Modrá mezi nebem a vodou
Susan Abulhawa
https://www.databazeknih.cz/img/books/29_/295844/bmid_modra-mezi-nebem-a-vodou-pMe-295844.jpg
4
97
97
Píše se rok 1947 a v Beit Darasu, palestinské vesnici obklopené olivovými háji, žije rodina Barakových. Nejstarší dcera Nazmíja pečuje o svou ovdovělou matku, která často trpí halucinacemi. Nazmíjin mladší bratr Mamdúh se stará o místní včelstvo a nejmladší Marjam, jež má každé oko jinak barevné, tráví dny povídáním s imaginárními přáteli a psaním. Když se u hranic městečka shromáždí izraelské vojenské jednotky, nikdo nemá ponětí, jaké násilí vypukne. Brzy je vesnice zničena a rodina se musí vydat na cestu do Gazy, která je podrobí nejedné zkoušce. O šedesát let později se Mamdúhova vnučka Núr žijící v USA zamiluje do ženatého lékaře a následuje ho do Gazy. Zde se setkává s Alwán, matkou Chálida. Chálid je doslova uvězněný ve vlastním těle a nedokáže se probudit ze svého hlubokého snění. Právě díky tomuto seznámení Núr zjistí, že rodinné vazby dokážou překonat veškeré překážky: dokonce i smrt. Modrá mezi nebem a vodou je příběh o silných, svérázných ženách, o vzdálenostech, odloučení a zlomených srdcích; o nových začátcích, vytrvalosti a lásce.... celý text
Literatura světová Válečné Rodina
Vydáno: 2016 , PlusOriginální název:
The Blue Between Sky and Water, 2015
více info...
Přidat komentář
Začátek slibný, nicméně poté prachsprostý fanatismus, podivné nadpřirozené síly, naprostá dezorientace v ději i postavách. Allah akbar na každé straně třikrát a epilepsie pojmenovaná jako převtělení - to tedy ne. Fanatická obhajoba palestinského národa - chápu - ale zajímají mě fakta a děj je totálně plochý. Po dlouhé době nedočteno.
Nedočteno, moc divně napsané, rozvleklé, samý Alláh, muchtar, Sulajmán, apod. ... Jitra v Dženínu se mi líbily 100x víc. Někdy příště, možná, dočtu.
"Skládáme se z příběhů. Lidske srdce tvoří slova, jež do něj vkládáme. Jestli ti někdy někdo poví něco ošklivého, nedovol, aby ta slova pronikla až do tvého srdce, a dávej pozor, abys taková slova nevložila do srdce někoho jiného."
To bychom měli mít dnes a denně na paměti.
Veľmi dobre napísaný príbeh, poetický jazyk, s prvkami magického realizmu (ten môže niekoho odradiť), kapitoly sú veľmi krátke, dej ubieha rýchlo, postavy sú uveriteľné, autorka tu ukazuje silné ženy, muži sú viac menej v úzadí, ktoré držia rodiny pokope. V knihe je veľa násilia, krutosti, zomierania, na to sa treba pripraviť - autorka útočí na city.
Teraz asi k tým negatívam ... kniha je silne pro-palestínska (autorka je dieťaťom palestínskych utečencov a jej otec tuším bojoval v odboji?). Izraelčania sú tu vykreslení ako kruté obludy - avšak každá minca má dve strany. Je tu veľa postáv a každá kapitola začína rozprávaním niekoho iného a ku koncu sa to už mierne pletie. A na záver: toho Alláha tam bolo na môj vkus až príliš (akékoľvek nadužívanie velebenia Boha v knihách ma vždy dokáže rozčarovať,( nie som ateista)).
Nádherná, poutavá kniha napsaná nesmírně poetickým jazykem. Tematicky se dotýká hrůz palestinsko-izrealského konfliktu. Události líčí ani ne tak z vnějšku jako spíš zevniř na základě otřesů a prohlubní, které vytváří v lidské psychice... Kniha neustále balancuje mezi tenkou hranicí skutečna a neskutečna, živé postavy hovoří se zemřelými, neboť silné citové pouto nelze přetrhnout ani smrtí. Jde o jímavé, tajupné čtení o síle vzájemných rodinných citů, osamělosti a hloubce lidké bolesti. Okouzlující, překrásně napsaná knížka. Dávám pět hvězdiček.
