Modlitba pro Kateřinu Horovitzovou
Arnošt Lustig
https://www.databazeknih.cz/img/books/42_/42455/modlitba-pro-katerinu-horovitzovou-42455.jpg
4
2369
2369
Kniha ukazuje osud židovské dívky. Třetí vydání.
Přidat komentář
Kniha se opravdu obtížně čte a chvílemi i obtížně chápe. Přesto by ale bylo dobré, kdyby si ji přečetlo hodně lidí. Příběh je totiž velmi silný.
Kniha se mi četla strašně těžce. Je to příběh, ani ne příběh, ale popis vypovídající o praktikách nacistů. Pohrávali si krutým způsobem s lidmi, kterým dávali naději a opět uvrhali do beznaděje... až došlo k tomu poslednímu.
Knihu jsem celou dobu četla se zhnuseným šklebem, čeho Němci byli v táborech schopni. Kniha jako taková byla napsaná tak precizně, že jsem při jejím čtení skoro cítila kouř stoupající z komínů a cesta vlakem dostala tedy docela jiné "grády". Brenske je slušná kreatura.
(SPOILER) Mrazivá výpověď o zrůdnosti holokaustu, ale bohužel se slabým příběhem a postavami. Pokud v knize figurovala ještě jiná témata než holokaust, pak zůstala beznadějně utopená mezi nekonečnými, samolibými a veskrze nicneříkajícími monology Brenskeho. Zápletka pak z 90 % sestávala ze zmiňovaných monologů a zbytek bylo hlavně ježdění vlakem a vypisování šeků. Skupina Židů víceméně splynula v jednu masu, ze které ještě taktak jakožto její zástupce prosvítal Cohen, a pěkná Kateřina tam byla jen tak na ozdobu - ten jeden okamžik slávy už to nezachránil a to, že se opakovaně a úchylně zdůrazňovalo, že je skoro pořád ještě dítě, a že se pak na ni chodili ještě dívat po smrti, už jsou jenom třešinky na dortu.
Uznávám, že jde o nesmírně silnou knihu, jenže mě prostě Lustigův styl, jak se opakovaně přesvědčuji, nesedí.
Tady jsem navíc měl problém i s logickými lapsy (tisíc kilometrů do Hamburgu za sedm hodin, do Švýcarska ještě rychleji) a neskutečnou naivitou postav. I když ona naděje umí být někdy pěkná svině. Užvaněný Brenske mi občas připomínal Rudišova Winterberga, ale ten měl už svůj věk, Brenske je jenom odpudivá kreatura.
Ani nevím, čím začít... Nemohlo to dobře skončit. Emočně vypjaté. Kruté. Bezvýchodné.
Mám mnohem hezčí vydání. Aspoň něco.
Místo, kde nemůže být bůh, nebo snad ano? "Ty má maličká, ty má něžná ... ty má hloupá." Dá židovské dívce sílu mrazivá modlitba rabína, který je správcem v sušárně vlasů?
S knihou jsem měla celkem problémy, ale to bylo dáno asi tím, že jsem čekala něco víc.. nebo spíš něco jiného? Samozřejmě jsem věděla, do čeho jdu, jen mě to úplně neohromilo..
Dlouhé věty. Dlouhé kapitoly. Dlouhé monology manipuly Brenskeho. Celá kniha je jen o jedné cestě, vlastně o takové okružní jízdě.. a trvá tááák dlouho..
Tři hvězdičky tedy dávám za závěr knihy, kdy se Kateřina vzepře.. to jo, to bylo výborný, ale jinak mě to prostě nedostalo.. o tom co dělali němci víme, taky jsem toho spoustu načetla.. možná, kdybych tuhle knihu četla před těmi ostatními?
Možná by to bylo všechno jinak.
Líbil se mi komentář od "Zorka" - bezcitně udržovaná naděje. Jo, tak bych popsala celou knihu, kdyby mě to napadlo jako první. :)
Tuto knihu jsme četla k maturitě (už před rokem). Moc se mi líbila. Děj byl plynulý. Jedna z mála knih k maturitě, která se četla sama a moc se mi líbila.
Do této knihy jsem se zamilovala asi před patnácti lety. Nyní jsem se k ní vrátila, ale napodruhé už to nebylo takové. Nevím, kniha je stále skvělá, ale už mě to nezasáhlo tak mocně jako tenkrát. Možná je to tím, že jsem za ta léta přečetla hodně knih z tohoto období či prostředí a je tedy s čím srovnávat, nebo prostě tím, že jsem si sama v sobě vypěstovala přehnaná očekávání. I tak ale určitě doporučuji.
Příběh opravdu srdcervoucí.. skvěle napsaná kniha, která vás pohltí. Nemohla jsem ji přestat číst.
Příběh lidské krutosti a toho, že touha po životě je velmi silná i za takových okolností...velmi smutný příběh
(SPOILER)
Tragický příběh mladé tanečnice Kateřiny Horovitzové, která je vybrána jako schovanka bohatým americkým zajatcem v koncentračním táboře - podobenství lidské naděje a kuráže bojovat o lidskost a důstojnost za jakýchkoliv podmínek.
