Mnich z hory Kója
Kjóka Izumi
https://www.databazeknih.cz/img/books/50_/50589/bmid_mnich-z-hory-koja-30H-50589.jpg
4
66
66
Při putování pustými horami překonává svatý muž nebezpečné nástrahy, z nichž nejtěžší na něho čeká v osamělém horském stavení, kde žije krásná žena obdařená nadpřirozenými schopnostmi. Po strastiplné cestě se mnich dostává do víru pokušitelské ženské vášně, která podivně kontrastuje s netečnou velebností přírody. Autor přitom ponechává na čtenáři, aby si mnichovu cestu pokušením a nástrahami života vyložil buď jako vítězství jeho víry, nebo jako posedlost démonem krásy, chvilkové rozkoše a závrati.... celý text
Přidat komentář
Krátka, ale hutná záležitosť, v ktorej sa napätie buduje postupne a všetko vygraduje v poslednej kapitole. Hlavným záporákom je príťažlivá nádherná žena s magickými schopnosťami, ktorej pravú podobu sa však čitateľ nikdy nedozvie, autor ju len naznačí v závere ústami jednej z postáv.
Atmosférou, prostredím a napätím v štýle "niečo tu nie je úplne v poriadku" mi kniha pripomínala Vrby od Blackwooda. Pri epizóde s pijavicami mi bolo až fyzicky nevoľno.
Pevne verím a dúfam, že niekoho z Malvernu napadne preložiť aj ostatné autorove knihy.
(SPOILER)
Perfektní japonská duchařina s tradičními japonskými motivy, ale (pro mě) netradičním zpracováním.
Příběh je rámcový, mnich vypráví spolucestovateli příběh své hrůzostrašné cesty zakončené krásným, byť o nic méně nebezpečným setkáním s pěknou ženou. Motiv této ženy mě zaujal nejvíce, jelikož to není něco, na co bych narážela každý den. V našem západním světě existuje zažitý koncept "femme fatale", krásné, elegantní, ale nebezpečné ženy, která si jde za svým a vždy dostane to, co chce. Žena v tomto příběhu je tomuto konceptu v mnohém blízká, je mladá, nádherná, svůdná, dostupná (stará se o své stavení sama), očividně má magické schopnosti a jak se pak dozvídáme, umí být životu nebezpečná. Liší se však jednou věcí, svou (mateřskou) láskou. Stará se o svého postiženého "manžela", ke kterému se chová spíše jako k bratrovi s velkou jemností a trpělivostí. Také k cestujícímu mnichu je velice laskavá a přívětivá. Její smrtonosnost je skrytá, člověk si jí všimne až když je už moc pozdě. Má tedy v sobě jakousi dualitu milující matky a vražedné milovnice. Takový pohled na ženu v Izumiho dílech mi přijde zajímavý.
Samotná strastiplná cesta byla skvělá, opravdu jsem chvílemi pociťovala fyzické zhnusení. Zejména když přišlo na les plný pijavic, to byl opravdu surreální zážitek. Hadi přehrazující cestu také utvářeli zajímavý mystický a symbolický obrázek. Celkově atmosféra mystična a tajemna byla velice hutná, těžko se to popisuje.
Jediné, co se mi na knize nelíbilo je grafické zpracování... Obálka ani ilustrace mi nic neříkají a vůbec mi k příběhu nezapadaly. Doufám, že někdy v budoucnu bude 2. vydání s odpovídající grafickou úpravou, mnoho by to knize dodalo, jelikož jde z velké části o obrazotvorné dílo.
Na hoře Kója (říká přítel Google) se roku 819 usadil slavný buddhistický mnich Kúkai a založil zde klášter Kongóbudži, jenž se stal ústředím japonské buddhistické školy šingon. Kolem původního kláštera časem vyrostlo město Kója, v kterém je dnes univerzita náboženských studií a více než 100 chrámů, z nichž mnohé nabízejí ubytování poutníkům.
Neodolala jsem, abych si neprověřila reálie tohoto snového, fantaskního Izumiho putovního příběhu svatého muže na horu Kója. S nečekanou lehkostí mě Izumi zahalil do písmenek a slov, z nichž jsem se vymanila až poté, co odlétlo poslední spolu s prchajícím mnichem. S Izumim jsem se ocitla na přelomu 19. a 20. století. Už sice mluvíme o literatuře moderní, ale ani ne současné. Autorova mysl nezatížená vlivy technických vymožeností dneška přesto oplývá představivostí a lehkostí metafyzična. Jeho slova a příběh bez explicitního poučování navádí k zamyšlení aniž svazuje odsudky či závěry. Třeba se ještě najde překladatel, který nám přiblíží některé z dalších Izumiho děl.
Upozornění: Jedna z knih, které mohou zažehnout v mladém čtenáři vášeň pro japonskou literaturu. Mluvím z vlastní zkušenosti - rozhlasové zpracování knihy s přednesem Františka Derflera mě naprosto uhranulo. Velká škoda, že od tohoto klasika nemáme do češtiny přeloženo víc děl.
Velmi milé překvapení. Poněkud exotické, ale současně romantické, tajemné a místy až dokonce lehce strašidelné (ovšem se špetkou humoru). Příběh o putování mnicha, který vzdoruje nástrahám opuštěných hor, podivných krvelačných tvorů a nakonec i svodům krásné (a jak se ukáže, i velice nebezpečné) ženy, má kouzlo, spád a dobře vykreslené postavy i děj. Novela byla napsána na počátku 20. století, ale dodnes nezestárla. Zda chtěl autor napsat "pouze" mysteriózní příběh, který zcela jistě dobře pobaví, nebo chtěl říct více (je zajímavé, že největším nebezpečím pro mnicha není nepřívětivá horská příroda, ale mladá žena s proradnými úmysly - to je jistě poučné), je na každém čtenáři. Oceňuji dobrou redakční práci a vysvětlivky.
