Modrý a rudý
Fráňa Šrámek
https://www.databazeknih.cz/img/books/51_/518621/bmid_modry-a-rudy-lIA-518621.jpg
4
64
64
Sbírka antimilitaristické poezie významného básníka Fráni Šrámka, která je označena výmluvným podtitulem "verše o vojáčcích". V roce 1903 byl Fráňa Šrámek jako voják základní služby povolán do řad císařské armády. Tato zkušenost se odrazila i v jeho básnické tvorbě, která se nijak netajila antimilitaristickým zaměřením. Šrámek vojnu bytostně nesnášel, příčila se mu svým zupáctvím a drilem, spatřoval v ní ztrátu lidskosti a důstojnosti. Vojna je chápána jako činnost, která degraduje člověka, jako drezúra svobodných bytostí, jež je má proměnit v bezduché a poslušné figury. Ze sbírky lze také zřetelně rozeznat Šrámkův anarchistický postoj, který jednoznačně odmítá vojnu jako nástroj lidského ponížení s možným následkem válečné smrti.... celý text
Přidat komentář
Lehce srozumitelné, líbí se mi motivy modré a rudé, ale neřekla bych, že je tohle dílo buřiče.
Hezky se čte, zajímavé obraty a vyhovující téma. Přes přesvědčení o mé nepovolanosti hodnotit poezii bych řekl, že v porovnání s dalšími díly anarchistů, tato sbírka zaostává.
Krásné verše, které se velmi snadno a příjemně čtou, přesto obsahující silné téma a materiál k zamyšlení. Je úžasné spojení jednoduchého, prostého textu a antimilitaristického postoje. Jak už je zmíněno v anotaci, symbolika barev je také něco naprosto skvělého a knize dodává další rozměr.
Jsem si jistá, že i ti, co poezii příliš neholdují, budou spokojení.
Nutno podotknout, že nejsem kdovíjaký fanda poezie, ale tato sbírka je prostě úchvatná. Báseň Raport mě upřímně dojala (poslední sloku už i nějaká ta slza ukápla) a dlouho se mi nestalo, že bych nějakou knihu nemohla takhle dlouho dostat z hlavy.
Kniha má příjemný rým, který usnadňuje čtenáři číst a soustředit se převážně na pointu básně. Bylo to velmi miloučké čtení, které slupnete během chvilky.
Píšou mi psaní
vojanští páni,
a tam stojí psáno
dvanáctého ráno
že já musím rukovat,
oh, rukovat.
Voják je voják,
musí bojovat -
vloží k líci pušku,
vezme si na mušku
třeba vlastní srdce své,
oh, srdce své.
Zdrávi vzkázali,
zdrávi napsali,
já jsem rezervista,
básník, anarchista,
zpívám si a proklínám,
oh, proklínám.
Pomašíruju,
zpívat si budu:
modrý rezervista,
rudý anarchista,
v modré dálce rudý květ,
oh, rudý květ….!
Že bych byla milovníkem poezie se o mně vážně říct nedá, ale tyto básně jsem přečetla jedním dechem.
Sbírka se mi velice líbila. Četla se téměř sama, interpretace také šla celkem dobře. Naprostá spokojenost.
Raport
"Na levém křídle a poslední
já budu stát,
a tušit nebude, oč prosit chci,
žádný kamarád -
a paty k sobě, špičky od sebe,
pro tebe, sne můj divný, pro tebe
já budu meldovat.
Hlásím, pane hejtmane,
že se mi zdál sen,
vojna byla a já ležel
v poli zastřelen;
a zrovna u mne váš kůň taky pad,
nám přáno bylo spolu umírat,
to z boží vůle jen.
To k ránu bylo as, neb měsíc zrud,
a váš kůň hlavu zdvih,
a zvláštní věc měl jako já
prostřelený břich,
a v jeho očích takový styd žal,
kdos divil se v nich, kdos se ptal
a ruce lomil v nich.
Že louky voní kol a jetely
a kvete řeřicha -
a on… kůň… což byl vinen čím?
má díru do břicha,
že na něm seděl kdos, už nesedí
a oči vědět chtí, však nevědí
a v hrdle vysychá…
Oh, v hrdle vysychá… A chtěl by ržát…
že neví, neví proč?:
sluníčko zlaté, což neměl on tě rád -
ty už ho nechceš… proč?
proč necinkne už nikdy podkova,
proč nebe v krvi, nohy z olova -
hó, toč se, světe, toč…
Hlásím, pane hejtmane,
že byl to strašný sen,
ty oči zvířete, ty křičely
a z důlků lezly ven,
křičely na mne, jestli já to vím,
proč ležíme tu s břichem děravým -
co měl jsem říci jen…?
Hlásím, pane hejtmane,
a já to musím říc:
tož, člověk rád jde, člověk musí jít,
když pán chce, smrti vstříc -
však koní šetřte, prosím tisíckrát,
to dobytče se strašně umí ptát,
proč nesmí žíti víc… "
Autorovy další knížky
| 1985 |  Stříbrný vítr |
| 1911 | Modrý a rudý |
| 1967 | Splav |
| 2006 | Měsíc nad řekou |
| 1990 |  Proč nejsem komunistou |
Opravdu z toho jde cítit, co se nám Šrámek snaží naznačit.