Moderní utopie

03.05.2020

V životě jsem už přečetl řadu utopií a všechny trpí zásadním nedostatkem: autoři se domnívají, že štěstí se lidstvo dobere dokonalou organizací společnosti; jakoby někdy nějaký dokonalý zákon mohl přinést štěstí! Tak ještě pýše jejich tvůrců.
Zdá se, že H. G. Wells se tomu chtěl vyhnout, leč nepříliš úspěšně. Včetně zmínek o eutanazii a podobných totalitních praktik. Všichni se také zdánlivě dobrovolně podřizují jakémusi Řádu, což není nic jiného než skupina asketických dokonalých, kteří na sebe berou břímě vlády. A i když tento Řád je popisován jako poměrně otevřená společnost, do níž může vstoupit každý, kdo splní předepsaná pravidla, nejbližší tomuto uspořádání jsou svobodní zednáři.
Co se týká technického rozvoje, zůstává Wells v zásadě na úrovni soudobé techniky, leč dovedené do jemu představitelné dokonalosti. Takže dokonalá a komfortní železnice získává informace z dokonalého telegrafu podle trati, telefon je k dispozici na všech poštách (o rozšíření třeba do domácností se nezmiňuje). Jinak lidstvo je vedeno v centrální lístkové kartotéce, všechno pěkně na lístečcích s vyčerpávající informací (včetně otisků prstů), přičemž k údajům se příslušný ouřada dostane pěkně potrubní poštou. No, dobře, však nikdo po Wellsovi nechce, aby předvídal počítače, mobily atd. Jo, a zdá se, že utopické lidstvo do vesmíru nelétá.
Na rozdíl od svých vědecko-fantastických románů se tady H. G. držel pěkně při zemi. Však je četba taky poměrně obtížná a nudná. Dala mi dost zabrat a musel jsem často odpočívat.