Mnichov. Jeden den v září
Simon Reeve
https://www.databazeknih.cz/img/books/86_/86064/bmid_mnichov-jeden-den-v-zari-3Wx-86064.jpg
5
30
30
Simon Reeve velice podrobně, přitom ale nesmírně čtivě líčí nejen průběh dne 5. září 1972, kdy palestinští teroristé na dvacátých olympijských hrách v Mnichově zajali část izraelské sportovní výpravy. Popisuje zoufalé snažení nepřipravených německých policistů, reakce vládních činitelů, všeobecný chaos, všudypřítomné zvědavce a média informující o neštěstí v přímém přenosu. Když vylíčí tragický konec nepovedené záchranné policejní operace, věnuje se tajným akcím izraelské vlády stíhající a vraždící palestinské pachatele. V závěru pojedná o snahách německé vlády celou záležitost vymazat z paměti, aby nevyšlo najevo její pochybení, a opačné úsilí pozůstalých vytrvale žádajících spravedlnost a připomínajících památku mrtvých. Při psaní autor vycházel hlavně z materiálů shromážděných pro natáčení dokumentárního filmu, oceněného Oscarem. Vyprávění dodává Reeve dramatičnost a emotivnost nejen přímými výpověďmi jednotlivých osob, ale i domýšlenými dialogy tak, že kniha působí téměř jako napínavý špionážní román. Dává hlas všem, ale vzhledem k mlčenlivosti oficiálních činitelů zaznívají přece jen nejvíce hlasy pozůstalých, a přes veškerou snahu o nezaujatost je jasné, na čí straně jsou autorovy sympatie. Kniha není jen strhujícím popisem jedné konkrétní teroristické akce, ale přerůstá v obecnou a velmi aktuální připomínku toho, jak nesnadné je vypořádat se s terorismem a jak mu média mimoděk nahrávají.... celý text
Literatura světová Literatura faktu
Vydáno: 2006 , ArgoOriginální název:
One Day in September, 2000
více info...
Přidat komentář
O tom, že debakl německých bezpečnostních složek během masakru izraelských sportovců na mnichovských olympijských hrách byl impulsem ke vzniku protiteroristické jednotky GSG-9 jsem četl mnohokrát, ale že to byl až takový průšvih, jsem opravdu netušil. Německo zde selhalo na plné čáře a co horší, odpovědnost za to přijalo (alespoň částečně) až téměř po třiceti letech.
Kniha se četla jedním dechem a je moc dobře napsaná. Autor se snaží, aby byla vyvážená a dává hlas izraelské i palestinské straně, což je sice fajn, ale na druhou stranu mi tam trochu zaniklo odsouzení toho, že akce palestinského terorismu byly a jsou veskrze odpudivé a pražádnou sympatii si nezaslouží. To je taková móda současného světa, že se snaží hledat pochopení i v případech, kdy by se měl stavět rozhodně na obranu hodnot moderní civilizace a ochranu práva. Ale to jen na okraj ...
Rád připouštím, že mě kniha opravdu dostala, jak dobře a maximálně objektivně je kniha napsána. Nepracuje s masakrem jako s izolovanou událostí, ale zasazuje ji do celkového kontextu celé, velmi složité problematiky vztahu Izraele a Palestiny. Upřímně, naprosto mě odrovnalo počínání Němců, ať již totálně amatérské realizaci akce samotné (počet teroristů, chybějící vybavení, absence vysílaček, střelci vzájemně proti sobě...), tak následné očividné lhaní ve snaze zamést stopy po dobu dvaceti let, kdy v podstatě náhodou v roce 1992 vdovy získaly první část dokumentace a německá vláda už něco přiznat musela. Následně soudní tahanice, německá strategie o promlčení zločinů a další oddalování a mlžení, je dalším německým svinstvem, které je až neuvěřitelné. Závěr knihy je do jisté míry smířlivý, ovšem realita je stále spíše opačná.
