Dáma s hrnstjm komentáře u knih

Skvělá dějová linka z 80. let, na tu jsem se vyloženě těšila, i na partu dětí, která jezdí na kolech a každý den se vrhá do nového dobrodružství. V tomto směru jsem byla celkem spokojená, jen ta slavná hra s křídami vlastně nemá v knize takový význam, který jí přikládá anotace. Události ze současnosti se příšerně vlekly, ale přinesly mnohé odpovědi. Závěrečnou akční scénu hodnotím jako vysoce nepravděpodobnou, ale rozuzlení smysl celkem dává. Ač tenhle knižní "dort" nebyl úplně dokonalý, v poslední kapitole se schovává pěkně mrazivá příslovečná třešinku, jejíž význam vrhá na některé věci nové světlo. To se mi líbilo.
Hodnotím na tři a půl hvězdičky. Ještě doplním, že mi vadilo to větší - téměř slabikářové - písmo. To se v nakladatelství báli, že by byla knížka moc tenká, kdyby použili normální velikost písma? Asi je fakt "in" číst tlusté knihy...

6 10.12.2018

Nápadité, pro děti lákavé, hlavně kvůli odkrývání vrstev včelího úlu. Stejně jako u Mraveniště mi vadila přílišná stylizace včel a larev. Ale jinak hodnotím knihu jako užitečnou, vzhledem k významu včel.

1 06.12.2018

Měla jsem určité předsudky vůči autorovi, ale kniha byla nečekaně dobrá. Hlavní postava je vyloženě zjevením v době, kdy frčí superschopní vyšetřovatelé unavení životem, kteří mají své "vnitřní démony." Naznačené metody práce mě bavily a přišly mi zajímavé. Chvílemi byla v knize místa, která působila příliš okatě a konec hodnotím také jako překombinovaný, ale jinak jsem spokojená. Je to svižné, napínavé čtení. Obzvlášť na mě zapůsobilo vyprávění o skupince maturantů v lese...

A obálka, ta je naživo opravdu nádherná!

7 05.12.2018

Přirozené vyprávění, plyne jako voda, jako zdánlivě klidná řeka, po které jedete na loďce, čas od času zavadíte o kámen a zpětně se dozvíte o podvodních vírech, které se cestou všude nacházely. Líbí se mi, že děj obsahuje téměř celé 20. století, u každého se autorka zdrží chvíli, ale vždycky zmíní to stěžejní a dokáže navodit tu pravou atmosféru. Kniha se mi moc líbila.

12 02.12.2018

Tahle kniha pobavila především část rodiny s průmyslovým vzděláním, asi tam bylo pár "interních" vtipů. Já a syn jsme tak maximálně komentovali, co je na obrázcích...

2 30.11.2018

Mně osobně se kniha moc nelíbila, ilustrace nic moc, mozek na každé druhé stránce, podivná stránka o emocích... ale dítě bylo nadšené. Nejvíc zaujalo téma imunity - hrad, který střeží bílé krvinky a bojují s příšerkami/nemocemi. Pěkně provedený byl i trávicí trakt a vývoj plodu v těhotenství.

4 30.11.2018

Pěkná, zajímavá, užitečná kniha o užitečných tvorečcích. Trochu je znát, že jde o překladovou knihu.

2 30.11.2018

Jednoduchá, pěkná, místy vtipná kniha, synovi se líbila.

2 30.11.2018

Z jazykového a čtenářského hlediska si nemůžu stěžovat, kniha je čtivá, celkem vtipná, psána neobvykle barvitou češtinou. Z lidského hlediska jsem na rozpacích, pro mě osobně byly mnohé situace už za hranicí slušnosti, ale chápu, že každý to má trochu jinak.

2 26.11.2018

Ano, kniha nutí k zamyšlení, to je dobře. Ale děj, postavy a celkové zpracování mě nezaujalo. Už tu několikrát padlo slovo "povrchní" - to sedí; měla jsem pocit stejné povrchnosti, jakou přinášejí běžné americké akční filmy. Super-extra-nadaní a (všeho) schopní hrdinové, kteří nás všechny zachrání a ostatní jim akorát házejí klacky pod nohy. Škoda, téma je zajímavé. První polovina mi přišla lepší, když si tedy člověk zvykl na neustálé střídání lokalit a osob. Závěr mě vyloženě nebavil. Překlad nic moc, místy krkolomné obraty.

