Modrá sféra
Jeffery Deaver
V počítačovém ráji v Silicon Valley umírají lidé rukou sadistického počítačového hackera s přezdívkou PHATE. Ten proniká do jejich počítačů, narušuje jejich životy a s mrazivou rafinovaností je láká do osidel smrti. Šéf oddělení počítačových zločinů proto v zoufalství propouští z vězení hackera Wyatta Gillettea, který se navzdory hlasitým protestům ostatních snaží vražedný virus vystopovat. Jeho úsilí nezůstane bez odezvy: PHATE zavraždí klíčového člena vyšetřovacího týmu - počítačového "kouzelníka" a průkopníka spletitého labyrintu počítačových sítí. Vyšetřování pak nabírá ještě zběsilejší tempo a strážci zákona se musí vydat ze všech sil, aby nelítostného šílence zastavili.... celý text
Literatura světová Romány Thrillery
Vydáno: 2005 , DominoOriginální název:
The Blue Nowhere, 2001
více info...
Přidat komentář
Je zvláštní, že takový sir Arthur Conan Doyle není kritizován za prostředí, ve kterém se pohybuje Sherlock Holmes - například. Podívejte se na rok vydání a řekněte si - opravdu upřímně - co jste tehdy o dané problematice věděli. Osobně jsem si nekazil dojem z knihy tím, že ji srovnávám s dobou kolem roku 2021 - Deaver v té době odvedl velmi slušnou práci a příjemně vybočil ze série s Lincolnem Rhymem, ačkoliv to nebyla výjimka - viz Ďáblova slza, Katedrála hrůzy a podobné knihy. Pokud se hodláte nípat v technické stránce, váš problém, pokud se soustředíte na příběh a mírné předvídání budoucnosti, nemůžete být zklamáni.
Nic nestárne rychleji než knížky z prostředí IT. Pokud vám nevadí, že se zde stále používá disketa a vytáčené připojení k internetu, pak se dejte do čtení. Čtenáři - odborníci z oblasti IT - se ponoří do historie svého oboru.
Ale kniha se čte dobře, zápletka výborná.
Bylo zajímavé číst knihu o hekrech, virech a počítačích o více jak dvacet let později ale bavilo mě to. Napínavý příběh, plno zajímavých změn atd, tohle mám rád
Typicky deaverovské. Jeden zvrat za druhým. V příběhu vlastně není nic, co by vám mohlo při čtení napovědět, jak to nakonec dopadne. Můžete hádat kolikrát chcete, pachatelem bude pravděpodobně někdo jiný. Prostě typicky deaverovské.
A možná se z vás stanou hackeři, té terminologie je tam opravdu hodně.
Deaver píše pořád stejně a stejně dobře. Když už si myslíte, že je všechno jasné, tak vám do toho hodí vidle. A přečíst si, jak to kdysi v IT fungovalo, je docela zajímavé.
Pokud si chce někdo odpočinout od Rhyma, tak Modrá sféra je nejlepším řešením. Stejný autor a naprosto rozdílné, osvěžující prostředí. Samozřejmě zdaleka nikoliv jen proto, že jeden detektiv je imobilní a druhý mobilní. Děj nastartuje do atraktivnosti hned od začátku a již v této poloze zůstane, někdy s větší dynamikou, ondy s menší, ale pořád akční. Mezi popisy technických řešení se směle a bezcitně vraždí, takže čtenář je zásobován bohatě nadupaným dějem.
Pláč některých komentujících nad tím, že se jedná o prehistorické prostředí sítě a počítačů jde poněkud mimo mísu, protože toto je úděl všech knih, které vycházejí z technického prostředí. Toto určitě kvalitu knihy netvoří (viz třeba knihy Arthura Haileyho). Dokonce i některé knihy ze zlatého fondu sci-fi a jejich prostředí jsou dnes částečně skutečností, a přesto neztrácejí na své atraktivitě.
Ani identifikace zlouna příběhu vůbec neškodí. Naopak. Vyvstává řada jiných kliček a problémů, objevují se klasičtí představitelé nadřazených složek, jejichž blbost je po celém světě pověstná, takže pořád je čtenář v napětí a veze se na vlně zvědavosti, jak to vše bude pokračovat?
Prostě dokud neuvidíte závěrečnou tiráž, nemůžete u Deavera očekávat, že znáte všechny padouchy a zachránce světa. Po delší době zase jedna lahůdka, kdy jsem na oltář vlastní potěchy obětoval spánek a snížený pracovní výkon pro kapitalistu.
Slušný dílko. Skoro bych dal pět hvězdiček.
Má to neuvěřitelně rychlý spád, záporák je fakt materiál, děj po krimi linii je skvělý a po počítačové sice zastaralý, ale aspoň si člověk udělá představu, jak to dřív bylo.