Určitě je to silná kniha. Poetická, jazyk je prostě nádhera, z metafor mi srdce poskakovalo jak na pružince (i z těch ošklivých). Krása. Jenže pak toho náhodného utrpení páchaného na jedné rodině začalo být příliš a já dostala náběh na migrénu. Autorka si potřebovala zafňukat nad všemi strázněmi jejího národa a tak v tom ty nebožáky vykoupala všechny exemplárně. Je zajímavé poslechnout si pro změnu palestinskou stranu, to rozhodně. Ale i nejlepšího kamaráda zvládnete útěšně plácat po ramenou jen omezenou dobu. Je toho možná až příliš velká nálož. Příliš myšlenek plujíích kolem, příliš ran do lidí, co už se válí na zemi. Až má člověk nutkání nasadit proti tomu masku cynika a celé to shodit jako patos. To by ale byla nevýslovná škoda.
Čas se sroloval sám do sebe a já se rozpustila v modré... nejde ani vypovědět, jak mimořádný je tento příběh... jak nádherně je napsaný... jak je opravdový a zároveň snový... písmenka vás pevně a láskyplně objímají... někdy až nesnesitelně bolí... jindy vás okouzlí a tak krásně "zaněžní"... byla jsem tam se ženami jeho života a jejich smích ukotvoval zemi na správném místě... ponořte se do modré, ať víte o čem mluvím... ať víte, jak jim ten čas hnětl jejich srdce... jak si ozdobili to své nebe v neutěšené a rozbombardované Gaze...
Po vynoření se bude váš svět jiný, při nejmenším už pro vás nikdy nebude Kinder vajíčko jen obyčejným Kinder vajíčkem... Ach!
Překrásný a nezapomenutelný příběh, příběh o silných a svérázných ženách, o odloučení a zlomených srdcích, také o nových začátcích, lásce a vytrvalosti. Myslím, že tady pět hvězdiček nestačí. Ta kniha hodně vypovídá, je napsaná krásným lyrickým jazykem a jen těžko hledám slova, jak popsat sílu tohoto příběhu...."Ach, najdi mě, budu v modré, mezi nebem a vodou, kde všechen čas je nyní a my jsme věčnost plující jako řeka"...
"Byl jsem tam se ženami mého života. Byl jsem v barvách. V moruších, fuchsiích a korálech unaveného slunce. V modré mezi nebem a vodou. Byl jsem tam a díval se. jejich rozhovory a smích ukotvovaly zemi na správném místě, zasouvaly břeh pod hladinu, věšely nebe a zdobily je hvězdami, měsícem a sluncem. Všechno tohle se stalo v Gaze. Stalo se to v Palestině. A já zůstal tak dlouho, jak jsem mohl." ... Modrá mezi nebem a vodou je jeden z nejsilnějších příběhů, jaké jsem měla možnost číst. Je to neurvalé, lyrické vyprávění o třech generacích palestinské rodiny, o lásce a nenávisti, slabosti a síle, smrti a životu, o ztrácení a nacházení na pozadí jedné z největších tragédií národa v novodobých dějinách lidstva. Některé věci je totiž dobré neustále připomínat.
Štítky knihy
Izrael Palestina arabská literatura okupace palestinských území palestinská literatura
Nádherně psaná kniha, poutavý příběh, vůbec se mi nechtělo ji odložit. Poučný náhled do palestinského života a kultury, mísení nadpřirozena s realitou, velmi silné i strašně smutné okamžiky. Jako bonus jsem se naučila pár slovíček arabsky. :) Knížka mě také přivedla k zamyšlení o souvislostech mezi genocidami jednotlivých národů a dozvěděla jsem se i dost informací o tomto konfliktu, o kterém se ve škole jen letmo zmiňuje, pokud vůbec. Pravda, že to autorka pojala jednostranně, což se dá čekat a nezlobím se na ni za to, ale i tak nechává čtenáři prostor udělat si vlastní názor, zfanatizované to rozhodně není.
Vždy mě pobavily Nazmíjiny drzé komentáře a vtipná přirovnání. Takovou arabskou zlobivou babču bych chtěla znát, s tou bych se nikdy nenudila. Nazmíja je určitě moje nejoblíbenější postava z celé knihy. Jako fňukání nad utrpením autorčina národa mi to nepřišlo, naopak bych řekla, že takový osud je v těchhle končinách dost možný a reálný. Od autorky se chystám si přečíst i Jitra v Dženínu, její styl psaní mě vtáhl, je skvělý.