Dáma s hrnstjm komentáře u knih
Souhlasím s méně nadšenými komentáři - téma celkem zajímavé, neotřelé (podle fotky autorka evidentně čerpala inspiraci z vlastního okruhu), ale v důsledku nic extra nového ani objevného. Romantiky tam moc není, ale i to málo bylo v příběhu navíc. Postavy mě nezaujaly a k vyšetřování mám pár logických výhrad. Autorka si neztěžovala práci falešnými identitami zloduchů, naopak si práci velice usnadňovala různými náhodičkami, které občas postrádaly smysl. Ale dalo se to číst, nejvíc oceňuji vyprávění z pohledu různých postav.
Zajímavé čtení, nahlédnutí pod pokličku Krvavým létům a autorově literární tvorbě. Dlouho mi nesedělo, že člověk bez historického vzdělání se věnuje historickým tématům na celkem vysoké úrovni. Že nemá žádnou odbornou průpravu, neřeší metodologii a podobně. Ale ono je to možná dobře, třeba jsou knihy i pořady pak mnohem srozumitelnější laické veřejnosti. Z nadšence se stal odborník a neodpustím si poznámku, že ten chlap zraje jako víno! :)
Příběh mladíka, se kterým se osud vůbec nemazlil, odchází ze šíleného prostředí proto, aby se dostával do šílených situací... Jde za něčím a dostane to, co úplně nehledal. Příběh je studený a kalný, stejně jako vody toxického jezera. Jiskřička naděje na konci zazáří, ale depresivní pachuť přetrvává.
Velice zajímavý rozhovor s pokorným a pracovitým člověkem. Ke knize mě přivedly oblíbené Manželské etudy, ale paní Třeštíková mě navnadila na spoustu dalších svých filmů. Zaujaly mě i kinematografické záležitosti, jak to s tím českým filmem bylo dřív a jak je to dnes.
To je normálně rozhovor s andělem! :) Paní to pořádně rozjíždí v pozemské i duchovní sféře a její život je pořádným svědectvím o živé víře. Souhlasím, že pro nevěřící čtenáře bude kniha možná složitější, je to hodně o duchovních věcech, až mě to trochu zaskočilo, nečekala jsem takovou smršť (v dobrém slova smyslu). Inspirující kniha, inspirující žena!
Na začátku (v nemocnici) je příběh celkem slibně rozehrán, čtenář se dozvídá jen znepokojivé střípky a je udržován v napětí. Ještě do půlky dobré a pak už má kniha jen sestupnou tendenci. Deníkové zápisy, které byly zpočátku oživením, se přehouply do méně uvěřitelné roviny. Postavy vesměs nesympatické, závěrečná konfrontace naprosto překombinovaná a z hlediska rozuzlení děje mi přinesla akorát tak zklamání. Jako by tam autorka nacpala úplně všechno, co jí zrovna napadlo. Psychologický román? Nevím, nevím... pro mě ne, pro mě to bylo slabé, bez "wow" efektu, bez hloubky. Jediná věc, která byla opradu psycho, byl osud Elspeth.
A přeložit "papers" jako papíry? Paní se o tragédii dočetla v "papírech," já bych se o tom dočetla spíš v "novinách"... :-)
Zajímavý námět, hodně věcí bylo naznačeno, málo bylo vysvětleno. Příběh má celkem jasný začátek, ale naprosto nejasný konec (ve všech možných směrech) - nepochybně je to záměr, ale pro mě je kniha jako celek tím hůře uchopitelná a obávám se, že nedokážu ocenit její kvality jako jiní čtenáři. Měla jsem velký problém s postavou pastora od chvíle, kdy prozradil, kolik mu je let - nějak mi nevychází, aby dlouhé roky provozoval bezuzdný život, potkal svojí osudovou lásku, stihl vystudovat teologii a vést nějakou farnost dostatečně dlouho, aby se kvalifikoval k vesmírné misi... Prostě mi přišel moc mladý, ale chápu, že příběh si žádal mladého hrdinu.