Problémem těchto knih s tématem počítačů, počítačové kriminality a témat podobných je, že se musí přečíst v čase ne dlohém po vydání. Konkrétně tato kniha vyšla v roce 2001 a archaickými výrazy a ICT vybavením se jen hemžila. Těžko si dnes představit, že stůl vyšetřovatele je pokryt disketami a špičkoví hackeři se na internet připojují přes vytáčenou linku pomocí modemu... Samozřejmě, příběh se odehrává v roce 2001, tedy i prostředí a rekvizity budou poplatné době. Případ by nebyl úplně špatný, je plný zvratů (jak jsme u Deaveryho zvyklí), napětí a rozuzlení, jenom je trošku (dle mého názoru) za vlásky přitažený. V každém případě už téměř od začátku víme jasně, kdo je zlý a kdo je dobrý... I když ani v tomhle jsem si nebyl až do koce knihy úplně jistý. Stejně to ale dobře dopadlo, jako v každé dobré detektivce.
Protože už mám nějakého toho Deavera přečteného, nevěřím autorovi už ani nos mezi očima, dokud neskončí poslední odstavec textu. Takže mě tentokrát zvraty a obraty ani nepřekvapily.
Modrá sféra je opět maximálně napínavá a celku prospívá to, že není v sérii, takže se člověk musí bát o všechny postavy, nikdo není "chráněn dalším dílem".
Co mě zaujalo, je to, že přestože byla napsaná před dvaceti lety, nepůsobí tak zastarale, jak bych při dnešní rychlosti vývoje technologií očekávala.
Napínavá až do konce, přečteno na dva dechy, ale jen proto, že za jeden pracovní den nestihnu přečíst 400 stránek.
Doporučuji, stejně jako další knížky od Deavera.
Deaverův velmi slušný standard tentokrát na téma internetová zločinnost. Autor umí psát a drží čtenáře ve stálém napětí. Konec byl jako vždy překvapivý.
První setkání s Deaverem nebylo nijak zvlášť zajímavé, odradilo mě od čtení dalších knih autora. Změnilo to až doporučení na Modrou sféru.
A protože změna je život, zkusila jsem otevřít modrobílý paperback a seznámila se s jedním sympatickým detektivem, který k tomu, aby zaujal, nepotřebuje být alkoholikem, nemusí mít doma nesnesitelnou manželku.
Sledovala jsem jeho staromódní policejní práci, potkala se s různorodými detektivy a v neposlední řadě jsem se s jedním hackerem ponořila do "modrého" světa a dívala se, jak prolamuje kódy, dešifruje nebo hackuje počítačové systémy.
Jo, a hledala pachatele a jeho komplice.
Čtení bylo průměrně vzrušující a napínavé, místy nadprůměrně, až k pomyslnému kousání nehtů, jest-li vyhlednutý cíl přežije, jest-li se postava stane obětí nebo šťastně unikne z připravené pasti.
Autor vložil do textu pár krvavých událostí, dávkoval ve vlnách vzrušení a zvraty, až na závěr, docela rozumně, děj měl spád. Prostředí hackerů bylo pro mě poutavé a mě tato počítačová detektivní kovbojka nadprůměrně bavila.
Knihu jsem obdržel jako vánoční dárek, který pro mě vybrala mamka s bratrem. Jednalo se o období, kdy jsem příliš nečetl, ještě jsem studoval. Pro tuto knihu se rozhodli z důvodu, protože se domnívali, že by se mi kniha mohla líbit, když se děj točí kolem počítačů. :)
V dnesni dobe je to sice uz zastarale,ale i tak me kniha bavila.Deaver je dobry spisovatel a clovek vi,ze s jeho knihou neudela chybu.Zajimave videt co uz tenkrat pocitace dokazaly nebo mihly dokazat.Co teprve dnes...
Detektivka s předhánějícími se hackery byla zábavná, na dovolenou bych ji doporučila. Ale ty neustálé plot twisty, “sociální inženýrství” u každé druhé postavy a hacker beznadějně zamilovaný do učitelky klavíru na mě působili trochu “béčkově”. Postava vraha měla fakt štěstíčko, že měla tak nevýrazný vzhled, že se dovedla převléct úplně za kohokoli.
První kniha od Jefferyho Deavera, kterou jsem (již před mnoha lety) četl. Nemohl jsem se od ní odtrhnout!
Ačkoli v době psaní této knihy byl internet ještě v počátkách, tak už tehdy to bylo rozsáhlé universum s neokonečnými možnostmi. To Deaver má rád, neboť mu to dává možnost překvapovat téměř na konci každé kapitoly. A to mu skutečně jde....
Autorovy další knížky
2014 | Sběratel kůží |
1999 | Tanečník |
2016 | Sběratel kostí |
2019 | Hra na nikdy |
2000 | Prázdné křeslo |
Lehce zastaralé v dnešní době...myslím ty věci kolem PC a internetu apod...ale jde hlavně o detektivku a z tohoto pohledu to byla opět dobře odvedená práce a bavilo mne to.