Moja cesta k ultra
Rich Roll
https://www.databazeknih.cz/img/books/36_/362179/bmid_moja-cesta-k-ultra-FQH-362179.jpg
4
134
134
Popis knihy zde zatím bohužel není...
Literatura světová Literatura naučná Biografie a memoáry
Vydáno: 2015 , PublixingOriginální název:
Finding Ultra, 2011
více info...
Přidat komentář
Zdejší komentáře jsou většinou přesné. Záleží tedy na vaši chuti, jestli vám to sedne. Je to příběh padlého anděla, který se zvedl. Způsob vyprávění je často americký... ale až na některé odstavce to spíše pomahá čtivosti a spádu knihy. Za mě byl rozhodně zajímavý přesah do veganské stravy a systému treninku. Není to návod, ale myslím, že to může být inspirace pro už sportovní lidi, aby se chtěli dozvědět více o tom, jak jejich tělo může fungovat. Reálně má kniha asi 230 stran. V kontextu investovaného času / výkon jsem hodně spokojený.
Co bych knize/překladu vytknul je nepřepočítání mil do km. Ano dokážu si to vynásobit x 1.6, ale myslím, že pro zážitek ze čtení a uvědomění si ultra vzdáleností by bylo lepší vidět ty km jasně na papíře.
Zajimavá knížka, i když bude hodně záležet na úhlu, ze kterého se na ni podíváte:
# Sportovní. Ten je bezesporu nejzajímavější. Nezbývá mi, než obdivovat zarputilost a vytrvalost, s jakou Roll začal naplňovat cíle, které si sám stanovil. Jasně, není to úplně tak jako to vypadá - tedy že gaučový povaleč za několik měsíců zvládl ultramaraton, protože Roll se gaučovým povalečem stal až po předchozí sportovní minulosti, takže určité predispozice tam byly. To ale nijak nesnižuje jeho odhodlání věci měnit a dotahovat do konce. Za sportovní část plný počet hvězd.
# Motivační. Ten souvisí napřímo s úhlem sportovním, častečně i s úhlem stravovacím. Rich je dobrý motivátor, protože si to poctivě prožil z první ruky. Nejlepší motivační proslovy a cvičení trvaji 20 minut až hodinu, pak už je to jen rozmělňování dříve řečeného. A Roll zde rozmělňuje hodně. Po prvních kapitolách bych doporučil s radostí knížku každému. Po dalších už jen někomu. A po přečtení celé bych ji seškrtal na parádní článek a ten doporučil každému:)
# Výživový. Aneb kterak se jedlík hamburgerů veganem stal. Principiálně mi na tom nevadí vůbec nic, rostlinná strava má v sobě mnoho pozitiv, včetně toho euforického pocitu lehkosti a energie (vyzkoušeno na sobě). Potíž je v tom, že Roll ke své plant-powered dietě přistupuje dost fanaticky a ne všechny argumenty, co pro ni má, jsou pravdivé. V této oblasti jdou poznatky ale rychle dopředu a od doby vzniku knihy byla řada mýtů o prospěšnosti plant-powered stravy vyvrácena. O tom ale Roll nemohl ještě vědět, takže fajn. Celkem nepokrytá propagace vlastního byznysu na tomto poli mi tu ale vadila.
# Spisovatelský. Moc nevěřím, že knížku napsal Roll sám, ale poznámky o spoluautorovi jsem nenašel. A pokud napsal, držel se šíleně profláknutého motivačního schématu výzva - ukazuje se naprosto neřešitelná - zoufalá situace - překonání zoufalé situace - vítězství. Jednou to funguje, ale máte-li to ob jednu stránku, stane se to předvídatelným a po pravdě i zbytečným.
Takže celkově silný příběh s trochou vypravěčské licence a vcelku zbytečnými přílohami.
Rich Roll se řadí k lidem, kteří dokázali prakticky nemožné. Na můj vkus na to jde sice až příliš americky, knížka smrdí vlastním PR na sto honů, ale nic z toho nesnižuje jeho parádní proměnu v lepšího člověka a ultramana. Kdo miluje vytrvalostní sport a laškuje s veganstvím, pro toho je tato kniha povinná četba!
Rich Roll dokázal něco, co před ním (a jeho jednorukým kamarádem) nikdo jiný nezvládl: pět ironmanů v pěti dnech na pěti různých havajských ostrovech.
Navíc se dobrovolně (a podle všeho s láskou) stal tátou dvěma odrůstajícím klukům, které do jejich vztahu přivedla jeho žena.
