• Autor
• Knihy
• Bazar
• Životopis
• Citáty
• Diskuze

Nová kniha

Zatloukání hřebů - Vilém Koubek

Znepokojivý horor, který odkrývá rodinná traumata a dávná tajemství. Když vám někdo zavolá v podivnou hodinu a po pozdravu vás osloví celým jménem, raději s... detail knihy

Populární knihy

/ všech 7 knih

Nové komentáře u knih Vilém Koubek

Zatloukání hřebů

„Nejvíce “znepokojivé" na této knize bylo, že po slibném začátku to začalo upadat, 50 stran před koncem se to sice nadechlo, že to možná nakonec nebude tak špatné, ale to konečné rozuzlení a námět spiknutí mi přišlo tak trochu blboučké. Bohužel hezké obálky prodávají i málo dobré knihy. Nebýt obálky, tak bych asi po této knize nesáhnul. A o nic bych osobně nepřišel. Může to ale bavit jiné, nemusím být cílová skupina.“... celý text
— Ristridin

---

Posmrtná predace

„Povedená noirovka, a od poloviny docela nářez.“
— ČtenářDanub

---

Zatloukání hřebů

„Autora jsem do teď neznala a knihu jsem si vybrala v regálu s novinkami v knihovně. Chtěla jsem být kritická vůči stylu psaní, přišlo mi, že jsou tam neohrabané slovní obraty a dialogy, kterými prostě nikdo nemluví... ale v poděkování jsem se dočetla, že jazykovou úpravu provedla nějaká paní, tak nedokážu posoudit, co byl čí nápad... a některé zdejší komentáře vyzdvihují autorův brilantní styl, což mě dost znejišťuje. Bohužel o jakékoliv brilantnosti mě nepřesvědčila stavba příběhu, postavy ani (opravdu těžko uvěřitelné) všeobecné spiknutí. Hlavní postava mi přišla málo přesvědčivá, asi tím "ženským myšlením" z pera autora-muže. To tak bývá. Nejvíc se mi líbily pasáže z deníku a i ten fantasmagorický závěr, který jistě pochopíme každý trochu jinak, za mne skončil tím nejhorším možným způsobem, ale to se zase dostáváme k tomu všeobecnému spiknutí.“... celý text
— Dáma s hrnstjm

---

---

Zatloukání hřebů

„Od Viléma Koubka jsem četla jeho román Posmrtná predace, který mne bavil, tak pokračuji v krasojízdě - chtěla jsem prostě zkusit něco dalšího. V tomto hororu autor přichází s tématem urbexu - prozkoumávání opuštěných budov. V české literatuře jsem tohle téma ještě neviděla, tak jsem byla zvědavá, jak se s tím autor popere. A já jsem teda spokojená. Kniha má velmi dobře vybudovanou atmosféru. V první polovině přináší takové ty klasické "strašácké" věci, které by člověk u hororů s tématem opuštěných domů očekával. Temno, stíny, zvuky, nepříjemné mrazení v zádech a pocit, kdy člověk trne z neznámého, protože čeká, co na něj kde vybafne. Je to dost podmanivé a atmosferické. Začíná to pomalu a buduje se to postupně, plíživě. A to se mi líbilo. Druhá půlka knihy je pak víc psychologickou hrou - nabízí velmi dobře propracované vyhrocení psychického stavu postav, který je ve své podstatě také děsivý, akorát trochu jiným způsobem, než nabízí téma první půlky knihy. Když přemýšlím, proč nehodnotím plným počtem, bude to asi hlavně kvůli tomu samotnému závěru, který byl pro mne osobně poněkud chaotický a já se trochu ztrácela. To ale může být způsobeno mojí horší koncentrací, nevím. Každopádně 4 hvězdy jsou na místě a za sebe mohu doporučit.“... celý text
— sgjoli

---

Zatloukání hřebů

„Začíná to ponuře a naznačuje, že kniha bude mít hodně mysteriózní nádech - ve chvíli, kdy Ema stručně vyklopí příteli, co se stalo jejímu bratrovi, vypadá příběh více než slibně. Následně příběh přejde do zajímavého popisování found footage - jeho průběh mě bavil nejvíc, ač je škoda, že šlo jen o zprostředkovaný popis. Nakousne se příběh Blair witch, šťouchne do Lovecrafta a nakonec to skončí někde mezi ním a C.Barkerem. Využití urbexu a “městské legendy je skvělé. S každou další stranou a čtení zápisků otce atmosféra houstne, paranoia stoupá a chcete číst dál, vědět, co a jak… Konec příběhu jsem odhadla a konec je sice velmi abstraktní, ale současně naprosto jasný. (dost možná už ta hospoda naznačila, co přijde). Jen jsem doufala, že Ema se na ono místo vydá sama… A po přečtení zůstalo i pár otázek. Věděl Filip, co dělá? Věděl, do čeho jde? Věděl, že ohrožuje přátele? Kvůli pouhým popisům videa nevidíme do hlav postav, jen částečně Adéle, z jejích přepsaných výpovědí. A co ti tři sousedi? Dědek vypadal slibně, ale pak už z něj nic nebylo. Přišel, vyděsil, ale jinou úlohu neměl. Stejně tak bývalá učitelka a sousedka, o které jsme vlastně nezjistili, jestli žije nebo ne. A bezdomovec z přepisu výslechu byl taky nevyužit. Za mě skvělé čtení, ač spadnutí do kultu, ve kterém jeli snad úplně všichni, už mě tolik netáhlo. V podstatě bych se bez těch postav obešla… a nechala Emu, ať do toho spadne sama, ale to už jsem moc velký šťoura… Za mě, ale rozhodně velká spokojenost a po dalších knihách autora se ráda ohlédnu.“... celý text
— Kanuska