Moje dítě mě dohání k šílenství
Katja Seide , Danielle Graf
https://www.databazeknih.cz/img/books/39_/399601/bmid_moje-dite-me-dohani-k-silenstvi-jak-gaf-399601.jpg
4
6
6
Jak v klidu přestát období vzdoru S láskou pro vystresované rodiče! Nechce večer do postele? Odmítá vyjít do schodů? Spouští řev, který všem rve uši? Neválčete s nekonečnými výbuchy vzteku a raději si přečtěte tuto knihu. Autorky nejrozsáhlejšího a velmi úspěšného německého blogu určeného pro rodiče popisují, jak zklidnit nervy i vlastní dítě. Období vzdoru je první horkou fází v životě s naším potomkem. Sotva se to postavilo na vlastní nohy, už se to drápe po autonomii. Z toho malého sluníčka se jako mávnutím proutku stává běsnící monstrum, které hází talíře na zem, což rodiče silně zneklidňuje. Na rozdíl od klasického proudu ve výchově, který volá po pevně daných hranicích a jasných následcích, se autorky pouští do hledání nové cesty. Vysvětlují, co se v dětech vlastně odehrává a proč jsou tato období vzdoru důležitými vývojovými fázemi, které by rodiče měli aktivně přijmout a nesnažit se je potlačovat. Autorky a zároveň matky malých andílků analyzují každodenní situace a navrhují spoustu praktických řešení. S láskou pro vystresované rodiče!... celý text
Literatura naučná Psychologie a pedagogika Rodina
Vydáno: 2019 , EdikaOriginální název:
Das gewünschteste Wunschkind aller Zeiten treibt mich in den Wahnsinn: Der entspannte Weg durch Trotzphasen, 2018
více info...
Přidat komentář
Na tejto knihe ma najprv zaujal názov. Preto som po nej siahol. Bola však pre mňa tak trochu sklamaním, keďže podľa môjho názoru obsahuje rady, z ktorých mnohé je iba veľmi ťažko uplatniť v reálnom živote. Možno ma nenadchla aj preto, že na výchovu mám trochu iné názory. Na druhej strane sa však nedá o knihe povedať, že by bola zlá, boli v nej aj zaujímavé myšlienky. Ja však skôr preferujem knihy typu "Klub nerozbitných detí", ktorá je viac šitá na naše reálie.
U knih o výchově, které nepíšou odborníci, bývá problém, že jsou napsané na základě často jen pár publikací a píšou je lidé, kteří stále jsou v procesu výchovy. To má dva důsledky na autorův přístup:
1) Stále opakují dokola jednu věc, kterou se naučili v dané knize.
2) Tvrdí, že jejich cesta je jediná správná, i když vlastně ještě ani nevědí, jak jejich výchova dopadne.
Zde se autorky naučily výraz "prefrontální kortex" a v knize na něj narazíte až nezdravě často, hlavně v první polovině. Nutno ovšem říct, že když se od tohoto oprostíte, tak kniha je vcelku poučná. I když ne se vším, co v ní je napsáno, souhlasím, osvětluje důvody, proč se děti chovají tak, jak se chovají. A nabízí rady, jak se s tím co nejlépe vyrovnat. Líbí se mi, že autorky netvrdí, že jejich přístup je nejlepší možný. Navíc uznávají, že ne vždy lze vydržet a chovat se "správně".
Moje první kniha o respektující výchově, ne se vším se dokážu ztotožnit. Ve spoustě míst mi přijde, že si autorka protiřečí a že jde čistě o její osobní životní zkušenost, kterou nelze univerzálně přenést. Jestli se nepletu, tak nemá psychologické vzdělání a to je u takových autorů nebezpečné, byť čerpají z odborných zdrojů.
Nicméně mě kniha v mnohem obohatila a ulehčila mi život se vzteklým dítětem.