Tyhle dvě věci bohatě stačí na to, abych před ním smekla až k zemi a prohlásila ho za Frajera s hodně velkým F.
Bohužel jeho memoáry jsou postavené tak, že mě zhusta spíš popouzely než cokoliv jiného a o motivaci tu nemůže být ani řeč. Už jen to, jak skromný chlapec Rich je - hned v podtitulu se označí za "jednoho z nejzdatnějších lidí na světě", ale tak falešnou pokoru stranu, že, je zapotřebí se pochválit, když to nikdo jiný neudělá.
Zásadní boje, které svedl - léčba z alkoholismu (kdy pil během vysoké tak moc, že zvládl vystudovat práva na Stanfordu a udržet si práci v prestižní právní kanceláři, ehm - a Úsměvy smutných mužů znáte?) a shazování nadbytečných kil, které mu ohrožovaly zdraví (na metr osmdesát měl necelých sto kilo a během chvilky dal v terénu bez zadýchání půlmaraton, podle fotek teda do tlouštíka měl sakra daleko) - ale vůbec nezní zásadně, spíš jako přifukovaná dramata na efekt. Nejvíc mě ovšem iritovala neutuchající propagace produktů, které prodává, na kterých má podíl nebo které prodává jeho žena. Inu, reklama je reklama.
Přes veškerý výtky, který ke knize mám, je to pořád v současné produkci "od sportovce sportovcům" (ne, Rich není spisovatel, byť si to podle doslovu myslí - je pořád "jen" sportující právník, který podává famózní výkony a to přece není vůbec málo!) to lepší.
Fakt.
Věřte mi.
A teď si jděte koupit ten jeho mixér, ať má za co jet příště na Havaj!
Kdo hledá v knížce hlavně tipy, jak si vylepšit sportovní výkony, může být při čtení netrpělivý a bude možná něco i přeskakovat. Nebo někoho může dráždit typicky americký styl podání (pokud jde o mě, spíš jsem se zrovna tímhle při čtení bavila). Ale asi nikdo nebude ve výsledku litovat toho, že po knížce sáhnul, natolik je zajímavá a je v ní i leccos objevného. Mně osobně se líbilo například to, jak autor vysvětlil mechanismus naší chuti k jídlu, souvislost s tím, na co "mají chuť" bakterie našeho zažívacího traktu. Říká-li si někdo, že by si nikdy nemohl zvyknout na doporučovanou rostlinnou stravu, může ho to povzbudit, ta představa, že zkrátka člověk začne "krmit" příznivé bakterie a šidit ty, které nám ubírají sílu. Za poměrně krátkou dobu se to všechno pěkně přenastaví, nová jídla se najednou jeví jako chutná, nový příliv energie je velice příjemný, tak proč u toho vlastně nezůstat? Věřím tomu, že to Rich Roll takto opravdu zažil a že předává užitečnou zkušenost.
Nakonec, znám výkonné sportovce živené vegansky i osobně a sama také jím dost podobně (ne pro sportovní výkony, ale protože je to šetrnější vůči prostředí a zvířatům). Sympatické je mi také to, že se Rich Roll ve svém ultra sportovním úsilí připojil ke kamarádovi, aby jej podpořil. Moc jsem nikdy o sportu nečetla, nepočítám-li vynikající povídky Oty Pavla, a tak byla tahle četba pro mě i nahlédnutím "někam jinam".
Je to takové ohřívání polívčičky. Amerika a možná i celičký svět miluje padlé anděly, kteří se zvednou ze země. Richův příběh byl docela fajn. Jak psal - miluje extrémy a pro dosahování obdivuhodných sportovních výkonů má očividně vlohy.
Jako povídání o běhání to nebylo až tak výživné. Jako agitka k vegan stravování to působilo docela snesitelně. Ale ta přihlouplá reklama na sebe a svoje produkty celou knížku hrozně shazovala. Věřím, že někoho tato knížka dokáže k něčemu nakopnout. Pro mě to bylo spíš jen takové opáčko a to také není úplně na škodu. :)
Chtěla jsem si přečíst nějakou motivační literaturu, ale založenou na skutečném příběhu a nic přemotivovaného, na co jsme poslední dobou zvyklí. Mou milou kolegyní, která je velmi sportovně založená, mi bylo doporučena (a půjčena) kniha Hledání ultra. Upřímně, nejdřív jsem myslela, že ji nedočtu, protože jsem přečetla prvních pár stránek a říkala si "A jéje, tak tohle je přesně to, co mě nebaví." Ale dočetla jsem a nakonec se mi celkem líbila.
