Moje ceny
Thomas Bernhard
https://www.databazeknih.cz/img/books/23_/23042/mid_moje-ceny-EHG-23042.jpg
4
30
30
V Bernhardově literární pozůstalosti uložené v jeho archivu v rakouském Gmundenu byl přednedávnem objeven autorův rukopis s titulem Moje ceny. Jak z archivních materiálů vyplývá, strojopis vznikl v roce 1980. Svébytný beletristický text obsahuje autorovy komentáře k udělení celkem devíti významných literárních ocenění, jichž se autorovi dostalo, a zároveň tři proslovy, které při těchto příležitostech vznikly. Kniha se vyznačuje typicky bernhardovskou sebeironií a komikou, jakož i sarkasmem vůči bezduchým oficialitám a společenským rituálům.... celý text
Přidat komentář
Bernhard v devíti povídkách vzpomíná na devět literárních cen z přelomu 60. a 70 let. Obvykle pohrdal danou cenou – a její porotou zvláště –, nenáviděl město, kde byla udělena a převzal ji jen proto, že byla spojena s určitou finanční injekcí. O tom, že měl Bernhad poněkud problematický vztah ke své rodné zemi, se dobře ví. Jeho symbolickým vyvrcholením je ovšem udělení (malé!) rakouské státní ceny za literatury, kde si jeden jeho postřeh v děkovné řeči („Der Staat ist ein Gebilde, das fortwährend zum Scheitern, das Volk ein solches, das ununterbrochen zur Infamie und zur Geistesschwäche verurteilt ist.“) ministr kultury Piffl-Perčević vyložil jako urážku rakouského státu a rozzuřeně opustil sál, následován zbytkem hostů. Je to zvláštní pohled do duše svérázného spisovatele, kapitoly jsou skvěle vypointované, každá je trochu jiná – zkrátka od obleku z obchodu Sir Anthony až po nákup „horských zdí“.
Naprosto bych nečekal, že kniha je tak dobrá - neobsahuje totiž děkovné řeči při udělování cen (respektive obsahuje, ale jen tři, a až na konci). Namísto toho jsou to stručná vyprávění psaná ex post, tj. o tom, jak p. Bernhard ty literární ceny dostával a jak se mu to nelíbilo.
Stylově považuji ty vzpomínky srovnatelné s jeho běžnou beletrií. Snad jsou o něco lehčí, až humornější.
Štítky knihy
Část díla
- Büchnerova cena
- Cena Antona Wildganse
- Cena Franze Theodora Csokora
- Cena Julia Campeho
- Čestný dar kulturního odboru Spolkového svazu německého průmyslu
Tak tohle je povinosti pro všechny, kterým hrozí, že by mohli dostat nějakou cenu a je jedno jakou, protože jak krásně "bernhardovsky" ukazuje tento malý skvost, úskalí převzetí jakékoliv ceny jsou značná. Cena totiž často nemusí být o tom, kdo ji přebírá, ale daleko víc o tom, kdo ji předává. V našem českém prostředí by se o tom dalo taky leccos napsat. Doporučuji.