Mnichovské dny
Edvard Beneš
https://www.databazeknih.cz/img/books/10_/100171/bmid_mnichovske-dny-651583d61e158.png
4
18
18
V historické literatuře se dnes hovoří o mnichovském komplexu dr. Beneše. Dr. Edvard Beneš si byl vědom své osobní odpovědnosti, a proto se k mnichovskému řešení ve své politické činnosti neustále vracel, promýšlel je a také je pro sebe i pro ostatní podrobně vylíčil. Šlo mu o to objasnit československou politiku, kterou jako president s vládou v roce 1938 a v letech předcházejících sledoval. Paměti dr. E. Beneše mají jistě svůj význam tím, že přinášejí řadu historických faktů, avšak především zaujmou způsobem výkladu a argumentace autora, jeho myšlenkovými pochody při hledání řešení situace, zejména v těch místech, kde píše o událostech, jichž byl přímým, a někdy dokonce jediným partnerským účastníkem, a o nichž nemohl tudíž nikdo jiný vědět víc… 25-111-68... celý text
Přidat komentář
Nejsem žádný rusofob, ale jen těžko přehlédnout určitou paralelu této knihy se současným děním na Ukrajině. Dokonce některé současné výroky některých politických činitelů a v nich vznesené argumenty, by mohly být směle interpretovány i někdejšími aktéry dramatických a ostudných momentů.
V knize prezident Beneš popisuje dramatickou a složitou situaci, ve které se náš stát ocitl a snahy o její řešení. Nemá smysl se zde rozepisovat o různých návrzích, přicházející z jedné druhé či třetí strany, a které měli vždy v sobě nějakou míru ústupku českého státu v rámci předkládaných a záměrně zkreslovaných, překrucovaných, či zcela smyšlených, a v zahraničí takřka bez pochyb přijímaných, argumentů. Ukazuje dobový obrázek, kdy se z Československa stalo lákavé sousto ze kterého po zakousnutí se hned tří států, zůstalo jen torzo ohlodané kosti.
Z hlediska rozhodnutí, tak jak bylo učiněno, ve smyslu bránit se či nebránit, jsem zastáncem toho, že vyplývalo zcela v duchu možností tehdejšího Československa a ač bylo veřejností přijato jako zrada spojenců a následně především vlastní politické reprezentace, hodnotím ho jako uvážené, odpovědné, vysoce vizionářské a v tomto kontextu, kdy věděl, že bude přijímáno vlastním obyvatelstvem velice negativně, vyžadující i značnou míru osobní odvahy.
Pravdou je, že prezident Beneš, byl velký politik a politice, té mírové, věřil. Nebyl ale válečník.
Pravdou také je, že kdyby byla zvolena varianta války, minimálně evropské dějiny a její uspořádání by se od tohoto okamžiku s vysokou pravděpodobností vyvíjeli velmi odlišně.
Dle mého názoru,jeden z nejlepších politiků,jakého Češi kdy měli.Nechtěl bych být v jeho kůži se rozhodovat.V té době jsem nežil,tak jsem ani nezažil dobové okolnosti.Vím to jen zprostředkovaně od historiků a badatelů.A ti mají zase svůj pohled.
Tahle kniha je o pohledu samotného pana Beneše.Skvělá
Smíšené pocity... z Benešova působení - avšak velké uspokojení z tohoto bezprostředního náhledu do historie. Mám rád i ty trochu subjektivní náhledy, zabarvené jakýmsi osobním zainteresováním. Jako že zde je i dost citací depeší a podobně, takže ta Benešova subjektivita je dobře vypodložena "objektivními" informacemi (který si zajisté mohl trochu vybírat, různě intepretovat).
Nejsem natolik netečným pozorovatelem historie, která se mě ještě poměrně týká, abych to četl bez subjektivních názorů. Nicméně, ať máte jakékoliv názory na období a rozhodnutí o odstoupení (nebo na rozhodnutí o tom, co tomu předcházelo a co odstoupení učinilo zřejmě realisticky neodvratitelným), ať máte jakékoliv názory na E.Beneše, jeho různá rozhodnutí... tento náhled do hlavy (alespoň na přiznané myšlenkové pochody a učiněné věci) člověka, který byl v samém centru rozhodování, ať již v něm stál správně nebo nesprávně... tento náhled je nade vší pochybnost podstatným zdrojem poznání.
