Zatloukání hřebů
Vilém Koubek
https://www.databazeknih.cz/img/books/54_/541579/bmid_zatloukani-hrebu.jpg
4
93
93
Znepokojivý horor, který odkrývá rodinná traumata a dávná tajemství. Když vám někdo zavolá v podivnou hodinu a po pozdravu vás osloví celým jménem, raději si rovnou sedněte. Dobré zprávy se takhle totiž obvykle nesdělují a Ema Březinová si toto pravidlo ověří na vlastní kůži. Najdou si ji smrt, osamělost a zejména pokřivená rodinná historie, na kterou se celý život snažila zapomenout — ale tentokrát už před ní utéct nemůže. Emě tak nezbude nic jiného než si otevřít staré rány a doufat, že po tolika letech hnisání ještě půjdou zahojit. Ne všechny otázky by ale měly být zodpovězeny a ne každá záhada se dá rozlousknout, aniž by člověk přinesl oběť. Emin život zahalí temnota, přiškrtí deprese a ovládne paranoia. Její pátrání totiž probudí mocnosti, s nimiž si není radno zahrávat…... celý text
Přidat komentář
Nejvíce “znepokojivé" na této knize bylo, že po slibném začátku to začalo upadat, 50 stran před koncem se to sice nadechlo, že to možná nakonec nebude tak špatné, ale to konečné rozuzlení a námět spiknutí mi přišlo tak trochu blboučké. Bohužel hezké obálky prodávají i málo dobré knihy. Nebýt obálky, tak bych asi po této knize nesáhnul. A o nic bych osobně nepřišel. Může to ale bavit jiné, nemusím být cílová skupina.
Autora jsem do teď neznala a knihu jsem si vybrala v regálu s novinkami v knihovně. Chtěla jsem být kritická vůči stylu psaní, přišlo mi, že jsou tam neohrabané slovní obraty a dialogy, kterými prostě nikdo nemluví... ale v poděkování jsem se dočetla, že jazykovou úpravu provedla nějaká paní, tak nedokážu posoudit, co byl čí nápad... a některé zdejší komentáře vyzdvihují autorův brilantní styl, což mě dost znejišťuje. Bohužel o jakékoliv brilantnosti mě nepřesvědčila stavba příběhu, postavy ani (opravdu těžko uvěřitelné) všeobecné spiknutí. Hlavní postava mi přišla málo přesvědčivá, asi tím "ženským myšlením" z pera autora-muže. To tak bývá. Nejvíc se mi líbily pasáže z deníku a i ten fantasmagorický závěr, který jistě pochopíme každý trochu jinak, za mne skončil tím nejhorším možným způsobem, ale to se zase dostáváme k tomu všeobecnému spiknutí.
Od Viléma Koubka jsem četla jeho román Posmrtná predace, který mne bavil, tak pokračuji v krasojízdě - chtěla jsem prostě zkusit něco dalšího.
V tomto hororu autor přichází s tématem urbexu - prozkoumávání opuštěných budov. V české literatuře jsem tohle téma ještě neviděla, tak jsem byla zvědavá, jak se s tím autor popere. A já jsem teda spokojená.
Kniha má velmi dobře vybudovanou atmosféru. V první polovině přináší takové ty klasické "strašácké" věci, které by člověk u hororů s tématem opuštěných domů očekával. Temno, stíny, zvuky, nepříjemné mrazení v zádech a pocit, kdy člověk trne z neznámého, protože čeká, co na něj kde vybafne. Je to dost podmanivé a atmosferické. Začíná to pomalu a buduje se to postupně, plíživě. A to se mi líbilo.
Druhá půlka knihy je pak víc psychologickou hrou - nabízí velmi dobře propracované vyhrocení psychického stavu postav, který je ve své podstatě také děsivý, akorát trochu jiným způsobem, než nabízí téma první půlky knihy.
Když přemýšlím, proč nehodnotím plným počtem, bude to asi hlavně kvůli tomu samotnému závěru, který byl pro mne osobně poněkud chaotický a já se trochu ztrácela. To ale může být způsobeno mojí horší koncentrací, nevím.
Každopádně 4 hvězdy jsou na místě a za sebe mohu doporučit.
(SPOILER)
Začíná to ponuře a naznačuje, že kniha bude mít hodně mysteriózní nádech - ve chvíli, kdy Ema stručně vyklopí příteli, co se stalo jejímu bratrovi, vypadá příběh více než slibně.
