Zatloukání hřebů
Vilém Koubek
https://www.databazeknih.cz/img/books/54_/541579/bmid_zatloukani-hrebu.jpg
4
70
70
Znepokojivý horor, který odkrývá rodinná traumata a dávná tajemství. Když vám někdo zavolá v podivnou hodinu a po pozdravu vás osloví celým jménem, raději si rovnou sedněte. Dobré zprávy se takhle totiž obvykle nesdělují a Ema Březinová si toto pravidlo ověří na vlastní kůži. Najdou si ji smrt, osamělost a zejména pokřivená rodinná historie, na kterou se celý život snažila zapomenout — ale tentokrát už před ní utéct nemůže. Emě tak nezbude nic jiného než si otevřít staré rány a doufat, že po tolika letech hnisání ještě půjdou zahojit. Ne všechny otázky by ale měly být zodpovězeny a ne každá záhada se dá rozlousknout, aniž by člověk přinesl oběť. Emin život zahalí temnota, přiškrtí deprese a ovládne paranoia. Její pátrání totiž probudí mocnosti, s nimiž si není radno zahrávat…... celý text
Přidat komentář
Námět urbexu bych perfektní, nejlepší mi přišla první třetina knížky. Druhá třetina na mě byla taková bez akce. Od závěru jsem čekala mnohem víc.
Bála jsem se skoro od začátku. Prostředí staré budovy a přilehlých urbexovych me bavilo, už asi raci nikdy nikam nevlezu :-D (dobře tak v nejbližší době). Nechci spoilerovat, ale jednu část jsem jsem brzo uhodla, což mi nevadilo protože i tak jsem nevěděla, co z toho autor udělá. Závěr je zvláštní, ale zas kdyby nebyl obdobný... vyznělo by to moc reálne vysvětlitelne. Ale taky jsem čekala něco jiného asi
Tak do první poloviny knihy jsem si říkala, že fakt dobrej horůrek... Ještě s velkým plus za místa, kde se odehrává... Od druhé poloviny se mi však příběh pomalu přestával líbit. Přesněji se mi to začalo nějako přechylovat do jiných, známějších děl na tohle téma... Závěr jsem si jako jiní zde, musela přečíst ještě jednou, zda jsem jej správně pochopila...? Anebo zjistila, jestli to není autorův záměr, aby z něj - v něm byl čtenář tak nějak zmatenej, ztracenej, jako "stoletej senior v internetovém bankovnictví..."
Pro příště už ne. Ke knize Zatloukání hřebů, se vracet nebudu.
Tohle bylo tak skvělý! Je to spíše rozsáhlejší novela, než román, ale i přesto je to něco, co u nás chybělo. Urbex horor, zároveň vlastně found footage z českých vod a atmosférický nářez s démonama v pozadí. Tahle směsice je přesně to, co mě baví, co mi sedí a co tu ještě nebylo. Zasadit do hnusu osamělého, rozpadlého sídliště, kam byli odesíláni nechtění občané, démona, kterému slouží jeho vlastní kult byl úder hřebíčku na hlavičku - (doslova) :-))Díky Vilémovi za zasazení zrovna tohodle démona a okultních knih do téhle knihy, sedlo si to a zhltla jsem to za dva večery.Oproti Ignisu jsem si tuhle knihu fakt užila a dám ruce do ohně za to, že moje okolí, co čte stejný žánr si jí užije taky :)
Moje hodnocení: 9/10
Tísnivá, pochmurná atmosféra, zajímavý formát vyprávění formou found footage, tím, jak se linka v přítomnosti odehrává víceméně na jednom místě, s minimem dalších postav, příběh nabírá silně úzkostný a paranoidní nádech a napětí se stupňuje. Jasně, čím víc se odhalí zásadních informací, mysteriózní opar opadá, ale závěr? Tak ten byl bomba, skvěle napsané - velmi sugestivně, bylo to až hypnotické. Potěšila mě zmínka princů pekelných, přineslo to závan nostalgie, protože moje přezdívka na soc. sítích je odvozena od jména jednoho démona (znělo to cool, no a?).
Knihu jsem si koupila, protože mě zaujal název a líbila se mi obálka. Musím zkonstatovat, že to byla dobrá volba. Hned od prvních řádek se čtenář pozvolna noří do zajímavého příběhu, který postupně odkrývá temná tajemství a zavede nás na děsuplnou cestu po stopě zlomocného kultu, který má drápy zaseknuté snad všude. Co najdete na konci této šílené a hrozivé výpravy do hloubi strašlivého neznáma si přečtěte sami - myslím, že nebudete litovat.