Jeden den v září není jen vyprávěním o katastrofě na Olympijských hrách v Mnichově, je to svědectví o sporu, který vygradoval na události spojené se sportem, přátelstvím a hodnotami, které byly násilným činem rozmetány. Překvapí však svou nestranností. Autor ukazuje fakta, nemá však sklony přiklánět se na kteroukoliv z uvedených stran a nechá vše na čtenáři samotném. Nelze sympatizovat s vrahy nevinných sportovců, na desítky let trvající konflikt nelze však také pohlížet jednostranně a zoufalství provázející příšerný čin je nezměrné. Pro pochopení stávající situace i konfliktů minulých na Blízkém východě je kniha výborným průvodcem a polopaticky přiblíží jak historii, tak i její důsledky pro současnost. Rozhodně doporučuji přečíst, i s ohledem na aktuální situaci ve světě a pochopení, proč je tak těžko vyřešitelná.
Zaver knihy pro me obsahuje velice dulezite sdeleni, se kterym jsem se setkal i v jinych pribezich a to je, ze nejsmirlivejsi jsou ti, co nasledky masakru v Mnichove nejvic trpeli - rodiny zabitych sportovcu. Jaky neskutecny kontrast vuci tem, kteri veli do boje proti necemu, co neznaji a jsou jen ovladani emocemi, ktere nejsou jejich vlastni.
Musím říci, že mě z knihy až mrazilo.
Fanatický útok Arabů, bezhlavé schvalování v arabském světě, neschopná německá policie až lhostejnost, tvrdá odveta Izraele, nadšení až pozdější výčitky svědomí členů tajné služby při odvetě.
Smutné na tom je, že je to kniha o příběhu, který se stal.
Knihu jsem četla v rámci Výzvy.
Pracuje se zde pouze s fakty a zdá se mi, že je velmi objektivní. Mrazilo mě z toho, jakých obrovských chyb se německá policie a politici dopouštěli (z dnešního pohledu téměř nemyslitelné).
Ovšem nejvíce mě zaskočil jejich postoj po těchto neblahých událostech, zatvrzelé mlčení, nepřiznání chyb a neustálé zatloukání a nekomunikace s pozůstalými trvající desítky let.
Zřejmě klasický německý přístup.
Velmi doporučuji knihu k přečtení.
Nedivím se, že tuto knihu zpracoval filmově S.Spielberg. Musel tak učinit, protože na stejný námět byl kdysi natočen sice divácky vděčný, ale historicky nepřesný film Meč Gedeonův s M.Yorkem v hlavni roli.
Tato kniha jsou jen a jen fakta a autor je valí na čtenáře opravdu fofrem. Čte se to dobře. Břídilství německých policajtů v r.1972 je jaksi analogické s postupy policie v této době proti kriminálním činům emigrantů, které pozvala komplexem trpící Mutti Merkel do své země. Aby to potvrdila, tak ještě nedávno po svém zvolení a sestavení vlády prohlásila, že šlo o dobrou věc.
Teror vždy zůstane terorem. Teroristé nezaslouží nic jiného, než zlikvidovat podle hesla: oko za oko - zub za zub. A že to vzal Mossad do svých rukou od podlahy, o tom vypráví Simon Reewe.
Neskutečná série pochybení na německé straně, neskutečné podcenění hrozby na straně izraelské, neskutečný zármutek pozůstalých na obou stranách, neskutečný strach a neskutečný hněv během odplaty... Všechno neskutečné a přitom se to skutečně stalo. Tuhle knihu Simona Reeva bych zařadil do povinné četby. Nesoudí, neporovnává, ani jedné straně nenadržuje a nechává čtenáře, ať si z jeho nesmírně čtivé analýzy udělá vlastní závěry. Kniha končí téměř optimisticky, s nadějí, že se lidé dokážou domluvit a opravdu jednou přijdou na to, že mír je věc, kterou si přejí jedni i druzí. To by bylo fajn.
Mnichov. Jeden den v září
Kniha má jeden zásadní nedostatek, za nějž ovšem autor nemůže - nové poznatky do ní nejsou začleněny (ani nemohly, na ně se přišlo později), a tím jsou některé pasáže poplatné době. Chybí tu také určité události a osoby, mající pro vývoj určitý význam (Anneliese Graes a podobně). Pro někoho, kdo se o mnichovský masakr zajímá, je to cenná vstupní informace, ovšem doplnit si všechny další poznatky už musí zájemce najít jinak a jinde. Rozhodně však nelze tvrdit, že autor neodvedl velice kvalitní práci.