• Autor
• Knihy
• Bazar
• Životopis
• Citáty
• Diskuze

Nová kniha

O čem sní pes kapesní? - Miloš Kratochvíl

Už vám někdy váš pes řekl, že by chtěl být psem kapesním? Víte, proč mu často vadí povel „sedni“? A tušíte, proč by měl mít každý zlobivý pes mobil? V této kníž... detail knihy

Nové komentáře u knih Miloš Kratochvíl

Nevěřte slepicím

„(za ilustrace 5/5) Jakmile vidím slepice, je jasné, že to (ať už je to cokoli) musím mít doma. V tomto případě je to ale velký přešlap. Kniha má podtitul "bláznivé básničky", což možná vyzdvihuje krátkost textu, ale to je tak vše. Jediné, co jsem na básničkách spatřovala já, je jejich nevhodnost. Básničky jsou přihlouplé, trapné a v mnohých případech i naprosto za hranou. Po celou dobu čtení jsem byla naštvaná. Jediné pozitivum jsem našla v ilustracích, které jsou překrásné a je jich k tomuto textu jen škoda!“... celý text
— oblakaknih

---

Mikuláš, Ježíšek, pan Vrána a my

„Já osobně ji četla už po několikáté. Tentokrát dětem ve školce. Moc se jim líbila, i když myslím, že je spíš pro malé školáky. Každopádně myslím, že ať už próza nebo poezie,pan Kratochvíl nikdy nezklame.“... celý text
— Nudlesmakem

---

Jaké bude počasí?

„Dnes už starý poklad, moc pěkné leporelo. Každá strana se zabývá nějakým specifickým jevem nebo věcí/přístrojem (déšť, sníh, vítr, studená fronta, družice, teploměr...) doplněným o milou básničku. Některé básně mají překvapivě i docela velkou informační hodnotu a leccos hezky vysvětlí (třeba fungování teploměru nebo proč fouká vítr). Jediná nevýhoda jinak veselých a hezkých ilustrací je silná perokresba, ve které se trochu ztrácí oči.“... celý text
— maky.orel

---

---

Kouká roura na kocoura

„Vtipné, milé a nápadité. Malé děti pobaví rýmy, mladší školáky příběh s překvapivou pointou a nás dospělé dvojsmyslný humor. Nejvíce děti zaujaly básničky o zvířatech a shodou okolností je jich v knize nejvíce. Neotřelé, ale na výslovnost a rytmizaci náročné texty, skvěle pomáhají při odstraňování logopedických vad. Jednoduše krásné obrázky umocňují čtené, ale zbytečně nerozptylují. Tlumočnice Mici Mourovatá kočka Mici chce prý dělat tlumočnici. Štěká, vrčí, bučí, mečí, učí se šest cizích řečí! Od snídaně do svačiny má hodiny slepičiny, a potom hned po svačině věnuje se králičině. Říkala, že ještě zkusí zvládnou řeč kachní a husí, a dokud prý dobře slyší, naučí se i řeč myší. Mám dojem, že kočka Mici nebude jen tlumočnicí. Napsala bych i básničku „Zahanbení dudci“ nebo „Únava“, ale to bych už prozradila moc. Tak prozradím. Ale ještě navnadím na „Šnek“ a „Úsměvy“. Únava Když nastanou letní parna, tak je každá snaha marná, za podzimních plískanic neudělám taky nic, v zimě přijde zimní spánek. Nejsem žádný ufňukánek, nad ním se však vyhrát nedá, když stačí i na medvěda! A teď mě jarní únava zmlátila hlava nehlava. Já na mou duši nejsem líný! Jen rok by měl být trochu jiný. Zahanbení dudci Řeknu vám, jak deset dudků na Chodsku propadlo smutku. Dlouho žili v přesvědčení, že nad ně v dudání není. Netušili v pyšných kšticích, jak se dudá v Domažlicích! Když slyšeli dudáky, smutně sklapli zobáky. Od těch dob se tomu kraji všichni dudci vyhýbají.“... celý text
— Petra1324

---

Modrý Poťouch

„Knížka čtená dceři. Doporučila nám ji paní knihovnice, je určena dětem 5+ a příběh se odehrává na 110 stranách, což mi zpočátku přišlo dlouhé, ale je zde i hodně ilustrací. Ty mě na první pohled moc neoslovily, ale nakonec mi nepřišly zas tak špatné. Námět se mi moc líbil, rozkmotřidla různých barev, která sedají lidem za krky a mění jejich chování, viditelná pouze pomocí žlutých brýlí a speciální baterky, jejichž vlastníkem je starý pak profesor Jindáček. Rozkmotřidla se dělí na rozhádadla (Uráž, Přík, Hádkonoš, Nesvárník,…), závistidla (Záviďka, Lakomidlo, Nepřejek,…), matohlavy (Paráďule, Kliduvzal, Poťouch, Mlsoň, Bručka, Protivák, Jáják, Hamiž, Halabal, Hamiž,..) a váhadla (Ažpak, Aproč, Ehm,…). Hlavní postavou příběhu je holčička Zuzanka, které za krk sedne modrý poťouch, což rozpoutá melu v domě č.7 v Potměchách. Ani její nejlepší kamarádka Jitka se nevyhne rozkmotřidlům – Záviďce hadí a můře Paráďuli. Některé vedlejší dějové linky mi přišly nadbytečné a asi bych trochu posunula věkovou hranici směrem nahoru, dle mého to bude bavit spíš školní děti, 7-8 let. Hodnotím jako průměr, znovu už bych to číst nemusela, 3,5*. „Poťouch bývá různě velký a různě barevný. Nejhorší je Poťouch fialový, velké patálie bývají i s Poťouchem žlutým. Každý poťouch má trumpetkové našeptávadlo, dva z pěti prstů na ruce výrazně delší, těm se říká popichovadla, a zbylé tři prsty jako přísavky. Štětiny na šišaté hlavě se odborně nazývají svědidla. Co se svědidel týká, může být Poťouch blonďák, rezatec i černoštetináč. Nijak zvlášť na tom nezáleží, protože všichni Poťouchové jsou neviditelní! - Tohle je jediná knížka, kde je můžete vidět.“ (1.kap.)“... celý text
— Luciluc