasážím. Děj je napínavý a příběh zajímavý. Postava hlavního záporáka mě trochu zklamala, protože to vlastně nebylo nic nového pod sluncem, je to vzorec snad každého druhého thrilleru, po kterém sáhnu... Ale jinak je to opravdu kvalitní čtení.
Téma bylo moc zajímavé a kniha mě po většinu doby opravdu bavila. Začátek perfektní. Konec mě zklamal, byl v tak šíleném logickém rozporu vůči zbytku příběhu, že se nad to nedokážu povznést a knihu náležitě ocenit. Autorka toho v ději hodně nedotáhla, určitě úmyslně, ale já jsem se těšila na rozuzlení. Jakékoliv.
Mám pocit, že jsme se my dvě, já a kniha, minuly někde v těch krumlovských uličkách a absolutně jsme k sobě nenašly cestu. Námět mi přišel neskutečně nudný a ani jedna z postav mi nebyla sympatická. Knihou rezonuje kontrast (konflikt) venkova a města, ale netáhne se jako nenápadná červená nit, která sem tam vykoukne, spíš má tendenci být kolovrátkem, ke konci už stokrát ohraným (hlavně ve scénách s Rosťou, jejichž smysl jsem snad ani nepobrala). Škoda všech rozehraných partiích minulosti, které nebyly vůbec dotaženy, jejich témata mi přišla na knize to nejzajímavější, byla jsem moc zvědavá, jak si s nimi autor poradí a nenapadlo mě, že je nechá jen tak vyšumět! Postava Marie - pro mě nerealistická, neuvěřitelná, královna krásy středního věku, femme fatale a nejobletovanější samice široko daleko... jde hodně znát, že "ji píše" muž.
Už to v jednom komentáři padlo: Prašina leží vedle Sedmikostelí (kdo znáš Miloše Urbana, rozuměj), já dodávám, že Prašina je jeho mladší a méně drsná sestřička. Námět Prašiny je zajímavý, ale hrdinové mi k srdci nepřirostli a celý příběh mi přišel "neučesaný," nejen po literární, ale i obsahové stránce. Věřím, že cílová skupina učesanost neřeší, u četby se pobaví a to je dobře. Líbilo se mi, proč Prašina vznikla a je to nesmírně lákavá představa pro určitý typ lidí (a noční můra pro jiné). Stejně jako u toho Sedmikostelí :-)
Chválím krásné ilustrace, ač je obecně v knihách nevyhledávám. Do dalšího dílu asi už nepůjdu.
Zvláštní kniha od začátku až do konce. Po celkem děsivém úvodu s bezdomovci přichází panoptikum postav a jedna umělá Uma k tomu. Nejvíc se mi líbila právě kapitola Umina verze, která dala název celé knize a ve které se na dosavadní děj podíváme robotíma očima. A i v obecnější rovině Uma svými otázkami a vnímáním nastavuje našemu světu zajímavé zrcadlo. Na rozdíl od jiných čtenářů se mi nelíbily v knize fotografie, nebo lépe - přišly mi tam navíc. Ráda si o postavách udělám obrázek sama a nenechám si vnutit cizí představu.
Příběh o zoufalosti. Kniha není obzvlášť napínavá a hlavní postavy mě nezaujaly, ale zápletka je rozhodně znepokojující. Líbila se mi hlavně dějová linka se statkem, působila na mě dost realisticky.
Za mne přeakčněno, překombinováno, bylo tam toho tolik, že víc už by se snad nevešlo... Stalo se hodně nereálných šíleností, z nichž nejhorší byla "ukrajinská" epizoda a zapojední dvou dalších ženských postav mi přišlo taky dost mimo. Kniha je napínavá, dobře se čte, ale z obsahu na mě čiší snaha šokovat za každou cenu. Vadilo mi taky časté opakování skutečností z Hračkáře, knihy vyšly rychle po sobě, to snad ani ten nejhloupější čtenář nemohl úplně všechno zapomenout a málokdo se pustí do třetího dílu série bez četby předchozích.