Příjemné počtení na jeden večer, ze kterého dýchá duch starého Japonska a jeho starých, lehce mysteriózních a strašidelných legend. I když je to knížečka velice útlá, příběh v ní ukrytý rozhodně stojí za přečtení.
Dlouho jsem u japonské literatury nenarazila na něco, co by se mi tak líbilo. Vtáhne rychle do děje, čtenář tuší, co se stane, ale přesto trochu překvapí. Malé mínus za nepřekládání japonských jednotek, které zná málokdo.
Pěkný příběh. Autor vás vtáhne do děje a s hlavní postavou budete čelit všem nebezpečenstvím, které ho potkají na cestě. Opravdu výjimečná kniha. 100%
Je to lákavě perfektní. Mnich vypráví příběh z mladí, přitom tomu nechybí mystičnost, perfektní vykreslení prostředí a naprosté zhltnutí čtenáře do děje.
Velmi podivný příběh o mnichovi, který vypráví, co se přihodilo na jedné jeho cestě. Děj je velmi zvláštně napínavý, pořád čekáte, kdy přijde to temné vyvrcholení a ono se nakonec uskuteční ve chvíli, kdy ho nepředpokládáte. Pro mě ne až tak strašidelné, spíše zajímavé svou myšlenkou.
Výborné. Trošku mysteriozni, exotické a lehounce erotické. I "strašidelný" přiběh může mit hlubokou myšlenku.
Mnich z hory Kója
(SPOILER) Tenhle kaidan mi přišel neskutečně planej. Většinu stránek se tam jen žvaní - muž potká mnicha, mnich mu vypráví... pak v mnichově příběhu zase na konci vypráví stařec mnichovi (no prostě Inception), taky si myslím, že to byl trochu účel, jakože říkat si na konci, jestli to celý nebyl jen přelud... ale celkově se mi tady úplně vytratila jakákoliv zábava, nebo nějaký proč, co by mělo být důvodem si tenhle text číst. Nevím, jestli je to vliv kultury - Izumi byl jeden z těch Japonců, co chtěli držet jejich tvorbu izolovanou a čistou, čistě japonskou. Ve Švejkovi je tohle žvanění to gró toho, co je na tom vtipný, ale tady žádnej humor samozřejmě není. Buduje se tam tolik stránek něco, co je ve výsledku vlastně k ničemu a hned se to strhne, jako když si načmáráte do písku komplexní mapu a pak to celý zametete, nebo když si složíte domeček z karet jen proto, abyste ho nechali spadnout. Je tam pár scén, kde se snaží Izumi vybudovat jakous-takous atmosféru a nebo i popisuje dost obrazně to, jak se žena "jeví", jak vypadá, jak svádí (ups, spadlo mi kimono) nebo jakou magii a přeludy vytváří nebo co se okolo ní děje (ale to je všudy všeho pár vět - a nejspíš záměrně, nechceme přece rozežrané čtenáře: dejte jim pár dobrých vět na sto stran, víc si nezaslouží, jak by řekl Jiří Sovák alias Kroupa, kdyby byl v Japonsku). Jsem si jistej, že reakce lidí na takovejhle text začátkem minulého století byla asi jinde, než je teď, zub času holt dělá svoje, samozřejmě. Jde ale vidět, že autorovi sedí divadlo, nějak tak na mě ty jeho scény a celkový styl působí. Ale tohle mi přišlo fakt o ničem. Mnich putuje, pak zakempí u přítele, kde, vypráví příběh spolucestujícímu, kterej se k němu přikrysí... a kterého potkal ve vlaku, tak mu říká jak šel skrz hory, les, spadly na něj obří pijavice, pak narazil na pěknou ženskou v domě uprostřed jakési prdele. Žena se stará o divnýho chlapa a dějou se okolo tu a tam věci podivného charakteru, je tam vodopád na koupání (typicky japonsky minimalistické a popisné) ale žena nechá mnichovi celkem prostor, jako kdyby ho jen ubytovala a on sledoval, jak tam ona funguje, nejde po něm stylem, že by se po něm nějak plazila... chovají se k sobě hodně času jak by se dva Japonci chovali asi i za normálních okolností, ačkoliv celou dobu je to otravně popisný se zaměřením na nepodstatný věci, nepodstatnej děj, dějou se tam malá drobná zlověstná znamení, ale to je vždycky pár věcí tu a tam a pak tam čeká 30 stran, kde se vlastně nestane nic, jen vás to uvádí a vy čekáte... a ono to nepřijde (jako krátká povídka by to asi fungovalo a dalo se, ale takhle ne), protože mnicha to k ženské pomalu ale jistě vábí, nakonec ho ale varuje stařec, že je to démon a proměňuje muže, když se jich nabaží, ve cvrčky, křečky, nebo nějakou jinou havěť (další zvířata), ale to dělají ženský přece i normálně, ne? No, mnicha to asi vyděsí a nebo si spočítá, že věci fakt nesedí, "bitch is crazy" a tak (asketicky) pohoní a vezme roha, aby pak mohl flexovat ve vyprávění, jak neochvějná je jeho víra. Já nevím. Nepobral jsem to. Minulo mě to. Na konci mnich mizí jak Krakonoš, ale vlastně se tam pořádně nic nestane. A takovýhle skvosty u nás mají už druhé vydání.