Modrý Poťouch
Miloš Kratochvíl , Markéta Vydrová
Modrý Poťouch série
1. díl >
Poťouch bývá různě velký a různě barevný. Každý Poťouch má trumpetkové našeptávadlo, dva z pěti prstů na ruce výrazně delší, těm se říká popichovadla, a zbylé tři prsty jako přísavky. Štětiny na šišaté hlavě se odborně nazývají svědidla. Co se svědidel týká, může být Poťouch blonďák, rezatec i černoštětináč. Nijak zvlášť na tom nezáleží, protože všichni Poťouchové jsou neviditelní! Tohle je jediná knížka, kde je můžete vidět.... celý text
Přidat komentář
Skvělá, pěkně ilustrovaná knížka pro menší děti. Moc pěkně zpracované nešvary lidí, tak aby i menší čtenáři se nad tím zamysleli.
Pecka. Je to už několikátá kniha od Miloše Kratochvíla, kterou jsme s dětmi četli a patří k našim oblíbencům. U nás se teda drží hlavně Mlsoň, Ažpak, Halabal anebo Žvatlous :)
Skvělá kniha pro předčítání i společnou četbu. Moc pěkně vysvětleno jak na nás působí všelijaká rozkmotřidla a proč se někdy chováme jinak než bychom měli. Krásný jednoduchý příběh, doplněný vydařenými ilustracemi.
Moc pěkná knížka, hezké ilustrace. Líbilo se mi, jak jsou znázorněna jednotlivá rozkmotridla, co každému člověku způsobí, líbí se mi ta jednotlivá přirovnání. Pro děti moc pěkně vysvětleno.
(Audiokniha)
Dětské knihy jsou vždy krásným zpestřením mezi těmi všemi tématy a příběhy pro "dospělé" :-) A navíc, když je kniha krásně načtena, je to skvělý zážitek s úsměvem na tváři..
Mám ráda knihy Miloše Kratochvíla. A myšlenka, že za ošklivé chování můžou rozkmotřidla určitě každé dítě potěší. Teď už jen se rozkmotřidel umět zbavit.:-) 6-leťákovi se pohádka moc líbila. Hned si musel dojít do knihovny pro pokračování.
Nápad dobrý. Ale nějak moc - všeho. Nejen Poťouchů, Rozkmotřidel, Jájáků, Záviďáků, Parádidel a dalších, ale i moc, co se týká děje okolo.
Doporučuju všem rodičům, kteří mají doma malé věčně vzteklé dítko. Po přečtení jsme ty návaly prvního vzdoru začli pěkně zvládat. Ometli jsme rozkmotřidla za krkem a dcera hádala které jí tam sedělo. Místo vztekání byla spousta srandy. Knížka má krom neobyčejného potenciálu výchovného i krásné a vtipné ilustrace.
Ak by sme mali k dispozícii špeciálne okuliare profesora Navrátila, ktovie koľko papľuhov a pohnevancov a ďalších strašidiel by sme videli na nás a okolo nás. Skvele spracovaná kniha a témy hnevu, závisti, žiarlivosti, ... Je to vtipno-poučná kniha a môžem len odporúčať pre deti aj dospelých.
Neuvěřitelně dobrá kniha. Mě překvapilo, že poťouch může rozhádat celí dům.
Perfektně zpracovaná rozkmotřidla. Musím honem sehnat pokračování... Hlavně vidím na dětech, jak na sobě ty potvůrky pojmenovávají – na mně taky :-/ ... A rozhodně nám to pomáhá se dostat zase do pohody. DOPORUČUJI.
Odhodlat se k četbě mi trvalo docela dlouho - snad že mi kniha na první pohled připadala až moc inspirovaná Lichožrouty. Hned po začtení jsem ale byla vyvedena z omylu a ve výsledku mě Poťouch bavil víc než Šrutova kniha.
Koncept je hezky vymyšlený. Příběh je dostatečně srozumitelný dětem, ale díky přehršli nápadů a zajímavých formulací ho ocení i dospělý. Líbí se mi, že není okatě výchovný, ale přesto přináší mnohé náměty k přemýšlení.