Co se mi nečetlo lehce, byla Rich Rollova minulost a fakt, že jde ve svém životě ode zdi ke zdi. To znamená, že se všemu věnuje na 100% - ať už sportu, nebo naopak flákání a ničení si života. Tohle je něco, s čím se prostě nemůžu ztotožnit, protože vše, co dělá - i ten sport a zdravý životní styl - je pro mě extrém. Proto to stále není TA kniha, u které bych si řekla "Jo, tohle přesně jsem si potřebovala přečíst!" Neskutečně mě štvalo, jak bezohledným a vlastně i nebezpečným člověkem v době svého dna byl. Každý máme nějaké své mouchy, mnoho z nás si na to dno sáhlo, ale něco jiného je ničit sám sebe a něco jiného ohrožovat životy lidí řízením v opilosti. Takže s tímto jsem se v knize těžce vyrovnávala.
Následovala etapa uvědomění si svých chyb a uzdravování se. Ta mě úplně nebavila. Co už ale bylo něco pro mne a velmi mě to zajímalo, to byl ten návrat z gauče ke sportu a objevování nových fyzických možností. Toto se mi moc líbilo a v závěru knihy i slza ukápla. Rich Roll měl teda obrovské štěstí na lidi kolem sebe, kteří nad ním nezlomili hůl, a zároveň na nějaký ten plamínek vášně, který v něm evidentně zůstával a jen čekal, až zase bude rozdmýchán. Povedlo se a já věřím, že tato kniha může spoustu lidí motivovat k tomu, aby změnili svůj život.
Po špatném Běhej nebo zemři a tragické Běžkyni konečně kniha o sportovci, která vám má co nabídnout. Neříkám, že je pro každého, ale četla se výborně a není to jen nudné tlachání a pocitech při extrémních výkonech. Je to o životě a o tom, že jsme jen lidé a že každý máme svůj osud ve svých rukách.
Zajímavý příběh a kroutím hlavou nad tím co dokážet vydržet lidské tělo. Některé části pro mě byli nudnější, ale vždy to vykompenzovala následující kapitola :)
Zdolat takovou výzvu jako je EPIC5 Challenge (5 Ironmanů na Havajských ostrovech během jednoho týdne) je úctyhodný výkon a zasloužil by lepší literární zpracování. Nečekejte, že z Hledání ultra načerpáte zkušenosti pro svůj trénink či závodění. Jde spíše o americký příběh pádu na dno a hrabání se z něho na vrchol. Na můj vkus málo sportu a mnoho stran popisování závislosti na alkoholu, řešení vyprázdněnosti z práce právníka v nadnárodní společnosti, usedlosti v rodinném životě, přejídání atd. Mladá fronta vydala v minulosti určitě zajímavější sportovní knihy.
Skvělý příběh, který by působil hodně lacině, kdyby nebyl podle skutečnosti. Ale to, že je skutečný, je prostě neuvěřitelný. Během dvou let se dostat mezi světový triatlonisty, to chce hodně dřiny :) Literárně patří k těm lepším běžeckým knihám Mladé Fronty, ale neskutečně mě iritovalo slovo "Naneštěstí", bylo snad na každé stránce a pokaždé úplně zbytečně.. Co mi hodně vadilo, bylo ukončení EPIC5 a dál už nic. Žádné vize, kam se chce posouvat dál, nic. Prostě skončil závod, skončil příběh. Poslední část byla fajn, hodně přebírá ve stravování z knížky Vegan v kondici. Ač jsem se nedozvěděla o vegan výživě nic nového, opět jsem si připomněla, že musím do svého jídelníčku protlačit víc čerstvé zeleniny :)
Jedna z těch knih, které musím hodnotit vysoko za poskytnutí názorného příkladu, že nikdy není nic ztracené!
Táhne vám na čtyřicet: životní styl na nic - z kalhot leze pupek a chůze do schodů je téměř nepřekonatelnou překážkou, vztahy na nic - ráno si jeden nepamatuje, kde se v tom pokoji vzal, práce na nic - už docházejí nápady, jak ji sabotovat a den se zdá být nekonečným. V této fázi se většina otupěle smíří se skutečností a začíná hledat důvody neúspěchu, a to od rodiny, přes vzdělávací systém, opření se do komunismu, kapitalismu a dalších několika -ismu, načež se opět vydá do práce, aby si večer prolila hlavu alkoholem a opakovala zajetou rutinu.