12 19.11.2018

Kniha, po které zůstane víc otázek a odpovědí. Skvělý rozjezd, i když trochu náročnější na pozornost kvůli střídání zeměpisného prostředí. Čím víc jsem se blížila ke konci, tím víc mi přišel děj překombinovaný. A že se tam toho vešlo! Posmrtný život, astrofyzika, židovské mýty, nemocnice, nemocniční archiv, manželská krize... a mnoho dalšího. Oceňuji, že autor nasbíral podrobné informace z různých oborů, ale méně je někdy více. A závěrečné rozuzlení - někoho nadchne, někoho zklame. Mě spíš zklamalo, a to se nepovažuji za stoprocentně racionálně smýšlejícího člověka. A zakončení italské dějové linky... to se mi opravdu nelíbilo.

3 13.11.2018

Jsem na rozpacích... nerada bych pomluvila knihu, která mi evidentně v mém současném životním období nesedla... Jsem přesvědčená, že kdybych dobře znala prostředí New Orleans a lépe tušila, jak to tam před padesáti, šedesáti lety mohlo fungovat, náležitě bych se bavila. Jenže to neznám, místo děje mi přišlo těžko uchopitelné, představitelé a cizí, byla jsem z toho otrávená a neměla jsem chuť si cokoliv složitě zjišťovat. Ignatius, slon v porcelánu, o něm už tu bylo napsáno mnohé. Za mne ho nejvíc vystihuje přirovnání k atomovce, kterou Burma Jones jednoho krásného večera hodil na noční klub. Přiznám se, že jsem doufala, že Ignatia postihne spravedlivý trest za všechny jeho lži, které nejednou přesáhly meze slušnosti i zákona. Nejvíc jsem se bavila u scén z nočního klubu a továrny na kalhoty, ubíjející mi přišly Ignatiovy traktáty, korespondence s Myrnou a večírek čtyřprocentních jinochů. Jsem ráda, že mám dočteno, názor píšu, hvězdičkami nehodnotím.

Krásná kniha, velice zajímavě vymyšlená, uvnitř je mraveniště, u kterého se odklápí jednotlivé "vrstvy." U nás doma měla obrovský úspěch. Vytkla bych přílišnou stylizovanost ilustrací - mravenci jdou večer spát do postýlek, když opravují mraveniště, používají vrtačku a svinovací metr, mravenčí larvy dostanou výživu v lahvičce... Pochopí děti, že je to jenom "jako?" Dál je v knize druhá část, informační - různé druhy mravenců, zajímavosti.

4 26.10.2018

Příběh je na vedlejší koleji, mnohem zajímavější je koncept knihy - možnost rozložit velkoformátové leporelo do kruhu nebo na plocho na zem. A pak si hrát s letištěm, které je na jedné straně vyobrazeno.

2 26.10.2018

Nechala jsem se nalákat západoevropským prostředím... děj se odehrával v Berlíně, ale nebylo to znát, bylo to po všech stránkách velmi "světové," snad aby příběh držel krok s proslulými severskými detektivkami a americkými seriály... Hlavní hrdinka má opět plno vlastních démonů, začínám si myslet, že bez toho není současná detektivka detektivkou. Navíc jí autoři dali do vínku pár dalších specifik, asi pro případ, že by "vnitřní démoni" nestačili. Příběh byl svižný, čtivý. Že byl psán v přítomném čase mi došlo až v závěrečných kapitolách, kde docházelo k rozuzlení a ten přítomný čas byl najednou velmi nepříjemný, působil na mě nepřirozeně, snad až násilně. Celek hodnotím jako nic extra, možná mi nesedlo téma, možná jsem trochu náročnější čtenář...
Vadila mi ještě podoba knihy, plýtvání papírem - široké řádky, široké okraje, prázdné stránky. Kniha mohla být klidně poloviční.