Následně příběh přejde do zajímavého popisování found footage - jeho průběh mě bavil nejvíc, ač je škoda, že šlo jen o zprostředkovaný popis. Nakousne se příběh Blair witch, šťouchne do Lovecrafta a nakonec to skončí někde mezi ním a C.Barkerem. Využití urbexu a “městské legendy je skvělé.
S každou další stranou a čtení zápisků otce atmosféra houstne, paranoia stoupá a chcete číst dál, vědět, co a jak…
Konec příběhu jsem odhadla a konec je sice velmi abstraktní, ale současně naprosto jasný. (dost možná už ta hospoda naznačila, co přijde). Jen jsem doufala, že Ema se na ono místo vydá sama…
A po přečtení zůstalo i pár otázek.
Věděl Filip, co dělá? Věděl, do čeho jde? Věděl, že ohrožuje přátele? Kvůli pouhým popisům videa nevidíme do hlav postav, jen částečně Adéle, z jejích přepsaných výpovědí.
A co ti tři sousedi? Dědek vypadal slibně, ale pak už z něj nic nebylo. Přišel, vyděsil, ale jinou úlohu neměl. Stejně tak bývalá učitelka a sousedka, o které jsme vlastně nezjistili, jestli žije nebo ne. A bezdomovec z přepisu výslechu byl taky nevyužit.
Za mě skvělé čtení, ač spadnutí do kultu, ve kterém jeli snad úplně všichni, už mě tolik netáhlo. V podstatě bych se bez těch postav obešla… a nechala Emu, ať do toho spadne sama, ale to už jsem moc velký šťoura…
Za mě, ale rozhodně velká spokojenost a po dalších knihách autora se ráda ohlédnu.
Ze začátku jsem byla opravdu nadšená, ale postupem času pro mě příběh ztrácel na zajímavosti i tajemnu. Konec mě vlastně zklamal.
Tíživá atmosféra byla v Zatloukání hřebů popsaná naprosto skvěle. V prvních dvou třetinách knížky jsem se od čtení vůbec nemohla odtrhnout, střídání Eminy reality s pasážemi z deníku mě neskutečně bavilo a hrozně jsem se bála. Poslední třetina ale moje nadšení lehce zmírnila. Sice jsem knížku přečetla na jeden zátah, ale v poslední části už mi vlastně atmosféra nepřipadala ani trošku taková, jako na začátku. Navíc jsem vůbec nečekala, že po tom všem přijde tak abstraktní konec. Možná byl autorův záměr vyvolat ve čtenáři zmatení a nejistotu ohledně správného pochopení závěru, což se ve většinu případů asi povedlo. Ve finále jsem ale po dočtení byla docela zklamaná.
Napsáno tak, že mě to okamžitě vtáhlo do temnoty a otevřelo dveře do nejistoty. Tajil se mi dech napětím a hororovou atmosférou. Postupné odhalování a odkrývání s dávkou tajemna a paranoii až ke skvělému nejednoznačnému konci. V neposlední řadě oceňuji originální téma urbexu.
(SPOILER) Středně a málo náročné hororové čtenářstvo to na několik málo večerů příjemně zabaví. O významnou práci, která by dostála nepřehlédnutelnému PR, však nejde. Způsob vyprávění ani zápletka nijak inovativní nejsou: vlastně se pracuje se silně konvenčními motivy: urbex, šílený a mocný kult přinášející krvavé lidské oběti, posuny v ději skrze textový dokument nalezený v otcově počítači. Snahy autora budovat napětí a všeprostupující paranoiu zejména v druhé půli knihy se zdají být uspěchané, křečovité a tím nepřesvědčivé. Před pár lety by autor udělal díru do světa ( :)) -- kdo četl, chápe), ale dnes se jako "český Jozef Karika" tituluje kdekdo a konvenční existenciální horory začínají být trochu profláknutý formát. Cením zasazení příběhu do Brna.
Tohle je knížka na strašidelnou halloweenskou atmosféru jako dělaná!
Partička mladých lidí má zálibu v urbexu, tedy prozkoumávání starých, rozpadlých, neosídlených budov. Rádi si svá dobrodružství natáčejí na video a tvoří něco jako vlogy. Jednoho dne se rozhodnou prozkoumat odlehlé paneláky pověstné tím, že v nich žila rodina uznávající Satana. A… Něco se stane.
Bavilo mě to moc! Kniha je poměrně útlá, o to víc cením tu atmosféru, kterou autor dokázal na takovém počtu stran vybudovat. Jak už víte, mám ráda prolínání dějových a časových linek, což jsem dostala i v této knize - ona totiž ta partička urbexových nadšenců prozkoumávala budovy před několika lety; nyní sestra jednoho z nadšenců, Ema, retrospektivně pátrá po tom, co se mohlo stát. Vše zjišťuje skrze popis kamerových záznamů, který vás vtahuje přímo do děje a máte pocit, že jste na místě přímo s protagonisty.
