Moc podvědomí II

včera

Četl jsem okamžitě po první části a příběhy a myšlenky se dosti opakují. Resp. některé části jsou shodné s první knihou.

30.03.2022

Přiznávám, že jsem se knize dostala náhodou a začala ji číst, aniž bych si nejprve přečetla pořádně anotaci, takže mě trochu překvapilo, když jsem zjistila, že se jedná v podstatě o duchovní povídání. Vzhledem k tomu, že v Boha nevěřím, nemohu zcela adekvátně tuto knihu hodnotit, ovšem, když bych se soustředila na základní myšlenky autora bez duchovního podtextu, určitě se lze dozvědět mnohé zajímavé myšlenky. Navíc jsem předešlý díl nečetla, takže jej nemohu porovnat.

02.11.2020

Možná se budu lišit od hodnocení dole pode mnou. Ale já si Murpyho knihy četla a to v životním svrabu, který prošel kolem mě. A přežila jsem s tím, že život stojí za to žít, ať už vám klacky pod nohy hodil někdo, od koho byste to čekali nejméně ( v mém případě dnes již dávno ex-manžel) nebo ze závisti někdo, od koho jste to čekali, protože antipatie byla oboustranná.
Jsou to opravdu úvahy-životní zkušenosti-od člověka, který ví, o čem je řeč, který lidské duši a bolístkám hodně dobře rozumí. Ano , hodně se obrací na Bibli, což má pro ateisty velkou nevýhodu, musí si cestičku k tomu, co tím "chce básník říci" vydupávat sami. Ale není to nečitelné, jen musí člověk vnímat hlavně sebe a své pocity si říkat sám sobě bez příkras so cítí, co chce a co je pro něj nedůležitější a ve finále - řídit se sebou samým, samozřejmě s ohledem na své nejbližší.

22.07.2014

"Člověka nic nepostihne bez jeho duševního souhlasu a účasti."

Totožné s prvním dílem (a tím myslím celé stejné pasáže), to celé v náboženském kabátku. Protože má mnoho z nás k natolik křesťasnkým textům až odpor, překvapila jsem sebe samu, že jsem to dočetla. Velmi zajímavé, leč nechápu, proč to vlastně Knižní klub po publikování prvního dílu vydával.