Hlavní hrdinka ztělesňuje touhu po životě a důstojnost i tváří v tvář apatii, iluzi a rezignaci svých hostitelů, jejich zbabělství a zoufalství pod vlivem absurdního vydírání ze strany důstojníka SS. Odvaha hlavní hrdinky vycítit nebezpečí a vymezit se vůči dehonestaci a útlaku. Vystavění příběhu balancující na hranici únosnosti či absurdnosti (způsob jednání esesáka Brenskeho). Protiklad přirozenosti a instinktu života (Kateřina) vůči odevzdanosti a umělé spekulativnosti společníků, reprezentovaných panem Cohenem, kteří jakoby pozbyli lidských přirozených instinktů a propadají iluzornosti.
Leitmotiv důstojnosti jako jedné z klíčových hodnot lidství. Až téměř groteskní ironie v podání esesáka Brenskeho, který sugestivně působí na skupinu zajatců a pomocí své brilantní rétoriky, absurdních lží a manipulace je postupně ožebračuje a zbavuje zbytků lidské důstojnosti. Nadčasové poselství o zlu a jeho služebnících a těch, kteří jej umožňují, byť v jakkoliv mezní situaci, na straně jedné a těch, kteří se instinktivně zlu brání na straně druhé. Odsouzení pasivity a rezignace těch, kteří tímto způsobem ono zlo umožňují jako onoho pomyslného "odsouzence, který si ještě sám nasadí provaz na krk, protože i pod oprátkou je ochoten věřit, když mu to někdo vhodně namluví, že síra a oheň je cukr a smetana."
Závěrečná strhující scéna je vzepětím hrdosti v mezním okamžiku a v gestu lidství Kateřiny vůči všeobjímajícímu zmaru a rezignovanosti i hrubému násilí - výsostně lidské gesto proti zlu a absurdnosti iluze naděje. Zdánlivě marný vzdor hlavní hrdinky je tedy jistou univerzální snahou o nalezení ctnosti v záplavě zla.
Jedním z klíčových motivů novely je pojmenovávání a odhalování zla (byť i v "civilizované" či banální podobě v podání distingovaného vystupování Brenskeho) a jasné vymezování se vůči němu ve jménu důstojnosti, i za cenu nejvyšší.
"Povinná četba na maturitu"
Válečná novela psaná ze dvou rovin.
V té první je popsaný drastický přístup Němců k majetku bohatých židovských obchodníků. Druhá linka příběhu je snad ještě horší...
Divka, také onoho původu, se postaví proti těm silným, nacistům. Na místě, kam by se nikdo neodvážil vejít. Příběh inspirovaný skutečnými událostmi r. 1943 ukazuje nejen surovost a zločiny proti lidskosti, ale také projev hrdinství.
Bezcitně udržovaná naděje... Zoufalství, víra, beznaděj. Na pár stránkách výstižně shrnuté vše, co nacisté "dokázali". Příběh se stále točí v kruhu ... a přesto graduje. Klasika, která stojí za přečtení.
Tím, že jsem v této tématice nováček, tak mne kniha zasáhla velmi. Nevím, jestli bych se po dočtení cítila stejně, kdybych již nějaká díla koncentráčnické literatury přečetla dřív, ale tato novela je opravdu perfektní. Autor za mě dokáže popsat situaci tak, že působí surově, ale přitom je v ní stále zachována něha a nějaká lidskost. Je smutné číst takový příběh odehrávající se v koncentračním táboře, který je cítit od začátku do konce smrtí. Je ještě smutnější číst takový příběh, když víme, že nejde o fikci. Krásné, smutné. Stojí za přečtení!
Velmi silný příběh, skvěle napsaný, Lustigův styl mě zaujal. Některé stylistické nedostatky bohatě vysvětluje na přebalu tím, že knihu napsal během jediné noci...
Upřímně se přiznám k hrozné a kacířské myšlence, která mě po dočtení knihy napadla. "Neudělala bych to jinak", jako kacířskou ji soudím proto, že nemám právo mluvit tak kvůli síle a odhodlání, které bych v sobě možná vůbec nenašla, byla-li bych v Kateřinině situaci. Ona se rozhodla postavit se za svůj život a čelit někomu, koho shledala jako jednoznačného nepřítele. Po celou dobu čtení knihy sledujeme její osobnost nacházející se někde mezi strachem a nejistotou z toho, co se má za pár okamžiků stát. Jen proto, abychom následně spatřili toho samého člověka tolik odhodlaného a jistého si sám sebou, jak bojuje za vše, co ji dělá člověkem, ženou...Kateřinou Horovitzovou...
Štítky knihy
koncentrační tábory Židé druhá světová válka (1939–1945) Osvětim (koncentrační tábor) zfilmováno fašismus holokaust, holocaust
Autorovy další knížky
| 2002 |  Démanty noci |
| 2001 |  Colette z Antverp |
| 2007 | Dita Saxová |
| 1968 | Hořká vůně mandlí |
| 2003 | Krásné zelené oči |
tenhle příběh nejde popsat slovy, to si musíte zažít. nechutné tahání za nos, čímž vlastně příslušníci SS vyjadřovali svůj nazor k “ostatním rasám a silná bolest na posledních stranách. krátké, ale úderné