Moc hezká knížka pro děti, odhaluje špatné lidské vlastnosti díky rozkmotřidlům. Doufám, že se ženeme druhý díl a pexeso, abychom na ta rozkmotřidla jen tak nezapomněli. Občas se i u nás nějaký ten Poťouch objeví,
Knížku přinesl Ježíšek a hned si ji kluci vyžádali k přečtení. Vždycky jsem musel jednu dvě kapitolky přidat, nikdy mi během čtení neusnuli, což je jinak zejména u toho mladšího poměrně časté. I to svědčí o tom, že se autor do dětského vnímání a myšlení hezky "trefil". Líbila se i mně jako dospělému, už jen ten nápad s rozkmotřidly je výborný (jen se trochu bojím, aby se mi děti nevymlouvaly stylem "to ne já, to ten poťouch, co mi sedí za krkem" :-) .
Knihu jsem četla na doporučení kamarádky, která z ní byla nadšená. Nápad o Poťouchovi se mi líbil, ale na tak krátkou knížku mi přišel děj až příliš překombinovaný - mnoho postav, akcí, rozkmotřidel... Výsledek je, že mě kniha příliš nenadchla. Navíc asi ilustrace Markéty Vydrové nejsou můj vkus, ale to se samozřejmě u každého může lišit a knížka může někoho zcela nadchnout. Já osobně bych ji jako vysvětlení špatných vlastností u dětí nepoužila.
Knížka je to moc pěkná, až do poloviny jsem se fakt bavila. Potom to šlo trošku dolů, konec mi připadal takový trošku uspěchaný. Ale hezké počteníčko, až syn povyroste, přečtu i jemu, teď by tomu ještě nerozuměl. Ovšem zjistila jsem, že menšímu synovi sedí za krkem Fňukado, tomu staršímu zatím roztomilé Aproč, manžela nejspíš ovládá nějaký Bručka a já mám za krkem Kliduvzala :-)
Modrý poťouch má takový hravý a fantazijní způsob humoru, který mého předškoláčka nezaujal. Možná je na ní ještě malý. Knížka je určena pro děti od 8 let.
(SPOILER) Knížka čtená dceři. Doporučila nám ji paní knihovnice, je určena dětem 5+ a příběh se odehrává na 110 stranách, což mi zpočátku přišlo dlouhé, ale je zde i hodně ilustrací. Ty mě na první pohled moc neoslovily, ale nakonec mi nepřišly zas tak špatné. Námět se mi moc líbil, rozkmotřidla různých barev, která sedají lidem za krky a mění jejich chování, viditelná pouze pomocí žlutých brýlí a speciální baterky, jejichž vlastníkem je starý pak profesor Jindáček. Rozkmotřidla se dělí na rozhádadla (Uráž, Přík, Hádkonoš, Nesvárník,…), závistidla (Záviďka, Lakomidlo, Nepřejek,…), matohlavy (Paráďule, Kliduvzal, Poťouch, Mlsoň, Bručka, Protivák, Jáják, Hamiž, Halabal, Hamiž,..) a váhadla (Ažpak, Aproč, Ehm,…). Hlavní postavou příběhu je holčička Zuzanka, které za krk sedne modrý poťouch, což rozpoutá melu v domě č.7 v Potměchách. Ani její nejlepší kamarádka Jitka se nevyhne rozkmotřidlům – Záviďce hadí a můře Paráďuli. Některé vedlejší dějové linky mi přišly nadbytečné a asi bych trochu posunula věkovou hranici směrem nahoru, dle mého to bude bavit spíš školní děti, 7-8 let. Hodnotím jako průměr, znovu už bych to číst nemusela, 3,5*.
„Poťouch bývá různě velký a různě barevný. Nejhorší je Poťouch fialový, velké patálie bývají i s Poťouchem žlutým. Každý poťouch má trumpetkové našeptávadlo, dva z pěti prstů na ruce výrazně delší, těm se říká popichovadla, a zbylé tři prsty jako přísavky. Štětiny na šišaté hlavě se odborně nazývají svědidla. Co se svědidel týká, může být Poťouch blonďák, rezatec i černoštetináč. Nijak zvlášť na tom nezáleží, protože všichni Poťouchové jsou neviditelní! - Tohle je jediná knížka, kde je můžete vidět.“ (1.kap.)