Úžasné čtení o pražské katedrále a její mystice, ať už domnělé nebo skutečné. Z knihy (opět) čiší jakési Urbanovo staromilectví - dostavba katedrály je prováděna ryze středověkou technologií, což byly hodně poučné pasáže, které (opět) poukazují na autorovu perfektní odbornou přípravu. Prostředí v knize je na jedničku - postavy výrazně pokulhávají. Nejhorší je opravdu Klára, jejíž slovník je tak expresívní, až je to naprosto za hranicí čtenářské snesitelnosti. A její chování je nejen neprofesionální, ale především úplně pitomé. Mužské postavy (Roman, Ital, starožitník a malíř) mě zaujaly hlavně svojí odborností a znalostmi, kterými disponovaly, jinak mi pánové k srdci nepřirostli. Krimi zápletka byla taky dobrá, ale vyloženě zůstává "ve stínu katedrály," aspoň pro mě!
Neobvyklá a nápaditá dětská kniha. Místo ilustrací na kartonu nalepené barevné "vystřihovánky," které můžou děti zkoumat dotykem. Moc pěkné!
Nejsem příznivcem knih, kde věci vystupují jako lidé a tady je to zrovna dohnáno do extrému (auto si čte knihu, auto rybaří...). Ale kniha má jiné přednosti: ilustrace jsou pěkné a každá stránka navíc obsahuje nějaký úkol - třeba najít, co do autoservisu nepatří nebo hledat rozdíly mezi dvěma obrázky (mimochodem, v obou těchto případech jsme našli u každého úkolu o jednu položku navíc, než bylo v zadání avízováno). A spoustu různých úkolů si může rodič při prohlížení vymyslet sám. Hodnotím jako nápaditý kousek s naučnými prvky.
Na první pohled kniha působí jako barevných chaos... při podrobnějším zkoumání se ale odhaluje nejen spousta postav a situací, ale hlavně spousta možností, jak se dá kniha "číst." Na každé straně se dá sledovat příběh konkrétní postavy, který poslední stránkou obvykle vtipně končí. Taky je moc pěkně vymyšlené, že každá dvojstrana je laděná do jiné pastelové barvy. Na hledání poztrácených jablek jsem dala synovi lupu - to bylo radosti! Autoři jsou skutečně nápadití.
Jen ta kráva v červených lodičkách... ta se mi teda vůbec nelíbila! :-)
Zajímavý pohled do zklamané, osamělé a nešťastné mužské duše. Malá sonda do pocitů člověka, který věří ideálům, které moc ideální nejsou. O tom je pro mě osobně tato kniha. Příběh otce mě zaujal víc a líbily se mi i kapitoly o jeho původu. Tiché roky v tiché domácnosti s nepřístupným otcem.
Vesnice se vším, co k ní patří. Propletené rodové vztahy, kde zpočátku vůbec nevíte, kdo ke komu patří. Neustálé mezigenerační taškařice. A malá venkovská tajemství... Škoda, že příběhy mnohých postav zůstávají otevřeny!
Nejvíc se mi líbil příběh starých manželů, kteří čím dál víc potřebují pomoc od mladých. Před rokem 1948 toto krásně upravoval v právní rovině tzv. výminek. Staří předali hospodářství a nárokovali si alespoň základní péči, mladí převzali hospodářství a poskytli péči. Fungovalo to po staletí, i když si nedělám iluze o ideálním soužití generací. Dneska je vše na domluvě, mladí zavaleni prací a stařečci na okraji zájmu. V knize je pro mě osobně popsáno přesně, jak to z lidského hlediska nemá být. A u nás v rodině velmi podobné... a ani nemusíme být přímo na dědině, že?
Šílené téma, se kterým se autoři velice důstojně vypořádali. Kniha je poutavá od prvního do posledního obrázku a konspirační konec je perfektní!
Pokračování pro mě bylo mnohem lepší knihou než první díl. Překvapilo mě (a líbilo se mi), že deník z prvního dílu, jehož čtení pro mě bylo (vzhledem k obsahu) hodně náročné, se tady ukazuje v jiném, mnohem snesitelnějším světle. Objevuje se tu sice nový "deník," i když je trochu zvláštní, nevím, jestli je úplně běžné zapisovat si do deníku dialogy - působilo to na mě méně autentickým dojmem, než asi autor zamýšlel. I když se toho v knize hodně stalo, nepovažuji děj a události za překombinované. Jen mi tam trochu vadily ty "vyšetřovací tabule," myslím, že to nebylo zapotřebí, že my čtenáři si dokážeme vytáhnout info z textu a nepotřebujeme to mít v odrážkách... A větší pocit účasti na vyšetřování jsem kvůli tomu určitě neměla :-) Na konci se hodně věcí vysvětlí a propojí, ale proč pán v pletené čepici dělá to, co dělá, jsme se vlastně nedozvěděli (nebo jsem natvrdlá a nedocvaklo mi to). Námět na další díl je neskutečný, budu se těšit!