Děj postupně graduje a vrcholí, jediná výtka z mé strany je za ten konec, který byl teda super šílený, ale taky super otevřený :D Asi si to budu muset dát ještě jednou, abych to pobrala trochu lépe. Každopádně tohle stojí za přečtení a budu napjatě očekávat další autorovu tvorbu!
Námět urbexu bych perfektní, nejlepší mi přišla první třetina knížky. Druhá třetina na mě byla taková bez akce. Od závěru jsem čekala mnohem víc.
Bála jsem se skoro od začátku. Prostředí staré budovy a přilehlých urbexovych me bavilo, už asi raci nikdy nikam nevlezu :-D (dobře tak v nejbližší době). Nechci spoilerovat, ale jednu část jsem jsem brzo uhodla, což mi nevadilo protože i tak jsem nevěděla, co z toho autor udělá. Závěr je zvláštní, ale zas kdyby nebyl obdobný... vyznělo by to moc reálne vysvětlitelne. Ale taky jsem čekala něco jiného asi
Tak do první poloviny knihy jsem si říkala, že fakt dobrej horůrek... Ještě s velkým plus za místa, kde se odehrává... Od druhé poloviny se mi však příběh pomalu přestával líbit. Přesněji se mi to začalo nějako přechylovat do jiných, známějších děl na tohle téma... Závěr jsem si jako jiní zde, musela přečíst ještě jednou, zda jsem jej správně pochopila...? Anebo zjistila, jestli to není autorův záměr, aby z něj - v něm byl čtenář tak nějak zmatenej, ztracenej, jako "stoletej senior v internetovém bankovnictví..."
Pro příště už ne. Ke knize Zatloukání hřebů, se vracet nebudu.
Tohle bylo tak skvělý! Je to spíše rozsáhlejší novela, než román, ale i přesto je to něco, co u nás chybělo. Urbex horor, zároveň vlastně found footage z českých vod a atmosférický nářez s démonama v pozadí. Tahle směsice je přesně to, co mě baví, co mi sedí a co tu ještě nebylo. Zasadit do hnusu osamělého, rozpadlého sídliště, kam byli odesíláni nechtění občané, démona, kterému slouží jeho vlastní kult byl úder hřebíčku na hlavičku - (doslova) :-))Díky Vilémovi za zasazení zrovna tohodle démona a okultních knih do téhle knihy, sedlo si to a zhltla jsem to za dva večery.Oproti Ignisu jsem si tuhle knihu fakt užila a dám ruce do ohně za to, že moje okolí, co čte stejný žánr si jí užije taky :)
Moje hodnocení: 9/10
Tísnivá, pochmurná atmosféra, zajímavý formát vyprávění formou found footage, tím, jak se linka v přítomnosti odehrává víceméně na jednom místě, s minimem dalších postav, příběh nabírá silně úzkostný a paranoidní nádech a napětí se stupňuje. Jasně, čím víc se odhalí zásadních informací, mysteriózní opar opadá, ale závěr? Tak ten byl bomba, skvěle napsané - velmi sugestivně, bylo to až hypnotické. Potěšila mě zmínka princů pekelných, přineslo to závan nostalgie, protože moje přezdívka na soc. sítích je odvozena od jména jednoho démona (znělo to cool, no a?).
Knihu jsem si koupila, protože mě zaujal název a líbila se mi obálka. Musím zkonstatovat, že to byla dobrá volba. Hned od prvních řádek se čtenář pozvolna noří do zajímavého příběhu, který postupně odkrývá temná tajemství a zavede nás na děsuplnou cestu po stopě zlomocného kultu, který má drápy zaseknuté snad všude. Co najdete na konci této šílené a hrozivé výpravy do hloubi strašlivého neznáma si přečtěte sami - myslím, že nebudete litovat.
Byly pasáže, kde jsem se musela hodně soustředit, abych pochopila, a i tak si myslím, že ne vše jsem pochopila, ale možná to tak mělo být. Nepotřebujete potoky krve a šílené psychopaty/vrahy, abyste se báli. Já to číst někde sama doma za tmy, tak mě klepne. Tudíž vám HŘEBY vřele doporučuji .
Celá recenze v záložkách recenzí od Knižních střípků
Pekna vydatna hororova jednohubka.
Ac se nejedna o zanr, ktery bych vyhledavala nejak casto, kniha me uplne pohltila!