Byly pasáže, kde jsem se musela hodně soustředit, abych pochopila, a i tak si myslím, že ne vše jsem pochopila, ale možná to tak mělo být. Nepotřebujete potoky krve a šílené psychopaty/vrahy, abyste se báli. Já to číst někde sama doma za tmy, tak mě klepne. Tudíž vám HŘEBY vřele doporučuji .
Celá recenze v záložkách recenzí od Knižních střípků
Pekna vydatna hororova jednohubka.
Ac se nejedna o zanr, ktery bych vyhledavala nejak casto, kniha me uplne pohltila!
Libila se mi forma vypraveni, stridani deniku a realitu.
Velmi doporucuju!
Intenzivní a mnohovrstevnatá knížka. Jak hlásá anotace: „znepokojivý horor“ – nelže. Psát o Zatloukání hřebů je nesmírně obtížné, pokud chce člověk zároveň vyzdvihnout to dobré, a neprozradit případným čtenářům příliš.
Smutek a šílenství tu jdou ruku v ruce spolu s dusivou atmosférou a mrazivými výjevy, které se zcela otevřeně hlásí k žánrovým klišé. Některým se autor vysmívá bez uzardění, jiná si hýčká (aby se jim ale stejně vysmál).
Na dvou stech stranách je v podstatě průřez žánrem od „starých mistrů“ po nová média. Kromě obligátních filmů a knih se ale Koubek jednoznačně hlásí ke své generaci, a spoustu „drobků“ tu nechává pro ty, kteří jsou znalí videoher nebo internetových fenoménů jako creepypasta. Zatloukání hřebů ale není exhibice, není to bingo kartička k odškrtání (i když by se z toho dala udělat), je to hlavně příběh o jedné ženě a o tom, že minulosti neutečete o nic snáz než kletbě.
Ponoření do Eminy hlavy a její vývoj nechává vzpomenout na Lovecrafta, ale Koubek trop zároveň naplňuje a popírá, když si za hlavní postavu zvolil ženu, a ještě ženu emancipovanou, která má vlastní hlavu a agendu. Tady bych ale zároveň měl jistou výtku – protože jsem toho od autora četl víc, nemůžu si pomoct a vidět příliš mnoho společných styčných bodů ve vyjadřování jeho postav. To je totiž velmi specifické (v pořádku), ale pro všechny až příliš podobné. O to víc to vynikne, když Koubek právě se slovníkem a vyjadřováním jednotlivých postav vědomě pracuje.
Koubek možná zase vyměnil žánry, ale stylově ani stylisticky se nezapře. Hřeby jsou na první pohled méně jazykově vyšperkované, ale o to surovější. Určitě se ale ani nedá bavit o nějaké technické monotónnosti. Jen kudrlinky vystřídalo hned několik diametrálně odlišných stylů, které se vzájemně doplňují nebo si kontrastují, podle toho, co je zrovna pro příběh žádoucí. Je to nenápadné, ale efektivní.
Osobně hodnotím pozitivně i rozsah. Je na podobný příběh tak akorát a dělá ze Zatloukání hřebů knihu, kterou bez problému zatlučete za jeden večer. To je žádoucí, protože se příběh odehrává na poměrně krátkém časovém úseku a vy o to více doceníte gradaci a razanci emocí a napětí. Látkou i přístupu k ní mi Hřeby připomněly Karikovu Trhlinu. Jen Hřeby jsou zkrátka podstatně lepší knížka, od uchopení tématu, přes postavy, stylistiku, i témata, kterých se Koubek dotýká, nebo je až prachsprostě ochmatává.
Dávám čtyři hřeby z pěti, a jeden navíc za všechny ty hřeby do rakví konzervativců a puritánů.
Karika po Česku? To rozhodně ne. Zatloukání hřebů je podle mě lepší než jakákoliv knížka od Kariky! Akorát jsem asi nepochopila konec, tam se to všechno změní v totální mindfuck, ale jinak brutálně napínavé.
Pro mě to bylo vykročení z mých obvyklých realistických představ a vlastně jsem se s tím nemohla dost smířit. Chvíli mě kniha bavila moc, chvíli vůbec. Příběh sám není špatný, ani vyprávění, jen nejsem cílovka.
Z IG profilu:
Hororové knihy jsou pro mě většinou docela výzva, jelikož potřebuju docela specifická témata. Na tuto knihu jsem slyšela dobré recenze, takže jsem se rozhodla to zkusit, protože to znělo jako příběh pro mě! A on taky byl! Nikdy v životě mi hororová kniha nesedla tak dobře!
Nevím, zda to jet tím, že se hlavní příběh věnuje například urbexu, nadpřirozenu, najdeme zde i paranoiu, skvěle popsaný vývoj psychiky postav. Tento sled mi přijde absolutně boží a mohu říct i originální.
Také tady máme dvě linky, jednu linku vidíme očima naší hlavní postavy, a tu druhou vidíme skrze čočku kamery.
