Nové komentáře u knih Rich Roll
Hledání ultra
„Hodně americký text, ale závěrečná část mě dokázala vtáhnout.“
— Miladad
Hledání ultra
„Zdejší komentáře jsou většinou přesné. Záleží tedy na vaši chuti, jestli vám to sedne. Je to příběh padlého anděla, který se zvedl. Způsob vyprávění je často americký... ale až na některé odstavce to spíše pomahá čtivosti a spádu knihy. Za mě byl rozhodně zajímavý přesah do veganské stravy a systému treninku. Není to návod, ale myslím, že to může být inspirace pro už sportovní lidi, aby se chtěli dozvědět více o tom, jak jejich tělo může fungovat. Reálně má kniha asi 230 stran. V kontextu investovaného času / výkon jsem hodně spokojený.
Co bych knize/překladu vytknul je nepřepočítání mil do km. Ano dokážu si to vynásobit x 1.6, ale myslím, že pro zážitek ze čtení a uvědomění si ultra vzdáleností by bylo lepší vidět ty km jasně na papíře.“... celý text
— jiri1089
Hledání ultra
„Zajimavá knížka, i když bude hodně záležet na úhlu, ze kterého se na ni podíváte:
# Sportovní. Ten je bezesporu nejzajímavější. Nezbývá mi, než obdivovat zarputilost a vytrvalost, s jakou Roll začal naplňovat cíle, které si sám stanovil. Jasně, není to úplně tak jako to vypadá - tedy že gaučový povaleč za několik měsíců zvládl ultramaraton, protože Roll se gaučovým povalečem stal až po předchozí sportovní minulosti, takže určité predispozice tam byly. To ale nijak nesnižuje jeho odhodlání věci měnit a dotahovat do konce. Za sportovní část plný počet hvězd.
# Motivační. Ten souvisí napřímo s úhlem sportovním, častečně i s úhlem stravovacím. Rich je dobrý motivátor, protože si to poctivě prožil z první ruky. Nejlepší motivační proslovy a cvičení trvaji 20 minut až hodinu, pak už je to jen rozmělňování dříve řečeného. A Roll zde rozmělňuje hodně. Po prvních kapitolách bych doporučil s radostí knížku každému. Po dalších už jen někomu. A po přečtení celé bych ji seškrtal na parádní článek a ten doporučil každému:)
# Výživový. Aneb kterak se jedlík hamburgerů veganem stal. Principiálně mi na tom nevadí vůbec nic, rostlinná strava má v sobě mnoho pozitiv, včetně toho euforického pocitu lehkosti a energie (vyzkoušeno na sobě). Potíž je v tom, že Roll ke své plant-powered dietě přistupuje dost fanaticky a ne všechny argumenty, co pro ni má, jsou pravdivé. V této oblasti jdou poznatky ale rychle dopředu a od doby vzniku knihy byla řada mýtů o prospěšnosti plant-powered stravy vyvrácena. O tom ale Roll nemohl ještě vědět, takže fajn. Celkem nepokrytá propagace vlastního byznysu na tomto poli mi tu ale vadila.
# Spisovatelský. Moc nevěřím, že knížku napsal Roll sám, ale poznámky o spoluautorovi jsem nenašel. A pokud napsal, držel se šíleně profláknutého motivačního schématu výzva - ukazuje se naprosto neřešitelná - zoufalá situace - překonání zoufalé situace - vítězství. Jednou to funguje, ale máte-li to ob jednu stránku, stane se to předvídatelným a po pravdě i zbytečným.
Takže celkově silný příběh s trochou vypravěčské licence a vcelku zbytečnými přílohami.“... celý text
— work
Hledání ultra
„Rich Roll se řadí k lidem, kteří dokázali prakticky nemožné. Na můj vkus na to jde sice až příliš americky, knížka smrdí vlastním PR na sto honů, ale nic z toho nesnižuje jeho parádní proměnu v lepšího člověka a ultramana. Kdo miluje vytrvalostní sport a laškuje s veganstvím, pro toho je tato kniha povinná četba!“... celý text
— pismenkovyJoe
Hledání ultra
„
Rich Roll dokázal něco, co před ním (a jeho jednorukým kamarádem) nikdo jiný nezvládl: pět ironmanů v pěti dnech na pěti různých havajských ostrovech.
Navíc se dobrovolně (a podle všeho s láskou) stal tátou dvěma odrůstajícím klukům, které do jejich vztahu přivedla jeho žena.
Tyhle dvě věci bohatě stačí na to, abych před ním smekla až k zemi a prohlásila ho za Frajera s hodně velkým F.
Bohužel jeho memoáry jsou postavené tak, že mě zhusta spíš popouzely než cokoliv jiného a o motivaci tu nemůže být ani řeč. Už jen to, jak skromný chlapec Rich je - hned v podtitulu se označí za "jednoho z nejzdatnějších lidí na světě", ale tak falešnou pokoru stranu, že, je zapotřebí se pochválit, když to nikdo jiný neudělá.
Zásadní boje, které svedl - léčba z alkoholismu (kdy pil během vysoké tak moc, že zvládl vystudovat práva na Stanfordu a udržet si práci v prestižní právní kanceláři, ehm - a Úsměvy smutných mužů znáte?) a shazování nadbytečných kil, které mu ohrožovaly zdraví (na metr osmdesát měl necelých sto kilo a během chvilky dal v terénu bez zadýchání půlmaraton, podle fotek teda do tlouštíka měl sakra daleko) - ale vůbec nezní zásadně, spíš jako přifukovaná dramata na efekt. Nejvíc mě ovšem iritovala neutuchající propagace produktů, které prodává, na kterých má podíl nebo které prodává jeho žena. Inu, reklama je reklama.
Přes veškerý výtky, který ke knize mám, je to pořád v současné produkci "od sportovce sportovcům" (ne, Rich není spisovatel, byť si to podle doslovu myslí - je pořád "jen" sportující právník, který podává famózní výkony a to přece není vůbec málo!) to lepší.
Fakt.
Věřte mi.
A teď si jděte koupit ten jeho mixér, ať má za co jet příště na Havaj!“... celý text
— Jizi