Libila se mi forma vypraveni, stridani deniku a realitu.
Velmi doporucuju!
Intenzivní a mnohovrstevnatá knížka. Jak hlásá anotace: „znepokojivý horor“ – nelže. Psát o Zatloukání hřebů je nesmírně obtížné, pokud chce člověk zároveň vyzdvihnout to dobré, a neprozradit případným čtenářům příliš.
Smutek a šílenství tu jdou ruku v ruce spolu s dusivou atmosférou a mrazivými výjevy, které se zcela otevřeně hlásí k žánrovým klišé. Některým se autor vysmívá bez uzardění, jiná si hýčká (aby se jim ale stejně vysmál).
Na dvou stech stranách je v podstatě průřez žánrem od „starých mistrů“ po nová média. Kromě obligátních filmů a knih se ale Koubek jednoznačně hlásí ke své generaci, a spoustu „drobků“ tu nechává pro ty, kteří jsou znalí videoher nebo internetových fenoménů jako creepypasta. Zatloukání hřebů ale není exhibice, není to bingo kartička k odškrtání (i když by se z toho dala udělat), je to hlavně příběh o jedné ženě a o tom, že minulosti neutečete o nic snáz než kletbě.
Ponoření do Eminy hlavy a její vývoj nechává vzpomenout na Lovecrafta, ale Koubek trop zároveň naplňuje a popírá, když si za hlavní postavu zvolil ženu, a ještě ženu emancipovanou, která má vlastní hlavu a agendu. Tady bych ale zároveň měl jistou výtku – protože jsem toho od autora četl víc, nemůžu si pomoct a vidět příliš mnoho společných styčných bodů ve vyjadřování jeho postav. To je totiž velmi specifické (v pořádku), ale pro všechny až příliš podobné. O to víc to vynikne, když Koubek právě se slovníkem a vyjadřováním jednotlivých postav vědomě pracuje.
Koubek možná zase vyměnil žánry, ale stylově ani stylisticky se nezapře. Hřeby jsou na první pohled méně jazykově vyšperkované, ale o to surovější. Určitě se ale ani nedá bavit o nějaké technické monotónnosti. Jen kudrlinky vystřídalo hned několik diametrálně odlišných stylů, které se vzájemně doplňují nebo si kontrastují, podle toho, co je zrovna pro příběh žádoucí. Je to nenápadné, ale efektivní.
Osobně hodnotím pozitivně i rozsah. Je na podobný příběh tak akorát a dělá ze Zatloukání hřebů knihu, kterou bez problému zatlučete za jeden večer. To je žádoucí, protože se příběh odehrává na poměrně krátkém časovém úseku a vy o to více doceníte gradaci a razanci emocí a napětí. Látkou i přístupu k ní mi Hřeby připomněly Karikovu Trhlinu. Jen Hřeby jsou zkrátka podstatně lepší knížka, od uchopení tématu, přes postavy, stylistiku, i témata, kterých se Koubek dotýká, nebo je až prachsprostě ochmatává.
Dávám čtyři hřeby z pěti, a jeden navíc za všechny ty hřeby do rakví konzervativců a puritánů.
Karika po Česku? To rozhodně ne. Zatloukání hřebů je podle mě lepší než jakákoliv knížka od Kariky! Akorát jsem asi nepochopila konec, tam se to všechno změní v totální mindfuck, ale jinak brutálně napínavé.
Autorovy další knížky
| 2018 |  Čepel entropie |
| 2021 |  Posmrtná predace |
| 2014 | Korektor |
| 2019 | Organická oprátka |
| 2022 | Smějící se bestie |
Horory nečtu. Shodou okolností jsem se ale v Praze v Krakatitu přitočil ke křtu, když jsem si kupoval poslední díl Mycelia. Využil jsem tedy příležitosti, autorovu novou knihu pořídil a když už jsem ji tedy měl doma, tak ji i přečetl. Mohu říct, že určitě nejsem zklamaný, zatloukání na mě udělalo skvělý dojem, má dobrou dynamiku, příběh sviští, byť v poslední třetině začne možná až moc přepínat do úplného, jak by řekly mladší ročníky, mindfucku. Za svým způsobem otravné lze považovat recyklaci aktuálních témat jako je démon Paimon, urbex a liminalita. Tedy ne divné, ale přijde mi, jakoby autor chtěl působit trendy a za tím účelem zamíchal do příběhu všechno, co mu přišlo hodně skloňované v mediálním prostoru. Samozřejmě to není nic na škodu, ale v tomto případě mi to nějak nesednulo.