Modlitba pro Kateřinu Horovitzovou
Arnošt Lustig
https://www.databazeknih.cz/img/books/42_/42455/modlitba-pro-katerinu-horovitzovou-42455.jpg
4
2383
2383
Kniha ukazuje osud židovské dívky. Třetí vydání.
Přidat komentář
Kniha o velmi silném tématu, která však ve mně nedokázala vzbudit takovou emoci, jakou by měla. Mohl za to především styl psaní autora, který byl až příliš popisný a který mně nedovolil přilnout k osudu hlavních postav tak, jako kdyby se autor soustředil na jejich niterné pocity a nikoliv na popisy reálií. Tento nedostatek sice s blížícím se závěrem knihy postupně odpadal, nicméně to bylo až příliš pozdě na to, abych dokázal naplno prožít smutný osud hlavní hrdinky. Jak už jsem naznačil, bylo téma knihy velmi silné a je rozhodně potřebné jej v rámci literatury otevírat, nicméně jiné knihy mi dokázaly hrůzu holocaustu zprostředkovat více "surově", a proto bohužel nemůžu Modlitbě pro Katařinu Horowitzovou udělit jiné než průměrné hodnocení.
Několik stránek mi trvalo než jsem pořádně pochopila jak to vlastně je, ale potom jsem se do toho začetla. Přesto jsem takový konec nečekala a i slza ukápla...
Nadávajte mi a bite ma, ale mne sa to nepáčilo, ani čo by za necht vošlo. Nie, nebolo to strašné, ale rozhodne to pre mňa nie je kniha, na ktorú budem spomínať s láskou. Musela som sa lúskať doslova každou vetou, strana za stranou bol sám pátos. Lustig príbeh napísal takým kvetnatým štýlom, až na mňa zo strán temer padali lupene. Niektoré vety boli neskutočne dlhé a umelé, no nebolo to ako v Hore duše (Kao Sing-ťien), kde sa do mňa po dočítaní dlhotánskeho odseku vlialo niečo nadčasové. Nie, v tomto prípade som bola jednoducho unavená a prázdna. A šlo sa na ďalší odsek. Rovnako dlhotánsky, rovnako vyumelkovaný, rovnako nijaký.
Nacistický veliteľ mal každú chvíľu niekoľkostranové prejavy, ktoré boli spočiatku zaujímavé, no neskutočným opakovaním toho istého nakoniec stratili všetko mrazivé čaro. Namiesto zimomriavok ma oblial povzdych: „Super, už zase to isté…”
Kniha postrádala akúkoľvek aktivitu hlavných postáv, všetko bolo iba povedané, nič ukázané. Tým, že mi autor miliónkrát zopakoval, aká je Katarína úžasná, skvelá a sympatická, z nej úžasnú, skvelú a sympatickú osobu neurobil.
Z čitateľskej apatie ma vytrhol až šokujúci záver. Bohužiaľ len preto, že pôsobil ako päsť na oko. Z Kataríny, ktorá bola celú novelu ako taká handrová bábka, sa zrazu stala odvážna bojovníčka… Samozrejme, nemohla chýbať ani do očí bijúca symbolika a prirovnanie hlavnej hrdinky k známej Biblickej žene.
Celý príbeh má len niečo cez 100 strán, no i tak som sa nemohla dočkať konca. Naťahovalo sa to ako guma v trenkách. Stále dookola sme sa točili v tých istých rečiach, v tých istých myšlienkach, neustále sme podupkávali na mieste. Keby bola táto kniha smotana, tak je z nej na konci maslo. Ako by povedali Angličania: „Interesting story, poor execution.“
Mrazivá novela o tématu naděje, kterou člověk potřebuje, aby mohl žít, doufá v ní i v momentě, když už žádná není.
Věřit naději znamená být zaslepený okolnostmi, které napovídají, že naděje je jen iluze.
Bedřich Branske drobí kousíčky životadárné naděje, aby splnil hanebný plán.
Nejprve mi trvalo než jsem pochopila, jak a co se vlastně stalo. A pro čtenáře červené knihovny jako jsem já to bylo ke konci trochu příliš, ale i přesto si myslím, že je důležité si občas přečíst i takovýhle žánr.
Do knížky jsem se musela nejprve začíst. Chvíli mně trvalo, než jsem si zvykla na Lustigův styl psaní, ale pak už se mi knížka četla poměrně dobře. První dvě třetiny se v knížce nic převratného neděje a vše nejzásadnější se stane až na posledních několika stránkách. Konec knihy je vygradovaný, hodně drsný a šokující. Tento příběh není smyšlený. Lustig zde propojil dvě skutečné události, které se staly za druhé světové války. Příběh mě zaujal a mám v plánu si ho ještě někdy přečíst.
Je-li někomu dávána naděje, uvěří všemu - všemu...
"...v té chvíli pochopil, proč rasu a příslušnost neurčuje rasa a příslušnost o sobě, nýbrž ti, kteří z obou záležitostí učinili nezbytnost, podmínku; obvinění a zakryli tím sami u sebe to první, totiž rasu, nebo směs ras, a potom svou naprostou nepříslušnost; jinak by to ani nemělo smysl, který to právě takhle mělo.“
„Pro ně je to přirozené a pro nás šílené. Anebo je to obráceně?“
Zpočátku se kniha jevila zajímavě, ale po několika stranách pořád nepřicházel žádný zvrat, a tak dílo začalo být trochu nudné… pořád jsem jen čekala, kdy už se konečně něco stane. Závěr se však Lustigovi velmi povedl. Celá kniha velmi dobře pracuje s napětím, které pak vyvrcholí v to, co snad každý očekával, avšak právě způsob, jakým Lustig ten závěr sepsal, mě nechalo tak nějak v šoku.