6 20.10.2018

Poetické momenty ze šumavských lesů versus střípky vyprávění z minulosti. Šumava je pro mě poetická sama o sobě, tentokrát mi z ní ale samotářská houbařka moc nedovolila zahlédnout. Možná tak po staré vyšlapané cestičce a dál ani krok! A ty střípky z minulosti mají plíživě zlověstný nádech, dlouho nevíte, co se kdy stane, jen tušíte a pevně doufáte, že se pletete... než se ozve "Pardon!" a najednou pochopíte, proč ta holka v rozpadající se chatce nemá sílu se sebou cokoliv dělat.

16 16.10.2018

V mnohém děsivá, v mnohém poutavá kniha, která nesedne každému. Jinak bude nahlížet čtenářka-matka, jinak svobodná dívka, úplně jinak muž... Jako nejzajímavější aspekt hodnotím to, že šlo o první generaci v novém režimu, což nebývá v tomto žánru časté a velmi to podněcovalo moji fantazii. Také se mi líbila komunikace se čtenářem/posluchačem, postupné dávkování vzpomínek a různých náznaků. Konec příběhu není jednoznačný, ale vzhledem k tomu, co se dočteme na konci knihy v rámci historických souvislostí, to vlastně vůbec nevadí.
Jediná věc, kterou na Gileádu vyloženě oceňuji, byla absence plastů: jdete koupit kuře, zabalí vám ho do voskovaného papíru a zavážou provázkem. Žádná polystyrenová vanička s plastovou fólií, která bude na skládce strašit dalších 500 let, ne-li déle... Zajímavý detail z doby vzniku románu, kdy plastová katastrofa nebyla zdaleka tak veliká, jako dnes. To jen tak k zamyšlení...

19 16.10.2018

První rovina - paměti mlynářovy: Nádhera! Nečekejte žádné literární veledílo, ale pokud rádi čtete o době, kdy lidem k životu stačilo málo a i za to byli vděční, přijdete si na své. Vyprávění hodnotím jako poutavé, zajímavé. Dětství, studium, roky na vojně, založení rodiny a nekonečná dřina ve mlýně. To vše jen letem světem, větší prostor je věnován široké rodině (autor měl 14 sourozenců) a božetickému, sepekovskému i milevskému okolí. Opepřeno občasnou živelnou katastrofou, smrtelným úrazem či propitím chalupy, jak už to na vesnicích bývá.
Druhá rovina - práce editorova: Bída! Ediční poznámka chybí, v úvodu lehce naznačeno, co editor s původním textem prováděl. Budiž. Ale co mi opravdu vadí, je neexistující poznámkový aparát, ve kterém by editor uváděl na pravou míru informace ze vzpomínek, vysvětloval zastaralá slova (toto je zařazeno na konci knihy) nebo zkomolené názvy lokalit, psal stručné biografické medailonky ke zmíněným osobám. Když čtu "dva chlapi ho chytli, uřízli mu hlavu a tu si odnesli," chci si přečíst, kdy se to stalo nebo jestli je to jen místní povídačka. Tak se totiž kritická edice dělá... Za ediční pojetí srážím jednu hvězdičku, škoda.

3 01.10.2018

Očekávala jsem knižní jednohubku, nakonec mě ale Žralok pěkně potrápil. Při tomto prvním setkáním s autorem se ukázalo, že dostihové prostředí mě absolutně nebaví a je mi vyloženě cizí. Žurnalistické intrikánství tomu taky nepřidalo. Hlavní postava celkem sympatická, ale její všestranné schopnosti byly chvílemi už přehnané a na závěrečném rozuzlení mě zklamalo, jakou roli v něm vlastně hrála náhoda.

2 29.09.2018

Po čertech dobré... ale v těch všech postavách aby se čert vyznal! Mnohaletý čtenářský rest splněn, vrchol zdolán, vzpomínka na Annušku a její rozlitý olej však navždy zůstane!

14 24.09.2018