Modlitba za Černobyl – kronika budoucnosti
Světlana Alexandrovna Alexijevič
https://www.databazeknih.cz/img/books/32_/324683/bmid_modlitba-za-cernobyl-kronika-budouc-jjj-324683.jpg
4
1139
1139
26. dubna 1986 zničila série výbuchů reaktor a budovu 4. energobloku černobylské atomové elektrárny, nacházející se nedaleko od běloruských hranic. Černobylská katastrofa se stala největší technologickou katastrofou 20. století. Pro malé Bělorusko (má 10 milionů obyvatel) znamenala národní neštěstí. Za Velké vlastenecké války zničili němečtí fašisté na běloruském území 619 vesnic i s obyvatelstvem. Po Černobylu přišla země o 485 vesnic a osad. Za války zahynul každý čtvrtý Bělorus, dnes žije každý pátý na zamořeném území. To představuje 2,1 milionu lidí, z toho 700 000 dětí. Počet nemocných rakovinou se po Černobylu znásobil 74krát, úmrtnost se zvýšila o 23,5 %, nejvíc lidí umírá v produktivním věku mezi 45 až 50 lety, zatímco stářím umírá jen jeden člověk ze 14. Kniha laureátky Nobelovy ceny Světlany Alexijevičové je sestavena z rozhovorů s lidmi z černobylské oblasti, jejichž život neštěstí zásadně ovlivnilo, s vdovami po hasičích, kteří byli jako první bez jakékoliv ochrany posláni hasit hořící elektrárnu, s mobilizovanými vojáky nasazenými v obrovském měřítku, často nesmyslně, na likvidaci následků katastrofy, s vysídlenými rolníky, vědci, kteří měli zakázáno informovat obyvatelstvo, stranickými pracovníky, kteří zbytečně a marně čekali na pokyny shora. Můžeme ji číst jako varování před technologickou apokalypsou, ale i jako obžalobu komunistického režimu, jehož vinou byla černobylská elektrárna postavena fušersky a s nedostatečnou precizností a který v okamžiku, kdy bylo potřeba rázně jednat, lhal vlastním lidem, rozsah celého neštěstí zastíral.... celý text
Literatura světová Literatura faktu Historie
Vydáno: 2017 , Pistorius & OlšanskáOriginální název:
Чернобыльская молитва (Černobyľskaja molitva), 1997
více info...
Přidat komentář
Knihu jsem začala číst když jsme v dubnu sledovali seriál Černobyl. Je to velmi dobře natočeno, ale číst přímo výpovědi a vzpomínky lidí se mi dostalo víc pod kůži.
Výpovědi jsou zajímavé. Na jejich základě si lze složit obraz, co se dělo po katastrofě. Vzpomínky dětí berou za srdce. Jak radiace ničila těla zachránců je děsivé.
Kniha má velice zajímavé zpracování, jsou to v podstatě jen výpovědi od lidí z Černobylu nebo okolí.. Některé mě bavily velice a zaujaly a některé se mi táhli strašně dlouho.. Sdělení knihy je všem jasné, je naprosto šílené co se stalo.
Originálně zpracované, velmi silné téma. Vypovídá nejen o katastrofě v Černobylu, ale celkově o ruské povaze a jejich pohledu na život.
Jako dítě jsem zažila výbuch Černobylu, pamatuji si jen trochu. Kniha je velmi silný příběh. Musela jsem jí odkládat a od čtení odpočívat. Zanechala velmi silné depresivní pocity.
Syrová, tíživá kniha, vlastně jen výpovědi těch, kterých se to týká v běžném životě. Ten styl byl zvláštní, a vlastně vypovídal víc, než kdyby se to více učesalo. Knihu jsem chtěla dát do čtenářské výzvy pod bod ukrajinský autor, ale autorka je běloruska.
Tíživé, depresivní, bezvýchodné. A jako audio ještě mnohem působivější.
Autorka je v podstatě jenom zapisovatelkou jednotlivých monologů. A kromě seznámení s tragédiemi jednotlivých zpovídaných, dává ve druhém plánu i klíč k pochopení ruské duše. Tedy spíš sovětské, ale stále přežívající.
Co na to říct? Tehdejší politické zřízení tutlalo vše, co bylo špatné. Opatření veškerá žádná, udržování lidí v nevědomosti... Silná kniha, ale psaná zvláštním stylem..
V této knize najdeme monology, případně odpovědi na nevyřčené otázky od lidí, které tato katastrofa nějakým způsobem zasáhla. Autorka je do knihy na které průběžně pracovala 20 let, zařadila bez nějaké větší literární úpravy. Na jednu stranu to přispívá k větší autentičnosti jednotlivých příběhů, což mě velice často nutilo až k slzám. Ale na druhé straně, se díky tomu některé popisy v knize možná zbytečně často opakují. Kniha je to nesmírně zajímavá a lidstvo by se z ní mělo umět poučit. Bohužel jak máme možnost v současné době sledovat, chtít po lidstvu, aby se učilo z vlastních chyb, je velmi naivní. Nakonec to dokládá samotný závěr, kde je zmínka o tom, jak lidé pořádají turistické zájezdy do této zamořené oblasti. Audiokniha je vydařená i když paní Lucie Kožinová v některých pasážích zbytečně přehrává. Na jejím načtení se dále podíleli tito narátoři: Zdeněk Mahdal, Eliška Beňová a Matěj Macháček.
