Zatloukání hřebů
Vilém Koubek
Znepokojivý horor, který odkrývá rodinná traumata a dávná tajemství. Když vám někdo zavolá v podivnou hodinu a po pozdravu vás osloví celým jménem, raději si rovnou sedněte. Dobré zprávy se takhle totiž obvykle nesdělují a Ema Březinová si toto pravidlo ověří na vlastní kůži. Najdou si ji smrt, osamělost a zejména pokřivená rodinná historie, na kterou se celý život snažila zapomenout — ale tentokrát už před ní utéct nemůže. Emě tak nezbude nic jiného než si otevřít staré rány a doufat, že po tolika letech hnisání ještě půjdou zahojit. Ne všechny otázky by ale měly být zodpovězeny a ne každá záhada se dá rozlousknout, aniž by člověk přinesl oběť. Emin život zahalí temnota, přiškrtí deprese a ovládne paranoia. Její pátrání totiž probudí mocnosti, s nimiž si není radno zahrávat…... celý text
Přidat komentář
Horory nečtu, protože se bojím, že to na mě bude moc. Ale tohle mě moc bavilo a bála jsem se jenom tak hezky.
Občas v tv narazím na nějaké lovce duchů nebo paranormální aktivity, kteří s kamerou pobíhají po místech, kde straší. A tahle kniha mi tyto reality show dost připomíná. Navíc je obohacená o zajímavé teorie, jak tyto jevy vysvětlit.
Čte se to výborně. V podstatě jsem ji nemohla odložit. Nevadilo mi ani, že jsem ke konci tušila, jak to celé asi dopadne. Naprosto jsem si to užila. Skvělá kniha k nakouknutí do žánru.
Moje první kniha od tohoto autora. Byla jsem celkem natěšená, jak pojme tento žánr. Začátek knihy mně dost bavil. Zasazení děje do nevšedního prostředí. Bylo to tak akorát tajuplný, děsuplný. V poslední třetině knihy, kdy jsem zjistila, že to už více nevygrafuje, mě čtenípřestávalo bavit. Mám pocit, že příběh pro mě byl nereálný k tomu, abych se bála.
Štítky knihy
Autorovy další knížky
2018 | Čepel entropie |
2021 | Posmrtná predace |
2014 | Korektor |
2019 | Organická oprátka |
2022 | Smějící se bestie |
Uuuf! Tak takhle si představuji horor. Ema Březinová se dozvídá o smrti matky. Už dávno se s ní nestýká…
V domě svých rodičů začne odkrývat minulost a tajemství, které bolí. Jenže možná je někdy lepší nechat věci spát. Otevřením pandořiny skříňky je úleva jen na začátku. Snoubenec Karel jí v tom ze začátku podporuje, ale když přihlíží jejímu chování při pátrání zkrz otcův deník v počítači, má o ní strach.
Tři mladí lidé jedou na urbexovou výpravu do opuštěného prasečáku a poničený paneláky. Poměrně brzy, po pár stranách Vás kniha vtáhne do mrazivé atmosféry. Co vypadá na začátku jako sranda se začne měnit v horor. A při čtení v noci přemýšlíte, jestli budete pokračovat nebo si vezmete raději jinou knihu do ruky.
No nevezmete! Kniha Vás svým příběhem polapí a přestože všechny zvuky noci, nějaké zavrzání nebo jiné nepatřičné zvuky nevíte jestli máte z knihy nebo jste je opravdu slyšeli. Chytáte strach a paranoiu s hlavní hrdinkou a smlouváte se svým psem, že se vyčurá až ráno. :)
Rozpadlé budovy navozují tu správnou atmosféru a střídání čtení deníku s Eminým životem, jak se to prolínalo do jejího osobního života nemělo chybu. Při čtení jsem měla chuť googlit paranormalní jevy, které jsou v ní psané, ale myslím, že i tak už jsem si říkala, aby se mi kniha nevtiskla do snů. Malinko bych čekala jiný konec.
Dočetla jsem přes den v práci o svačinové pauze, protože 20 stran do konce prostě nepočká až domů ke knize. Zachránil mě @bookport, knihu jsem našla v novinkách a stáhla do mobilu.