Jediné, co se mi na knize nelíbilo, bylo přespřílišné zdůrazňování "zdravého" veganského způsobu stravování. Pasáže, kde se autor pomálu hroutil z toho, že před závodem byl ve společné jídelně odkázán na klasickou, chtělo by se říct, hotelovou, snídani, nebo úpěl, že po závodu má k večeři thajské jídlo z rychlého občerstvení, byly poněkud dětinské.
Trošku moc "americké", trochu moc reklamy na autorovy produkty, ale jo, bavilo mě to, nakoplo mě to a musel jsem vyběhnout :) jinak je to samozřejmě neskutečný příběh!
Čekal jsem knihu o vytrvalostních sportech a o hrdinovi s nějakou minulostí, ale z první půlky jsem byl mile překvapen. Autor má vskutku hlubokou introspektivu a nebojí psát o svých démonech, stejně jako o boji s nimi. Doporučuju, pokud nehledáte čtení pouze o běhání.
Jak se z na alkoholu závislém právníkovi stala běžecká celebrita. Fajn, je dobře, že se zvednul, začal něco dělat a protože chtěl a měl kolem sebe zázemí, tak dokázal, že i na veganské stravě lze být tím nejlepším běžcem. Možná až zbytečně dlouho popisoval svoje začátky, které s běžeckou kariérou nesouvisely.
Velice inspirativní kniha, nejen pro čtyřicátníky s typickým komerčním životním stylem. Příběh je sám o sobě silný, Roll nám naservíruje i spoustu tipů a triků, jak sloubit práci, trénink a nezanedbat regeneraci.
V čem je ale háček? Kniha je tak trochu jedna velká reklama na jeho výživové doplňky, na druhou stranu její obsah to vybalancuje. Znám lidi, co jim tato kniha změnila život a opravdu se dali na Rollovu stranu.
Richův příběh je chytlavý a inspirující, o tom žádná. Dozvěděl jsem se pár zajímavých věcí o stravě i o tréninku, které by mě jinak nenapadlo si dohledat. Skvělý je úvod do diety rostlin. "Chceš-li běžet rychleji, nejprve zpomal." A pak hlavně nosné poselství knihy - Jde to. Nikdy není pozdě něco změnit, a nejlepší čas je právě teď.
Nicméně na tohle by stačilo i pár článků ze sportovních webů, kde by se čtenář dozvěděl, kdo Rich je a jaký je jeho příběh. Od knihy jsem čekal podstatně více konkrétních informací, podrobnější info k tréninku. Místo toho to na mě působí, jako by se autor snažil co nejvíc vytěžit z aktuální popularity, horkou jehlou splácal, co mu zrovna na mysl přišlo, co nejvíce odkazů na svoje či spřátelené produkty, product placement jako vyšitý, a šup do oběhu, dokud jsem in.
Kniha se dá obsahově rozdělit do tří částí. První se zaobírá Richovou minulostí, vynikající plavec na škole, nezdařené manželství, problémy s alkoholem, založení rodiny a důraz na to, jak byl Rich před čtyřicítkou psychicky i fyzicky odepsanej. Příběh obyčejného čtyřicátníka, jakých jsou kolem tisíce, a Rich Roll není zrovna nejlepší vypravěč. Krátká kapitolka řeší přechod na rostlinou stravu, přihlášení se na ultramana a zvládnutí tréninku v několika měsících?! Což vrcholí krátkým infem ze závodu - dal jsem to. Vynikající výsledek, ale jak se tak skvělý výkon v tak kráké době povedl, o tom se moc podrobností v knize nedozvíme.
Následuje druhá část věnovaná EPIC 5. Zde je to opět jen vyprávění, které se dá popsat ve zkratce - celý den jsem strašně makal, byl sem v prdeli, chtěl toho nechat, ale jo, dal jsem to, další den za sebou. Asi jak když si povídáte s kamarádem v hospodě, jak se mu běžel první půlmaraton.
Hodnotu knihy pro mě zachranují až dodatky, kde je dobře rozepsán úvod do diety rostlin a stravovací tipy, díky za to. Zbytek je vcelku balast.
Ale možná jsem měl jen špatná očekávání a nepochopil jsem, co znamená běžecký bestseller.
Hodně americký text, ale závěrečná část mě dokázala vtáhnout.