Pár postřehů se tam dá vyčíst, které nejsou snadno nalezitelné v tom, co jsem o tom jinak četl ... i když, neni to moje téma jinak, takže myslím tím v porovnání jen s běžnou učebnicovou a článkovou úrovní. Některá z těch upozornění jsou taková poměrně jednoduchá a jinak moc nezdůrazňovaná. Například, že jednání v Mnichově bylo v zásadě předem (v řádu měsíců) Československou diplomacií respektovaným mechanismem arbitrážního jednání dle systému Versailesských smluv. Ovšem Francie vítězná a jasně spojenecká v době uzavírání Versailesských smluv a Francie rozklížená a vpodstatě zrazující v předvečer války světové druhé ... toť zásadní rozdíl. K tomu vložené postřehy z Osuského depeší - jak to říct - fascinující jasností vidění francouzské situace ... dýchající beznadějí.
Postřehy ... Že otázka uspořádání vztahů s československou německy mluvící (ohromnou) menšinou bylo tehdy již dávno beznadějně prošvihnuté, ačkoliv se zřejmě v lepších letech dalo něco dokázat. Že ani jediná z částí reprezentace této menšiny nevydržela nátlak okolností .. včetně onoho socialistického nebo jakého (omlouvám se, z hlavy) zbytečku, který zůstal zoufale alespoň jaksi věrný republice a komunikoval s exilovou reprezentací ... avšak ani poslední šanci nevyužil a k Benešově výzvě, aby podpořili boj proti Německu, se neodhodlali připojit. Což jakýmsi temným způsobem odpravedlňuje onen navazující temný příběh odsunu ...
Jak říkám, Benešovy v některých ohledech (dle mého názoru) poněkud moc prolevicové, prosovětské, vpodstatě appeasmentové svého druhu (jiným zbarvením, než britské a francouzské) postoje mi moc neladí ... avšak soudit jednání člověka ve vypjaté situaci, mezní situaci, kdy bylo třeba beznadějně volit mezi nepřijatelnými možnostmi sblížení (či ústupováním) s Hitlerovým Německem, či Stalinovým Svazem, ... tak tedy tohle soudit je příliš odvážné.
Neumím odborně historicky posoudit, jak věrně Benešův pohled vystihuje "objektivní" situaci, zda něco přibarvuje a jak. Ale podhled do mysli osobnosti v ohnisku dění je to dosti dobrý.
Štítky knihy
politika Československo vzpomínky diplomacie zahraniční politika Mnichovská dohoda (1938)
Autorovy další knížky
| 1947 |  Paměti |
| 1948 | Demokracie dnes a zítra |
| 1968 |  Mnichovské dny |
| 1946 | Šest let exilu a druhé světové války |
| 2007 | Edvard Beneš: Paměti 1938-45 |
Vzpomínky jednoho z nejdůležitějších aktérů na jednu z největších tragédií v dějinách Československa. Je to psané bez příkras, kdy zaznamenal i třeba pouze slovní odpovědi diplomatů Velké Británie a Francie (v některých případech si je vyžádal písemně, což se jim vůbec nelíbilo, nechtěli, aby bylo někde zaznamenáno jejich absolutní selhání na diplomatickém poli). Velkou výhodou knížky je, že se odkazuje na dokumenty (komuniké, různé návrhy, zprávy o jednání, depeše atd.), které jsou součástí přílohy (v zápatí je obecně uvedené číslo stránky, kde se pak dokument nachází). Ve vlastním vyprávění vybírá z takovým dokumentů to nejdůležitější, ale určitě stojí za to si je pročíst celé.
Radostné čtení to teda ale vůbec není, to, jakým způsobem jednala Velká Británie a Francie s Československem nemá v dějinách diplomacie obdoby. V té době se už navíc vědělo, co je Hitler zač, stačilo si poslechnout jeho projevy, přečíst Mein Kampf nebo jen sledovat likvidaci veškeré opozice v Německu, případně sledovat jeho dosavadní činy.