Podivná vražda na knížecím dvorci
Jiří Bílek
https://www.databazeknih.cz/img/books/27_/272013/bmid_podivna-vrazda-na-knizecim-dvorci-sqa-272013.jpg
4
19
19
Mnich Remigio série
1. díl >
Je počátek listopadu roku 1035 a na knížecím dvorci v Lysé je zavražděn kníže Jaromír, který tam odešel dožít svůj život poté, co na stolec posadil svého synovce Břetislava. Měl těžký život – jeden bratr ho nechal v mládí vykastrovat, druhý už jako starce zbavil zraku a vrah byl neméně krutý, když nevidomého starce „proklál ostrým oštěpem až dovnitř zadku“ ve chvíli, kdy seděl na záchodě, jak napsal kronikář. Kníže Břetislav pověřuje mnicha Remigia, který býval sekretářem pražských biskupů a k němuž má velkou důvěru, aby pachatele vraždy vypátral. Remigius, který je před podobný úkol postaven poprvé a nechce důvěru knížete zklamat, naráží od počátku na různé podivnosti a především velký strach, když záhadnou smrtí zemře také několik lidí, od nichž si sliboval pomoc…... celý text
Přidat komentář
S knihou tohoto autora se setkávám poprvé. Teď stručně, bez ohledu k historickým faktům. Málo lásky, svádění, sexu, zato příliš mnoho znásilňování, kastrování a vraždění. Oproti zvyklostem se posouváme daleko zpět, až na přelom tisíciletí, kdy byl život i mezilidské vztahy ještě podstatně tvrdší, nežli jsme v pozdějších staletích zvyklí. Současná doba přináší bohužel na můj vkus až příliš mnoho podobných odporností. Detektiv, osoba pověřená vyšetřováním je mnich, proto musíme počítat s trošku jiným přístupem, nežli nacházíme v dílech autorů, kteří do hlavní role obsadí postavu jejíž charakter vychází z jiných profesí. Pro určitou drsnost námětu se mi nechce dát pátou hvězdičku. Na dobrou noc to totiž zrovna moc není. Přesto se mi knížka moc líbila, přečtu si určitě i jeho druhou detektivku, a pokusím se seznámit i s jeho dalším, zřejmě bohatým dílem. Vzhledem k době, kdy se děj odehrává, a ve kterém titulů podobného zaměření pravděpodobně příliš mnoho nenacházíme, by bylo určitě škoda se s touto knihou neseznámit.
vypadalo to slibně; ale: námět dobrý, historická fakta zajímavá, zpracování bídné... pan Bílek by udělal lépe, kdyby se držel literatury faktu a nemotal se do beletrie; literární úroveň spisku je vskutku bídná ;-)
po druhém díle rozhodně jen tak nesáhnu;
Na pozadí historické události se před námi rozvíjí příběh mnicha Remigia, který má za úkol vypátrat vraha knížete Jaromíra . (Podobnost s Případy bratra Cadfaela je jistě čistě náhodná :) Tohle berte jako příležitost nahlédnout do českého středověku, zábavnou formou k tomu.
Každý čtenář má právo na svůj názor, ale neměl by používat ve svém hodnocení nepravdy. Ty pak mohou odradit další zájemce. K předcházejícímu hodnocení:
1. Na začátku Remigius řekne, že se blíží 60 letům. Vystupující prasynovec je mladík. Takže spíš na tehdejší dobu hodně pozdě zakládané rodiny a ne 12 let.
2. V románu se blíže hovoří o bratrovi, jeho ženě, jeho synovi a jeho ženě a o 1 z vnuků. 5 lidí. To přece není složitý rodokmen.
3. Všichni zmiňovaní Přemyslovci a příbuzný piastovský bratranec jsou zcela v pořádku. Autor historii podává nezkreslenou včetně dnes už těžko zjistitelného příbuzenství Vladivoje (Ryšavý je oficiální přízvisko Boleslava III. , stejně jako jeho otec byl Pobožný, to není literární záměr autora).
Nyní k vlastnímu hodnocení. Ten, kdo čeká napínavý detektivní příběh, může být zklamán. Remigius není a ani nechce být detektiv. Jen chce najít (i jen pro sebe) pravdu. Je to vyprávění o tom, jak se jedinec dokáže srovnat s tlakem okolí, vlastním svědomím a vírou v Boha. Ta vražda Jaromíra je jen spouštěčem a rámcem celého vyprávění. Příběh má svou logiku, postupný vývoj a vyvrcholení. Žádnou vatu pro nakladatele jsem nenašel. To, že se neustále hovoří o způsobu vraždy je logické. Zavraždili bestiálně knížete a každý se chce o tom něco dovědět. To může jen zpovídáním Remigia, který tomu byl nejblíž. Taková byla doba předgůglí. Popisy jsou ale zcela decentní, v průměrném thrileru jsou horší scény. Brzy se pustím do dalšího Remigiova příběhu.
Za mě nic moc. Téma bratrovražedných bojů mezi Přemyslovci na začátku 11. století je zajímavé, jeho zpracování zde už mnohem méně. "Historická" či vzpomínací linie pojednávající o výměnách na knížecím stolci je napůl Kosmas, napůl středoškolský dějepis. "Detektivní" část v první polovině knihy dost o ničem, v druhé zajímavější, nicméně řešení je založené téměř výhradně na prvku náhody. Co mi ale vadilo nejvíc, bylo, že autor zřejmě potřeboval dosáhnout určitého počtu stran a na textu se to podepsalo. Nechutné detaily vraždy knížete Jaromíra se opakují přinejmenším třicetkrát, ale já (nevím jak jiní) jsem to pochopila už napoprvé. Zrovna tak se do omrzení omílají další informace. Remigiův rodokmen je tak zmatený, že se zdá, jako by jeho synovec zplodil nejstarší dítě ve dvanácti letech, drobet chaos má autor i v Boleslavech Přemyslovcích, tomu třetímu naštěstí pro lepší přehled říká jen Ryšavec. A hodně mi lezl na nervy pravopis Otec ve smyslu duchovní s velkým O, tomu bych se já na hony vyhnula - vyloženě to tluče do očí. Tak 2,5 hvězdy nanejvýš.
Tohle by si měly přečíst děti ze základky, aby měly ponětí o našich středověkých dějinách a líp jim to šlo do hlavy. Čtivá a zajímavá kniha, další historická detektivka. Mně se docela líbila, s chutí (či správněji s lehkou nechutí) jsem si početla o našich krvežíznivých předcích, pro které byla vražda a mrzačení prostředkem k upevnění moci. Chudák Jaromír. Vršovci a Slavníkovci, myslím, že o tom každý z nás něco zaslechl, ale v knize se to doví přesně. Romantiku nečekejte;)
Líčení spletitých bojů o knížecí stolec je chytře vkomponované do detektivky. Velice silně působí morální ponaučení, kterého se hlavnímu hrdinovi dostalo v souvislosti s Marií.