Jednoduše tady sledujeme vlog, do kterého se vžijete stejně dobře jako do hlavního příběhu. Autor umí totiž upoutat slovy, nepustí vás a vy se akorát necháte více zanořit do příběhu, který mimo kameru probíhá.
Celá kniha je psána tak, že neexistuje jiná možnost než knihu přečíst na posezení. Čtenář nachází krásně zabarvené věty, kde bylo využito veškerého potenciálu proto, aby byla daná věta zajímavá.
Aby toho nebylo málo, tak se do knihy dostávají i deníkové záznamy, které čteme společně s hlavní hrdinkou. Teoreticky bych to mohla nazvat další pomyslnou linkou, ale to necháme být. Pomocí deníku se dostáváme k minulým vzpomínkám, zmíněného videa a hlavně velké dávce bolesti, deprese a schízy.
Hrozně se mi líbilo takové to pitvání každého detailu, které se videa týkalo, navíc to dávalo i smysl, když si představíme situaci daného rodiče. Brala jsem tam i ty absurdní komentáře, i ty, které byly dokonce odborné! Prostě mi to vše přišlo vymazlené do posledního detailu!
Autor tak dobře nahlodá čtenáře, že si sami budete říkat, zda máte vedlejším postavám věřit a nebo dáváte za pravdu hlavní hrdince. Sama jsem ke konci nevěděla, v jaké se pohybuje realitě.
Konec knihy... ten mě trochu překvapil, řekněme, že jsem ho nečekala tak abstraktní, tak otevřený. Trošku mě to zamrzelo. Asi jsem ho pochopila, ale zároveň tam pořád zůstává otazník.
I přes konec se mi ale kniha hodně líbila! Určitě budu sledovat další autorova díla !
Klobouk dolu, český a tak skvělý horor. Napínavý a neodložitelný. Jen konec jsem si musela přečíst dvakrát, abych se přesvědčila, že ho chápu. A asi jsem ho čekala jiný, ale nevadí. Na spokojenosti to nic neubralo.
I když mám rozečteno několik jiných knih, tak jsem po nakouknutí do téhle tajemné krásky neodolala a slupla ji na posezení.
Byla to teda jízda! Příběh mě chytnul od prvních stránek a nepustil až do úplného konce. Zase se mi potvrdilo, že i českým autorům je fajn dát občas šanci. Rozhodně nejsem zklamaná. Jen doufám, že nezačnu mít noční můry!
Takovým malým bonusem navíc pro mě byl fakt, že hlavní postava žila v Brně, mém rodném městě.
Ahojte
"Neodnášej si nic než fotky, nenechávej nic než stopy"
(Základní pravidlo urbexu)
Keď Vám niekto zavolá v neobvyklú hodinu a osloví Vás celým menom, radšej si sadnite, pretože dobré správy sa väčšinou takto neoznamujú,tak ako sa to stalo aj Eme.
Ema Březinová pracuje pre populárno-náučný časopis, keď jej jedného dňa zazvonil telefón, v ktorom jej povedia to najhoršie... Zomrela jej mama.
Prišli dni, pri ktorých nevedela kedy prišli a odišli, jedinou oporou po jej boku bol jej priateľ Karol, ktorý vybavoval všetko ohľadom pohrebu.
Nezostal jej už nikto, ani rodičia ani žiaden súrodenec a tak sa po stretnutí s právnikom s ktorým rozoberali pozostalosť ocitá pred domom zo súpisným číslom 67.
Emou prechádza vlna nostalgie, začína si pripomínať niektoré spomienky, ktoré sa v nej vynorili akonáhle prekročila prach rodinného domu,spomienky, pri ktorých sa jej rodina rozpadla na kusy: všetko sa začalo v roku 2015, keď jej brat Michal spolu s dvoma priateľmi Filipom a Adelou vybrali na výlet za urbexom.Dvaja z nich sa už bohužiaľ domov nevrátili.
Michal rád navštevoval zabudnuté miesta, páčil sa mu ten adrenalín, ktorý zažíval pri ich návštevách a čaro, ktorým jednotlivé miesta ovplývali.
Jedného dňa sa rozhodnú navštíviť bohom zabudnuté miesto, ktoré bolo známe ako Sídlisko 16.
Boli to paneláky, ktoré minulý režim vybudoval pre zamestnancov, ktorý pracovali v neďalekej ošipárni.
A práve toto miesto sa im stalo osudným, keď preliezali ruinami paneláku jeden z partie sa stratil...
Čo sa vlastne stalo? Podarilo sa Eminemu otcovi prísť na to, ako to skutočne všetko bolo, keď sa rozhodol zanalizovat zábery, ktoré sa podarili partie natočiť?