K českému překladu mám výhrady. Ale vzhledem k tomu, že překladatel pracuje hlavně s fantasy literaturou, se nějaká "uhlazená čeština" asi nedá očekávat...
Milostné vyznání gotické Praze. Vyznání, které se neštítí kolem sebe rozdávat ostré rány a sem tam uštědřit pořádný kopanec husitství a baroku. Hlavní postava povahou nesnesitelná, ale svým obdarováním úžasná. Prolínání minulosti a současnosti vyřešeno fantasticky! Detektivní zápletka je celkem podružná a rozuzlení předvídatelné, ale o to v knize vlastně vůbec nejde. Konec je krásný. Utopický, ale krásný. Kniha mě moc bavila a při čtení jsem si doplnila spoustu znalostí, ale nebude to čtení pro každého - sympatie ke středověku a gotice výhodou!
Knihu si pro sebe vystihuji rčením "Méně je někdy více" a přála bych si více toho minulého... a méně toho nedávného. Autorce se podařilo do příběhu nacpat tolik rovin, zvratů a klasických klišé, že vznikla trochu nesourodá matérie. Třeba linie s místní policií mi přišla úplně zbytečná, a postava geniálně-intuitivní novinářky s talentem dostávat se do problémů je tisíckrát ohraná písnička. Dá se říct, že v knize toho bylo tolik, že i ten duch tam byl vlastně navíc :-) Ale i přes výtky uznávám, že kniha je čtivě napsaná, střídání kapitol minulosti a současnosti udržuje čtenáře v napětí. Překlad do češtiny mi přišel nedoladěný, mohl být určitě lepší.
Velice oceňuji (opět) autorovu badatelskou přípravu ke zpracování historické problematiky; informace z knihy jsou ověřitelné a neznalého čtenáře můžou pobídnout k doplnění mezer ve vzdělání. Na pozadí asanace Židovského města, Badeniho jazykových nařízení a všudypřítomné rakousko-uherské špionáže se rozvíjí životní epizoda lehkomyslného hrdiny, který nebere nic moc vážně, ale kolem něho se dějí vážné věci. Do života mu vstupuje nemoc i zázračný "lék" (i zde oceňuji historickou věrohodnost), úhlavní nepřítel, intriky a snad i láska. V knize je pěkně naznačen pozvolný konec šlechty v dřívějším slova smyslu, a vlastně i konec jedné éry - éry staré Prahy se vším dobrým i zlým. Dějová linie místy slábla v heroinovém oparu a Kleinfleisch mohl dostat klidně větší prostor, linku s "židovskou princeznou" považuji za postradatelnou. Ale "schůzka" na Letné? Neskutečně napínavé čtení!
Krásná stará Praha, krásné malby, na které se autor v závěru odkazuje!
V knize je mnohem méně receptů, než bych čekala. Část kapitol se věnuje fermentační tradici v různých zemích světa - to je po informační stránce zajímavé, ale v praxi pro mě osobně nepoužitelné. Ze všech možných i nemožných úhlů je popisováno korejské kimči, což je škoda v české knize českého autora (ale chápu, kimči bylo podrobováno různým vědeckým výzkumům, takže bylo o čem psát). Velký prostor je věnován i probiotickým kulturám, mikroorganismům a enzymům, ovšem na tak vysoké odborné úrovni, takže jsem místy měla problém porozumět textu. Největší přínos pro mě měly kapitoly o surovinách a dochucovadlech.
Kniha velmi krásná po ideové stránce. Obsahuje skvělé nápady, návody, rady z dlouholeté praxe, má bohatý obrazový doprovod. Velikou výhodou je středoevropský původ Holzerovy permakultury, který je zde logicky nosnou linií. Až mi bylo při čtení často líto, že nemám, kde bych nabytá moudra realizovala, ale snad jednou... :) Kniha nadchne všechny ekologicky a permakulturně smýšlející čtenáře, ostatní si možná budou trochu ťukat na čelo, protože klasická zahrádkářská rutina je trochu někde jinde...