Autor je profík v udržování čtenáře v napětí, ty krátké kapitoly jsou adrenalinové peklo! Každá nabitá novou informací, zvratem nebo událostí a člověk prostě nemůže přestat číst (ještě jednu, ta je krátká... tak ještě tu další... a teď fakt poslední... cože, to už je zase po půlnoci??). Třetí díl se mi hodně líbil. Dějová linka v denících byla parádně vymyšlená, i když její obsah byl více než znepokojivý. Co se týče závěrečného rozuzlení na posledních 200 stránkách, trochu mě mrzelo, že tam hraje zase ohraná písnička ve smyslu toho, kdo je pachatel. To je v thrillerech dost častý motiv, doufala jsem, že autor přijde s něčím novým. I tak byla kniha skvělá, stejně jako celá trilogie. Největší problém mám s prvním dílem, kde mi vadily ty deníkové záznamy ve spojení s dítětem.
Kniha je rozporuplná - na jedné straně nese vážné ekologické poselství, na druhé nás vrhá do chaotického a poněkud nelogického světa. Kdyby se tak autorka věnovala méně čajovým obřadům a více chronologii a topografii... protože vlastně nevíme, kde jsme a kdy jsme. Příběh sám o sobě není dostatečně silný na to, aby se nedostatek informací dal odpustit. Škoda, vidím tu nevyužitý potenciál. Nejvíc se mi líbily pasáže o skládkách. V závěru si autorka našlápla na případné pokračování, tak jsem zvědavá, jestli se někdy dočkáme.
Kniha skvěle doplňuje předchozí dva díly a zařazuje je do určitého kontextu, mimo jiné do kontextu chronologického, což hodně oceňuji. Po vyjasnění "kdo, kdy a jak" se propojí mnoho souvislostí a především druhý díl začne dávat zpětně mnohem větší smysl. Posel je krásný příběh, lehce znepokojivý tím, jak odhaluje lidskou povahu. Takový konec jsem nečekala, nepotěšil mě...
Žila jsem v přesvědčení, že Svět podle Garpa je pojem, kultovní kniha, součást jakéhosi základního čtenářského rozhledu. S tímto velkým očekáváním jsem začínala číst a ze začátku měla dojem, že kniha můj dojem naplňuje. Po návratu z Vídně mi už ale přišlo, že příběh začíná drhnout... Je to asi opravdu tragikomická záležitost, ale vzhledem k tomu, že jsem ji četla v průběhu těžšího životního období, si asi budu pamatovat spíš ty tragické věci. Druhá polovina knihy je náročná, ale závěr o osudu jednotlivých postav se mi moc líbil. Takže sama pro sebe "mám splněno," ale ke knize se už vracet nehodlám.
Vydání Odeon 2008 - šílené překlepy a pravopisné chyby po celé knize... nechápu, jak toho mohlo tolik uniknout pozornosti, klidně i "Gael" místo "Garp"... to mi při čtení hodně vadilo.
Fantasmagorická jízda Prahou se souvětími dlouhými přes půl stránky, ve kterých se absurdní informace nabalují jak sníh na sněhovou kouli poslanou z kopce. Zajímavý, neotřelý zážitek pro čtenáře s větší fantazií (a tipuji, že nekonečný a zmatený zážitek pro čtenáře s menší fantazií).
Pro mne jedna z nejlepších knih, které se mi za poslední roky dostaly do ruky. Skutečný osud Franklinovy expedice ponechává velký prostor pro fantazii, čehož autor náležitě využil a velice se mi líbilo, jak si s tím poradil. Budu opakovat slova jiných, ale knihu i já považuji za vysoce čtivou, napínavou, takovou tu zlodějku spánku, která nedá pokoj, dokud nedojdete na poslední stránku. Postava Francise Croziera je krásně tragická, závěr celkem šokující, ale proč ne. Byl to skvělý čtenářský zážitek, ale chápu, že kniha nesedne každému.