Kniha je velmi silná, výpovědi srdcervoucí - jako celek zdrcující, ale vůbec mi nesedl styl. Byl to děsivý tok myšlenek nejrůznějších lidí okolo Černobylské elektrárny, ale jednotlivé příběhy se mi velmi špatně četly i kvůli “telegrafickému záznamu” a skoro nesouvislým “výkřikům” některých výpovědí. Toto nebyl můj šálek čaje.
Nakonec jsem knihu ani nedočetla, za což se v duchu omlouvám všem černobylským obětem i přeživším, protože jejich tragédie by neměla být zapomenuta.
Silné a smutné, četla jsem na druhý pokus, poprvé mě odehnal hned první příběh hasičovy vdovy. Záření je svinstvo, politika ještě větší.
Vytkla bych jen, že texty mohly být aspoň trochu učesány. Je určitě hezké nechat vyprávění v co nejvěrnější podobě. Jenže při 290 stranách vede opakování "ach jak jen dál, musíme dál" (ženy) a "chápete mě" (muži) k nepřehlednosti a splývání příběhů, což je škoda.
Velice silné příběhy, které kniha v sobě ukrývá. Autorka čtenáře nešetří a ukazuje pravou tvář černobylské tragédie. Najdeme zde vše, výpovědi obyčejných lidi, pracovníků, odborníků a dalších, kterým se po události změnil život. U některých svědectví se musíte zastavit, nadechnout se a příběh dočíst. Hodně silná kniha, díky které se na neštěstí a následky havárie nezapomene.
Silné. I ten styl psaní se k tomu prostě hodil. Pošle vás to do té krajiny kde se čas zastavil, obzvlášť pokud jste viděli nějaký dokument nebo film z této doby. Pak si to dokážete představit vizuálněji mnohem lépe.
Bohužel mi vůbec nesedl styl, jakým byla knížka napsána. :( Byl to takový "volný proud myšlenek" lidí ze zóny okolo elektrárny, ale velmi špatně se mi to četlo. :( Bohužel jsem zvládla jen asi třetinu a dál nedočetla.
Výpovědi lidí poznamenaných černobylskou havárií. Vdovu po hasičovi znáte ze seriálu, ale jsou tam i vysídlení domorodci, vojáci co byli nasazeni na likvidaci škod, vědci, novináři..
Nejlepší jsou ty výpovědi, co jsou věcné. Někteří tam ale zkouší filozofovat a to se nedá číst. Navíc je to zapsané tak jak to dotyční říkali, takže je to často senilní skákání od myšlenky k myšlence, spousta trojteček v textu...ta Alexijevičová je spíš zapisovatelka než spisovatelka, čte se to špatně a je to škoda, protože některé výpovědi jsou hodně silné a za přečtení to určitě stojí.
Málokterá publikace si zaslouží plný počet hvězd. Ale toto bych opravdu doporučila k přečtení všem! Provýchodním, prozápadním, černým, bílým, žlutým, duhovým - všichni tu žijeme. Nechť je toto příklad špatného systému, ze kterého by se svět měl (a hlavně musí) poučit. Nechť je toto památník všech, kteří trpěli a stále trpí. Obzvlášť dnes!
Monology, vzpomínky, zpovědi, osudy lidí zasažených katastrofou jménem Černobyl. Tolik smutku, beznaděje a zklamání. A taky víra měnící se v zlost, když zjistí, že byli oklamání a zmanipulování z důvodu utajení jejího skutečného dopadu. Mimořádně silná a poučná kniha.
Štítky knihy
smrt ochrana životního prostředí atomová energie radiace Černobyl zamoření Bělorusko zločiny komunismu radioaktivita
Autorovy další knížky
| 2017 |  Modlitba za Černobyl – kronika budoucnosti |
| 2015 | Doba z druhé ruky |
| 2016 | Zinkoví chlapci |
| 1986 | Válka nemá ženskou tvář |
| 2018 | Poslední svědci: Sólo pro dětský hlas |
Příběhy a vzpomínky lidí, kteří byli u toho. Ať už jako obyčejní lidé, likvidátoři zapojení do úklidu a jejich vdovy, vědci, nebo političtí pracovníci. Jak chcete bojovat proti neviditelnému nepříteli, když vás připravují na úplně jinou válku? Jak se chcete vyrovnat se životem po havárii? Se svou zodpovědností, svědomím, smutkem a zoufalstvím?