Tato kniha mě ze začátku moc neoslovila, ale poté se mi potvrdilo, že na prvním dojmu vůbec nezáleží, jelikož může být klamný. Tato kniha velmi dobře popisuje, jak malou cenu měl život v době holokaustu. Děj sice není strhující, ani nijak akční. Ale každé slovo v této knize má svou hloubku. Lustig zde výjimečně popsal bezcitnost nacistů, kteří zneužili bohatství pánů, i když předem věděli, jaký je jejich osud. Nechávali jim planou naději, aby od nich získali co nejvíce peněz a většina z nich tomu bohužel slepě věřila. Ale není se čemu divit, když pánové nevěděli, k čemu slouží komíny a proč z nich jde černý kouř, těžko odhalili předem jasnou zradu. Chamtivost nacistů byla nekonečná, vždy když už řekli, že nic nechtějí, ukázalo se, že jim to nestačí. Pan Brenske byl jasný příklad falešnosti a bezcitnosti. Jeho slova mazala med kolem pusy, avšak málo kdo poznal že ten med má v sobě jed. Kateřina však má v sobě velkou odvahu a dokáže aspoň provést pomstu. Tato mladá dívka působí velmi nevinně, ale nese si v sobě silnou osobnost.
Lustigovo stěžejní dílo. Krásně ukazuje holocaust i odpornost nacistů, kteří se snažili Židy okrádat, aby podpořili, i v téměř prohrané válce, nacistický režim. Obdivuhodné filmové zpracování Antonína Moskalyka. Adamírův úlisný nacista Brenske mě děsí ještě dnes.
Pro mě trošku zklamání, kniha mě oproti jiným s podobným tématem úplně nevtáhla do děje, trošku jsem se do čtení musela nutit. Znala jsem dopředu zhruba obsah, což možná byl zčásti ten důvod. Ale Lustigův styl psaní se mi líbí.
… v té chvíli pochopil, proč rasu a příslušnost neurčuje rasa a příslušnost o sobě, nýbrž ti, kteří z obou záležitostí učinili nezbytnost, podmínku, obvinění a zakryli tím sami u sebe to první, totiž rasu nebo směs ras, a potom svou naprostou nepříslušnost; jinak by to ani nemělo smysl, který to právě takhle mělo...
Kniha mě neuvěřitelně vtáhla do děje a nepustila mě až do konce. Zase trochu jiný pohled na tématiku Židé a 2. světová válka, který ale rozhodně stojí za to!
Tentokrát se naprosto výjimečně odpíchnu od komentářů maturantů: nebuďte naštvaní na učitelku, která vám "vykecala konec". Nečtete detektivku. Děj je opravdu velmi jednoduchý a není to nejdůležitější složka knihy. Konec je předvídatelný, přece už o holokaustu něco víte. Tahle vaše znalost vás aspoň přiblíží spíše ke Kateřině, která dost brzy rozpozná v Brenskeho jednání "kejklířství", než k americkým židům, kteří si mohli dovolit naději, protože, zvyklí na život v USA, ztratili obranyschopnost proti takovému bezpráví, nevěděli nic o plynových komorách a spalování mrtvých těl (ten kouř je z cihelny? koželužny?) a věřili v moc peněz.
Když tohle víte, oceníte to důležitější. To, jak Brenske zpočátku vzbudí v zajatcích pocit, že jsou bráni jako úctyhodní LIDÉ, a postupně jim ubírá prostor a důstojnost, aniž by se jeho chování vnějškově změnilo. Jeho dvojsmyslné promluvy k nim – právě s vaší znalostí toho, jak to dopadne! – vás zasáhnou:
"Vy tam u vás víte, k čemu je dobrý hmyz, my zase známe, co je to plyn, kterým lze hmyz vyhubit."
"Jsem si jist, že nakonec nebudete mít námitek."
(a ke Kateřině) "Vás mám při tomto konečném zúčtování už na starosti já sám. Vaše rodina bude zařazena k výměně duší nezávisle."
Je to obrovsky (hrůzně) působivé, ale musíte vědět, do čeho jdete.
Za mne již vícekrát tuto knihu ne. Musela jsem ji číst ve škole jakožto povinnou četbu. Možná to byl jeden z faktorů, který utvářel můj názor na knihu. Nemám ráda, když mi někdo něco vnutí. Autorův styl mi nevadil, dalo se to číst, ale i přesto mě kniha nijak nenadchla a potvrdila, že tuto tématiku nerada čtu.
Po celou dobu čtení jsem se cítila tak nějak nervózně a stísněně, ta mrazivá atmosféra mi zalézala pod kůži, Brenskému jsem od začátku nevěřila ani slovo a celou dobu jsem tušila, jak to dopadne.
Pan Lustig má velmi osobitý styl psaní, moc dobře se mi to nečetlo, ale celkově hodnotím kladně.
Štítky knihy
koncentrační tábory Židé druhá světová válka (1939–1945) Osvětim (koncentrační tábor) zfilmováno česká literatura fašismus holokaust, holocaust krutostAutorovy další knížky
| 2002 |  Démanty noci |
| 2001 |  Colette z Antverp |
| 2007 | Dita Saxová |
| 1968 | Hořká vůně mandlí |
| 2003 | Krásné zelené oči |
Obdiv má pan Brenske, jak s klidem dokáže udělat, co udělal a ještě vyjít jako pochopený. A hlavně Cosi fan tutte, za všechno můžou ženy.
Kniha se četla velmi těžce, ovšem za každou stránkou už byla naděje. Naděje, že to skončí.