P. S. Pri čítaní tohto príbehu som mala skoro celý čas zimomriavky a bola som napnutá ako taká struna. Presne takto si predstavujem jeden parádne napísaný horor.
5*/5*
„Jasně že bych chtěl,
aby se mi syn vrátil,
ale zároveň se nedokážu
ubránit pocitu,
že by se mi vrátit neměl.“
„Neodnášej si nic než fotky, nenechávej nic než stopy.“
Nemá to sice originální námět, ten koncept už je tisíckrát omletý,
ale tím, že jej pan spisovatel vložil do Českého prostředí, tím to dostává jistou originalitu. Rozhodně to má napětí a hororové prostředí. Trochu mi tam vadila ta „závislost“ na internetu, ale dnešní mládež už to prostě bez netu neumí. Vlastně, když jim ho vypnete, jsou na prahu hororu. Tak že nevěřil jsem všem těm kecům, ohledně videa, který natočila Adéla. Navíc ten styl „Blair witch“ mi nesedí už od dob, co jej někdo vymyslel. Tak že z původního nadšení jsem trochu slevil, protože všechny ty dohady kolem záhadného bytu mi připadaly nesmyslné. Třetina příběhu obsahuje jen dohady, odhady, úvahy a scestné domněnky. Hrubá kostra příběhu – oltář, hřeby a prostředí – jsou perfektní. Tudíž tomuto příběhu zatloukám tři hřeby.
Citát: Člověk nikdy neví, život venku je tvrdej a slunce je hitler.
Autora knihy vůbec neznám. Po knize jsem sáhla na doporučení od spisovatelky paní Klabouchové, kterou zbožňuji. Musím přiznat, že horory moc nemusím, nerada se bojím. A musím říct, že jsem se bála, hodně jsem se bála. Hned od první strany má knihy spád a ihned se začne odvíjet temný příběh zmizení dvou kamarádů. Kniha je deprimující, vyvolává tíživý pocit, který každou stránkou sílí a svírá útroby. Což je samozřejmě u hororu správně. Kniha krásné plyne a moc mě bavil styl knihy. Hlavní hrdinka Ema čte deník táty, který popisuje svými slovy veškeré okolnosti zmizení svého syna ( Emy bratr Michal). Vypráví, co viděl z videa on, do toho prokláda výpovědi svědků a snaží se i o vědecké vysvětlení záhadných momentů z videa ze zmizení kamarádů. Byla jsem velmi zvědavá, jak kniha dopadne, jak autor zmizení vysvětlí. Neodvažovala jsem si vůbec tipnout. Ale vyústění mě překvapilo, to jsem nečekala. Ale poslední kapitola? Jako co to je? Budu muset přečíst ještě jednou.
Ponaučení? Nikdy, nikdy, nikdy nelez do opuštěného domu... natož v noci.
“Tohle je příběh jak z nějaké vykrádačky Kinga. Jen tedy oplácané českým bahnem."
A já jakožto zapřísáhlý kingofil musím souhlasit. Perfektně zvládnuté reálie, atmosféra hutná a plná rzi hřebů, které tnou pořádně hluboko. Koubek si zaslouží 100+1 hřeb za odvážný závěr k tomu.
Štítky knihy
Autorovy další knížky
| 2018 |  Čepel entropie |
| 2021 |  Posmrtná predace |
| 2014 | Korektor |
| 2019 | Organická oprátka |
| 2022 | Smějící se bestie |
Tohle je knížka na strašidelnou halloweenskou atmosféru jako dělaná!
Partička mladých lidí má zálibu v urbexu, tedy prozkoumávání starých, rozpadlých, neosídlených budov. Rádi si svá dobrodružství natáčejí na video a tvoří něco jako vlogy. Jednoho dne se rozhodnou prozkoumat odlehlé paneláky pověstné tím, že v nich žila rodina uznávající Satana. A… Něco se stane.
Bavilo mě to moc! Kniha je poměrně útlá, o to víc cením tu atmosféru, kterou autor dokázal na takovém počtu stran vybudovat. Jak už víte, mám ráda prolínání dějových a časových linek, což jsem dostala i v této knize - ona totiž ta partička urbexových nadšenců prozkoumávala budovy před několika lety; nyní sestra jednoho z nadšenců, Ema, retrospektivně pátrá po tom, co se mohlo stát. Vše zjišťuje skrze popis kamerových záznamů, který vás vtahuje přímo do děje a máte pocit, že jste na místě přímo s protagonisty.
Děj postupně graduje a vrcholí, jediná výtka z mé strany je za ten konec, který byl teda super šílený, ale taky super otevřený :D Asi si to budu muset dát ještě jednou, abych to pobrala trochu lépe. Každopádně tohle stojí za přečtení a budu napjatě očekávat další autorovu tvorbu!